Leonardo Plus – Hoaxy (2019)

„Odborníci mají mezinárodní katalogy a příručky městských legend. Ty se podobně jako vtipy neustále vracejí, těch textů je omezený počet,“ uvedl expert.

Tématem typickým pro tyto příběhy je xenofobie, která se tváří, že na začátku vyprávění přítomna není. „Ale pointa nakonec ukazuje, že ti cizí jsou nakonec zlí, nepřející a podobně.“

„V určitých obdobích se městské legendy šíří více, teď právě žijeme v tom období. Ale v prvním desetiletí nového století asi do roku 2010 bylo období klidu, kdy se jak fámy, tak klasické městské legendy nešířily. Souvisí to s širšími politickými, kulturními a sociálními změnami.“

Nejstarší archetypy městských legend nalezneme už v raném novověku, ale k prudkému rozvoji tohoto jevu dochází v 19. století. Tehdy došlo i u nás k velkým společenským změnám, společnost se urbanizovala, proto také městské legendy. Petr Janeček

Emoce, které jsou pro městské legendy typické, jsou strach a snaha pomoci blízkým. „Také proto se mi moc nelíbí, když jsou lidé, kteří šíří třeba hoaxy, označováni a priori za rasisty a xenofoby. Samozřejmě ten aspekt tam je, ale oni často jednají v dobré víře, obávají se a chtějí ostatní varovat.“

„Dalším motivem je kromě xenofobie i strach o děti. Vidíme také tabuizovaná témata, takže často erotika nebo sexualita. Velkou součástí městských legend je i krutý, nekorektní humor,“ popsal Janeček.

Městské legendy lze najít už v antice a starověkém Římě. „Je to něco, co existuje v každé velice komplexní společnosti žijící ve městech.“

Když se otevře nějaký nový aquapark, tak se většinou do tří měsíců objeví zpráva o lidech, kteří dávají žiletky na tobogány. V našem prostředí byl tento čin připisován Romům, dnes je to deetnizováno… V Německu zase žiletky dříve měli dávat Turci, dnes uprchlíci, ve Francii Alžířané nebo Maročané, ve Velké Británii Pákistánci a ve Spojených státech původně Afroameričané a od 80. let Hispánci. Petr Janeček

„Hodně vlivná městská legenda v českém prostředí je ta o zlých lidech, kteří dávají žiletky na tobogány na koupališti. Ta žije od 70. let a podle mých výzkumů se to vypráví o každém koupališti nebo aquaparku se skluzavkou,“ tvrdí etnolog.

Městské legendy během poslední dekády zapadly, dnes už se nevyprávějí. „Oni se znovu vynoří, ale dnes to souvisí s tím, že převládly hoaxy, konspirační teorie a fámy šířené na internetu.“

„Také dnešní osobnostní nastavení třeba mileniálů je jiné. Městské legendy jsou nějaké příhody, které se staly kamarádovi kamaráda,… ale to pro ně není téma. Tím je pro ně nějaký vtip nebo meme, které se netýkají každodennosti a zážitků z každodenního života, ale populární kultury.“

Pro mě jsou městské legendy zajímavé svou iracionalitou. Žijeme v moderní, racionální a technické společnosti, ale zvlášť dnes, kdy se městské legendy přerodily v hoaxy, je jich obrovské množství… Zdá se, že iracionalita dnes vládne v takovém nesvatém spojenectví s moderními masovými komunikačními médii, především sociálními sítěmi. Petr Janeček

Etnolog věří, že pokud přežijeme období hoaxů, které se podle něho snad už chýlí ke konci, městské legendy se vrátí, protože prý mají stejně jako vtipy zářnou budoucnost. „Jsou od počátku spjaty s urbanizovaným lidstvem a budou tu pořád.“

„Jen doufám, že se nějaké nové objeví, protože my etnologové bychom neměli co dělat. Hoaxy jsou z hlediska humanitního vědce záležitost nezajímavá, ale městské legendy mají svébytnou estetiku, poetiku, je to literární útvar bližší pohádkám a pověstem,“ shrnul Petr Janeček. (…)