Kontexty – Jihoafrická hudba 1/5 (2018)

Přidal: Premek |

Červenec 16, 2018

Připravil Vít Zdrálek.

Natočeno 2018. Premiéra 16. – 20. 7. 2018 (ČRo 3 Vltava, 17:30 h.). Repríza 1. dílu 17. 7. 2018 (ČRo 3 Vltava, 1.30 hodin); 6. – 10. 8. 2019 (ČRo 3 Vltava, 17:30 h); 7. – 11. 8. 2019 (ČRo 3 Vltava, 1:30 h).

Obsah: 1. Jihoafrická hymna, složitý příběh národa. – 2. Kostelní píseň v postkoloniálních časech. – 3. Jihoafrický jazz mezi domovem a exilem. – 4. Afrikánský rock´n´rollový underground. – 5. Kwaito, příslib utopie.

Lit.: Zdrálek, Vít: Jihoafrická hudba. In web ČRo 3 Vltava, 16. červenec 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Na vlajce Jihoafrické republiky najdeme 6 barev. Stejně mnohobarevná je i historie této země, která se v nejrůznějších podobách otiskla i do hudby. Etnomuzikolog Vít Zdrálek připravil v pěti kapitolách několik pohledů na jihoafrickou společnost a kulturu prostřednictvím její hudby. Africké léto na Vltavě pokračuje cyklem Kontexty.

Jihoafrická hymna si, podobně jako vlajka, klade za cíl dát zaznít – když ne všem, tak alespoň těm největším – jazykovým a kulturním skupinám. Těmi jsou potomci holandských kolonistů, bílí Afrikánci. Dále hymna propůjčuje hlas anglicky mluvícím obyvatelům Jižní Afriky, což jsou například i početní Indové. Další tři jazyky, xhoština, zuluština a sesothština, patří místním původním černým obyvatelům, nejsou to však jediné černošské jazyky, ale pro původní obyvatele jsou srozumitelné.

Mocný vliv na jihoafrické obyvatelstvo měly kostelní písně jednotlivých křesťanských sborů, které měly v programu vytvořit z původního Afričana civilizovaného „nového člověka“. Role křesťanských misií, jako vše v Jižní Africe, byla nejednoznačná. Nejen že usilovaly o potlačení původního „pohanského“ životního způsobu a s tím i hudebního projevu, ale také členy jednotlivých církevních sborů vzdělávaly a ochraňovaly, a to nenásilnými metodami.

V nahrávkách současných rockových skupin, které důmyslně unikají před cenzurou, se projevuje nejen odpor proti přetrvávajícím způsobům segregační politiky apartheidu, ale také vzdor proti současným poměrům, které se deklarují už jako demokratické, ale nesou s sebou zátěž předchozích koloniálních a náboženských poměrů. Nejen černí Jihoafričané, ale i bílí Afrikánci a anglicky hovořící Afričané usilují protestním rockovým výrazem o osvobození: jedni se snaží oprostit od pozůstatků kolonialismu, druzí hledají nový obsah své bělošské jihoafrické identity.

Při poslechu jihoafrické hudby si připomeňme, že v krasové oblasti kolem Johannesburgu se našly nejstarší pozůstatky prvních lidí i jejich čím dál vzpřímenějších a zručnějších pravěkých potomků. Také že k břehům Jižní Afriky připluli jako první Portugalci, ale kolonizovali je v 17. století Holanďané. V 18. století převzala vládu nad jihoafrickým pobřežím Anglie. Jejich spory s usazenými Holanďany vyústily ve dvě Búrské války, v nichž se obě evropské země a jejich kultury ukázaly v tom nejhorším světle: ta búrská jako otevřeně otrokářská, ta anglická zavedla poprvé pro poražené Búry koncentrační tábory.

V roce 1910 se obě strany bílých kolonizátorů dohodly na vytvoření Jihoafrické unie, ale trvalo po celé 20. století, až do roku 1989, kdy poslední bělošský prezident de Klerk 16. listopadu 1989 zrušil v Jihoafrické republice rasovou segregaci, povolil Africký národní kongres a souhlasil s konáním všeobecných voleb v roce 1994; po nich do úřadu nastoupil Nelson Mandela, který byl prezidentem do roku 1999. Mandela, ikonická postava boje za rovnoprávnost původních obyvatel Afriky, strávil 27 let ve vězení.

Různé peripetie historie i současnosti Jižní Afriky se odrážejí v její hudbě způsobem, který názorně a přirozeně ilustruje komplikovanost složení jejího obyvatelstva i jejích dějin.

Radiodokument