Příběhy pokladů – Plasy a Italové v Čechách (2019)

Připravila Patricie Polanská.

Natočeno 2019. Premiéra 20. 4. 2019 (ČRo Plus, 26 min.) v cyklu Dnešní Plus.

Lit.: Polanská, Patricie – Přinosilová, Jana: Příběhy pokladů: Plasy, Santini a Italové v Čechách. Kde by bylo baroko bez italské kolonie v Praze? In web ČRo Plus, 20. duben 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Bez vody se stavba zřítí.“ Tento latinský nápis umístil na jeden ze základních kamenů barokního konventu kláštera v západočeských Plasích jeho architekt, Jan Blažej Santini. Architekt, který vytvořil výjimečné stavby mimo jiné v unikátním stylu tzv. barokní gotiky. Spolu s rodinou Dientzenhoferů patří k vrcholným představitelům barokní architektury u nás.

Jenže tehdejší stavitel nerýsoval jen složité půdorysy,  bohaté a rozevláté ozdoby fasád, říms a schodišť. Musel si poradit s mnohem přízemnějšími problémy – třeba s podmáčeným terénem. Kdo vlastně stavěl barokní stavby, kterými se dnes pyšníme?

Vodní zrcadlo i létající schodiště

Asi 30 kilometrů od Plzně stojí od zhruba 12. století cisterciácký klášter Plasy. Jeho konvent v dnešní podobě je stavba zvenčí strohá, trochu kasárenská – koneckonců, je to klášterní konvent. Uvnitř ale skrývá řadu unikátů. Architektem konventu byl na pozvání tehdejšího opata Evžena Tyttla právě Jan Blažej Santini.

To fascinující se tu ale skrývá pod zemí a v jeho zdech. Vzduch a voda. To jsou elementy, se kterými se tu Santini musel vypořádat a se kterými vědomě pracoval. Najdete tu vodní zrcadlo nebo takzvané létající schodiště.

Plasy dnes spravuje Národní památkový ústav a zhruba už 15 let tu zkoumají systém větrání a vodního režimu, který vymyslel Jan Blažej Santini. Protože základní zdi kláštera stojí na více než pěti tisících dubových pilotách, na kterých je položený dřevěný dubový rám. To vše musí být stále pod vodou, jinak: „Bez vody se stavba zřítí“, varoval Santini budoucí uživatele.

Santiniho příběh

Jan Blažej Santini nebo jen Santin, nebo Jan Blažej Santini-Aichel nebo Giovanni Santini – a další nejrůznější variace jména tohoto architekta jsou jen jednou z nejasností, které ho obestírají.

Narodil se v roce 1677 v Praze, do rodiny uznávaného kamenického mistra, který se mimo jiné podílel na opravách chrámu sv. Víta. Toto setkání s gotikou sehrálo zřejmě jednu z rozhodujících rolí v Santiniho životě. Umírá ve svých 46 letech, poté, co se podle jeho návrhů staví v Praze, západních Čechách, na Moravě.

Navrhuje pro přední šlechtické rody i pro oba nejstarší církevní řády – benediktiny i cisterciáky.  Je autorem návrhů nebo přestaveb klášterních kostelů například v Kladrubech, Rajhradě nebo Křtinách. Korunou jeho díla je ikonická stavba poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou. Nezříká se ale ani návrhů kapliček, hospod nebo hospodářských dvorů.

Byl to génius, a přesto ani nevíme, jak vypadal. V době o které asi můžeme říct, že byla posedlá portréty – neznáme ani jeden Santiniho. Jinak toho o něm ale víme docela dost, podotýká historik umění a ředitel Ústavu pro dějiny umění FF UK Richard Biegel.

Co Santiniho ovlivnilo? Proč nemohl pokračovat v řemesle svého otce? A co italští řemeslníci nejen pro Prahu znamenali? Poslechněte si celý pořad Příběhy pokladů.

 

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

Zatím nemáte žádné komentáře.

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)