Osobnost Plus – Radkin Honzák (2020)

Hostem je psychiatr Radkin Honzák. Připravila Barbora Tachecí.

Natočeno 2020. Premiéra 29. 9. 2020 (ČRo Plus, 10:34 h.).

Lit.: Brezovská, Katka – Tachecí, Barbora: Psychiatr Honzák: Užívání je konec. Nezřízený blahobyt, který tady byl, vezme za své. In web ČRo Plus, 29. září 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Ve středu by měla česká vláda rozhodovat o zavedení nouzového stavu. Podle výzkumu Národního ústavu duševního zdraví už jarní fáze zvedla počet lidí s depresemi a sebevražednými sklony až na trojnásobek. „Lidé rozhodně trpí víc a kupodivu trpí víc mladí,“ říká psychiatr Radkin Honzák.

„Generace kolem pětadvaceti let, která není až tak ukotvená. Byli zvyklí nemít příliš mnoho překážek a mít celou spoustu nejen svých potřeb, ale i svých přání splněných lusknutím prstů. Ti jsou nejvíce deprivovaní. Jsou na tom daleko hůř než naše generace. Tedy pokud to nejsou lidé, kteří zůstali izolováni v různých zařízeních, kam za nimi nikdo nesměl,“ míní v pořadu Osobnost Plus.

Podle Honzáka je v dnešní situaci potřeba vědět, že člověk nemůže mít všechno. „Vznešeně se to jmenuje frustrační tolerance. Ta by se měla pěstovat u dětí od malička. Že ne všecko, na co si ukáže, musí okamžitě mít, a když to nemá, tak se začne válet po zemi a kopat nožičkama,“ říká.

Psychiatr Cyril Höschl varuje, že při rozhodování o restrikcích je třeba vzít v úvahu právě i to, jak moc izolace a omezení zasahují psychiku lidí. O tom mluví i Honzák:

„V podstatě každý malér žene lidi do houfu a tady je to protismyslné. Houf se rozbíhá do izolací. Chápu, že pro spoustu lidí je to těžké, ale od toho jsou tady nejrůznější telefonické linky důvěry. Nakonec spousta lidí komunikovalo a komunikuje na sociálních sítích, kde jsou to tak napůl pohádky a napůl fantazie, co si tam o sobě povídají. To se zatím nezrušilo, takže si myslím, že této pseudokomunikace je stále dost.“ (…)

Lit.: Sedláčková, Veronika: Já tyhle řeči nemám ráda. In Facebook, 29. 9. 2020 (status). – Cit.:  Já tyhle řeči nemám ráda. Jak jsou mladí zpovykani, jak mají všechno a jak si neumějí představit, že nemají nic. Čeká nás doba, kdy se budou muset právě tihle lidé potýkat s klimatickymi jevy, globálními nakazami, ekonomickými krizemi, možná sociálními bouřemi a zcela jistě se světem, jak si ho my, dřívější generace, ani neumíme představit. Mnoho z těch problému jsme navic způsobili my, dřív narození. V blahobytu si taky, ráda bych dodala, ani v Česku nežijí zdaleka všichni. Ten nedostatek empatie a vůbec povědomí o místech, kde mají právě ti mladí jen mizivou šanci získat vyšší vzdělání a sociální postavení než jejich rodiče, mě nepřestává překvapovat. Přeju si, abychom se naopak snažili tuhle zemi udržet v demokracii, snaze zachovat přírodu a taky porozumět si navzájem. Na kazatele zmaru nemám náladu.

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

Zatím nemáte žádné komentáře.

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)