Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Jak vymoci dva miliony

Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 45/2021)

Rozhlas mě vždy bavil a lákal. Napřed k poslechu, později k psaní fejetonů, reportáží z cest a hlavně rozhlasových her. (…) Mé počáteční, většinou modelové hry vznikly v údobí pěti let a všechny byly nějakým způsobem oceněny, třeba „jen“ prémiemi Literárního fondu. Hra Ruce nad vodou zvítězila v rozhlasové soutěži o první československou stereofonní rozhlasovou hru, byla inscenována Janem Fuchsem a vyslána na prestižní Prix Italia. Nevyhrála, ale díky překladům se rozletěla v nastudování zahraničních rozhlasových stanic po světě.“ To o svém vztahu k rozhlasovému médiu napsal dramatik a spisovatel Roman Ráž v předmluvě ke knize svých her Slušní lidé nevraždí (Větrné Mlýny, 2020). Následovala volná trilogie her Legenda o střeše světa (1966), Faust umírá dvakrát (1967) a Než pstruh ztratí duhu (1968), jejichž společným tématem byl podle jejich dramaturga Karla Tachovského „mechanismus moci, která se zmocňuje individuálního osudu a přetváří člověka v bezmocný, manipulovatelný nástroj.“

Takováto témata ovšem nemohla vyhovovat těm, kteří ovládli Československý rozhlas po okupaci v roce 1968. Brněnská inscenace Pozvání spravedlivých (1970) byla na dlouhou dobu poslední Rážovou prací pro rozhlas. Do vysílání se vrátil až v roce 1981 díky osobní statečnosti dramaturga Ivana Škapy; hra Benda to zatrhne aneb Hrdina televizních seriálů sice nedosahovala kvalit předchozích prací, pro Ráže to však bylo prolomení desetiletého odmlčení.

Po listopadové revoluci autor pro rozhlas připravil grotesku Pasti a pastičky (1997) a především černou restituční komedii Vymahač (2005). Ráž ji s nadsázkou označuje jako “porestituční pohádku”, šťastného konce se však nedočkáme. Hlavním tragikomickým hrdinou je nenápadný slušný učitel dějepisu na penzi (Luděk Munzar), který v restituci získá nazpět dům svého dědečka. Prodá jej za dva a půl milionu, v hotovosti však dostane jen pět set tisíc, dva miliony mu zůstane kupující dlužen.
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Loupežnická holka uprostřed tajemného hvozdu

Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas, březen 2017)

Uprostřed temných hvozdů se tyčí strmý kopec, na jehož vrcholku stojí loupežnický hrad. Hrad, který blesk rozťal na dvě poloviny a vytvořil tak hrady dva – s Pekelnou tlamou mezi nimi. Blesk, který udeřil za strašlivé bouře, během níž se narodila Ronja, dcera Mattise a Lovisy – a Birk, syn Borka a Undisy. Dvě děti dvou znepřátelených loupežnických rodů. Tak je postavena základní situace románu Astrid Lindgrenové Ronja, dcera loupežníka, který v roce 1989 nastudoval Československý rozhlas.

Texty Astrid Lindgrenové se v rozhlase dočkaly hned několika realizací: v osmdesátých letech to bylo především Tajemství hradní jeskyně (1983), v letech devadesátých pak Mio, ty můj Mio, Bratři Lví srdce (1991) nebo Svěřte případ Bílé růži (1990, vše Karel Weinlich). Později přibyla ještě dramatizace nejzásadnějšího textu švédské spisovatelky – Pipi Dlouhá punčocha (2007, režie Vlado Rusko).

Relizátoři rozhlasové Ronji (dramatizátorka Helena Sýkorová, režisér Karel Weinlich) se museli vypořádat s faktem, že většina dětských posluchačů tehdy znala populární film z roku 1984 (režie Tage Danielsson). Zatímco filmová Ronja byla spíše hravá a podivný lesní svět plný skřítků vyvolával dětský úsměv, Karel Weinlich vsadil spíše na temnější stránky okolí loupežnického hradu. Hned na začátku nahrávky se prohánějí zuřivé větrnice (Yvetta Blanarovičová, Renée Nachtigallová, Marie Marešová), zvukově upravení skřeti – šedivíci svým zpomaleným hlasem vyvolávají u dětského posluchače úzkost podobnou té, kterou hereckými prostředky vyjevuje představitelka Ronji Irena Jeřábková (tehdejší členka DRDS). Zrovna tak vypravěč Rudolf Hrušínský přizpůsobuje svůj hlasový projev temnějším tónům textu, obzvláště na začátku zní až starozákonně, herecky obrábí každé slovo zvlášť, než se ho vzdá a pustí jej k posluchači. Hudební doprovod (Petr Mandel a Alan Vitouš) osciluje mezi zneklidňujícími flétnovými i orchestrálními motivy a rozjasněným závěrem. O to působivěji pak funguje bezpečný svět loupežnické rodiny: mateřská Lovisa (Slávka Hozová), vznětlivý, ale láskyplný otec (Petr Pelzer) a starý loupežník Plešek (Josef Patočka), k nimž se později přidá i Birk (Tomáš Longa).
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Gogol po kamerunsku

Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 43/2021)

Mrňavé nádražíčko kdesi ve východním Kamerunu. V nedaleké vesnické hospůdce, kde popíjejí místní štamgasti, se právě odehrává závěrečné kolo velkého souboje v kostkách. Místní šprýmař Bikokoe-Mendego už poosmé poráží svého švagra Mezanga skvělou kombinací tří šestek a pětky, a tak je dost času probírat důležité i nedůležité novinky. Obzor těchto kamerunských lidiček je jasně daný: živit je mají jejich dcery, ať už obděláváním kakaových políček nebo včasným a výhodným sňatkem s bohatým hlavounem z města.

Situace se proměňuje příchodem pana přednosty železniční stanice, kterého v rámci místní komunity přijímají jako honoraci. Bikokoe-Mendego, který se považuje za vzdělaného, protože “se narodil pár kroků vod železnice”, informuje okamžitě pana přednostu, že podle zpráv v rádiu všechny místní stanice navštíví Jeho Excelence, aby se přesvědčil o tom, jak funguje kamerunská železnice. Přednostu zachvátí panika, kterou zastaví až praktický hostinský Mažunga: “Máte služební čepici. Stačí, když si nasadíte služební čepici. Já vám přísahám, že cestující nic nepoznají. Vždyť jsou to většinou balíci z divočiny – stačí si vzít čepici a uniformu a budou se před vámi třást!”

Pan přednosta si vezme jeho radu k srdci, a tak v komické scéně prohání nešťastné obyvatele, kteří chtějí odvézt vlakem tu stádo beranů, tu pár koz nebo kuřat. Každý dostane smeták nebo koště, aby se stanice jen blýskala. Excelence se skutečně dostaví, místní náčelník mu přislíbí svou dceru a ta pak s význačným mužem odjíždí pryč. Přednosta, který si pomýšlel na povýšení, je však telefonicky vyveden z omylu: “jeho” Excelence je pouhý městský úředník, ten skutečný hlavoun čeká na odjezd na úplně jiném nádraží…

Tuto unikátní a exotickou variaci na Gogolova Revizora Zvláštní vlak Jeho Excelence v roce 1969 napsal africký dramatik a povídkář Guillaume Oyono-Mbia, který se narodil v roce 1939 v Kamerunu. Po absolutoriu vysoké školy ve Velké Británii se věnoval výuce na univerzitě v Yaundé, psaní dramat a povídek. Jako dramatik bývá přirovnáván k Moliérovi, své hry psal jak ve francouzštině, tak v angličtině.
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Podpořte provoz Panáčka v říši mluveného slova

Vážení a milí uživatelé,

chcete-li Panáčka podpořit v jeho existenci, pošlete prosím libovolnou částku na účet Komerční banky 35-1353320207/0100 a jako heslo uveďte „Panáček“.

Děkujeme! Tvůrci Panáčka v říši mluveného slova.

Hledáme ztracené rozhlasové nahrávky! – O projektu Panáčka v říši mluveného slova

Projekt rozhodně není nový, chceme jej ale připomenout: nemáte doma magnetofonové pásky s mluveným slovem? Nebo nevíte, co na páskách je? Kontaktujte nás na adrese mluveny{tecka}panacek{zavinac}seznam{tecka}cz – možná máte natočenu hru, literární pásmo nebo četbu, která už v oficiálních archívech neexistuje!

Přemysl Hnilička

tapedeckJedním z témat, které mne jako fanouška mluveného slova trápí a nutí mne znovu a znovu se k němu vracet, je pátrání po rozhlasových hrách, které byly smazány; ať už v letech padesátých, sedmdesátých, osmdesátých či i v letech po Listopadu 1989. Především v létech šedesátých byly natočeny vynikající rozhlasové hry s prvotřídním obsazením; ani to je však nezachránilo před barbarskou likvidací – ať už bylo důvodem téma hry, jméno autora či režiséra nebo protagonisty.

Na toto téma už na Panáčku vznikl článek, mezi záznamy na této webové stránce najdete mnoho her, jejichž záznamy končí prostým a smutným „smazáno“; bylo tedy načase udělat něco pro to, aby se tento stav změnil.
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Večer na téma – Jan Kotěra: blízký a vzdálený? (2021)

K 150. výročí narození zakladatele moderní české architektury Jana Kotěry (1871-1923) připravila Nikol Patíková. V pořadu hovoří i historik umění Ladislav Zikmund-Lender, zazní úryvky z tematických monografií a časopisu Volné směry. Dramaturgie Alena Blažejovská.

Připravilo Brno v roce 2021. Premiéra 22. 12. 2021 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.).

Noční Mikrofórum – Jana Janěková mladší (2021)

Host: Jana Janěková ml., herečka. Osobnosti si zvou osobnosti. Moderuje Zuzana Maléřová.

Natočeno 2021. Premiéra 10. 12. 2021 (ČRo 2 Praha, 22:30 h.).

Na druhé straně světa (1967, 1968, 2021)

Konstantin Biebl. Použitá hudba Iša Krejčí.

Recitují Julie Charvátová, Bořivoj Navrátil a ze záznamu Konstantin Biebl.

Nahrávka dokončena 8. 9. 1967 (studio Lucerna). Vydal Supraphon v roce 1968 (1 EP, 0 39 9895). Reedice Supraphonline 26. 11. 2021 (MP3, VT 1686-2).

Původní EP album 0 39 9895 „Konstantin Biebl Na druhé straně světa“ vydal Supraphon v roce 1968 jako přílohu ke stejnojmenné knize (Klub přátel poezie – Československý spisovatel). Recitují Julie Charvátová, Bořivoj Navrátil, v úryvku ze vzpomínek na Jávu je zachycen hlas samotného Konstantina Biebla, verše provází hudba Iši Krejčího.

KONSTANTIN BIEBL (*26. února 1898 – † 12. listopadu 1951) patřil k avantgardním básníkům 20. let. Psal verše poetické, snové, milostné, sociální, protiválečné, někdy prodchnuté úzkostí a strachem z budoucnosti, ale i verše ovlivněné cestováním a exotikou, později koketoval i se surrealismem. Po převratu v roce 1948 jej rozčarování z vývoje, nedůvěra k představitelům předválečné avantgardy, rozpory mezi jeho básnickou vizí a realitou, ale také vážné problémy zdravotní dohnaly k sebevraždě.

Petr Uhl aneb Já a můj bachař (2021?)

Připravil Ivan Štern.

Repríza 2. 12. 2021 (ČRo Plus, 21:10 h.; 27 min.) k úmrtí Petra Uhla.

Lit.: anonym:  Ivan Štern: Petr Uhl aneb Já a můj bachař. In web ČRo Plus, 2. prosinec 2021 (anotace + nahrávka k poslechu). – Cit.: Ve věku 80 let zemřel novinář, bývalý disident a politický vězeň, dlouholetý zastánce lidských práv Petr Uhl. Připomeneme ho archivním pořadem, který připravil Ivan Štern pro vánoční vysílání Českého rozhlasu 6 v roce 2009. Petr Uhl v něm vzpomínal na roky strávené v normalizačních kriminálech i na svátky za mřížemi.

Polsko před revolucí 1989 (2009?)

Co se skutečně dělo v Polsku na počátku 80. let minulého století? Připravil Ivan Štern.

Natočeno 2009 (?). Obnovená premiéra 22. 2. 2009 (ČRo 6, 20:10 h.). Repríza 10. 12. 2021 (ČRo Plus, 21:10 h.).

ArtCafé – Tělo 3.0: Exotizované, změněné, zhroucené (2021)

Tělo jako prostor, kde se svádí boj o moc, tematizuje nová kniha Tělo 3.0: Exotizované, změněné, zhroucené. Kniha otevírá různé pohledy na suverenitu těla. Jaká hra o tělo probíhá na pozadí kulturních a myšlenkových vzorců, na to se svých hostů ptá Tereza Lišková.

Natočeno 2021. Premiéra 10. 12. 2021 (ČRo 3 Vltava, 17:02 h.).

Káva o čtvrté – Fíkusy (2021)

Diskusní pořad, dnes na téma: Fíkusy. Moderuje Patricie Strouhalová.

Natočeno 2021. Premiéra 10. 12. 2021 (ČRo 2 Praha, 16:04 h.).

Vizitka – Otto M. Urban (2021)

Host: Otto M. Urban, historik umění, kurátor. Moderuje: Markéta Kaňková. Seznamte se s lidmi, kteří žijí (s) kulturou.

Natočeno 2021. Premiéra 10. 12. 2021 (ČRo 3 Vltava, 10:02 h.).

Jeden deň v živote… Laca Keratu (Jeden den v životě Laco Keraty, 2021)

Laco Kerata. Fejeton.

Natočeno 2021. Premiéra 8. 12. 2021 (SRo Rádio Devín).

Lit.: anonym: O dni, ktorý stál za to, píše Laco Kerata. In web SRo Rádio Devín, 8. 12. 2021 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Laco Kerata je známy výmyselník. Verí, že úsmev svedčí každému ročnému obdobiu a každej chvíli v živote. Presvedčí vás o tom aj vo svojej spomienke na deň, ktorý stál za to.

Jeden deň v živote… Laca Keratu

Spadol som zo stromu. A ja by som práve teraz nemal ležať, ale mal by som sa ponáhľať. Všetko stihnúť, nič nezmeškať. Všetko kúpiť, nič neminúť. Byť trošku zlý, ale najmä dobrý. A najmä by som mal všade byť. Každému pomôcť, všade zaskočiť. Každého sa opýtať a najmä všetkým odpovedať. Urobiť nezrozumiteľné zrozumiteľným. Kto nič nechápe, treba mu povedať, že veď to aj my všetci nechápeme tiež a keď náhodou niekto tomu rozumie, tak to nemá v hlave v poriadku. A takí byť nechceme.
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Nevinnosti světa II 1/5 (2021)

Dan Bárta. Druhá řada podcastového cyklu. Dramaturgie a režie Klára Fleyberková. Zvuk Filip Jelínek. Hudba Filip Jelínek, Dan Bárta.

Čte Dan Bárta.

Natočeno 2021. Premiéra 9. 12. 2021 (ČRo 3 Vltava).

Obsah: 1. Mexiko – 2. Nikaragua – 3. Peru – 4. Srí Lanka – 5. Borneo.

Lit.: Fleyberková, Klára: Kéž je svět ještě chvilku nevinný. Vltavský podcast Dana Bárty Nevinnosti světa má nové díly.  In web ČRo 3 Vltava, 8. prosinec 2021 (článek). – Cit.: Dan Bárta nikoli zpívající, nýbrž píšící a čtoucí. Tak se představil v podcastu Nevinnosti světa. V pěti půlhodinkách vyprávěl o cestování, o focení vážek, o světě a o tom, co v něm viděl a cítil. A protože toho viděl a cítil opravdu dost, zrodila se úplně nová pětice povídek. Už podruhé se tak můžete s Vltavou ponořit do hlubin ještě nevinného světa. Dan Bárta se vrátil na Borneo, do Nikaraguy, Mexika, Peru a Srí Lanky.  (…)

Tentokrát bylo pro Bártu psaní o něco větší výzvou. Ne snad z nedostatku invence, to ne, spíš z nedostatku času. Covidová horská dráha se na chvíli ocitla v klidnějších pasážích jízdy, což mělo za následek stoupající počty koncertů. Ty zas měly za následek klesající množství prostoru pro soustředěné usednutí nad klávesnici počítače. Obrazy zasuté v hlavě mnohdy i dvacet let se však tiskly na sítnici s takovou intenzitou, až se nakonec probojovaly do textu. (..)