Mozaika – Václav Havel a film – scénáře, analýzy a úvahy z let 1957–1989 (2019)

Přidal: Premek |

Únor 19, 2019

Připravil Tomáš Pilát.

Natočeno 2019. Premiéra 18. 2. 2019 (ČRo 3 Vltava).

Lit.: Pilát, Tomáš: Václav Havel nemohl film minout, říká Jan Bernard. In web ČRo 3 Vltava, 18. únor 2019 (článek+ nahrávka k poslechu). – Cit.: Na knihkupeckých pultech se objevuje záslužná a přitom poutavá kniha s názvem Václav Havel a film – scénáře, analýzy a úvahy z let 1957–1989. Její autor, filmový historik a publicista Jan Bernard, studoval vztah dramatika, disidenta a prvního polistopadového československého a českého prezidenta dlouho a důkladně. Našel spoustu vzácných archivních materiálů, rukopisů, fotografií i filmových sekvencí, které Havlův vztah k filmu dokumentují.

„Havel se filmu a kinematografii nemohl vyhnout. Vyrůstal ve filmové rodině; Lucerna, produkční firmy, barrandovská studia, velké herecké hvězdy – to ho obklopovalo od dětství,“ vysvětluje Bernard.

Mezi filmaři měl Václav Havel spoustu přátel. Začalo to už jeho spolužáky z poděbradské koleje Jiřího z Poděbrad Milošem Formanem, Jerzym Skolimowskim či Pavlem Fierlingerem, a pokračovalo spolužáky zmíněných režisérů na FAMU Pavlem Juráčkem nebo Janem Němcem. I Václav Havel se o studium na Filmové fakultě AMU ucházel, ovšem nebyl přijat. Dodnes se ale zachovaly scénáře a analýzy, které chystal k přijímacím zkouškám.

„Tyhle práce dokazují Havlova bystrého ducha. Mnohým dnešním recenzentům by dalo velkou práci něco takhle kvalitního napsat,“ hodnotí Bernard Havlovy rané filmové práce. Jako perličku pak vyzdvihuje jeden z „přijímacích“ scénářů, ve kterém do překvapivě velké míry reflektuje svůj život. Teoretické i praktické práce pro film a televizi (a hodně i pro rozhlas) psal pak Havel průběžně. Doma neměly šanci na vyjití či natočení (některých si všimli v zahraničí a zrealizovali je tam), a tak ho někteří kamarádi alespoň obsazovali do epizodních roliček ve svých filmech.

Naplno si Václav Havel splnil své filmové sny natočením snímku Odcházení. Scénář si – podle stejnojmenné divadelní hry – napsal sám, a dokonce se obsadil do malé, sympaticky sebeironické role. Filmové Odcházení bude, doufejme, podrobně rozebráno v druhé části knihy. „Snad na ni budu mít ještě sílu,“ věří Jan Bernard.

Bylo by to dobře, protože i po roce 1989 byly Havlovy kontakty s filmem a filmaři intenzivní. Zval si odborníky do prezidentské vily Amalia (z těchto setkání vzešlo několik konkrétních spoluprací), měl nespočet soukromých schůzek, pokud mohl, lidem od filmu pomáhal, jezdil na karlovarský festival. A samozřejmě pořád chodil do kina. To ostatně dělal celý život. Filmy měl Václav Havel rád a rozuměl jim. Obsáhlá a skvělým doprovodným materiálem doplněná kniha Václav Havel a film je toho důkazem.

Radiodokument