Osobnost Plus – Milan Svoboda (2019)

„Když Paul Mc Cartney sedne k pianu a zahraje Let It Be, tak to má stejnou sílu jako Beethovenova Óda na radost,“ říká, a ví, o čem mluví. Před neuvěřitelnými čtyřiačtyřiceti lety založil svůj první jazzový orchestr. Skladatel, dirigent, jazzový pianista a pedagog Milan Svoboda bude hostem Osobnosti Plus. Připravila a moderuje Barbora Tachecí.

Natočeno 2019. Premiéra 11. 1. 2019 (ČRo Plus, 10:34 h.).

Lit.: Tachecí, Barbora – Chvátalová, Kateřina: Muzikant by neměl jen hrát, ale hledat vlastní přístup a pravdivost, říká Milan Svoboda. In web ČRo Plus,11. leden 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Skladatel, dirigent, jazzový pianista a pedagog Milan Svoboda založil svůj první orchestr před 45 lety. „Jazz byl vždycky svobodnou hudbou a vždycky v něm byla demokracie,“ říká host páteční Osobnosti Plus.

O demokracii ve společnosti už ale s naprostou jistotou nemluví: „Samozřejmě mě trápí, že se rozpadá něco, k čemu jsme v roce 89 vstoupili s velkým doufáním. V totalitě jsem prožil hodně let, takže jsem šťastný, že můžeme nyní dělat, co kdo chce ve svobodném prostředí. A když se teď vrací některé pocity, které jsme měli v 70. a 80. letech, tak mě to mrzí.“

Demokracie je podle muzikanta složitá proto, že se každý může projevit a každý má svůj názor. „A když se většina k něčemu přikloní, tak má na to právo,“ dodává.

Milan Svoboda patří mezi přední osobnosti české hudební scény. Je absolventem varhanního oddělení Pražské konzervatoře, studoval muzikologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kompozici na pražské AMU a jako stipendista působil v USA na Berklee College of Music v Bostonu. Jako jazzový pianista a bandleader si získal velké mezinárodní renomé. Jeho tvůrčí záběr, jako skladatele a dirigenta, je velmi široký: od moderního jazzu přes muzikál, filmovou a scénickou hudbu až k soudobé hudbě vážné. V roce 1974 založil svůj první jazzový orchestr Pražský Big Band. Ženou Milana Svobody je herečka Jana Paulová.

Potřeba tvořit

Volnost v orchestru potom díky zkušenosti života v totalitě může komentovat s nadhledem. I v té době dostal za západní hranice i za hranice cenzurované tvorby.

„Měl jsem kliku, že jsem u to byl, i v temných letech normalizace, které byly paradoxně pro mě velice silné. V tom, že jsem měl potřebu dělat hudbu tvořivě, což někdy šlo, někdy byly problémy. Ale v zásadě nás nechali být. Protože to byla instrumentální hudba.“

Bijte je!

V podtextu však byl protest, přítomný samozřejmě i v jazzu. Hudebník vypráví o koncertě, který proběhl v roce 1977 v pražské Lucerně.

„Uvedli jsme reminiscenci na starý chorál, což byla skladba, ve které se citoval motiv Svatý Václave: nedej zahynout nám, ni budoucím. A bylo neuvěřitelné, že když jsme dohráli, bylo v narvaném sále několik vteřin hrobové ticho. Říkal jsem si, co se to děje? Pak se zvedla vlna a lidé začali řvát ‚bijte je, bijte je‘. Shodou okolností bylo totiž mistrovství světa v hokeji a my jsme tenkrát porazili snad Rusy. Dodnes je mi divné, že nám to tehdy prošlo.“

Buď originál a jedinečný

Svoboda mluví i o interpretaci, hudebním citu a sebepojetí. „Na jazzu mě vždycky zajímalo nejen to, jak hudebníci hrají, ale také to, co kdo hraje. Je to důležité, protože nejde o to hrát skladby, které všichni znají. Jde o to, čím je ta interpretace původní, jedinečná,“ říká a vysvětluje dál:

„Největší hráči jazzové hudby hrají vždycky především svůj vlastní přístup k hudbě. A to je to, co by měl hledat každý. Miles Davis jednou řekl: najdi si svůj zvuk. To znamená: buď sám sebou, hraj jako ty. Buď originál a buď jedinečný. Tím pádem však také buď aranžér, buď skladatel, buď osobnost.“

Nebýt povrchní

„Na tvorbě mě strašně zajímá jít na dřeň, dosáhnout a dopátrat se maximální pravdivosti. To hledám ve svém skládání. Najít pravdu, aby v hudbě člověk nebyl povrchní,“ říká skladatel a dirigent.

Při vyprávění o metodě při práci s muzikanty svého orchestru bezděky nabízí obecný manažerský recept: „Jsem tolerantní. Čekám, aby si k tomu každý došel sám. A oni k tomu vždycky dojdou, protože jim to nedá. Vzít věc a udělat ji s vlastním maximálním přičiněním. Neumějí odbývat. A ono to třeba napřed není dobré, ale pak se to vyloupne. Záleží ale na tom, jakými lidmi se obklopujete,“ uzavírá.

Poslechněte si celý rozhovor Barbory Tachecí. Dozvíte se také, na čem spolupracoval Milan Svoboda s režisérem Miroslavem Macháčkem, nebo jak reflektuje současnou politickou atmosféru v zemi.

 

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

Zatím nemáte žádné komentáře.

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)