Příběhy 20. století – Mina Ghassemlou Norlin (2020)

Připravil Adam Drda.

Natočeno 2020. Premiéra 23. 2. 2020 (ČRo Plus, 20:05 h.; 50 min.).

Lit.: Netočný, Martin – Drda, Adam: Když tátu zastřelili, nevěřila jsem tomu. Příběh Miny Norlin, rozené Ghassemlou. In web ČRo Plus, 23. únor 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: V červenci 1989 byl ve Vídni během diplomatických jednání se zástupci Íránu zastřelen generální tajemník exilové Demokratické strany íránského Kurdistánu Abdul Rahman Ghassemlou a jeho dva spolupracovníci.

Ačkoli pachatelé trojnásobné vraždy byli známi, zločin zůstal nepotrestán. Podstatná část Ghassemlouova života je spjatá s Československem: po únoru 1948 žil v Praze, oženil se s Češkou Helenou, s níž měl dcery Minu a Hivu. Nové Příběhy 20. století se opírají o Mininy vzpomínky.

Abdul Rahman Ghassemlou se narodil roku 1930 v íránském Kurdistánu, studoval mimo jiné v Paříži, do ČSR se jako kurdský komunista a současně bojovník za kurdskou samostatnost dostal po Gottwaldově převratu. Absolvoval Vysokou školu politických a hospodářských věd v Praze, kde se v roce 1951 seznámil s Helenou Krulichovou, s níž se po jistých byrokratických obtížích oženil. V dubnu 1953 se jim narodila první dcera Mina (dnes Mina Norlin).

Roky v ilegalitě

Ghassemlou tehdy odjel do Íránu, kam se za ním v září 1953 vydaly i manželka s malou dcerou.

Helena Krulichová v roce 2009 vzpomínala v Lidových novinách, že „pronásledování íránských demokratů, komunistů i levicových Kurdů po několika měsících značně zesílilo. Museli jsme do ilegality. Za první dva roky jsme vyměnili jedenáct bytů a manžel musel nakonec odjet do Evropy. Zůstala jsem sama, těhotná.“

Po narození druhé dcery Hivy (1955) se Helena s dětmi dostala do Iráku: „Kurdští odbojáři nás převáděli přes hory, nejdříve starým džípem, pak na koni bez sedla. Chvilkami jsem si myslela, že to nezvládneme. V Iráku tehdy vládl král Fajsal II. Pronásledoval Kurdy a komunisty stejně jako íránský šáh Pahlaví. Takže znovu ilegalita. V Bagdádu to bylo mnohem horší než v Teheránu, protože jsem neuměla arabsky a méně splynula s davem. Neměla jsem ani pas, ani letenku, ani peníze, nic. Nejhůře to snášely děti, protože těm nevysvětlíte, že nemohou křičet, radovat se ze života.“

Helena Krulichová-Ghassemlou si zhruba po roce v Bagdádu obstarala falešný pas a vrátila se s dcerami do Československa, kam za nimi přijel i její muž, odsouzený v Íránu v nepřítomnosti k smrti. Mina Norlin si tohle dramatické období nepamatuje, byly jí tři roky – vzpomíná si však na rok 1959, kdy se rodiče vydali znovu do Iráku a nechali ji v dětském domově (sestra Hiva žila u přátel).

Plánovali návrat za tři měsíce, ale z politických důvodů mohli přijet až za rok: „Pamatuju si, jak jsem s jednou kamarádkou, jakousi Ivanou, chodila po zahradě a zpívali jsme si. Takže je to hezká vzpomínka. V dětském domově jsem měla v podstatě luxusní postavení, protože jsem věděla, že rodiče si pro mne přijedou. Když se máma měla vrátit, hrozně jsem se těšila, ale přijela taková vysoká elegantní krásná paní, kterou jsem nepoznávala, navíc na mě mluvila persky a já perštinu mezitím zapomněla. Máma se mi zdála cizí, začala jsem před ní couvat. Samozřejmě se to urovnalo, ale přeci jen to byl silný moment.“

Vyhnání z Československa

Rodina Ghassemlou pak žila v Praze, Helena pracovala na katedře jazyků na Vysoké škole ekonomické, Abdul Rahman působil na stejné fakultě jako docent ekonomie.

Podle Mininých vzpomínek se otec postupně odvracel od komunistické ideologie: „Otevřeně říkal, že byl komunista, ale že věřil něčemu jinému, než co se z komunismu stalo. Nesympatizoval se stalinismem a diktaturou. Začal se klonit k socialismu, mluvil o respektu k tomu, že lidé jsou rozdílní, mají různé schopnosti, různé názory.“

Mina studovala střední školu, a když jí bylo patnáct, okupovala Československo sovětská armáda. Abdul Rahman Ghassemlou podle jejích vzpomínek okupaci odsuzoval – sympatizoval s reformami, mimo jiné v červnu 1968 podepsal manifest 2000 slov. V roce 1973 se stal generálním tajemníkem Demokratické strany íránského Kurdistánu a roku 1976 byli Ghassemlouovi vypovězeni z Československa. Šlo to snadno, neměli československé občanství. (…)

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

Zatím nemáte žádné komentáře.

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)