Rozbřesk (1961)

Přidal: Premek |

Červen 3, 2018

Antonín Zápotocký. Rozhlasová dramatizace Zdeněk Dufek. Improvizace na harmoniku Alois Bauer. Asistentka režie Mili Doubková. Zvuk Rudolf Kříž. Záznam a střih Milada Karezová. Dramaturg Josef Hlavnička. Režie Jiří Hesoun.

Osoby a obsazení: Verunka (Anna Kasalová), Terezka (Zora Jiráková), Barunka, její dcera (Ludmila Vendlová), baron Schleiwitz (Jaroslav Choc), Jan Dolejš (Karel Vlček), Budečský (František Krahulík), Pecka (Zdeněk Procházka), Bernášek (Miroslav Včala), Mařáček (Jaroslav Heyduk), profesor Dolejš (Václav Neužil I.), Dattelzweig (Zdeněk Jiřičný), Pepík (Alexandr Postler), policejní důstojník (František Baťka), číšník Karel (Oldřich Vieser).

Nastudovala Plzeň v roce 1961. Premiéra 30. 4. 1962 (Praha – RPD, 20:00 – 21:30 h.).

Lit.: Padevět, Jiří: Jeden úplně obyčejný životopis jako dodatek k diskusi o panu Sýsovi… In Facebook, 3. 6. 2018 (status). – Cit.: Jeden úplně obyčejný životopis jako dodatek k diskusi o panu Sýsovi a jemu podobných, o slavení či neslavení osmičkových a dalších výročí a o českém osudu během dvacátého století. Pan Dufek. Nebo kamarád Dufek, nebo soudruh Dufek? Nevím.

Zdeněk Dufek se narodil v roce 1922 v Žamberku nad Orlicí. Ještě před maturitou stačil vydat v roce 1939 první básnickou sbírku Zrosené ráno, ve které vyjádřil vztah k rodné zemi, právě okupované nacisty. Během okupace se jeho vztah k vlasti nejspíše trochu změnil. V roce 1940 napsal otevřený dopis K. H. Frankovi, ve kterém vyjádřil hluboký obdiv nad novou Evropou a vojenskými úspěchy německé branné moci. Domníval se, že dopis by mohl sloužit jako předmluva k jeho rukopisu Mrtvá generace. I posudky kolaborantského nakladatelství Orbis seznaly, že se jedná o tak absurdní pochlebování, že není možné text publikovat. Ve stejném roce se v Hradci Králové podílel na vydání sborníčku Hradec Králové paní Boženě Němcové. Více štěstí měl v Orbisu s rukopisem oslavných reportáží z Německa Země naděje a bojů, které vyšly v roce 1944. Od roku 1945 pracoval Zdeněk Dufek jako úředník Stavebních závodů v Hradci Králové, v roce 1950 absolvoval dobrovolnou brigádu v dolech v Malých Svatoňovicích. V roce 1958 napsal svoji první divadelní hru Jmenuji se život, která upozorňovala na hrozbu atomového konfliktu, což bylo v Československu, těžícím uran pro Stalina poměrně aktuální téma. V roce 1959 vydal u příležitosti Mezinárodního dne žen epickou báseň Picasso, oslavující lidský um. V roce 1960 zpracoval dramatizaci románu Antonína Zápotockého Rozbřesk, hra měla premiéru v témže roce, v roce 1962 text recykloval jako hru rozhlasovou. V roce 1963 vydal pokračování knihy Eduarda Basse Klabzubova jedenáctka Ještě jednou Klabzubáci. Od roku 1956 spolupracoval s Filmovým studiem Barrandov, kde se stal v roce 1970 vedoucím dramaturgické skupiny, kterým byl do roku 1972. Od roku 1965 byl evidován jako zájmová osoba Státní bezpečností. Napsal řadu scénářů, například ke komedii Martina Friče Přísně tajné premiéry, nebo k normalizační komedii z hornického prostředí Parta hic. V roce 1976 vydal román z prostředí staveb socialismu Jak se rodí svítání a v roce 1980 román o statečných partyzánech Ostrov za přílivu. Kromě toho překládal, především z francouzštiny. Zemřel v roce 1982 v Praze.

Rozhlasové hry