ArtCafé – Louise Lecavalier (2018)

Přidal: Premek |

Červen 20, 2018

Hostem bude kanadská tanečnice a choreografka Louise Lecavalier. Hvězda dnes už kultovní taneční formace La La La Human Steps přijela do Prahy na festival Tanec Praha představit svou první samostatnou choreografii, duet „So Blue“. Připravila Markéta Kaňková. Hudbu do pořadu vybírá Ondřej Bambas.

Natočeno 2018. Premiéra 21. 6. 2018 (ČRo 3 Vltava, 16:05 h.).

Lit.: Kaňková, Markéta: Tancem můžeme nejlépe mluvit sami za sebe, říká slavná tanečnice Louise Lecavalier. In web ČRo 3 Vltava, 21. červen 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Taneční jazyk inscenace So Blue hledala Louise Lecavalier poměrně dlouho. Pohybový materiál užitý v představení objevovala především prostřednictvím metody taneční improvizace.

Hvězda formace La La La Human Steps spolupracovala i s Davidem Bowiem nebo Frankem Zappou. Na festival Tanec Praha přijela představit svou první samostatnou choreografii, duet So Blue.

Neustálý balanc na hraně fyzických možností, dechberoucí dynamika pohybu a dravý proud taneční energie. To jsou kvality, se kterými si svět spojuje kanadskou tanečnici a choreografku Louise Lecavalier. Do Prahy se ikona současného tance vrací po sedmi letech. Práci na své první samostatné inscenaci přiblížila ve vltavském ArtCafé: „Mým cílem bylo vyjádřit člověka v celé jeho složitosti. Sama si uvědomuji, jak protikladná osobnost jsem, jak se každou chvíli vydávám jiným směrem.“

Improvizace je cesta, jak v sobě objevit něco skutečně ryzího

Taneční jazyk inscenace hledala Louise Lecavalier poměrně dlouho. Pohybový materiál užitý v představení objevovala především prostřednictvím metody taneční improvizace: „Improvizace pro mě byla primárním zdrojem tvůrčí práce, jejím prostřednictvím jsem hledala vhodný pohyb a čekala, až se objeví něco ryzího, něco opravdu silného. Jeden pohyb povolával druhý, byl to až téměř magický proces. Hodně důležitá pro mě byla hudba tureckého skladatele Mercana Dedeho, zkomponovaná přímo pro inscenaci. Je sugestivní, dynamická, rytmická, to mě v průběhu tvorby velmi motivovalo i inspirovalo,“ dodala Louise Lecavalier.

La La La Human Steps? Syrovost, divokost a cesta na dřeň vlastní tělesnosti

Dnes pětapadesátiletá tanečnice a choreografka zavzpomínala v ArtCafé i na období osmdesátých a devadesátých let, kdy byla múzou kanadského choreografa Édouarda Locka a přední interpretkou dnes už kultovní taneční skupiny La La La Human Steps: „Byla to neuvěřitelně bohatá a vzrušující doba, velmi intenzivní umělecké období. Především období mezi lety 84 a 86 se neslo na jedné velké kreativní vlně, která nás přes všechny rozdílnosti nesla v souboru kupředu, ke stejnému cíli. V La La La Human Steps jsem byla divokou, syrovou taneční osobností, která se snažila jít k podstatě svých pocitů, ke kořenům, ke dřeni vlastní tělesnosti. Édouard Lock byl naopak velmi delikátní, jemný, sofistikovaný, a právě to bylo něco, co mě k němu až osudově přitahovalo. Tento mix, kontrast našich osobností tvořil bázi naší kreativity, byl zdrojem našeho tance. Dnes tancuji a tvořím jako samostatná osobnost, ale nemyslím si, že ve svém vlastním tanečním výrazu bych se příliš odklonila od toho, co jsem dělala tehdy.“

Spolupráce s Davidem Bowiem? Jedna velká party

Během angažmá v La La La Human Steps spolupracovala Louise Lecavalier s řadou výrazných osobností, které v 80. a 90. letech zásadně určovaly podobu rockové a populární hudby. Louise se stala například blízkou spolupracovnicí britského zpěváka a trendsettera Davida Bowieho: „Spolupráce s Davidem byla jedna velká party. Z uměleckého hlediska to pro mě byla naprosto nová zkušenost. Naše práce se neodehrávala na tanečním nebo v divadelním sále, odehrávala se na velkém pódiu, kolem se neustále pohybovala řada lidí, techniků, designérů, vystupovali jsme před masovým publikem. To, co pro mě bylo snad ještě silnější než umělecká spolupráce, bylo lidské setkání. David byl neuvěřitelně tvůrčí, přemýšlivá, nepovrchní osobnost. To, co jsme společně prožili, je neopakovatelné.“

Kromě Davida Bowieho spolupracovala Louise Lecavalier například i s americkým zpěvákem, kytaristou a skladatelem Frankem Zappou: „S Frankem Zappou to bylo úplně jiné. Když jsme se setkali, byl už velmi nemocný, přesto v něm ale byla pořád neuvěřitelná energie a především neuvěřitelný smysl pro humor. Co se týče umělecké, taneční spolupráce, tak Frank byl spíše pozorovatelem, svědkem.“

Tanec jako jazyk, kterým můžete nejlépe promlouvat sami za sebe

V roce 2006 založila Louise Lecavalier v Montréalu vlastní taneční skupinu, kterou nazvala Fou Glorieux. Jaký typ tanečního divadla chce dělat a jaký choreografický názor v budoucnu razit, popsala na závěr čtvrtečního ArtCafé: „Současný tanec je multiplicita, je to řada nejrůznějších proudů a směrů, které se sebou kontrastují, ale také se doplňují a propojují. Já nechci dělat jeden druh tance, nechci se ničím svazovat, někam se přiřazovat, chci mít vlastní cestu, chci mluvit sama za sebe. Když přijdu do studia, začínám psát na prázdnou stránku, tvořím jen z toho, co je ve mně, co je součástí mého života, mé autentické zkušenosti. Nechci se stavět na stranu jedné odnože současného tance. Věřím, že každé další představení, například Battle The Ground, které právě připravuji, bude zase úplně nové. Znovu v něm vytvořím svůj vlastní svět.“

Celý rozhovor s Louise Lecavalier si můžete v premiéře poslechnout dnes, 21. června, od 16:05 na Vltavě ve vysílání ArtCafé. Poté bude záznam rozhovoru k dispozici zde a také v audiarchivu a jako podcast.

Radiodokument