Ohrožené staré a vzácné tisky zachraňuje plzeňská vědecká knihovna (2019)

Rukama restaurátorů projdou knihy staré i několik století. Leckdy jsou velmi poničené a práce na jednom tisku může klidně trvat i rok. „Restaurátorka knihu, která je velmi silně zničená, rozebere i na jednotlivé listy, které se mechanicky očistí. Většinou se odkyselí v roztoku hydrogen uhličitanu vápenatého nebo hořečnatého, protože většinou jsou i tyto papíry kyselé. Potom se chybějící části dolijí papírovou kaší, eventuálně potrhané části se zpevní přelepy japonského papíru. Následně se listy znovu svážou a upevní do opravených desek,“ popsala postup obnovy Marie Hálová z pracoviště historických fondů.

Cílem restaurátorů je, aby jejich zásahy do knih byly co nejmenší a co nejvíc se zachovala původní vazba, desky i potah. To bývá většinou useň zdobená slepotiskem, což je technika reliéfní ražby. Navíc se vše děje za přísných podmínek – vlhkost vzduchu musí být kolem 50 %, teplota kolem 19 °C. Rukavice jsou naprostou nezbytností.

„Dolévané části nemají až takovou pevnost jako originální papír. Kromě toho lidské ruce a pokožka obsahují pot, což vše papíru škodí. Čili když už je papír restaurovaný, je vhodné, abychom se ho nedotýkali holýma rukama, ale používali bavlněné rukavice,“ vysvětlila Marie Hálová.

Stovky let staré a jedinečné knihy

V depozitáři historických fondů je na 30 tisíc svazků, z toho je asi 200 prvotisků, tedy titulů vytištěných do konce roku 1500. Jen jediný titul je český – tři poškozené, neúplné exempláře české bible z roku 1488. Ostatní prvotisky jsou zahraniční. Kromě toho je v depozitu uložená knihovna Františkánského kláštera v Plzni.

„Ta obsahuje na 3 000 starých tisků. Nejvzácnější tisky, které jsou v naší knihovně, jsou uloženy v tomto fondu. Jedním z nejcennějších je torzo knihy z roku 1470, která byla vytištěna v Benátkách francouzským tiskařem. Tato kniha je první vytištěna písmem, kterému říkáme Antiqua, které používáme dodnes,“ doplnila Marie Hálová.

Které svazky v současnosti restaurátoři zachraňují? To nám objasnila opět Marie Hálová: „Vybírání bylo opravdu těžké. Nakonec jsme se snažili vybrat za prvé na základě hodnoty obsahu knih a výzdoby. Na druhé straně vzhledem ke stavu poškození vybrat to, co se nám zdálo nejpotřebnější. Samozřejmě hlavní slovo měly restaurátorky.“

Obnovou projde například největší herbář, který Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje má, vzácné atlasy nebo bohemikální tisky z 16. až 19. století. Projekt skončí v roce 2021.