Proč kuchyň? (2017)

Peter Handke. Rozhlasová hra nejen pro milovníky vaření a jídla. Abstraktní básnicko-zvuková kompozice tematizovaná fenoménem kuchyně. Osvobozená od obvyklé účelovosti se Handkeho kuchyň stává místem mimo prostor a čas, kde se potkávají lidé, věci, vůně, chutě a sny. Hudba Tomáš Vtípil.  Zvuková realizace Jan Trojan a Tomáš Pernický. Dramaturgie Renata Venclová. Režie Aleš Vrzák. 

Účinkují David Prachař a Lucie Trmíková.

Natočeno 2017. Premiéra 5. 12. 2017 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 30 min.). Repríza 13. 10. 2019 (ČRo 3 Vltava, 16:00 h) v cyklu Repete k udělelní Nobelovy ceny za literaturu P. Handkemu.

Veřejná předpremiéra prvního českého  uvedení 28. 11. 2017 v rámci programu Nekončící maraton rozhlasových her (Český rozhlas, Vinohradská 12, 17:00 – 21:30 h).

Lit.: Venclová, Renata: Peter Handke: Proč kuchyň? In web ČRo 3 Vltava, 5. prosinec 2017 (článek). – Cit.: Lucie Trmíková a David Prachař v abstraktní básnicko-zvukové kompozici tematizované fenoménem kuchyně. Osvobozená od obvyklé účelovosti se Handkeho kuchyň stává místem mimo prostor a čas, kde se potkávají lidé, věci, vůně, chutě a sny.

Jako volný proud vzpomínek, úvah, citátů, postřehů nebo poetických obrazů působí divadelní text rakouského dramatika Petera Handkeho Proč kuchyň?. Střídají se v něm písně, recitativy, dialogy nebo krátká vyprávění, kterým autor neurčuje žádné mluvčí natož postavy. Svým inscenátorům tak dává téměř neomezené možnosti výkladu i uchopení. Pro letošní Rakouský rok na Vltavě vznikla rozhlasová inscenace, do které režisér Aleš Vrzák přizval herce Lucii Trmíkovou a Davida Prachaře. Na hudebních pasážích pak spolupracovali Tomáš Vtípil a jeho hudební sdružení Urband, zvukový design dal inscenaci Jan Trojan.

Soubor žánrově různorodých textů asociativně rozehraných kolem tématu kuchyně napsal Peter Handke pro sarajevského režiséra Mladena Materiće a jeho Théâtre Tattoo. Premiéra proběhla v roce 2001 v Toulouse, kde Materićova divadelní skupina od začátku 90. let minulého století působí. Proč kuchyň? se stala první hrou, kterou Peter Handke napsal ve francouzštině. Nakolik se tato skutečnost podepsala na lakonické a fragmentární formě útlého, několikastránkového textu, to je otázka. V každém případě tuto formu Handke zachoval i v pozdější německé verzi. Srovnání obou vydání ukazuje, že Handke neměl potřebu francouzskou verzi nijak rozšiřovat a „dopisovat“, naopak některé pasáže v němčině vypouští.

Pro Handkeho je kuchyň zvláštní „meziprostor“, ve kterém se protíná minulost a přítomnost, soukromé a veřejné, vnější a vnitřní svět. Prostřednictvím autorových vzpomínek a představ sem vstupují jeho rodiče, prarodiče i děti, stejně jako věci, vůně, chutě a sny. „Vstupte, i zde sídlí bohové“, zvával prý kdysi řecký filozof Hérakleitos z Efesu své hosty k ohništi. Se stejnou výzvou jakoby Peter Handke otevíral prostor své hry pro čtenáře a posluchače.

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

Zatím nemáte žádné komentáře.

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)