Osudové ženy – Alice Masaryková (2018)

68. díl cyklu Osudové ženy. Každý týden vám nabízíme portréty femmes fatales, žen, které ovlivňovaly politický i kulturní život. Tento díl připravil a slovem provází Radek Brož. Autorem dokudramat je Hynek Pekárek.  Hudební spolupráce Antonín Schindler. Zvuková spolupráce Jiří Pochvalovský. Režie Michal Bureš.

Účinkují Veronika Lazorčáková a Petra Bučková. Host Michaela Košťálová.

Natočeno 2018. Premiéra 19. 10. 2018 (ČRo 2 Praha, 18:30 h).

Lit.: Zídek, Petr: Fake news o našich dějinách, aneb přátelé poraďte, co dělat. In Facebook, 5. 11. 2018 (status). – Cit.: Na webu Českého rozhlasu je článek o Alici Masarykové, který jsem tady již postoval: https://dvojka.rozhlas.cz/za-pomoc-otci-ji-odsoudili-k-smrt…. Napsal jsem před dvěma týdny šéfredaktorovi ČRo2 Ondřeji Nováčkovi, že krátký text obsahuje pět faktických chyb. Pan Nováček na můj mail neodpověděl, čtyři z těch pěti chyb však byly v textu opraveny. Zůstala jen ta nejzásadnější, která je i v titulku, že Alice Masaryková byla odsouzena k trestu smrti, přestože ve skutečnosti byla internována bez soudu a posléze propuštěna. Co mám dělat, aby Český rozhlas, za jehož spoluvlastníka se jako koncesionář považuji, nešířil nesmysly? Mám napsat generálnímu řediteli, jeho radě? Ptám se zejména těch, o nichž vím, že jsou uvnitř této instituce.

Lit.: Brož, Radek – Chmel Denčevová, Ivana: Za pomoc otci ji odsoudili k smrti. Osudové ženy: Alice Garrique Masaryková. In web ČRo 2 Praha, 19. říjen 2018  (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Byla nejen prvorozenou dcerou Charlotty a Tomáše Garrigue Masarykových. Byla to také vzdělaná a emancipovaná žena, která jako první získala doktorát na Univerzitě Karlově.

Narodila se v roce 1879 ve Vídni. V hlavním městě rakousko-uherské monarchie, kde Masaryk učil na univerzitě, žila rodina až do roku 1891, kdy se přestěhovali do Prahy. Alice a její čtyři sourozenci vyrůstali v intelektuálním prostředí a mezi českými vlastenci.

První doktorka v našich dějinách

Alice si prosadila možnost studovat na dívčím gymnáziu Minerva, poté se přihlásila na pražskou univerzitu, která v té době v omezené míře nabízela vzdělání i ženám. Nejprve nastoupila ke studiu medicíny, které ovšem po krátké době ukončila. Jako hlavní důvod uváděla svou krátkozrakost.

Stala se posluchačkou filozofické fakulty a po úspěšném studiu také první promovanou doktorkou u nás. Jejím oborem se staly sociologie a sociální práce, angažovala se například v protialkoholním hnutí a později také podporovala svého otce v české národní otázce.

Dr. Masaryková nadhodila ve své přednášce Společnost a výchova několik obrazů ze života a ponechala posluchačům volnost dalšího přemýšlení, majíc za to, že inteligentní posluchač si vývody utvoří sám. Již to, že nás přiměla, abychom se zamýšleli, svědčí o úspěchu jejích slov. Dotýkajíc se zvyků naší společnosti, ťala mnohé do živého, ale takové řezy ozdravují. Je nutno, aby průkopníci učinili průlom v pevné zdi předsudků, aby se ostatním lépe pracovalo a radostněji žilo.
Z recenze Anny Nesvadbíkové na přednášku Alice Masarykové na téma Společnost a výchova, Ženská revue, 1906.

Odsouzena za vlastizradu

Když musel Masaryk po propuknutí první světové války opustit zemi, pomohla tajně schovat některé jeho dokumenty. Za tuto činnost byla zatčena a jako vlastizrádkyně odsouzena k trestu smrti. Na nátlak světové veřejnosti byl trest zmíněn a Alice byla po několika měsících z vídeňského vězení propuštěna.

Po vzniku republiky byla krátce poslankyní v Revolučním národním shromáždění. Protože její nemocná matka fakticky nebyla schopna zastávat roli první dámy, začala se po boku prezidenta Masaryka objevovat právě jeho nejstarší dcera. Kromě toho byla také předsedkyní Československého červeného kříže. O jejím osobním životě v té době toho příliš nevíme. Blízký vztah navázala s architektem Pražského hradu Josipem Plečnikem. Každopádně se nikdy nevdala a zůstala bezdětná.

V emigraci trpěla depresemi

Těžké časy nastávají pro Alici po smrti jejího otce a pod tíhou sílícího tlaku hitlerovského Německa na Československo. Kolem Alice Masarykové je rozpoután skandál ohledně jejího působení v čele ČSČK a ona raději ve své funkci končí. Válku prožije v emigraci v USA. Vzhledem k těžké situaci a rodinným dispozicím se i u ní projevuje duševní choroba, které si vyžádá hospitalizaci v sanatoriu a léčbu elektrošoky.

V roce 1945 se do vlasti vrací, opět se pouští do veřejného života a podporuje své blízké přátele – prezidenta Edvarda Beneše a jeho ženu Hanu. Po nástupu komunistů a smrti svého bratra Jana Masaryka, se opět s těžkým srdcem rozhoduje republiku opustit. V Americe se znovu aktivně zapojuje do práce v krajanských spolcích, i přes postupnou ztrátu zraku píše své paměti. Umírá v Chicagu v 87 letech na podzim roku 1966. (…)

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

Zatím nemáte žádné komentáře.

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)