Přemysl Hnilička
(prosloveno na festivalu Prix Bohemia Radio 5. 11. 2013)
Divadlo a divadelní texty stály u samotného počátku rozhlasového dramatického vysílání. Není divu, prvotní rozhlasové přenosy byly spíše technickou kuriozitou a program byl tím pádem sestavován z toho, co bylo k dispozici. Dodnes se tradují historky z českého rozhlasového pravěku, v nichž zaměstnanec Radiojournalu zakoupil v knihkupectví daný počet divadelních her a přinesl je do studia, rozřezal potřebné stránky, herci si je jednou či dvakrát přečetli – a večer se pak vysílalo první dějství zakoupené hry.
Čím více se rozhlas a rozhlasové drama emancipovalo, tím více ustupovala do pozadí role divadla. První teoretické studie Václava Růta, Františka Kožíka, Olgy Srbové či Miloslava Havla vnímají rozhlasové umění blíže literatuře či filmu než divadlu. V dobách rozhlasového rozkvětu, tj. v letech třicátých, šedesátých a (snad i) devadesátých se rozhlas téměř zcela odklání od divadelních přenosů či adaptací a osamostatňuje se.
Zatímco ve dvacátých letech byla divadelní hra vítaným pomocníkem ve vysílání, v letech padesátých a sedmdesátých plnila roli více méně degenerativní. Já jako divadelní vědec samozřejmě s povděkem kvituji, že rozhlas oplývá mnoha dochovanými přenosy či úpravami divadelních her, neboť umožňuje zprostředkování významných i bezvýznamných inscenací českých divadel. Pro rozhlas však znamenaly úkrok, ne-li skok zpátky. Používání sovětských metod v Československém rozhlase bylo čiré zpátečnictví; to, co fungovalo v širé Rusi, v níž bylo do divadla často sta mil cesty, nemohlo fungovat ve střední Evropě. Rozhlasová hra jakoby na deset let zamrzla v čase. Zvukový záznam divadelní hry ji většinou nemohl nahradit.
Přečtěte si zbytek příspěvku »
Martin Čípek
(napsáno pro Panáčka v říši mluveného slova)
Když se počátkem šedesátých let objevil na knižních pultech soubor satirických povídek s názvem Bubáci pro všední den (1961), stal se z něj okamžitě bestseller. Po beznadějně rozebraném prvním nákladu následovaly ještě dvě reedice (1962, 1966), které měly uspokojit nečekaně velký zájem veřejnosti o příběhy nadpřirozených bytostí ve světě mravní sobeckosti, lhostejnosti či konformismu. Jejich autor, spisovatel a scenárista Pavel Buksa (1932 – 1984), který svá díla vydával pod pseudonymem Karel Michal, stvořil všechna ta kouzla a nadpřirozené bytosti především proto, aby, jak píše ve své předmluvě k třetímu vydání Bubáků pro všední den Jiří Hájek, uvedli ve zmatek sebespokojené a jednoduchoučké myšlení lidí, kteří jsou ochotni uznat za skutečnost jen to, co je obsaženo v služebních předpisech jejich povolání.
Vzrůstající Michalova popularita samozřejmě nemohla uniknout ani rozhlasovým dramaturgům, kteří v poněkud pitoreskních figurkách ihned vytušili silný dramatický potenciál. Režisér Miloslav Jareš adaptoval nejprve historickou novelu Čest a sláva, Podskalského úspěšná filmová komedie Bílá paní (1965) podnítila o něco později také vznik vlastní rozhlasové verze pod názvem Jak to bylo s bílou paní. Jenže potom přišel srpen 1968 a s ním sovětské tanky. Michal v září téhož roku emigroval do Švýcarska a v okupovaném Československu se jeho jméno ocitlo na černé listině. Filmy byly uloženy do pomyslného trezoru a rozhlasové nahrávky nemilosrdně zničeny.
K Bubákům pro všední den se rozhlas mohl vrátit – logicky – až ve svobodných časech. Už zkraje devadesátých let vznikla v režii Miloše Novotného série několika zdramatizovaných povídek (Kokeš, Silná osobnost a Mrtvá kočka), později se přidali další tvůrci. Půvabná strašidla z kdysi oblíbené knížky ožila s novou a nečekanou sdělností, přestože se tehdy lecjaký škarohlíd domníval, že půjde, také díky době, v níž se jednotlivé epizody odehrávají, o neaktuální literární veteš.
Zdá se, že tady náš příběh končí. Ne tak docela. Teprve nedávno, v prosinci roku 2022, u příležitosti nedožitých devadesátin Karla Michala, se ve vltavském programu objevily dvě povídky (Silná osobnost a Balada o Vikýřníkovi) z původního cyklu Bubáci pro všední den natočené již v roce 1962, tedy v době neutuchajícího čtenářského zájmu o tento bestseller. Že by přece jen zázrak? Ano i ne.
Přečtěte si zbytek příspěvku »
Martin Čípek
(napsáno pro Panáčka v říši mluveného slova)
Když dívka školou povinná, které okolí přisoudilo pro její zvědavý nosánek přiléhavou přezdívku Šerloček vyslechne v parku rozhovor dvou neznámých ženských o náhlém skonu jakéhosi muže, bývalého spolužáka jedné z nich, zdá se jí, že má před sebou konečně opravdový kriminální případ. Okamžitě se pustí do pátrání na vlastní pěst. Díky náhodnému setkání s nevšední stařenkou, která nosí nápadně červenou háčkovanou čepičku a místo klíčů používá šperhák se dozví leccos z minulosti nejen předčasně zesnulého muže, ale vyslechne také dramatický životní příběh předchozího nájemníka. Z vyprávění staré dámy je brzy zřejmé, že všechny stopy vedou ke starodávnému cínovému poháru. Kdo byla ta tajemná žena, která jej darovala svému milenci? A proč každý, kdo si jej oblíbil, začal pomalu chřadnout? Šerloček chce té záhadě přijít na kloub a s případem se svěří také své oblíbené učitelce klavíru, která se několik měsíců předtím zhroutila a pobývá nyní v psychiatrické léčebně. A věci dostanou nečekaný spád…
Helena Benešová (1923 – 2023), vystudovaná laborantka a později také úspěšná spisovatelka a autorka televizních a rozhlasových her, na sebe výrazně upozornila už svou rozhlasovou prvotinou nazvanou Šerloček, která se určitým způsobem odlišovala od ostatních – přirozeným, nestylizovaným jazykem i do detailu promyšlenou dějovou konstrukcí balancující na nepodbízivé hraně tragikomedie významně prolamuje ledy soudobé rozhlasové estetiky a v podstatě předznamenává, čím a proč se její hry vymykají běžnému vnímání slov a jejich významů.
Přečtěte si zbytek příspěvku »
Vážení a milí uživatelé,
chcete-li Panáčka podpořit v jeho existenci, pošlete prosím libovolnou částku na účet Komerční banky 35-1353320207/0100 a jako heslo uveďte „Panáček“.
Děkujeme! Tvůrci Panáčka v říši mluveného slova.
Projekt rozhodně není nový, chceme jej ale připomenout: nemáte doma magnetofonové pásky s mluveným slovem? Nebo nevíte, co na páskách je? Kontaktujte nás na adrese mluveny{tecka}panacek{zavinac}seznam{tecka}cz – možná máte natočenu hru, literární pásmo nebo četbu, která už v oficiálních archívech neexistuje!
Přemysl Hnilička
Jedním z témat, které mne jako fanouška mluveného slova trápí a nutí mne znovu a znovu se k němu vracet, je pátrání po rozhlasových hrách, které byly smazány; ať už v letech padesátých, sedmdesátých, osmdesátých či i v letech po Listopadu 1989. Především v létech šedesátých byly natočeny vynikající rozhlasové hry s prvotřídním obsazením; ani to je však nezachránilo před barbarskou likvidací – ať už bylo důvodem téma hry, jméno autora či režiséra nebo protagonisty.
Na toto téma už na Panáčku vznikl článek, mezi záznamy na této webové stránce najdete mnoho her, jejichž záznamy končí prostým a smutným „smazáno“; bylo tedy načase udělat něco pro to, aby se tento stav změnil.
Přečtěte si zbytek příspěvku »
Na co se těšíme? Pět filmových publicistů dává osobní doporučení z toho, co najdeme v programu 25. Febiofestu. Připravili Pavel Sladký a Šárka Gmiterková.
Natočeno 2024. Premiéra 15. 3. 2018 (ČRo 3 Vltava, 26 min.).
Lit.: Sladký, Pavel – Gmiterková, Šárka: Neposlušnost. Ukrutnost. Okouzlení. Filmové tipy z programu Febiofestu. In web ČRo 3 Vltava, 15. březen 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: (…) Febiofest se letos koná již po pětadvacáté a prochází organizačními změnami. (Mimo jiné zavedl akreditace a spouští industry program.) Přináší jak program sestavený z filmů, které loni proběhly různými světovými festivaly, tak z tematických a regionálních sekcí i výběru z tvorby významných režisérů a hostů přehlídky. Pětice filmových publicistů spojená s pořadem Reflexe dává svoje tipy. (..)
Dojemný příběh zlatého páru v pořadu Zlatá láska. Připravil Patrik Rozehnal.
Natočeno 2024. Premiéra 3. 11. 2024 (ČRo Region, 40 min.).
Lit.: Rozehnal, Patrik: Manželé Chocholovi: Eva má krásné hnědé oči a v nich jsem viděl, že to myslí upřímně. In web ČRo Brno, 3. listopad 2024 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: O lásce někdy rozhodne náhoda, někdy vám napoví šestý smysl. Ten pomohl tehdy 22letému mladíkovi, když potkal 17letou dívku. Lásku si slíbili před Bohem a každý den mu děkují, že svůj čas mohou už 58 let prožívat jako manželé v klidu a pokoře.
Eva a Bohumil Chocholovi se znají od roku 1963. Jemu je 82 let, ona oslavila 77. narozeniny. Žijí na Milevsku a jejich receptem na spokojené manželství je něžný dotek, hřejivé slovo a smích.
V roce 1963 se mladý Bohumil vrátil z vojny do Přeštěnic a při cestách na své motorce – Jawě 350 – se rozhlížel po okolí po nějaké dívce. Pracoval jako dispečer v autobusové dopravě. Jednoho odpoledne se zastavil pro svačinu ve vyhlášeném řeznictví U Vodňanských v Milevsku. Právě tam spatřil nádhernou mladou prodavačku. (…)
Pavel Podruh postavil Český soběstačný dům, o projektu napsal knihu a rád by ji vydal i v dalších jazycích: „80 – 85% topení pokrýváme i v zimě solárními zisky. Každý, kdo by chtěl postavit dům odpojený od veškerých sítí, najde u nás na webu veškerou dokumentaci zdarma k dispozici. A kdokoli z veřejnosti má možnost si vyzkoušet, jaké to je,“ říká. „Mou láskou je hudba, je součástí mého života každý den, ale nikdy jsem se necítil jako umělec,“ odpovídá na otázku, zda se věnuje hraní držitel ocenění Anděl. Jak složité je žít dnes v symbióze s přírodou? Co je solární punk, o kterém píše ve své knize? A jaké je učit se v keramické dílně od své manželky? Moderuje Vladimír Kroc.
Natočeno 2024. Premiéra 8. 11. 2024 (ČRo Plus, 22:05 h.).
Host: Barbora Čechová, výtvarnice a scénografka. Jaké bylo její potkání s loutkami, výtvarným světem? A jaké s profesním souputníkem režisérem Jiřím Jelínkem? Čím Barboru oslovuje svět dětí, ve kterém se pohybuje jako divadelnice, pedagožka i máma? Moderuje Zuzana Maléřová.
Natočeno 2024. Premiéra 8. 11. 2024 (ČRo 2 Praha, 22:30 h.).
Miloš Jakeš – předposlední generální tajemník československé komunistické strany a jeden z aktérů listopadu 1989.
Repríza 8. 11. 2024 (ČRo Plus, 21:10 h.) v cyklu Dokument Plus.
Co si myslel Ferdinand Peroutka o Rusku, ruském bolševickém převratu v listopadu 1917 a o komunismu? Unikátní Peroutkovy rozhovory ze 70. let minulého století připomene Ivan Štern.
Natočeno 2024. Premiéra 8. 11. 2024 (ČRo Plus, 20:05 h.) v cyklu Archiv Plus.
Jana Lunová. Noční rozhlasová talkshow a moderátor flirtující se zlem. Pro rozhlas napsala Jana Lunová. Účinkuje Ondřej Jiráček. Režie Jakub Doubrava.
Natočeno 2024. Premiéra 8. 11. 2024 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h.; 29 min.) v cyklu Hororové povídky.
Hostem je docent Lukáš Novotný z Univerzity Jana Evangelisty Purkyně, politolog zaměřený na Německo. Německá vládní trojkoalice vedená sociálním demokratem Olafem Scholzem je v troskách. Mohou němečtí voliči počítat s předčasnými volbami do Bundestagu? Jakou pozici by v jarních volbách měly demokratické strany a s jakým výsledkem by mohly počítat antisystémové AfD a Spojenectví Sahry Wagenknechtové? Moderuje Tomáš Pancíř.
Natočeno 2024. Premiéra 8. 11. 2024 (ČRo 1 Radiožurnál – ČRo Plus, 17:06 h.).
Ondřej Blaho. Kompletní audiokniha. Režie Miloš Vrána.
Čte Jakub Saic.
Natočeno 2024. Vydala Audiotéka – Mystery Press, listopad 2024 (MP3, celková délka 10 hod. 24 min.). Ukázka k poslechu zde.
Pozn.: Před dvěma sty lety lidé uprchli z Kontinentu a usadili se na nehostinném ostrově Nordtag přezdívaném Severní den. Na troskách opuštěných skulptur postupně vybudovali nová města, aniž by cokoli tušili o stále funkčních mechanických konstruktech i jejich záhadných tvůrcích.
To vše se má nyní změnit. Julius Birma, prospektor s dluhy a složitou minulostí, přijímá riskantní zakázku doručit neznámému klientovi šifrovanou depeši. Na jiném místě prchá Hana Polach z okovů zlaté klece despotického muže. Pokud se jí to ale má podařit, musí spáchat ten nejhorší zločin. A Vicram Bagley, hlava zločineckého Syndikátu, uzavřel smlouvu, která může zapříčinit pád celého Nordtagu.
Do toho všeho se z nebe spouští nekonečný déšť a spolu s ním přicházejí ti, které dosud nikdo nespatřil. A hlavně – nikdy spatřit neměl. (anotace)
Přečtěte si zbytek příspěvku »
Kamera Oko představí tvorbu výrazných kameramanských osobností. Mezinárodní kameramanský filmový festival Ostrava Kamera Oko proběhne pošestnácté ve dnech 13. – 17. 11. V Ostravě. Nabídne nejen celovečerní a krátkometrážní snímky, site-specific projekce v netradičních prostorách, ale také bohatý doprovodný program i setkávání pro odborníky a studenty oboru. Připravil David Pomahač.
Hovoří dramaturgyně Zuzana Černá a kurátor hudebního programu Ondřej Lasák.
Natočeno 2024. Premiéra 8. 11. 2024 (ČRo 3 Vltava, 17:02 h.).