Osoby a obsazení: otec Ubu ( Erwin Steinhauer), matka Ubu (Brigitte Svoboda), kapitán Vobruba /Jaucherl/ (Toni Böhm), posel / Fjodorovič / Renski (Peter Faerber), král Václav /Wenzelaus/ Schatten (Fritz Muliar),
Gfrastislaus (Rupert Henning), královna Rosanudel (Silvia Lukan), Bodeslaus / Gierigel (Olivier Lendl), Ladislaus / Bäucherl (Wolf Bachofner), notář (Helmut Schleser), car Alexis (Edd Stavjanik), Schläucherl (Holger Christian Gotha), generál Laszy (Albert Rolant), frontový zpravodaj / medvěd (Heinz Hostnig), stráž 1 / kozák (Bernd Spitzer), stráž 2 (August Schmölzer), stráž 3 / Rus (Alfred Reiterer).

Natočeno v koprodukci BR/NDR/ORF v roce 1990 (103 min.)

Ceny a vyznamenání: Hörspiel des Monats 09/1990.

Pozn.: Natočeno ve vídeňském dialektu!!

Pozn. 2: Vater Ubu möchte auf Drängen seiner Frau das verloren gegangene Königreich in Polen zurückgewinnen. Bei einer friedlichen Einladung bei dem neuen Herrscher greift er aus dem Hinterhalt an und kann die Macht wieder an sich reißen. Doch seine Regierung zehrt die Bevölkerung aus, keiner kann mehr die Unmengen an Steuern zahlen. Der vertriebene König kehrt zurück, Familie Ubu muss wieder fliehen. Sie hat ein zweites Mal in ihrer Gier die Chance verspielt, ein blühendes Königreich leiten zu können.
Mit ‘König Ubu’ schuf Alfred Jarry, ein Vorläufer der Dadaisten und Surrealisten, 1896 eine mythische Gestalt in einer Welt grotesker, archetypischer Bilder. Der Skandalerfolg des Werks beruhte vor allem darauf, dass auf die traditionelle Handlungsführung verzichtet und eine obszöne Sprache mit absurden Elementen vermischt wurde. Ubu wurde zum Inbegriff des bornierten, opportunistischen Spießers. Mit beißender Ironie geißelt Jarry die Scheinmoral und stellt jede Art politischer und sozialer Macht in Frage. Der von niedrigsten Instinkten und höchster Machtgier besessene Bürger mutiert zum Bürgerschreck, als sich seine Gemeinheit gegen das einfache Volk richtet.
Das alle Bühnenkonventionen sprengende Stück strotzt vor literarischen Anspielungen und Parodien – vor allem auf Shakespeare-Figuren. Kein Wunder, dass es den österreichischen Schriftsteller H. C. Artmann reizte, das fast 100 Jahre alte, aber nach wie vor moderne Werk in eine neue deutsche bzw. „Wiener“ Fassung zu übertragen.

Expertenkommentar:
„H. C. Artmann ist der einzigartige Fall eines konservativen Avantgardisten, eines rückwärts gewandten Utopikers, eines Zeitlosen. Und wenn man dann dachte, man wisse, was er kann, dann fertigte er – grad vor einigen Jahren noch – eine so grandiose Übersetzung von Alfred Jarrys ‘PŠre Ubu’ an, dass damit sowohl der französischen wie auch der Wiener Literatur gedient ist, denn er übertrug Vater Ubu so in den Wienerischen Dialekt, dass nie mehr eine hochdeutsche Übersetzung daneben sich wird halten können.“
„Im Wiener Dialekt ertönt das Stück schnarrend vital, erklingt auch nicht einfach als goutierbare Exotik, sondern jetzt kommt die blutig-gemütliche Vulgarität des Textes und die monströse Grobheit des französischen Stilgestus überhaupt erst richtig heraus“ (Jörg Drews).

Účinkují Johan Rabaeus, Natalie Minnevik, Cilla Thorell, Douglas Johansson, Rachel Mohlin, Bengt CW Carlsson, Anna Wallander och Jimmy Endeley.

Nastudoval Švedský rozhlas (Svensk radioteater) v roce 2009. Premiéra 9. 12. 2009 (Sveriges Radio, 65 min.).

O románu hovoří Aris Fioretos a syn Vladimir Nabokova Dmitri (3 min.).

Pozn.: Radioteaterns uppsättning av Lolita tar avstamp i rättegangen mot Humbert Humbert. Med sig har han sin dagbok som vittne till det liv som lett fram till platsen pa den anklagades bänk där han nu star, misstänkt för mord. Det handlar om den medelalders Humbert Humbert otillatna och ödesdigra besatthet av den 12-ariga Dolores Haze: Lolita. Lolita av Vladimir Nabokov är författarens mest kända roman och största publika framgang. Den franske förläggaren Maurice Girodias sag det som sin plikt att ge ut boken 1958 – det gick inte i USA.

Účinkují Gunnar Björnstrand, Annika Tretow, Erland Josephson, Doris Svedlund, Henrik Schildt, Birger Malmsten a Sven-Eric Gamble.

Natočeno 1959. Premiéra 28. 5. 1959 (61 min.).

Pozn.: Kallocain je antiutopistický román švédské autorky Karin Boyeové z roku 1940. Dočkal se také českého překladu a opakovaných vydání. Román je psán jako vyprávění v první osobě postavy Lea Kalla, který se podílel na vynalezení drogy pravdy. Nyní je v zajetí Univerzálního státu. Svět ve vzdálené budoucnosti, ve kterém se příběh odehrává je ovládán dvěma totalitními mocnostmi Světového státu a Univerzálního státu. Každý krok je hlídán policejními kamerami a cenzurou. Ovládán propagandou a plánováním života jednotlivců. V případě, že někdo řekne něco, co se úřadům nelíbí, je přinucen k veřejné omluvě. Navzdory všeobecnému strachu, lidé jaksi samozřejmě předpokládají, že zájmy státu jsou postavené nad zájem jednotlivce. Soukromí člověka neexistuje. Jediné soukromí je jeho nitro. A právě díky objevení této drogy by lidé měli přijít i o toto.

Kniha byla napsána v době kdy Hitler již ovládal polovinu západní Evropy. Jedná se možná o autorčin pohled na budoucnost světa, která krátce po dokončení románu skončila život sebevraždou, zobrazuje i její hlubokou depresi.

Det här är en relativt bortglömd litterär pärla, mera aktuell än nagonsin.
Med sin uppfinning kallocain har kemisten Leo Kall försett Världsstaten med ett medel för total kontroll. Men när hans sanningsdrog öppnar vägen in till medborgarnas själar visar sig de flesta hysa vilda och heta drömmar om uppror och om Ökenstaden – en hemvist för frihet, kärlek och förtroende. Och Leo Kall börjar tvivla pa Statens förträfflighet och ifragasätta sin roll som lojal medsoldat.

Karin Boyes roman är en kuslig vision av ett polisstyrt och militariserat samhälle. Paminner i stora delar av Orwells mästerverk, 1984, även om Boye kom ut med detta alster redan 1940 och Orwell 1949. Romanen gestaltar ocksa en tro pa människa förmaga att skapa en annan, levande värld.

Osoby a obsazení: Hans (Karol Machata), otec (Alojz Kramár), rozprávačka (Jela Lukešová), 1. labutia panna (Eva Kvietiková), 2. labutia panna (Mária Úradníčková), 3. labutia panna (Erika Bauerová), kráľ (Samuel Adamčík), dve baby (Zuzana Rusková, Oľga Adamčíková), hlasy mužov (Vladimír Minarovič, Štefan Dobrovodský), hlasy žien (Darina Vašíčková, Emília Haľamová a Júlia Buková), obrovia (Vladimír Štróbl, Branislav Koreň a Andrej Nemčok) a hlas supa (Dušan Blaškovič).

Připravil Československý rozhlas Bratislava v roce 1965 (37 min.).

Osoby a obsazení: popolvár (Alfréd Swan), 1. kráľ (Karol Machata), kráľovná (Viera Strnisková), 1. kráľovič (Andrej Hryc), 2. kráľovič (Ľubo Roman), tátoš (Ján Valentík), ježibaba (Viera Topinková), drak (Gustáv Valach), železný mních (Július Paluš), 2. kráľ (Ivan Krivosudský), princezná (Helena Geregová), 1. mládenec (Dušan Szabó), 2. mládenec (Marián Grebáč), 3. mládenec (Ľuboš Machaj), 1. dievča (Nataša Kulíšková), 2. dievča (Mária Schlosserová), hlas (Gustáv Legéň).

Připravil Československý rozhlas Bratislava v roce 1984 (40 min.).

Účinkuje Vilma Cibulková.

Natočeno 2012. Natáčení skončeno 2. 2. 2012.

Pozn.: Aktovku Pieta hrálo v sezóně 2008/2009 také Divadlo Na Fidlovačce, v hlavní roli Eliška Balzerová.

Lit.: Kendíková, Hana: Astrid Saalbachová. In ILiteratura, 2. 6. 2008 (slovníkové heslo). – Cit.: Astrid Saalbachová  (1955) je dánská dramatička a prozaička. Po absolutoriu na dánské Státní divadelní akademii (Statens teaterskole) v roce 1978 působila Astrid Saalbachová několik let jako herečka.

V roce 1981 debutovala jako dramatička, a to rozhlasovou hrou Spor i sandet (Stopy v písku), za kterou o dva roky později obdržela Severskou cenu za rozhlasové drama (Nordisk Radiospilspris). Následovaly další dvě rozhlasové hry a jedna hra televizní a v roce 1985 se autorka úspěšně uvedla jako prozaička sbírkou povídek Månens ansigt (Tvář měsíce). Jedná se o scény z každodenního života, jejichž dramatičnost spočívá v dobných nečekaných událostech a psychologických zvratech.

Osoby a obsazení: Adam Hlovík (Ivan Krúpa), jeho žena (Dana Košická), muž (Jozef Úradník), Fraňo Kacián (Miroslav Kolbašský), Kaciánova žena (Alena Ďuráňová), Súľovský (Jozef Stražan), Trstiansky (Igor Makovický), Revický (Róbert Šudík), Rešetár (Juraj Zetyák), richtár (Peter Vilhan), rebeli (Peter Cibula, Jozef Fila a Peter Čižmár), ženy (Jitka Križková, Soňa Petrilová, Beáta Drotárová a Judita Vicianová), stotník (Vladimír Kramár), dôstojník (Stanislav Pitoňák).

Připravil Slovenský rozhlas štúdio Košice v únoru 2006 (55 min.).

Pozn.: Dramatizácia poviedky slovenského klasika opisujúca osudy farára Adama Hlovíka počas východoslovenského roľníckeho povstania v roku 1831. (anotace SRo)

Osoby a obsazení: Paulína Szabová (Dagmar Sanytrová), Rudolf Kada (František Výrostko), Elena Kadová, jeho žena (Petronela Valentová), MUDr. Čáp (Ivan volkman), MUDr. Aurélia Krásová (Emília Čížová), John Tenner (Štefan Halász), Adalbert Laznička (Anton Šulík), Tomáš Nepomuk Fleischer (Jozef Kramár).

Připravilo Literárno-dramatické štúdio Československého rozhlasu v Banskej Bystrici v roce1990 (73 min.).

Údaje o účinkujících nezjištěny.

Připravil Slovenský rozhlas v roce 20?? (45 min.).

Pozn.: Rozhlasovú hra o talentovanej mladej hráčke basketbalu, ktorá má šancu dostať sa do výberu reprezentácie. Má však osobné problémy a namiesto pochopenia sa jej dostáva tvrdého zaobchádzania a nedôvery zo strany trénera. Útočisko nachádza len v náručí svojho priateľa-umelca, ktorý je azda jedinou bytosťou, ktorá jej dokonale rozumie a dokáže jej pomôcť z ťažkostí. (anotace SRo)

Natočeno 1971 (?). Premiéra (?) 19. 12. 1971 (Bratislava, 19:30 – 21:00 h.).

Osoby a obsazení: Severov (Karel Novák), Pavel (Josef Bartoň), Nataša (Michaela Kubisová), Olga (Helena Dostálová) a další.

Nastudovala Olomouc v roce 1971 (?). Vysíláno 19. 12. 1971 (Třetí program, 10:00 – 11:00 h.).

Obsazení nezjištěno.

Nastudovala Plzeň v roce 1971 (?). Premiéra (?) 19. 12. 1971 (Praha, 13:15 – 14:00 h.).

Účinkují František Dibarbora, Peter Mikulík, Hana Kostolanská, Eva Poláková, Eva Rysová, Jela Lukešová a další.

Připravil Československý rozhlas v roce 1973 (121 min.).

Účinkují Vladimír Petruška, Elena Volková, Andrej Chmelko a členové Štátneho divadla Košice a Divadla Jonáša Záborského v Prešove.

Připravil Československý rozhlas štúdio Košice v roce 1965 (87 min.).

Účinkují Stanislav Štepka, Karol Čálik, Ján Valentík, Anton Korenči, Szidi Tobias, Hanka Pavlovičová, Vladimír Štefuca, Ivan Laca, Nataša Kulíšková, Miroslav Trnavský, Peter Marcin, Jozef Šimonovič, Vladimír Minarovič a Gustáv Legéň.

Připravil Slovenský rozhlas v roce 199? (47 min.).

Osoby a obsazení: Hamlet (Terje Stromdahl), Anden (Rolf Soder), Barnardo (Trond Branne), Francisco (Ivar Norve), Marcellus (Jon Eivind Gullord), Horatio (Ingar Helge Gimle), Claudius (Erik Hivju), Laertes (Johannes Joner), Polonius (Sverre Bentzen), královna (Lise Fjeldstad), Ofélie (Annika With), Rosenkrantz (Oivin Berven), Guildenstern (Per Gorvell), první herec (Petter Nass), divadelní královna (Stine Kielland Mordre), kapitán (Reidar Sorensen), Hoffmann (Jon Eivind Gullord), rytec (Per Jansen), pomocník (Torfinn Nag), kněz (Sigve Boe), Osric (Anders Hatlo).

Nastudoval NRK v roce 1988. (celkem 141 min.).

Pozn.: Hevnens dilemma – Du studerer. Sa far du vite at faren din er dod. Du reiser hjem. Etter hvert far du mistanke: Faren din ble myrdet. Mannen som myrdet ham, er na i all hast blitt gift med din mor. Alt i deg skriker pa hevn. Men det er ikke bare-bare a anklage din nye stefar. Han har makt, enorm makt. Fatter han mistanke til at du mistenker ham, kan han fa deg drept.

Hva gjor du? – Dette er Hamlets dilemma. Den unge danske prinsen blir bratt revet ut av et trygt liv og hvirvlet inn i svarte hull av avmakt og raseri. Han drives sa langt at han star foran selvmordet. Og ma stille seg det storste av alle eksistensielle sporsmal: Skal jeg vare, eller skal jeg ikke vare?

Rikt og frodig

Den danske dikteren Poul Borum hadde gleden av a skrive «Hamlet» i ny sprakdrakt, beregnet pa et yngre publikum. For 20 ar siden grep Radioteatret tak i denne teksten og fikk unge og heftige kunstnere inn i studio for a hive seg inn i den.

Osoby a obsazení: Ade (Delphine Seyrig), Henry (Roger Blin), mistr (Jean Martin), Addie (Arielle Semenof).

Natočeno 1966. Premiéra 5. 5. 1966. (40 min.) Obnovená premiéra 25. 12. 2011 (RF France Culture) – Hommage à Vaclav Havel 2.

Pozn.: France Culture a souhaité rendre hommage à Vaclav Havel, en rappelant sa dimension d’écrivain et d’auteur dramatique. Dans cet esprit, nous rediffusons une de ses pièces les plus célèbres, aujourd’hui publiée chez Gallimard, « la pétition ». Cette pièce a été enregistrée et diffusée en 1980, dans une réalisation de Jean Pierre Colas, grand réalisateur, lui aussi disparu.

Avant “ la dernière bande „, Beckett s’est lancé dans l’écriture d’une pièce radiophonique en anglais qu’il destine à Donald Mc Whinnie, metteur en scène mais qu’il a laissée de côté : “ Cendres „, qu’il retravaille par la suite, sera adressée en 1959 à la BBC. Cette pièce sera sélectionnée par le jury de la RAI pour le prix Italia. Le succès de Cendres conduira la BBC et la radio française à lui passer deux nouvelles commandes radiophoniques : ce sera Paroles et musique (musique de John Beckett) et Cascando, sur une musique de Mihalovici (diffusé en France en 1963).

Osoby a obsazení: Staněk (Guy Trejean), Vaněk (Pierre Constant).

Natočeno 1980. Premiéra 12. 10. 1980 (64 min.). Obnovená premiéra 25. 12. 2011 (RF France Culture – Hommage à Vaclav Havel 1.).

Pozn.: France Culture a souhaité rendre hommage à Vaclav Havel, en rappelant sa dimension d’écrivain et d’auteur dramatique. Dans cet esprit, nous rediffusons une de ses pièces les plus célèbres, aujourd’hui publiée chez Gallimard, « la pétition ». Cette pièce a été enregistrée et diffusée en 1980, dans une réalisation de Jean Pierre Colas, grand réalisateur, lui aussi disparu.

En 1980, au moment de la diffusion de cette pièce sur France Culture, Vaclav Havel, qui était un des trois auteurs de la charte 77, était en prison, condamné à 6 ans de réclusion.

Après avoir beaucoup lu, en particulier Ionesco et surtout Beckett, Vaclav Havel a écrit sa première pièce en 1963, pour le théâtre de la balustrade.
En 1975, il écrit « Audience » et « Vernissage », deux pièces qui à l’époque n’ont été ni jouées ni imprimées en Tchécoslovaquie. En 1978, il écrit « La pétition ». Cette pièce s’apparente à « Audience » et à « Vernissage ».
Dans « Audience », l’auteur est aux prises avec le système policier chargé de l’espionner. Dans « Vernissage » on le retrouve parmi des intellectuels, d’anciens amis, adaptés au système par opportunisme, mais étouffant dans cette solitude d’adaptés. Avec « La pétition », Havel dessine, après 10 ans de normalisation (1968 – 1978), le portrait de l’intellectuel, mal dans sa peau « collaborateur objectif d’ une pseudo culture officielle qu’il méprise » et qu’il sert parce qu’il faut bien vivre. Le sentiment de sa propre dignité dans un univers de mensonge et de soumissions est un privilège très couteux, un luxe, finalement réservé aux dissidents, ces Don Quichotte de la morale et du civisme.

En deuxième partie de cette soirée, et en hommage à Vaclav Havel, nous rediffuserons une pièce de Samuel Beckett, « Cendres ». En effet, Vaclav Havel admirait profondément Beckett qu’il plaçait au-dessus de tout. Et Samuel Beckett écrira l’un de ses « dramaticules » intitulé « Catastrophe » pour Vaclav Havel, à l’époque où celui-ci était en prison.

Osoby a obsazení: rozprávač (Karol Machata), Togoa, Rýchly orol (Boris Farkaš), mesiac (František Kovár), Biely kvet (Ľudmila Mandžárová), slnko (Leopold Haverl), Javorový list (Ľubo Roman), Bobrí kožuch (Dušan Tarageľ), Sediaci býk (Alojz Kramár) a ďalší.

Připravil Československý rozhlas Bratislava v roce 1984 (36 min.).

Nastudovalo BBC v roce 1967. Premiéra 11. 11. 1967 (BBC).