Osudy – Karel Pacner 1/5 (2018)

Přidal: Premek |

Prosinec 10, 2018

Vzpomínky novináře, publicisty a popularizátora vědy. Připravila Jana Olivová. Technická spolupráce Petr Janečka.

Natočeno 2018. Premiéra 10. – 14. 12. 2018 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.). Repríza 11. – 15. 12. 2018 (ČRo 3 Vltava, 0.00 h.); 6. – 10. 11. 2023 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.).

Lit.: Olivová, Jana: Osudy Karla Pacnera. Poslechněte si vyprávění novináře a popularizátora vědy! In web ČRo 3 Vltava, 7. duben 2021 (článek + nahrávky k poslechu). – Cit.: „Dívám se na svět strohýma vědeckýma očima. Věda dokáže postihnout i věci, které jsou takřka neviditelné,“ prozradil ve vltavském cyklu Osudy. Jeho vášní se stala zejména kosmonautika, osobně mluvil s Gagarinem a sledoval start mise k Měsíci. Poslechněte si Pacnerovy vzpomínky. (…)

Novinářská dráha našeho předního žurnalisty, spisovatele a popularizátora kopírovala vývoj naší země od konce 2. světové války až do současnosti. Dětství strávil v Pošumaví, ale už na základní škole se v něm probudila touha stát se novinářem. Začal vydáváním skautského časopisu Pochodeň. Potom do místních novin posílal první zprávičky o školním dění. Přispíval do nich pak i po celou dobu studia na gymnáziu v Klatovech. Jeho tatínek ale nechtěl, aby šel studovat žurnalistiku, a směroval ho na Vysokou školu ekonomickou, obor zahraničního obchodu. Jelikož však býval živnostník – míval obchod se smíšeným zbožím – nepřicházelo v úvahu, aby byl syn Karel po maturitě na vybrané studium přijat. Nakonec se sice na vybranou školu dostal, ale na obor dopravy a spojů, který ho vůbec nebavil, školu nicméně dokončil.

Už při vysokoškolských studiích ale sebral odvahu a nabídl své služby Mladé frontě, která se pak stala na další desítky let jeho osudem. Začínal psaním o kultuře a divadle, ale když tam v létě 1959 nastoupil jako redaktor, dostal na starosti vědu a techniku – zprvu nebyl nadšen, tématu se trochu obával, nakonec mu však zcela propadl. Navázal kontakty s našimi předními vědci a záběr jeho zájmů se nesmírně rozšířil. Vždy ho však nejvíc lákala kosmonautika; podrobně sledoval její rozvoj v USA i v tehdejším Sovětském svazu – často přitom musel bojovat s omezeným přístupem k informacím, pro 60. léta typickým.

Díky pozdějšímu uvolnění atmosféry se mu ale nakonec podařilo splnit si velký sen: v červenci 1969 odletěl do USA, aby z mysu Canaveral na Floridě a z řídicího střediska NASA v Houstonu sledoval start Apolla 11 mířícího k Měsíci – a tuto událost považoval za jeden z vrcholných okamžiků svého života. Zájem o vědu mu pomohl překonat i restrikce normalizačních let. (…)

Radiodokument