Přemysl Hnilička
Na začátku října měla ve slovenském Rádiu Devín premiéru dvoudílná rozhlasová hra Jána Mikuše Pobedim 1928. Vrací se k tragickým událostem, které se udály téměř před sto lety v obci Pobedim. Během venkovské zábavy tu došlo k požáru slaměných stohů, z čehož místní okamžitě obvinili Romy, žijící hned vedle vesnice v romské osadě. Vyzbrojeni střelnými zbraněmi, palicemi, klacky a kameny napadli muže, ženy a děti a po dlouhých dvou hodinách běsnění za nimi zůstalo šest mrtvých: jeden muž, pět žen a šestiletá holčička. Soud nakonec odsoudil pouze čtyři viníky, a to k nízkým trestům nepřesahujícím dva roky; ty si nakonec ani celé neodseděli, byli propuštěni za dobré chování.
Ján Mikuš se o příběhu dozvěděl od spisovatelů Marka Vadase a Richarda Pupaly a opatřil si více než stostránkový zápis ze soudního jednání, které se konalo v roce 1929. Z něj vychází scénář hry a právě pasáže, vycházející z původních záznamů, jsou nejpůsobivější. Mrazivé jsou i pitevní nálezy, které jsou místo čtení zpívané na romskou melodii. Mikuš však svou dokumentární hru proložil výpověďmi dnešních Romů: hovoří tu jak současní obyvatelé pobedimské osady, která stále ještě existuje, tak i úspěšní Romové, kteří se stali navzdory předsudkům úspěšnými ve svých oborech. Právě kombinace těchto dvou rovin působivost hry poškozuje; obě časové roviny jsou propojovány v nevhodné okamžiky a ruší poctivě budovanou atmosféru inscenovaných pasáží. Mnohem vhodnější by bylo natočit hru a samostatný dokument. Výsledná nahrávka je takto navzdory dobrému úmyslu v tempu škobrtavá a pro posluchače nepřehledná.
Martin Čípek
(napsáno pro Panáčka v říši mluveného slova)
Když se počátkem šedesátých let objevil na knižních pultech soubor satirických povídek s názvem Bubáci pro všední den (1961), stal se z něj okamžitě bestseller. Po beznadějně rozebraném prvním nákladu následovaly ještě dvě reedice (1962, 1966), které měly uspokojit nečekaně velký zájem veřejnosti o příběhy nadpřirozených bytostí ve světě mravní sobeckosti, lhostejnosti či konformismu. Jejich autor, spisovatel a scenárista Pavel Buksa (1932 – 1984), který svá díla vydával pod pseudonymem Karel Michal, stvořil všechna ta kouzla a nadpřirozené bytosti především proto, aby, jak píše ve své předmluvě k třetímu vydání Bubáků pro všední den Jiří Hájek, uvedli ve zmatek sebespokojené a jednoduchoučké myšlení lidí, kteří jsou ochotni uznat za skutečnost jen to, co je obsaženo v služebních předpisech jejich povolání.
Vzrůstající Michalova popularita samozřejmě nemohla uniknout ani rozhlasovým dramaturgům, kteří v poněkud pitoreskních figurkách ihned vytušili silný dramatický potenciál. Režisér Miloslav Jareš adaptoval nejprve historickou novelu Čest a sláva, Podskalského úspěšná filmová komedie Bílá paní (1965) podnítila o něco později také vznik vlastní rozhlasové verze pod názvem Jak to bylo s bílou paní. Jenže potom přišel srpen 1968 a s ním sovětské tanky. Michal v září téhož roku emigroval do Švýcarska a v okupovaném Československu se jeho jméno ocitlo na černé listině. Filmy byly uloženy do pomyslného trezoru a rozhlasové nahrávky nemilosrdně zničeny.
K Bubákům pro všední den se rozhlas mohl vrátit – logicky – až ve svobodných časech. Už zkraje devadesátých let vznikla v režii Miloše Novotného série několika zdramatizovaných povídek (Kokeš, Silná osobnost a Mrtvá kočka), později se přidali další tvůrci. Půvabná strašidla z kdysi oblíbené knížky ožila s novou a nečekanou sdělností, přestože se tehdy lecjaký škarohlíd domníval, že půjde, také díky době, v níž se jednotlivé epizody odehrávají, o neaktuální literární veteš.
Zdá se, že tady náš příběh končí. Ne tak docela. Teprve nedávno, v prosinci roku 2022, u příležitosti nedožitých devadesátin Karla Michala, se ve vltavském programu objevily dvě povídky (Silná osobnost a Balada o Vikýřníkovi) z původního cyklu Bubáci pro všední den natočené již v roce 1962, tedy v době neutuchajícího čtenářského zájmu o tento bestseller. Že by přece jen zázrak? Ano i ne.
Přečtěte si zbytek příspěvku »
Vážení a milí uživatelé,
chcete-li Panáčka podpořit v jeho existenci, pošlete prosím libovolnou částku na účet Komerční banky 35-1353320207/0100 a jako heslo uveďte „Panáček“.
Děkujeme! Tvůrci Panáčka v říši mluveného slova.
Projekt rozhodně není nový, chceme jej ale připomenout: nemáte doma magnetofonové pásky s mluveným slovem? Nebo nevíte, co na páskách je? Kontaktujte nás na adrese mluveny{tecka}panacek{zavinac}seznam{tecka}cz – možná máte natočenu hru, literární pásmo nebo četbu, která už v oficiálních archívech neexistuje!
Přemysl Hnilička
Jedním z témat, které mne jako fanouška mluveného slova trápí a nutí mne znovu a znovu se k němu vracet, je pátrání po rozhlasových hrách, které byly smazány; ať už v letech padesátých, sedmdesátých, osmdesátých či i v letech po Listopadu 1989. Především v létech šedesátých byly natočeny vynikající rozhlasové hry s prvotřídním obsazením; ani to je však nezachránilo před barbarskou likvidací – ať už bylo důvodem téma hry, jméno autora či režiséra nebo protagonisty.
Na toto téma už na Panáčku vznikl článek, mezi záznamy na této webové stránce najdete mnoho her, jejichž záznamy končí prostým a smutným „smazáno“; bylo tedy načase udělat něco pro to, aby se tento stav změnil.
Přečtěte si zbytek příspěvku »
Připravil Tomáš Pilát.
Hovoří recenzentka Jana Podskalská, výtvarník Jan Merta a režisér Tomáš Merta.
Natočeno 2024. Premiéra 6. 12. 2024 (ČRo 3 Vltava, 14 min.).
Lit.: Pilát, Tomáš: Echt – film o malíři Janu Mertovi. Byla to příjemná rodinná záležitost, říká režisér– syn Tomáš Merta. In web ČRo 3 Vltava, 6. prosinec 2024 (článek + nahrávka k poslechu) – Cit.: Rozhovor s výtvarníkem Janem Mertou a režisérem Tomášem Mertou o snímku Echt – film o malíři Janu Mertovi, který se vydává na cestu českými kiny.
Echt – film o malíři Janu Mertovi. Tak se jmenuje dokument Tomáše Merty, který se po premiéře na jihlavském festivalu vydává na cestu českými kiny. Jde o další z rodinných portrétů, které o sobě točí členové jedné rodiny. Taková věc bývá dost ošemetná, i když na druhou stranu může takový film být upřímnější, než kdyby byl jeho tvůrem někdo zvenčí. (..)
Petr Heteša. Kompletní audiokniha.
Čte David Viktora.
Natočeno 2024. Vydalo Ova Audio, prosinec 2024 (MP3).
Pozn.: Je to jednoduché. Z umělého lidského vajíčka a umělé spermie nemůže vzniknout nic jiného než umělý člověk. Ovšem je to ještě vůbec člověk? Anebo co vlastně? Android? Mutant? Zvíře? Umělá inteligence na biologickém základu? Profesor Panarski, který to ve své laboratoři uskutečnil, byl nejen špičkový genetik, biochemik a molekulární fyzik, ale zároveň esoterik a taky trochu šaman a čaroděj. A když si všiml, že v jeho biologickém produktu zůstaly ještě nějaké volné jalové řetězce DNA, neodolal, aby do nich něco dodatečně nevepsal. A nerozmýšlel se dlouho, co to bude. Nenáviděl tuhle šílenou baltimorskou megapoli a usoudil, že jediné, co si zaslouží, je apokalypsa. Gině je deset let a má ji vepsanou do své DNA. Je k ní ale ještě třeba iniciační rozbuška. Tedy ne, že bych chtěl zachraňovat celý svět, ale Baltimore mi za to stojí. (anotace)
321. díl podcastu připravili Martin Groman a Michal Stehlík.
Natočeno 2024. Webová premiéra 27. 11. 2024 (Přepište dějiny, 43 min.).
Lit.: anonym: Léčba Šikem. In web Přepište dějiny, 27. 11. 2024 (článek + nahrávka k poslechu) – Cit.: Srovnávání platů v Česku a Německu není žádná novinka. Mimo jiné v roce 1968 s tím přišel ekonom Ota Šik. Proč jeho třetí cesta nevyšla a kdo ji brzdil? V bonusu na HeroHero, Gazetistu a Forendors probereme i exilový život Oty Šika i jeho rodiny.
Použité zvuky: Ota Šik. Muž, který řekl pravdu o socialistickém hospodářství, ale nevydržel (ČRo, 26. 11. 2020), Příběh Oty Šika. Jak se vyučený elektromontér stal ekonomickým reformátorem pražského jara (ČRo, 26. 8. 2019), Řekli: Chlapečku, chovej se slušně. A odvezli mě zpátky na Západ. Příběh architekta Miroslava Šika (ČRo, 25. 10. 2020), Šumné stopy – Miroslav Šik (ČT 2021), Akademik Ota Šik (ČST 1968).
323. díl podcastu připravili Martin Groman a Michal Stehlík.
Natočeno 2024. Webová premiéra 4. 12. 2024 (Přepište dějiny, 41 min.).
Lit.: anonym: 100 let stromu republiky. In web Přepište dějiny, 4. 12. 2024 (článek + nahrávka k poslechu) – Cit.: V roce 1924 se poprvé u nás rozsvítil vánoční strom republiky. Bylo to v Brně a na počátku tohoto nápadu byla jedna odložená holčička a spisovatel Těsnohlídek. Jak se tradice vánočního stromu vyvíjela a kam vlastně dospěla dodnes? V bonusu na HeroHero, Gazetistu a Forendors se pak blíže podíváme na osud Rudolfa Těsnohlídka, muže, který i přes svůj tragický osud dával tolik radosti.
Použité zvuky: Vánoční strom republiky (ČT 2016), Osudové lásky – 6/12 Milenec plný smutku (ČT 2020), Archiv ČT24 – Po roce opět Vánoce (ČT 2022), Archiv ČT24 – Předvánoční shon (ČT 2023), Archiv ČT 24 – Před sedmdesáti lety – rok 1947 (ČT 2017), Archiv ČT24 – Šestkové prosince (ČT 2016).
325. díl podcastu připravili Martin Groman a Michal Stehlík.
Natočeno 2024. Webová premiéra 11. 12. 2024 (Gazetisto).
Pozn.: Je zasedání parlamentu jen velké divadlo? A proč se poslanci v 19. století často nescházeli? Co se řešívalo v kuloárech a jakou národní motivikou se obklopují dnešní poslanci a poslankyně? Pro odpovědi se společně s námi můžete v tomto a příštím týdnu vydat do poslanecké sněmovny. (anotace)
Připravil Tomáš Minarčík.
Hovoří Pavel Chudík.
Připravil ČRo Olomouc v roce 2024. Premiéra 9. 12. 2024 (ČRo Olomouc, 2 min.) v cyklu Zprávy ČRo Olomouc.
Lit.: Minarčík, Tomáš: Mikulášský vlak s lokomotivou Rosnička naposledy vyrazil na hlavní trať, stovky lidí se přišly svézt. In web ČRo Olomouc, 9. prosinec 2024 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Stovky lidí se v neděli vydaly na jedinečnou jízdu Mikulášským vlakem z Olomouce do Přerova a Zábřehu na Moravě. Historický vlak tažený parní lokomotivou Rosnička byl vyzdoben a plný dětí i dospělých, kteří se chtěli naposledy svézt parní soupravou na hlavní trati. Od ledna to kvůli novým bezpečnostním nařízením už nebude možné.
„Je to pro nás zážitek, protože se o to všichni staráme,“ uvedl Pavel Chudík, který řídil parní lokomotivu Rosnička na úseku mezi Olomoucí a Přerovem. „Rosnička je moje oblíbená, je to nejmodernější parní lokomotiva dodaná Československým státním drahám,“ dodal. (…)
Připravil Matěj Skalický. Editace Janetta Němcová. Rešerše Tereza Zajíčková. Sound design Johann Foss. Hudba Martin Hůla, Jaroslav Pokorný.
Hovoří Andrea Procházková, bývalá novinářka, která působí na Právnické fakultě Univerzity Karlovy.
Natočeno 2024. Premiéra 11. 12. 2024 (ČRo Plus, 10:10 h.; 21 min.).
Lit.: Skalický, Matěj: Domácí porody jako šedá zóna. Ústavní soud vyjasňuje mantinely namísto politiků, říká právnička. In web ČRo Plus, 11. prosinec 2024 (anotace + nahrávka k poslechu) – Cit.: Domácí porody. Šedá zóna. Zákony neexistují a svými nálezy je musí suplovat Ústavní soud. Tak tomu bylo i v nejnovějším případě. Není na čase, aby se tomu politici věnovali? (…)
Připravila Barbora Sochorová. Editor a koeditor Pavel Vondra, Matěj Válek, Dominika Kubištová. Dabing Pavel Vondra. Sound design David Kaiser. Hudba Martin Hůla. Zdroje audioukázek: Český rozhlas Plus, ČT24, CNN Prima News, YouTube – Guardian News (@guardiannews), YT – Sky News (@SkyNews), YT – Associated Press (@AssociatedPress), YT – AlHadath (@AlHadath).
Hovoří analytik Heiko Wimmen, který v nevládní organizaci Mezinárodní krizová skupina (International Crisis Group – ICG) řídí projekty zaměřené právě na Sýrii a také na Libanon a Irák.
Natočeno 2024. Webová premiéra 11. 12. 2024 (Seznam Zprávy, 5:59 h.; 30 min.).
Lit.: Sochorová, Barbora: Velké riziko nové Sýrie: plno zbraní a obrovská touha po pomstě. In web Seznam Zprávy, 11. 12. 2024 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Sýrie hledá po pádu Bašára Asada novou budoucnost. Vítězní povstalci jmenovali do čela vlády nového premiéra, pomoct s předáním moci se zavázal i jeho „asadovský“ předchůdce. Do popředí zároveň vystupuje krutost dnes už minulého režimu. Vývoj analyzujeme s expertem na Sýrii Heikem Wimmenem z Mezinárodní krizové skupiny. (….)
Desítky hodin po pádu režimu Bašára Asada získává Sýrie nové obrysy. Od úterý má země i nového „poasadovského“ premiéra, kterým vedení povstalců jmenovalo Muhammada Bašíra. Muže, který od začátku letošního roku řídil takzvanou Syrskou vládu spásy v Idlibu, odkud povstalci z uskupení Haját Tahrír aš-Šám (HTS) na konci listopadu zahájili svou nečekaně rychlou a úspěšnou ofenzivu.
Zároveň se na plné světlo dostávají krutosti Asadova režimu. Svět například obletěly záběry z nechvalně proslulé věznice Sajdnájá, kde v minulých letech skončily tisíce odpůrců vlády dnes už uprchlého prezidenta. Na mnohé z nich čekalo mučení a smrt. (…)
Martin Šenc. Esej.
Čte Tomáš Bartoněk.
Natočeno 2024. Premiéra 11. 12. 2024 (SRo 8 Rádio Litera, 7:25 h.). Repríza 11. – 17. 12. 2024 (SRo 8 Rádio Litera).
Pozn.: V tomto roku si pripomíname dvojsté výročie vydanie jedného z najznámejších diel našej literatúry, básnickej skladby Jána Kollára, Slávy dcéra. Pri tejto príležitosti si nenechajte ujsť príspevok z nášho pôvodného esejistického cyklu „V skratke“, ktorú autor Martin Šenc venoval práve tejto básni. (anotace)
Ján Poničan. Dramatizace Veronika Repčík. Dramaturgie Michaela Materáková. Hudební dramaturg Rudolf Pepucha. Mistr zvuku Milan Greguš. Režie Veronika Repčík.
Účinkují Zuzana Konečná, Katarína Šafaříková, Lucia Hurajová, Daniel Žulčák a Juraj Hrčka.
Natočeno 2024. Premiéra 15. 11. 2024 (SRo Rádio Devín, 27 min.) v cyklu Naša zabudnutá klasika. K poslechu zde.
Pozn.: Ján Rob Poničan bol ľavicový spisovateľ, modernista a jeden zo spoluzakladateľov časopisu DAV. Vo svojej krátkej urbánnej próze, Podivín na malom meste, skúma s ironickým odstupom fenomén novodobého Dona Juana v prostredí slovenského malomesta. Vo svojom originálnom pohľade na Poničanovu poviedku sa autorka a režisérka Veronika Repčík rozhodla siahnuť po súčasnom materiáli, zozbierala príbehy a skúsenosti žien a mužov so zoznamovaním prostredníctvom sociálnych sietí a vytvorila zaujímavý dialóg medzi minulosťou a prítomnosťou. V ňom odkrýva komplikácie pri nadväzovaní partnerských vzťahov v dobe povrchnosti a ilúzie nekonečných možností. (anotace)
