Osobnost Plus – Michal Viewegh (2018)

„Zvykl jsem si na to, že občas nepřijdu na schůzku, někam netrefím, nenajdu auto. Když se to nakumuluje v jeden den, dokáže to člověku velmi zprotivit život. Beru to teď ale už s pobavenou rezignací, jako denní chléb,“ dodává nejprodávanější český spisovatel.

Jak na to ale reaguje okolí? „To mé nejbližší se chová skvěle… Když mi něco 3× řeknou, a já to pak 3× zapomenu, tak to neberou jako nezájem nebo zlou vůli. Jsou naštvaní, ale dokážou to tolerovat,“ popisuje.

Něco jiného to je ale s organizátory nejrůznějších akcí, kteří „si to pak interpretují div ne jako projev světáctví. Nebo že trpím ´celebritídou´. To je holý nesmysl a je mi to pak o to víc nepříjemné,“ přiznává Viewegh. Některé věci nezvládá, protože „to má hlava prostě neudrží… Nedělám to naschvál, ale spíš se v tom pořád ještě brodím.“

Všichni to známe ze základky

Viewegh čelí vlně odporu, který nedávno vzbudil svým fejetonem. Hodnotí v něm míru násilí vůči ženám a teskní po přirozených „osahávačkách“ na základní škole, které vnímá jako celoživotně legitimní. Musí se vyrovnávat se situací, kdy tyto vzpomínky část společnosti nezažila a zažívat nechce.

„Mám své pravidelné desetiminutovky sebelítosti.“ Michal Viewegh

„Znásilnění asi nefunguje tak, že jeden kamarád osahává dívku a druhý na ni ´skáče´. Podle mě je to trapná, pubertální, nevhodná, ale nenásilná scéna,“ reaguje Viewegh. Dodává, že „kolem těchto věcí se strhává hysterie. Lidé mají klapky na očích, popírají se vlastní zkušenosti z mládí. Já teď denně dostávám maily v duchu: svět zešílel a vzpomínám si, co jsme dělali na základce nebo v mládí…“

Poslechněte si celý rozhovor s hostem Osobnosti Plus Lucie Vopálenské. Dozvíte se, proč nerad čte ze svých románů, nebo proč byl nešťastný z toho, že není vždy ubytován na festivalech podle svých potřeb.