Jak to vidí… Václav Malý – Naše společnost je pasivní (2017)

Přidal: Premek |

Leden 6, 2017

Československá vláda se zavázala naplňovat úmluvu z Helsinské konference, tedy dodržovat lidská práva. Dělala ale pravý opak… Témata: výročí Charty 77; Pochod za Aleppo; narozeniny papeže Františka. Moderuje Zita Senková.

Hostem Václav Malý, světící biskup pražský.

Natočeno 2017. Premiéra 6. 1. 2017 (ČRo 2 Praha, 8:30 h.; 26 min.).

Lit.: Senková, Zita – Malý, Václav – Erhart, Michael: Václav Malý: Naše společnost je pasivní. Měla by si vzít příklad z Charty 77. In web ČRo 2 Praha, 6. 1. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Před 40 lety, 6. ledna 1977, bylo zveřejněno Prohlášení Charty 77. Skupina disidentů v něm vyzvala režim, aby přestal porušovat občanská a lidská práva. Podpis však pro signatáře znamenal záruku vážných problémů.

Biskup Václav Malý ho ale nelituje: „Ulehčilo to mému svědomí, bylo to pro mě vysvobozením. Cítil jsem rozpor mezi tím, že v kostele povzbuzuji lidi, aby brali vážně postoj Ježíšův, který pro své přesvědčení obětoval život, a sám k veřejným záležitostem mlčím.“

Jiní trpěli více

Kvůli podpisu a práci ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných ale strávil 7 měsíců ve vězení. „O tom nerad mluvím, protože v Chartě si jiní odseděli mnohem více, například Petr Uhl nebo Rudolf Battěk celých 9 let.“

Čím byla podle Malého Charta 77 významná? „Rozbila informační monopol. Šířila ověřené zprávy do svobodného světa a odhalovala podstatu režimu. Že trestá za vyjádření nesouhlasu se systémem a ve všech možných oblastech porušuje lidská práva.“

Režim porušoval vlastní zákony

Autoři přitom využili tehdejších platných zákonů. „Československo se na konferenci v Helsinkách zavázalo, že se pakta o občanských, politických, sociálních a kulturních právech stanou součástí jeho právního řádu. Komunisté to ale pokládali jen za cár papíru, po kterém se nebude nikdo pídit.“

Charta 77 se tak snažila o respektování již přiznaných práv. „Nebyla to politická opozice, ale občanské společenství lidí, kteří si uvědomovali, že k nespravedlnostem nelze mlčet.“

Inspirace pro současnost

Prohlášení Charty podepisovali lidé napříč společností, od dělníků po akademiky. „Nebyla to elitářská záležitost. Byli tam lidé všech možných – i protichůdných – názorových skupin, vždy jsme ale hledali konsenzus.“

Právě v tom Václav Malý spatřuje poučení i pro dnešní dobu. „Vidím, že se společnost atomizuje a každý se stará jen o sebe. Zdá se mi také, že větší část společnosti je pasivní, což mě mrzí hlavně u mladé generace. Chybí vědomí, že společenskou atmosféru netvoří jen ti nahoře, ale my všichni.“

Radiodokument