Pro a proti – Srpen 1968 (2019)

„Dlouhodobé vzorce myšlení a chování ve společnosti nejdou vysvětlit jedinou událostí… Pokud má okupace dlouhodobý vliv, tak především ten, že diskutujeme spíše o někom cizím než o nás samotných,“ uvedl v pořadu Pro a proti politolog Ondřej Slačálek.

Podle něj náchylnost české veřejnosti k Rusku není tak velká, jak naznačují průzkumy. „Ale jistá míra sympatie k tomu tvrdému muži z Východu, který si dokázal zjednat pořádek, je vlastní určitým částem společnosti v celém západní světě. Nejde o imprint specificky středoevropských dějin, ale o důsledek krize Západu a prosazování konzervativních hodnot, jehož se Putin může snadno stát ikonou.“

Krize Západu je rozpad představy o jeho morální a výkonové převaze. Tá se ukazuje jako stále méně přesvědčivá v souvislosti s ekonomickou krizí či s nástupem Číny. To vede k otázkám o udržitelnosti liberální společnosti… Tady se ustálila představa, že může existovat konzervativně-liberální pozice. A ukázalo se, že to je obtížné, že to je rozštěp. Ondřej Slačálek

Sociolog se vyjádřil i k průzkumu popularity Ruska, který STEM prováděl. „Tam byla zvláštní otázka: ohodnoťte svůj vztah k zemi známkou 1 až 5, a 36 % dalo Rusku jedničku a dvojku. Ale hodnocení západních zemí je výrazně vyšší.“

„Zpráva BIS uvádí, že se ve školách stále učíme etnický nacionalismus v hodinách literatury a dějepisu. Těžko se ale můžeme učit něco jiného, protože jinou alternativu k etnickému nacionalismu jsme si stále poctivě nevydiskutovali,“ konstatoval Ondřej Slačálek.

Politické retro

„Historické setrvačnosti ve společnosti existují a okupace a invaze představovaly obrovské trauma pro společnost,“ vysvětlil filozof Václav Němec.

Ten je přesvědčen, že Češi stále nejsou srovnaní s vlastní minulostí. „Možná, že jsme ji zhodnotili, ale nevyrovnali jsme se s ní, třeba na trestněprávní rovině, tím pádem nebyl vyslán do společnosti jasný signál, co je patologické, co tolerovatelné a co nikoliv.“

Naše demokracie se po 30 letech ocitla v kritickém momentu. I demokracie na Západě prochází krizí důvěry. Spolu s nevyrovnáním se s vlastní minulostí pak nastává jakési retro, regrese k minulým vzorcům chování, zdánlivým minulým jistotám, které jsou ale vždy iluzorní… V našem případě je to bohužel ono normalizační retro… To se týká nejen vztahu k despotickým režimům, ale i toho, jaké chování v politickém prostoru tolerujeme a jaký typ vůdců preferujeme. Václav Němec

Filozof připomněl české národní svérázy. „Lidé zde také v důsledku chování politických elit po listopadu 1989 nemají důvěru v tradiční strany a demokratické instituce… Korupce, klientelismus a prorůstání organizovaného zločinu do nejvyšších pater politiky přispělo k otřesu důvěry a vznikla tu skupina nedůvěřivých a frustrovaných lidí.“

„Ale Rusko není Sovětský svaz. Je to takový čekisticko-oligarchicko-mafiánský systém, který se chová velmi autoritativně a také brutálně ke svým obyvatelům. Zároveň neopustil imperiální politiku, jejímž projevem byla také invaze v roce 1968… I tenkrát měla řada lidí nasazeny brýle mámení, a má je i dnes, takže nevidí současnou povahu ruského režimu, který se chová velmi agresivně,“ upozornil Václav Němec.