Příběhy slavných – Eva Bosáková 1/5 (2018)

Přidal: Martin |

Únor 3, 2018

Zuzana Ptáčková. Svým životem prolétla jak kometa. Mezi žerděmi bradel nebo kladiny. Stejně tak náhle i zemřela. Režie Apolena Novotná.

Účinkují Růžena Merunková a Klára Suchá.

Připravil Český rozhlas v roce 2018 (5 x 5 min.). Premiéra 22.-26. 1. 2018 v cyklu Příběhy slavných č. 134 (ČRo 2 Praha).

Lit.: Ptáčková, Zuzana – Luptáková, Věra: Sportovní kariéru jí ukončili socialističtí funkcionáři. Kvůli filmu. Příběhy slavných: Eva Bosáková. In web ČRo 26. 1. 2018 (anotace). – Cit.: Životem prolétla jako kometa. S energií a grácií létala mezi žerděmi bradel, porotu oslňovala přemety a salty při prostných. Měla ale i nejednu modřinu a ránu na duši, o které na veřejnosti nikdy nemluvila.

Na pražském mistrovství světa (1962) bylo Evě Bosákové už 30 let, dnes by byla „gymnastka-důchodkyně“. Tehdy za ní přišla Věra Chytilová s nápadem natočit film o dvou ženách: o vrcholové sportovkyni a ženě, která žije běžným životem.

Stát před kamerou bylo tehdy ale v rozporu s podmínkami amatérských sportovců. Nakonec jí poradili podepsat žádost o roční uvolnění z reprezentace. V reprezentaci přitom byla od 17 let, jen tak ale mohla natočit snímek O něčem jiném. Na rok pak vyměnila tepláky za večerní róby.

Když zase chtěla začít s tréninkem na tokijskou olympiádu, pro svazové funkcionáře jakoby neexistovala. Prý natočením filmu porušila pravidla, i když jí předtím právě tohle radili. Po týdnech nejistoty přišly konečně dvě nabídky.

První z pražské lední revue (krasobruslila od 4 let) a pak další, od amerických profi basketbalistů, kteří hledali zajímavost pro svou show. Původně měla být v Americe měsíc, nakonec to byly s přestávkami roky tři. Odmalička její vlastní iniciativa šla proti pravidlům.

Když si na začátku kariéry po vzoru reprezentantek SSSR ušila praktický trikot, narazila. K sokolské tradici přece patřily modré trenýrky a bílé tričko. Problém měla i s vysokým tempem, váhou a rozštěpem, který si přinesla z krasobruslení. Vlastní iniciativa se nenosila, body jí za to strhávali i rozhodčí.

Tvrdě dřela odmala. Pod dohledem svého otce Aloise Věcheta, olympijského gymnasty z Berlína 1936. Když jí prý chtěl potrestat, zakázal jí trénovat. Osm let hrála i na piano a to tak dobře, že se rozhodovala mezi konzervatoří a gymnastikou.

Kvůli závodům pak dokonce nešla ani na maturitní večírek. S prvním manželem Vladimírem Bosákem se potkala v nemocnici, kde jí dával dohromady zlomené zápěstí. Z olympiády v Helsinkách 1952 pak domů přivezla bronz a látku na svatební šaty.

Ještě před svatbou ji ale vyhodili z internátu, protože tam přespal její snoubenec. Bydlela pak na tribuně strahovského stadionu. To už byla olympionička, která ale půl roku nesměla trénovat s reprezentací. O to víc je paradoxní, že jen o dva měsíce později (1953) se stala mistryní sportu.

Eva byla sexsymbolem doby. Jednou pro ni poslal auto s kyticí i prezident Ludvík Svoboda. Provedl ji po Pražském hradě a exkurzi ukončil ve své ložnici. Když dosud pouhé náznaky dostaly jasné obrysy, zděšeně prchla. Taky se o ní říkalo, že její osudovou, ale nenaplněnou láskou byl herec Josef Bek. Podruhé se ale vdala za poslance Miroslava Hlaváčka.

O rok později si z mistrovství světa v Římě dovezla tři stříbrné medaile a za další tři roky ještě i olympijské zlato. Bylo jí 27 let a byla na vrcholu kariéry. Mladší členky nároďáku jí už vykaly. Sama je trénovala. Byla mezi nimi i Věra Čáslavská, kterou objevila.

Po násilném ukončení kariéry ji pak agentura Pragokoncert zaměstnávala v nejrůznějších programech hlavně v zahraničí. Vedla kurzy redukční gymnastiky pro ženy, napsala i knihu Eva Evám a až koncem 70. let se vrátila ke své profesi, k trénování mládeže.

Zemřela u sklenky vína, na schůzce s právníkem, který jí v porevolučních dnech pomáhal s novým projektem polyfunkčního domu ženské krásy. Nebylo jí ani 60 let, kdy jí praskla krční tepna deformovaná vrozenou vadou (aneurysma). Sama o tom ale celý život nevěděla.

Radiodokument