Stoletá liška v parku (2020)

Dora Kaprálová. Dokumentární bajka z prostředí berlínského Ernst Thälemannova parku. Náhodná setkání s lidmi v parku se prolínají s příběhem lišky, která nemůže umřít, její tklivý příběh nesmrtelnosti je současně i příběhem tohoto místa, ve kterém se utopie setkala s koncem jedné éry. Dramaturgie Viola Ježková. Mistr zvuku Jitka Kundrumová.

Natočeno 2020. Premiéra 27. 2. 2020 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 34 min.) v cyklu Radiodokument.

Lit.: Kaprálová, Dora: Stoletá liška v parku. Akustická dokumentární bajka o zvířeti, které nemůže umřít. In web ČRo 3 Vltava, 27. únor 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Co se stane, když jedy zmutované lišce z bývalých berlínských plynáren zahyne při výbuchu sedm liščat? Nemůže bolestí ani umřít. Pak potká zmatenou autorku, jejímž zadáním bylo natočit o parku radiodokument. Konečně má stoletá liška komu štěkavě odvyprávět příběh místa, kde se její osobní tragedie protnula s politickými dějinami evropské metropole. Přesně takto vznikla akustická bajka Stoletá liška v parku.

Ernst-Thälmann-park byl posledním velkým projektem bývalé DDR. Na místě plynáren vyrostlo roku 1986 za dva roky panelové sídliště pro bezmála 4000 obyvatel, loyálních vůči režimu. Školka, škola, planetárium, kulturní dům a monstrozní, čtrnáct metrů vysoká socha Ernsta Thaelmanna, postavená sovětským prorežimním umělcem Lvem Kerbelem.

Socha stojí v Berlíně dodnes, pěst komunistického mučedníka stále hrozí k jihozápadu města, diskuse o smyslu a kritické reflexi sochy neustávají.

Méně se však ví, že byly v místě parku se sídlištěm roku 1984 odstřeleny tři krásné, historicky cenné plynárenské věže, údajně aby svou estetikou nerušily výhled do budoucnosti pilotního socialistického projektu. Ten měl nakonec trvání jen do pádu berlínské Zdi roku 1989, ale to už by byla zase jiná bajka. Pro stoletou lišku – vypravěčku, která všechno ví a všechno zná (včetně Alberta Einsteina třeba) – je navíc jakákoliv změna politického režimu lhostejná. Lišce totiž kvůli odstřelení krásné plynárny zahynulo sedm dětí a absolutní bolest ze ztráty je s pomíjivou politikou nesrovnatelná.

Liška vypráví

Přestože stoletá liška prská na své publikum síru i jiné jedy, má také srdce, moudrost a dojemnou potřebu vyprávět. Dovede autorku a tím i posluchače  k brazilskému muzikantovi Ricardovi, který hraje na kytaru před sochou E. Thälmanna.  Seznámí Ricarda s místní paní učitelkou na penzi, která mu domluví koncert v místním klubu. Nakonec liška zavede autorku i na stopu malé školačky Anny, která toho ví o vesmíru víc, než by se mohlo na první pohled zdát…

Stoletá liška se autorce akustické bajky Doře Kaprálové zjevila proto, aby mohla Kaprálová dokončit svou trilogii hraničních rozhlasových žánrů, které ohmatávají nedozírný prostor zvukového dokumentu. (…)

Po dokumentárním eseji Alenka v říši divů a dokumentární hře Josef, pokus o portrét člověka tak přichází na řadu s dokumentární bajkou Stoletá liška v parku.

Nejhorší bývá strnulost konvence. Řekla by stoletá liška. Platí to o umělé žánrové čistotě stejně jako o přehnané inženýrské desinfekčnosti současné literatury, novinařiny a ostatně i kritiky. To ovšem opět netvrdí Kaprálová, to tvrdí opět ta moudrá stoletá liška. A má recht!  (…)

 

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

Zatím nemáte žádné komentáře.

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)