Magdalena Frydrychová v rozhovoru s Jakubem Kamberským

Přidal: Přemek |

Březen 12, 2008

Milí přátelé a příznivci mluveného slova, zejména pak rozhlasových her.
Přinášíme rozhovor s mladou talentovanou autorkou studentkou DAMU Magdalenou Frydrychovou. V posledních dvou letech uvedl Český rozhlas tři premiéry jejích rozhlasových her. Taková aktivita samozřejmě nemohla ujít ani Panáčkovi, a tak Jakub Kamberský, shodou okolností Magdalenin známý, připravil pro vás tento rozhovor:

Jaký byl tvůj vůbec první kontakt s rozhlasem?

Abych pravdu řekla, tak jsem nepsala apriori pro rozhlas. Vždy to byly texty – až na jednu výjimku – psané pro divadlo s vizí scénického provedení.
Nicméně určitým zapříčiněním vzbudily mé hry zájem rozhlasu. Konkrétně pan Jan Vedral poslal texty hry Panenka z porcelánu dramaturgovi Hynku Pekárkovi, který mi k mému překvapení sdělil, že je to typicky rozhlasová hra. Jak jsem řekla, překvapilo mne to, protože jsem předtím s rozhlasem žádnou zkušenost neměla.

Ani coby posluchačka rozhlasu?

Tak to ano. Ale určitě ne od dětství. K rozhlasovým hrám jsme se dostala až na DAMU v rámci semináře, který vedl pan Vedral.

Český rozhlas adaptoval zatím tři tvé hry. Každou z těch her točil jiný režisér. Mohla bys popovídat tom, jak k textům jednotliví režiséři přistupovali?

První hrou byla již zmíněná Panenka z porcelánu, kterou natočil Dimitrij Dudík. Tady mi přišlo, že se snaží být věrný původnímu textu. Já jsem si tenkrát vybojovala svolení být přítomna samotnému natáčení, což nebývá často zvykem, s příslibem, že nebudu do natáčení nijak zasahovat. Jeho realizace byla – řekla bych – velmi realistická. Např. panence je zhruba 13 let, má mladšího sedmiletého bratra Ohryzka a Dimitrij opravdu do těchto rolí obsadil děti odpovídající věkem postavám hry.

Další hra je Hřiště…

Tu režíroval Lukáš Trpišovský, který byl osloven Kateřinou Rathouskou, aby natočil nějakou mou hru do projektu Hry nové generace, délkou tak do dvaceti minut. V té době jsem ale žádnou takovou hru neměla, ale nakonec jsem napsala během dvou týdnů – nutno přiznat, že na poslední chvíli – hru Hřiště, jedinou hru psanou primárně pro rozhlas. I zde jsem byla přítomna realizaci. Byla to příjemná spolupráce, protože se s Lukášem známe už dlouho. Společně jsme pracovali v divadle Archa a to je pak samozřejmě taková spolupráce příjemná, kdy máte s režisérem společný jazyk a oba tak víte, co od toho čekat. Tam bylo zajímavé, že Lukáš ten text nijak nepsychologizoval a dával prostor pohrávání si se slovy. Totiž ten text je psaný bez interpunkce, jen skoro za každým slovem je pomlčka, což samozřejmě dává možnost hercům si s textem hrát, po svém jej interpretovat. Ne každý herec je takové práce schopen, a proto bylo fajn, že Lukáš obsadil Josefa Poláška, Zdenu Hadrbolcovou, Danu Batulkovou, zkrátka herce, kteří tu schopnost improvizovat mají.

Co se hry Na věky týče, tak jsme se s režisérem Alešem Vrzákem několikrát sešli, ale u samotného natáčení jsem nebyla. Hru Na věky jsem psala původně pro divadlo Letí a je pravda, že tady jsem musela udělat už zvláštní úpravu pro rozhlas.

V těchto dnech krom rozhlasové premiéry hry Na věky Ti uvedlo Švandovo divadlo hru Dorotka. Myslíš, že i ta by šla přepsat pro rozhlas?

Jelikož na ni měla zálusk režisérka Markéta Jahodová, tak předpokládám, že určitě ano.

Když jsi psala Hřiště přímo pro rozhlas, máš pocit, že si přistupovala ke psaní jinak, než třeba pro divadlo? S tím možná souvisí i otázka, zda-li máš pocit, že existuje nějaké ryze rozhlasové téma?

Nemyslím, že by byl jakýkoli rozdíl v tom, jaké téma uvádět na divadle, ve filmu a jaké třeba v rozhlase. Důležitá je forma.

Překvapila Tě něčím rozhlasová adaptace textu psaného původně pro divadlo?

Obecně mě překvapí oživení textu, podstaty, kdy já mám text, ale i intonace ponejprv v hlavě, textu se zmocní živí lidé živí herci a kupříkladu pronesou větu intonačně a významově úplně jinak, než jsem třeba při psaní zamýšlela.

Máš teď rozepsanou nějakou hru?

Ano, hra se jmenuje Rodinný piknik, ale stále nevím, jak má skončit.

Chtěla bys v budoucnu napsat ještě něco pro rozhlas?

Ano, moc ráda bych zase spolupracovala s rozhlasem.