Vizitka – Martin Šinták (2019)

Jeho jméno začalo být slyšet v souvislosti s choreografickou stránkou tak výrazných titulů, jako jsou Dvořákovy opery Rusalka a Šelma sedlák, Monteverdiho Orfeo, Mascagniho Iris či Händelův Saul. Jak se hledá pohybový slovník pro takto žánrově rozmanitá díla?

Snažím se jít po logické a přirozené stránce. Představte si, že jdete po ulici. A zamyslete se nad tím, co při tom děláte, jak jdete. Ano, umělci na jevišti jsou ve stylizovaném projevu. Ale vy jim všechno musíte podat tak, aby to pochopili jako normální člověk.

Práce choreografa není jen o tom, že vymyslí kroky. Je třeba, aby uměl poradit celému tělesu, které se na scéně musí pohybovat. Operní ansámbly a sbory nejsou zatím pro pohybovou stránku moc často využívány, ale režiséři to stále více vyžadují. I o tom jsme hovořili a probrali jsme také detailní přípravu na takové inscenace. Martin se zahloubá do klavírního výtahu, rozdělí si hudbu takt po taktu a zpětně ji skládá už do hudebně-pohybového obrazu ve chvíli, kdy již sám vidí propojení baletu a operních sól.

Je to jiné u barokní opery, u opery romantické, a u díla, které bude teprve mít svou světovou premiéru? Je třeba ctít autenticitu a věrnost dobové tradici? Jaké slovo má baletní mistr a choreograf v regionálním divadle? Může uplatnit vlastní imaginaci nebo je vždy až ve druhé řadě po režisérovi? A nechají si vůbec operní umělci do své práce mluvit…? I na to odpovídal Martin Šinták v rozhovoru.