Host do domu – Stanislav Motl (2018)

Přidal: Premek |

Leden 17, 2018

Stanislav Motl je novinář, podle střihu Egona Ervina Kische, však také jeho cenu, mimo jiné získal. Svého času reportér z válečných konfliktů, investigativní žurnalista, autor desítek knih a především autor pořadu Stopy, fakta, tajemstvi. Jeho archiv už zaplnil několik bytů, ale zapomenutých historických faktů, ktere vynáší na světlo Boží je ještě nepočítaně. Jaká kauza bude ta příští? S mužem, který dokázal zaplnit mnohá bílá místa v našich moderních dějinách, s držitelem celosvětové ceny, která je považována za rozhlasoveho Oskara si bude povidat Martina Kociánová.

Natočeno 2018. Premiéra 18. 1. 2018 (ČRo 2 Praha, 11:04 h.).

Lit.: Kuchynková, Zdenka: Stanislav Motl: Na duchy nevěřím. V emočně vypjatých situacích ale můžete vidět něco, co druhý nevidí. In web ČRo 2 Praha, 18. 1. 2018 (článek+ nahrávka k poslechu + video). – Cit.: Stanislav Motl se zabývá i vztahem nacistických pohlavárů k okultismu. Například Hitler podle něj věřil na kopí osudu.

Jeho knihovna čítá na 9000 svazků. Sám je autorem desítek knih. Svým pátráním dokázal zaplnit mnohá bílá místa v našich moderních dějinách.

Stanislav Motl natočil film Apoštolové temných sil, kde popisuje vztah nacistických pohlavárů k okultním záležitostem. „Rudolf Hess měl přezdívku Egypťan. Himmler si myslel, že je převtělený Jindřich Ptáčník. Hitler věřil na kopí osudu… To je velmi zajímavé téma, ale temné.“

„Já na duchy nevěřím,“ prohlašuje. „Když jsem ale točil stíny jihlavského podzemí, někdo tomu říká duch, tak to je věc, která není absolutně vysvětlitelná,“ připomíná. „Potkávám lidi se zajímavými zážitky, které se dají i prokázat. Ale nemůžou to říct, aby nebyli bráni jako trošku vyšinutí jedinci.“

Strážce brány

Sám na to téma napsal knihu Strážce brány, kde popisuje zážitky ze svých expedic. „Tři noci jsem bivakoval u hrobu Jacka Londona a měl jsem pak pocit, že se mi zjevil, že mě odvedl do Vlkového domu, který tam pořád stojí, a ukázal mi tam věci, které jsem nemohl znát,“ popisuje zážitek.

„Pak jsem ale zjistil, že tam ty věci jsou. Nevysvětlím to, ale věřím tomu, že je to práce mozku, který mi neznáme. V určité stresové nebo emočně vypjaté situaci člověk může vidět něco, co druhý nevidí.“ Jeho nejnovější kniha Peklo pod španělským nebem je ale o něčem úplně jiném.

Peklo pod španělským nebem

Zabývá se pátráním po českých interbrigadistech, účastnících španělské občanské války. „Jak jezdím po světě, uvědomil jsem si, kolik zemí touto problematikou žije. Své brigády tam měl Izrael, USA, Británie. Jako lékař tam byl i František Kriegel,“ popisuje Stanislav Motl.

„Každou knihu se snažím postavit na osudech lidí. Dostal jsem se do archivů, kde jsem našel informace o Češích. Ale bohužel nemám řidičák, tak mě musel někdo vozit,“ přiznává. Kvůli pátrání se prý dokonce naučil i španělsky. Pusťte si celý rozhovor ve videu.

Třebíč dala Španělsku 9 interbrigadistů

Vypátral, že z Třebíče pocházelo devět interbrigadistů. Lékařem v českém lazaretu byl také třebíčský rodák Karel Holubec. „Ta nemocnice tam má pořád dobrý zvuk. Pracoval tam jako lékař i Bedřich Kisch, bratr novináře Egona Erwina Kische,“ přibližuje Motl.

„Z 2000 našich lidí tam bylo maximálně 50 komunistů. My máme sklony vidět to černobíle.“ V práci mu pomáhají rešeršisté, ale většinou je svým tempem vyčerpá. „Chodí za mnou studenti, ale mladí jsou dnes nějací pomalejší. Říkají mi, že na klasické to kischovské pátrání nemají čas.“

Jak Čech lapil Al Caponeho

Motl byl i spoluautorem dokumentu o starostovi Chicaga Antonínu Čermákovi, který za mříže dostal Al Caponeho. Byl zastřelený při atentátu. „Trápí mě, že má letos kulaté výročí a v Čechách se o něm v podstatě neví. Našel jsem i jeho vnuka, který žije v Americe.“

Pátral, proč byl na Čermáka spáchaný atentát? Je několik verzí: protože chránil Roosevelta, kvůli pomstě za Al Caponeho anebo za nekompromisní boj s mafií. „Moje verze je taková, že italský přistěhovalec Zangara vůbec nevěděl, na koho střílí. Byl nemocný a nenáviděl celý svět.“

Pořád se učím cizí jazyky

Stanislav Motl si prý přál být hercem. Ale okouzlil ho archiv, a tak stal žurnalistou. Pamatuje si spoustu věcí. „Já jsem se s tím narodil. Pořád studuju, učím se cizí jazyky, paměť si trénuju, pořád píšu. Od šedesáti let mám pocit, že nemohu stihnout vše, co mám v hlavě.“

Příprava tématu mu prý zabere několika měsíců, ale i 20 let. Tak dlouho pátral po osudu autora Malého prince de Saint-Exupéryho. Celoživotně objevoval i osudy nejmladšího odbojáře Oldy Dolečka, který byl zatčen v 15 letech. Je známý i jako lovec nacistů.

„Zajímalo mě, co se stalo, proč se tak lidé za války chovali. Našel jsem lékaře NSDAP, jehož konverze byla taková, že skončil jako lékař v Lambaréné, kde zachraňoval životy. Myslím si, že když soudy nebyly schopné zavřít je během 30 let, tak zavírat 90leté starce už není spravedlnost.“

Jak jeho knihy vznikají? Jaké zážitky měl poté, co tři dny bivakoval vedle hrobu Jacka Londona? Více uslyšíte v archivu.

Radiodokument