Kontexty – Guberniální sbírka lidových písní 1/5 (2019)

Přidal: Premek |

Prosinec 11, 2019

Připravil Lubomír Tyllner. Technická spolupráce Jiří Slavičínský. Režie Ivo Kristián Kubák.

Účinkují Renata Klusáková, Lubomír Tyllner, Anežka Rusevová a Ivo Kristián Kubák.

Natočeno 2019. Premiéra 9. – 13. 12. 2019 (ČRo 3 Vltava, 17:30 h.). Repríza 10. – 14. 12. 2019 (ČRo 3 Vltava, 1.30 hodin).

Obsah: 1. Sonnleithnerův smělý nápad. – 2. Habsburská byrokracie a lidová píseň (26:11) – 3. Čelakovský versus Rittersberk – 4. Sadská konzervatoř, nález století a spor o furianta. – 5. Finis coronat opus.

Lit.: Tyllner, Lubomír: Guberniální sbírka lidových písní. Proč vznikla a jaký měla osud? In web ČRo 3 Vltava, 10. prosinec 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: (…) V letošním roce uplynulo 200 let od jedinečné akce, která v tehdejším Rakouském císařství neměla obdoby: důležitá postava vídeňského hudebního života Josef Sonnleither přichází s nápadem sbírat v korunních zemích monarchie lidové písně a tance. Státem organizovanou guberniální sbírku však provázela řada problematických událostí a rozhodnutí. Avšak jen díky ní máme dnes k dispozici jedinečnou sumu českého i moravského hudebního folkloru.

Bylo to za posledního císaře Svaté říše římské národa německého a prvního rakouského císaře Františka II/I., přesně před dvěma sty lety – roku 1819. Pár let po Vídeňském kongresu mocenský aparát rakouské monarchie pozitivně zareagoval na nápad, který se zrodil v prostředí vídeňské Společnosti přátel hudby. Jeho autorem byl Josef Sonnleithner (1766–1835), zakladatel společnosti a její první tajemník.

Nápad sbírat, tedy zapisovat lidové písně a tance lidu nedotčeného vyšším vzděláním, výtvory bez prokazatelného autorství, okolností, doby a místa vzniku, se paradoxně zrodil v dobách kultu velkých kompozic velkých mistrů. Vždyť neuplynulo ještě mnoho let od Mozartovy smrti a Beethoven měl před sebou 8 roků stále bohatého tvůrčího života. A navíc – o celou sběratelskou mašinérii se měl starat stát, úřady v rámci monarchie dokonce ty nejvyšší.

Jaký mohl být důvod tohoto neočekávaného obratu ke kultuře bezejmenných lidových tvůrců, muzikantů, jejichž kultura se dlouhou dobu objevovala pouze v kontextu vysoké kultury umělecké? A jaký byl nakonec osud sbírky, která měla vůbec jako první za úkol zapisovat i melodie písní a tanců, úkol nelehký i pro zkušené hudebníky? Byla výsledná česká redakce Bedřicha Diviše Webra (tzv. Kolovratský rukopis) jediným výsledkem sbírky? Kam se poděly další stovky zápisů lidového zpěvu českého lidu z počátku 19. století a doby ještě starší? (…)

Radiodokument