Diagnóza F – Petr Hudlička (2020)

Přidal: Premek |

Únor 14, 2020

Fokus Praha patří mezi největší a nejstarší neziskové organizace, které u nás pomáhají lidem s duševním onemocněním. Jak se během 30 let jeho působení změnily okolnosti poskytování služeb? Hostem Diagnózy F byl generální ředitel Fokusu Praha Petr Hudlička.

Natočeno 2020. Premiéra 14. 2. 2020 (ČRo Rádio Wave, 17 min.).

Lit.: Paulik Lichková, Anna: Systém psychiatrické péče má v dodržování lidských práv velké rezervy, říká ředitel Fokusu Praha. In web ČRo Radio Wave, 14. únor 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Fokus Praha patří mezi největší a nejstarší neziskové organizace, které na území ČR pomáhají lidem s duševním onemocněním. V letošním roce slaví 30 let své existence. Jaké byly všechny tyto roky? Jak se změnily okolnosti poskytování služeb a jaké největší překážky musí Fokus Praha překonávat? Hostem Diagnózy F byl generální ředitel Fokusu Praha Petr Hudlička.

„Fokus Praha založili psychiatři, psychologové a sociální a zdravotní pracovníci, kteří chtěli pracovat s lidmi s duševním onemocněním jiným způsobem, než se tady do té doby dělo,“ vzpomíná na začátky organizace Petr Hudlička. V té době ještě nebylo běžné, aby se součástí týmu stali lidé s vlastní zkušeností s duševním onemocněním, jako je tomu dnes, ale už v devadesátých letech se i tak do dění kolem Fokusu aktivně zapojovali. Za jednu z největších překážek v realizaci služeb v posledních třiceti letech považuje Hudlička skutečnost, že se v oblasti psychiatrické péče vlastně dlouho nic moc nedělo.

Ačkoliv se v rámci reformy psychiatrické péče často mluví o kvalitě služeb, neméně důležitým tématem je svoboda a také práva pacientů. Tématu se věnuje i kniha Svoboda především, jejíž překlad vydal Fokus Praha na přelomu roku a která popisuje zkušenosti s reformou psychiatrie v Holandsku a v Itálii a uvádí i kontext českého prostředí. Lidská práva se podle Hudličky v oblasti psychiatrie až na nějaké výjimky zpravidla dodržují. „Na druhou stranu, už jen to, že hospitalizace většinou bývají ve velkých psychiatrických nemocnicích, kde není prostor pro osobní přístup, a to není ani otázka ochoty či neochoty personálu – takový velký kolos prostě musí jet svým tempem. Tak budeme-li lidská práva vnímat také jako právo na nějaký osobní život, osobní přístup i během hospitalizace, možnost zapojení se do rozhodování o léčbě nebo to, na kolik jsou brána v potaz přání o léčbě vyslovená ještě před atakou, tak má náš systém stále ještě velké rezervy,“ říká ředitel Fokusu. (…)