Mozaika – Mečiar (2018)

Je o bývalém slovenském premiérovi Vladimíru Mečiarovi a událostech, které provázely jeho éru. Snímek pak končí obloukem, který režisérce někteří vyčítali: poslední v záběru je současný slovenský předseda vlády Robert Fico. O tomto propojení a o svém filmu vůbec mluvila v ranní Mozaice Českého rozhlasu Vltava Tereza Nvotová.

„Všechno, co jsem zachytila, bylo už ve své době vzhledem k dnešku aktuální, jen to možná netrčelo tolik jako teď – obzvláště po vraždě investigativního novináře Jána Kucjaka a jeho partnerky Martiny,“ řekla k tomu. Mnozí z těch, kteří pokládali srovnání Mečiara a Fica za přehnané, berou teď, podle režisérky, své názory zpět.

„Dokládá to, kam jsme se dostali. Ještěže jsou na Slovensku profesionální a odhodlaní novináři,“ říká Nvotová a upřesňuje: „Současná slovenská žurnalistika je na vysoké úrovni. Investigativní novináři dělají dobrou práci, často vlastně zastupují policii. Sledují a odhalují zločiny a dávají podněty soudům. Na Slovensku jsme v tomhle dál než v Česku,“ srovnává. Samu sebe přitom za novinářku nepokládá, i když… „Vím, že film Mečiar novinářská očekávání vyvolával a vyvolává. Mnozí si mysleli, že to bude investigativní, reportážní snímek o Vladimíru Mečiarovi a událostech, které v době jeho vládnutí hýbaly Slovenskem. Ale není. Je to snímek, který zařazuje události a lidi do souvislostí, konfrontuje to, co se tehdy dělo, s dneškem. Ukazuje, jak jsme tenkrát ten náš stát nastavili, mluví o naší politické kultuře,“ říká režisérka. Dodává, že jednou ze skupin diváků, ke kterým svůj snímek směřuje, jsou mladí lidé její generace. Právě jim, a mladším, chtěla zmíněné souvislosti nastínit. Formou dokumentu, nikoliv nějakého novinářského útvaru. „Nejsem historik, analytik ani novinář,“ vysvětluje. Připouští nicméně, že práce novinářů a filmařů má hodně průsečíků. Sama přitom s novináři úzce spolupracovala, a to jak na Mečiarovi, tak i na svém hraném (a velmi úspěšném) debutu Špína.

Film Mečiar je pojat do velké míry osobně. Nvotová dlouho a složitě hledala klíč k uchopení tématu dokumentu. Měla natočeno hodně materiálu, získala množství archivních dokumentů i filmových reportáží, a natočila spoustu rozhovorů. Jenže jak to všechno poskládat? Při přemýšlení přišla pomoc shůry. Mladá režisérka objevila domácí video, na kterém si jako desetiletá (v roce 1998) hraje s kamarádkou „na Mečiara“. Doslova. Jedna z holčiček je televizní reportérka, druhá před kamerou zpovídaný Mečiar. „Vznikl tak nápad v tomto duchu uchopit celý film. Je totiž důležité, aby divák viděl, kdo mu děje a souvislosti ve filmu předkládá a jak se na věc dívá. Upřímněji už se k tomu přistoupit nedalo,“ vyznává se Tereza Nvotová. A jak vnímala Vladimíra Mečiara jako desetiletá? „Jako součást svého světa, on byl prostě všude. V televizi, na billboardech, v rodinách… V domácnostech se politická situace hodně řešila a rodiny to polarizovalo. Děti se nebavily se svými rodiči a obráceně, a to třeba i několik let! Po čase jsme si mysleli, že už jsme z této situace venku, ale když se dnes podívám kolem sebe, ať už na Slovensku nebo v Česku, děje se to znova,“ charakterizuje současnou společenskou situaci u nás Tereza Nvotová. A vůbec ji to netěší.