Vizitka – Emanuel Villaume (2018)

Potěšitelným trendem u českých orchestrů je, že téměř všechny mají na postech šéfdirigentů cizince. PKF – Prague Philharmonia, komorní orchestr založený Jiřím Bělohlávkem jako Pražská komorní filharmonie, není výjimkou. Před čtyřmi lety angažoval Francouze žijícího a působícího ve Spojených státech – Emmanuela Villauma. Do českého prostředí vnesl Villaume nový repertoár a nabídl kontakt se světovou uměleckou špičkou tím, že představil nové, neokoukané sólisty. „Bělohlávkovo dědictví je v genech orchestru patrné, stejně jako otisk dalších dirigentů, kteří jej vedli,“ tvrdí Villaume.

„Ale koncert není o mně. Na prvním místě je skladatel, na druhém hráči a pak já,“ říká umělec, který je absolventem Konzervatoře ve Štrasburku, studoval na Sorbonně, a to nejen muzikologii, ale také literaturu a filosofii.

Rád vzpomíná na dobu, kterou strávil jako umělecký šéf festivalu ve Spoletu. „Nejlepší na tom bylo to propojování různých uměleckých druhů,“ říká. V posledních letech úspěšně vede operu v Dallasu a zmiňuje úspěchy na poli fundraisingu a odlišnou mentalitu amerických soukromých donátorů. Čím dál častěji je zván k operním produkcím v Metropolitní opeře.

„MET je opravdu meta, dostanete se na první stránky novin, každý váš počin je sledován,“ hovoří o své zkušenosti a také o velkém tlaku. „Zpěváci jsou vystaveni obrovskému presu, lidé od nich očekávají vždy prvotřídní výkony. To se může odrazit v nejistotě i agresivitě některých hvězd.“

Emmanuel Villaume se nevyhnul ani velmi osobní otázce na jeho nedávnou osobní tragédii, kdy mu shořel nádherný dům v Malibu. „Celé jsem to sledoval na obrazovce, řídil jsem zrovna produkci v New Yorku. Viděl jsem, jak se ohěň blíží a jak náš dům, který jsme léta pečlivě a s velkým rozmyslem budovali a zařizovali, lehl popelem,“ popisuje Villaume. I tato zkušenost mu podle jeho slov dala lekci v podobě uvědomění si konečnosti, pomíjivosti materiálních věcí a hierarchii hodnot.