Vojcek (2008)

Přidal: Přemek |

Březen 3, 2009

Georg Büchner. Přeložil Ludvík Kundera. Rozhlasová úprava a dramaturgie Hynek Pekárek. Režie Aleš Vrzák.

Osoby a obsazení: Vojcek (Martin Finger), Ondřej, Vojckův kamarád (Jaroslav Plesl), Marie (Magdaléna Borová), Markéta, Mariina sousedka (Simona Babčáková), stařec + Žid (Rudolf Pellar), vyvolávač (Miloš Vávra), plukovní tambor (Martin Stránský), doktor (Ladislav Frej), hejtman (Václav Vydra III.), hospodský (Otmar Brancuzský), německý hlas v úvodu (Thomas Zielinski) a český hlas v úvodu (Naděžda Hávová).

Natočeno 2008. Premiéra 7. 3. 2009 (ČRo 3 Vltava, 14:00 – 16:00 h.; 120 min.). Repríza 25. 10. 2014 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.); 26. 3. 2019 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Kánon 100; 9. 4. 2024 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h. v cyklu Večerní drama.

Pozn.: Hra získala Prix Marulić 2009.

Lit.: anonym: Vojcek. In web ČRo, únor 2009 (anotace, ukázky z historických dokumentů – překlad Eliška Závodná) – Cit.: Dramatický fragment Vojcek německého dramatika a básníka Georga Büchnerna je v dějinách dramatu přelomovým textem, který předběhl svoji dobu. Přestože vznikl již v roce 1837, plně doceněn byl až v letech po první světové válce, kdy se stal senzací, provázenou obdivem i spontánní nevolí publika. V lecčems záhadný a nedořečený příběh o vojákovi, který ze žárlivosti zabije svou milou, se dočkal mnoha ztvárnění i interpretací.

Premiéru rozhlasové inscenace vysílá Český rozhlas 3 – Vltava v sobotu 7. března ve 14.00 hodin. V režii Aleše Vrzáka uslyšíte v titulní roli Martina Fingera.

Dramatický fragment Vojcek německého dramatika a básníka Georga Büchnera je v dějinách dramatu přelomovým textem, který předběhl svoji dobu. Přestože vznikl již v roce 1837, plně doceněn byl až v letech po první světové válce, kdy se stal senzací, provázenou obdivem i spontánní nevolí publika. V lecčems záhadný a nedořečený příběh o vojákovi, který ze žárlivosti zabije svou milou se dočkal mnoha ztvárnění i interpretací. Premiéru rozhlasové inscenace vysílá Český rozhlas 3 – Vltava v sobotu 7. března ve 14.00 hodin. V režii Aleše Vrzáka uslyšíte v titulní roli Martina Fingera.

Předobrazem dramatické postavy Vojcka byl skutečný Johann Christian Woyzeck (3. 1. 1780 – 27. 4. 1824), který v roce 1821 spáchal vraždu ze žárlivosti. Büchner se o jeho případu poprvé dozvěděl v odborném lékařském časopisu, který odebíral jeho otec. V časopisu otiskl profesor medicíny Johann Christian August Clarus posudek Vojckovy duševní způsobilosti. S obsáhlou expertizou odhalující u obžalovaného příznaky schizofrenie, deprese a depersonalisace vystupoval Clarus při procesu. Přečtěte si úryvek z této expertizy:

Johann Christian August Clarus Případ Woyzeck 3. června roku 1821 ubodal jednačtyřicetiletý bývalý voják a dnes nezaměstnaný parukář Johann Christian Woyzeck svou milenku Johannu, šestačtyřicetiletou vdovu po chirurgovi Woostovi před dveřmi jejího bytu v Lipsku. Onoho osudného večera mu sice slíbila schůzku, ale pak na ni odešla s jiným mužem. Woyzeck věděl, že se vdova stýkala také s jinými muži, především s vojáky. Odpoledne onoho dne si Woyzeck obstaral vražednou zbraň, odlomenou čepel kordu, na kterou si dal udělat rukojeť. Po dokonaném činu se dal bez odporu zatknout. Jeho obhájce vznesl pochybnost, zda je Woyzeck jako pachatel příčetný, a vyžádal si proto soudně lékařské přezkoumání jeho duševního stavu. To bylo svěřeno doktoru Johannu Christianu Augustovi Clarusovi, který se případem zabýval. V září roku 1821 předložil profesor Clarus soudu následující posudek: Woyzeck sice projevuje zřetelné známky „morálního úpadku“, nevykazuje však žádné projevy duševní poruchy. A tak byl Woyzeck odsouzen k trestu smrti stětím. Když se soud dozvěděl o tom, že Woyzeck často slýchával „hlasy“ nabádající ho k vraždě, vyžádal si ještě jeden odborný posudek. Ani podruhé profesor Clarus nezměnil své stanovisko: Woyzeckův zločin je následkem jeho morální zpustlosti a sexuální nevázanosti. Hlasy a vize vyvolala „neuspořádanost jeho krevního oběhu“.

Johann Christian Woyzeck byl popraven 27. srpna roku 1824 v Lipsku na náměstí. Veřejnou popravu sledovalo velké množství lidí, taková poprava se v Lipsku konala poprvé po třiceti letech. Byla to zároveň i poslední veřejná poprava v Lipsku.

Popravu Woyzecka sledoval na lipském náměstí i student Ernst Anschütz (později známý skladatel a hudebník a zaznamenal její průběh do svého deníku:

Ernst Anschütz – zápis z deníku Poprava Woyzecka Pátek, 27. srpna, rok 1824. Jasno a velmi teplo. Poprava delikventa Woyzecka. Popraviště stálo uprostřed náměstí. Na pořádek kolem popraviště dohlíželo 54 kyrysníků z Borny; hrdelní soud zasedal na radnici. Krátce před 11 hodinou byla zlomena hůl, pak byl z radnice přiveden odsouzenec, po stranách vpravo a vlevo šli biřicové v brnění, s přilbicí a píkou; duchovní stáli dole u popraviště. Odsouzenec kráčel sám a velmi klidně. Na popravišti poklekl a hlasitě a obřadně se pomodlil, pak si sám rozvázal šátek a připravil se, kat potom rychle a velmi zručně oddělil jedinou ranou hlavu od těla tak, že na malou chvíli ještě zůstala na široké čepeli popravčího meče, až ho kat obrátil a hlava padla. Krev nevytryskla vzhůru; okamžitě se totiž otevřela padací dvířka, kam se tělo, které zůstalo po stětí docela nehybné, propadlo. Poté bylo okamžitě uloženo do rakve a pod dohledem stráže odneseno na anatomii. Popraviště bylo pak neprodleně rozebráno a když to bylo provedeno, odjeli i kyrysníci. Obchody, kvůli popravě zavřené, se znovu otevíraly, a všichni se zase vydávali po svých – jako obvykle. Že se dopoledne nevyučovalo, to se samo sebou rozumí.

Lit.: Štůla, Eduard: Český rozhlas získal první cenu na mezinárodním festivalu Prix Marulić. In web Super-Rádio, 25. 5. 2009 (zpráva). – Cit.: Na 13. ročníku mezinárodního festivalu PRIX MARULIĆ konaném na ostrově Hvar získal Český rozhlas první cenu v kategorii Drama – a to za zpracování divadelní hry německého autora 19. století Georga Büchnera v překladu Ludvíka Kundery Vojcek. Autorem rozhlasové úpravy byl Hynek Pekárek, režisérem hry Aleš Vrzák, zvukovým designérem a zároveň také autorem scénické hudby pak Michal Rataj.

Z 28 zemí světa účastnících se Prix Marulić se o druhé místo za Českou republikou dělí Velká Británie (BBC) a Německo (SWR). Pro Český rozhlas jde o ocenění o to významnější, že naposledy byla takto vysoce ohodnocena jeho rozhlasová hra na Prix Italia v roce 1969, tedy před čtyřiceti lety.

Do hry Vojcek, kterou odvysílal v premiéře Český rozhlas 3 – Vltava ve své programové řadě Rozhlasové jeviště 7. března tohoto roku, obsadil Aleš Vrzák Martina Fingera, Magdalénu Borovou, Jaroslava Plesla, Simonu Babčákovou, Rudolfa Pellara, Ladislava Freje, Václava Vydru a další. Zvukovým mistrem byl Milan Křivohlavý, natáčecím technikem Dominik Budil, produkční Dana Reichová. Ke spolupráci na pořadu přizval režisér hry také Elišku Závodnou.

Vojcek, voják a holič, je člověk duševně i materiálně zubožený, neustále mrzačený jak službou pochybné autoritě, tak nelidskými lékařskými experimenty. Jediným naplněním jeho života je vztah k Marii a dítěti, které vychovávají. Mariina nevěra dohání Vojcka, štvance všudypřítomné kruté reality i vlastních úzkostí a hněvu, k zoufalému činu.

„Při diskusi o hře bylo oceněno jednak to, jak jsme se vypořádali s textem, který Büchner nikdy nedokončil, a také sestavený scénář. Velmi kladně bylo hodnoceno herectví, v superlativech se hovořilo o režii a především o zvukovém designu, který zpracoval Michal Rataj,“ řekl dramaturg hry Hynek Pekárek, také účastní festivalu.

Český rozhlas neposílá pořady na mezinárodní soutěže a festivaly (Prix Marulič, Prix Italia, Prix Europe a další) nahodile, ale po pečlivém výběru. V roce 2008 ustanovil programový ředitel Richard Medek komisi, která nominované pořady z Českého rozhlasu posuzuje a vybírá, a to nejenom podle kvality, ale také podle vhodnosti pro příslušný festival. Komise, kterou svolává šéfproducent, je složena z pracovníků Českého rozhlasu, kteří se mezinárodních festivalů pravidelně zúčastňují a dobře znají způsoby a zvyklosti, podle nichž se pořady na těchto festivalech posuzují a vybírají.

„Potěšilo mě především hodnocení režisérů a kolegů z prestižních evropských a světových rozhlasových domů. Po dlouhé době jde o velké ocenění Českému rozhlasu, které potvrzuje nabraný směr v oblasti režie a zvukového designu,“ říká režisér vítězné hry Aleš Vrzák.

Lit.: Faltýnek, Vilém: Mezinárodní cena za Vojcka – pro Český rozhlas po 40 letech. In web Radio Praha, 8. 7. 2009 (článek + rozhovor s Hynkem Pekárkem + zvukový záznam). – Cit.: Chorvatské město Hvar není jen oblíbeným cílem českých turistů. Koná se tu také významná evropská rozhlasová soutěž, ze které letos vyšla vítězně právě Česká republika. Zvítězila tu rozhlasová nahrávka hry Vojcek od rakouského dramatika Georga Büchnera. Kolega Vilém Faltýnek se sešel s dramaturgem tohoto nastudování Hynkem Pekárkem, který prozradil, že naposledy české rozhlasové umění sbíralo ocenění v 60. letech na Prix Italia.

„Naše cena na Prix Marulic byla první mezinárodní cena pro českou rozhlasovou hru po 40 letech.“

Co je vlastně Prix Marulic za soutěž?

„Je to soutěž, která byla evidentně zejména v regulích inspirována Prix Europe Festivalem. Ale má dost originální zadání, protože je to velmi speciální festival rozhlasových her, dokumentů a literárních pořadů, které oživují staré texty. Tam je přesně dán nějaký rok v 19. století, za kterým jsou ty texty moderní a nespadají do zadání. A jde vlastně o to, aby tvůrci přišli s nějakým novým pohledem na starý text. To zadání je myslím velmi originální, protože jinak ty festivaly, alespoň ty, které znám, nebo ty nejznámější, tedy Prix Europe a Prix Italia jsou vlastně volné, nemají tématické zadání.“

Čím je ta inscenace režiséra Aleše Vrzáka a vaše úprava charakteristická? Nahrávka má 44 minut a kdo zná ten text, pochopí předem, že úprava je to razantní.

„Začnu od té úpravy, nebo spíš od scénáře, protože tady si myslím jde už trochu o scénáristickou práci. To je dané tím, že Vojcek je vlastně fragment, Büchner ho nikdy nedokončil, existuje dokonce několik různých verzí. Jsou dokonce i různá kritická vydání Vojcka, byl dokonce problém rekonstruovat z původního rukopisu scénosled, takže to se v průběhu staletí trošku měnilo. My jsme se opírali o překlad Ludvíka Kundery, který vyšel koncem 80. let a Kundera tehdy překládal poslední kritickou edici Vojcka. A samozřejmě došlo k redukci, protože Vojcek má mnoho postav, ktreré nemluví. To je pro rozhlas fatální problém, co s těmito figurami. Ale naštěstí ten příběh sám je natolik nosný mezi několika hlavními figurami, že ty ostatní figury jsou nechci říct do počtu, jsou spíš na divadlo, vytvářejí dramatický prostor. Ale tím, že rozhlas má možnost postavit ten příběh komorně, mohlo dojít k této redukci a dostali jsme se na těch 45 minut. Já jsem byl velmi pietní k autorovi, takže jsem nikdy nedopisoval vlastní repliky, ale přehazoval jsem některé, dával jsem repliky vypadlé figury figuře, která zůstala a tak podobně.

Režie myslím zaujala porotu hlavně tím, že se na Vojcka podívala skutečně nově. My jsme chtěli Vojcka představit bez obvyklých výkladů, protože Vojcek je zatížen inscenační historií. Představit Vojcka jako příběh, jako morytát, pouťovou píseň o lásce, vášni a zločinu. Což se myslím docela povedlo. Té inscenaci také velmi napomohla spolupráce Michala Rataje, který dělal zvukový design a hudbu, a ten vlastně celou tu inscenaci vyložil zvukovým plánem, který slovo potrhuje dosti emocionálně. A to myslím byla veliká porota před tou mezinárodní porotou, protože hudba je internacionální. A ještě bylo štěstí, že to je text, který každý zná.“

Vy jste na Hvaru osobně byl, měl jste možnost slyšet i jiné nahrávky, jakou zkušenost jste si odtamtud odvezl?

„Odvezl jsem si zkušenost, kterou už si z mezinárodních festivalů odvážím dlouhá léta, že česká rozhlasová hra na tom není nijak zle. Myslím, že úrveň se světem je dost vyrovnaná. Samozřejmě teď nastoupila nová generace režisérů a zvukových designérů, kteří slyší na nové trendy ze světa, a to je myslím pro nás velká naděje. Chytáme ty nové trendy, které se projevují zvukovou důkladností ve zpracování inscenace, už nestačí sebelépe zrežírované slovo, ale velmi důležitý je zvukový plán.“

Rozhlasové hry