Analýza rozhlasové četby povídky Huga von Hofmannsthala Lucidor

Pavlína Drnková

Tento text vznikl jako výstupní práce z kurzu Literatura soumraku, včerejška a vídeňské moderny, který v zimním semestru 2023/24 na Katedře divadelních a filmových studií vedl Dr. Tomáš Bojda. Autorka je studentkou druhého ročníku mgr. studia.  

Hugo von Hofmannsthal, vystupující pod pseudonymy Loris či Theophil Morreu, byl rakouský lyrik, prozaik, dramatik a libretista žijící na přelomu 19. a 20. století (konkrétně mezi lety 1874 až 1929). Již v gymnazijních letech se zapojil do rakouského kulturního dění, řadil se mezi mladé vídeňské intelektuály, s několika z nich pak založil skupinu Mladá Vídeň. Hofmannsthal byl mnohými považován za velký objev a génia své doby. Slovy Arthura Schnitzlera byly jeho verše „takové dokonalosti, bezúhonné plastičnosti, takového hudebního procítění“. Jeho díla reflektovala tehdejší dobu a projevy moderní vídeňské společnosti. Hofmannstahl dodnes patří mezi evropský literární kánon meziválečného období. Adaptace jeho divadelní hry Kdokoli každoročně otevírají Salzburský divadelní festival, jehož byl sám spoluzakladatelem, Hofmannsthalova díla jsou dosud napříč evropskými zeměmi a médii stále adaptována a připomínána.

V reflexi Hofmannsthalovy tvorby nezůstal pozadu ani Český rozhlas, jenž doposud adaptoval ve dvou verzích (z roku 1956 a 2017) drama Kdokoli a do rozhlasové četby převedl i autorovu prozaickou tvorbu – například Kyrysnický příběh (1996) či Lucidora (1993). A právě rozhlasovou četbu povídky Lucidor z roku 1993 podrobím krátké analýze.

Rozhlasová četba Lucidor vznikla pod režijním vedením Jana Tůmy podle překladu Aloyse Skoumala a v hlasové interpretaci Jaroslava Satoranského. Povídka nese jméno hlavní postavy, mladé plaché dívky Lucile, která se nedobrovolně vydává za mladíka Lucidora. Příběh se odehrává ve Vídni v 70. letech 19. století, a to převážně v bytě šlechtičny Murské na Korutanské ulici (Kärntner Strasse). V úvodu vypravěč popisuje postavu paní Murské – matky mladé Lucile a její starší sestry Arabelly – jejíž rozhodnutí je oním důvodem Lucilina „přestrojení“. Cílem paní Murské je získat náklonost a finanční podporu od zámožného strýce, který nesnáší ženy, a tak využívá Lucile/Lucidora jako pojítko a zprostředkovatele tohoto pro ni výhodného vztahu. K dokonalému přestrojení dopomáhají také tělesné dispozice Lucile – není příliš ženské postavy a od doby, co prodělala tyfus, má krátké vlasy. I přes téměř neprůstřelnou masku „mužství“, však Lucile zůstává ženou a zamiluje se do sestřina nápadníka Vladimíra. Píše mu milostné dopisy pod sestřiným jménem a jako milenka se s ním schází po večerech schovaná ve tmě.
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Svět včerejška /Stefan Zweig/

Anna Šmídková

Tento text vznikl jako výstupní práce z kurzu Literatura soumraku, včerejška a vídeňské moderny, který v zimním semestru 2023/24 na Katedře divadelních a filmových studií vedl Dr. Tomáš Bojda. Autorka je studentkou druhého ročníku mgr. studia.

Stefan Zweig (28. 11. 1881–23. 2. 1942) byl rakouský prozaik, esejista, básník a překladatel. V šestnácti kapitolách románu Svět včerejška, reflektující dětství v Rakousko-Uherské monarchii až po druhou světovou válku, se vydává po stopách každodennosti „obyčejných“ lidí, jejich zvyků a chování. Plní funkci zainteresovaného pozorovatele společenského a soukromého, módního i kavárenského života. Střípky minulosti jsou nostalgickým ohlédnutím za světem včerejška; světem, který považoval za ztracený pod ničivými diktátorskými ambicemi v Evropě během obou světových konfliktů. Stejně jako plyne čas, postupně se mění i Zweigův styl vyprávění: z původně dětského pozorovatele, plného euforie a vzpomínek na návštěvu školy a trávení času venku, se stává dospívající vypravěč. Od optimisty věřícího v lepší zítřky k melancholickému a střízlivě realistickému jedinci, obtěžkanému myšlenkami na válku, smrt a beznaděj. Tím taktéž uzavírá svou autobiografii, kdy v Brazílii jakožto exulant bez domova podléhá pocitu zániku zlatého věku jistoty, které kdysi znal. Jak sám píše: „Neboť století, do kterého jsem se narodil a byl vychován, nebylo století vášní. Byl to spořádaný svět, s jasným rozvrstvením a mírnými přechody, byl to svět bez kvaltování…” (S. Zweig: Svět včerejška)

Po více než padesáti letech od původního vydání Zweigova díla však jeho slova ožila znova. Ve vltavském cyklu Psáno kurzívou, četby na pokračování z produkce Českého rozhlasu, jim v roce 1996 propůjčil svůj hlas Viktor Vrabec. Ten pod vedením režiséra Petra Adlera zprostředkovává vybrané fragmenty knihy vycházející z překladu Evy Červinkové a rozhlasové přípravy Blanky Stárkové.
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Krádež podle rozhlasové hry

Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 8/2019 pod názvem Jak by zločin provedl Vladimír Hudec)

Vladimír Hudec je slavný spisovatel detektivních románů. Ve státním nakladatelství mu vyšla už řada detektivek, zrovna tak i mnoho rozhlasových her stejného žánru. Znají ho všichni. Tedy – byl slavný spisovatel. Dnes už mu redaktoři odmítají rukopisy s tím, že jeho zápletky jsou překombinované a nemají nic společného se současným životem. Hudcova manželka, zvyklá na určitý společenský a finanční standard (tady je drobný osten satiry – z rozhlasový her se rozhodně nedá zbohatnout), si Hudce přestala vážit a při každé příležitosti ho ponižuje. Stejně tak i na dovolené v Karlových Varech, takže spisovatel raději tráví čas při šachových partiích s dalším rekreantem, jakýmsi Frantou Jechem. Ten, když zjistí, že hraje se slavným spisovatelem detektivek, zeptá se ho na rozuzlení jakési detektivky, kterou prý rozečetl a pak zapomněl ve vlaku. Hudec, posilněný úspěchem ve hře a domácí slivovicí, mu suverénně vylíčí, jak by onen zločin – krádež sošky z kostela uprostřed města – provedl on. A druhého dne je ukradena soška svaté Kateřiny z karlovarského kostela…

Tak začíná detektivní komedie Viléma Hejla Sebrané zločiny Vladimíra Hudce, kterou v roce 1966 natočilo brněnské studio. Spisovatel, jehož sláva uhasíná, se tu nechá penězi (a také tak trochu vydíráním) přimět ke spolupráci se zločineckou organizací Franty Jecha a začíná pro ně vypracovávat scénáře zločinu. Všechny ty zápletky, které jeho redaktoři považovali za nečasové a nerealistické, se najednou zhmotní; jen se z vlakové krádeže diamantů mezi Prahou a Chocní stane vlaková loupež dovozových hodinek.
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Podpořte provoz Panáčka v říši mluveného slova

Vážení a milí uživatelé,

chcete-li Panáčka podpořit v jeho existenci, pošlete prosím libovolnou částku na účet Komerční banky 35-1353320207/0100 a jako heslo uveďte „Panáček“.

Děkujeme! Tvůrci Panáčka v říši mluveného slova.

Hledáme ztracené rozhlasové nahrávky! – O projektu Panáčka v říši mluveného slova

Projekt rozhodně není nový, chceme jej ale připomenout: nemáte doma magnetofonové pásky s mluveným slovem? Nebo nevíte, co na páskách je? Kontaktujte nás na adrese mluveny{tecka}panacek{zavinac}seznam{tecka}cz – možná máte natočenu hru, literární pásmo nebo četbu, která už v oficiálních archívech neexistuje!

Přemysl Hnilička

tapedeckJedním z témat, které mne jako fanouška mluveného slova trápí a nutí mne znovu a znovu se k němu vracet, je pátrání po rozhlasových hrách, které byly smazány; ať už v letech padesátých, sedmdesátých, osmdesátých či i v letech po Listopadu 1989. Především v létech šedesátých byly natočeny vynikající rozhlasové hry s prvotřídním obsazením; ani to je však nezachránilo před barbarskou likvidací – ať už bylo důvodem téma hry, jméno autora či režiséra nebo protagonisty.

Na toto téma už na Panáčku vznikl článek, mezi záznamy na této webové stránce najdete mnoho her, jejichž záznamy končí prostým a smutným „smazáno“; bylo tedy načase udělat něco pro to, aby se tento stav změnil.
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Mozaika – Památníky českých skladatelů 1/5 (2024)

Připravila Kateřina Havránková.

Natočeno 2024.

Obsah: 1. díl: Modrý pokoj Jaroslava Ježka navštěvují muzikanti i někdejší exulanti (2. díl: Vítězslava Nováka připomíná na Skutečsku každoroční festival (3. díl: Do Centra Bohuslava Martinů v Poličce míří ročně tisíce lidí (4. díl: Smetanovské výročí oslaví v Litomyšli novou multimediální expozicí (5. díl: V jabkenické fořtovně strávil Bedřich Smetana poslední roky života (

Lit.: Havránková, Kateřina: Památníky hudebních skladatelů najdete v pivovaru i ve věži kostela. In web ČRo 3 Vltava, 1. březen 2024  (článek + nahrávky k poslechu) – Cit.: Bohuslav Martinů se narodil v chudé světničce kostelní věže v Poličce a třeba Bedřich Smetana přišel na svět v honosném služebním bytě bohatého litomyšlského pivovaru. Vydejte se s námi na putování po domech nebo bytech, kde se narodilo nebo žilo pět významných českých hudebních skladatelů a kde o jejich odkaz pečují. (…)

Cílovníci (2024)

Eva Papoušková. Kompletní audiokniha. Režie Markéta Jahodová.

Čte David Novotný a Denisa Novotná.

Natočeno 2024. Vydal OneHotBook 15. 2. 2024 (MP3, katalogové č. AK585; EAN 8594169485850 , celková délka 2 hod. 24 min.). Ukázka k poslechu zde.

Pozn.: Na srdce jsou Poděbrady. A na to rytířské dvojnásob!

Září 1946. Do internátní Koleje krále Jiřího zřízené v poděbradském zámku, kde vznikla česká obdoba elitní britské chlapecké školy Eton, nastupuje i pražský rošťák Záviš. Za války prý zvlčil, takže se tu musí zocelit, aby byl vlasti v budoucnu oporou. Osvobozené Československo vzdělance potřebuje! Desetiletý hoch přezdívaný Píďa, jelikož je mezi spolužáky nejmenší, zjišťuje, že to obnáší nejen odříkání, ale i spoustu skautského kamarádství a švandy. Kouzelnické Bradavice to sice nejsou – žáci si museli dovézt vlastní peřiny a v jídelně užívají rybí tuk –, a přece zdejší oprýskaná umývárna skrývá tajemství. A není to Ufňukaná Uršula z Harryho Pottera, natož průchod do tajemné komnaty… Jenže to už se nad republikou stahují další mračna. Po třech pololetích přijde únor – údajně „vítězný“ – a nadčasové ideály ústavu přestanou platit, jako když je utne srpem a zbytek zatluče kladivem. Místo toho se všude šermuje hesly soudruhů, kteří naši zemi plundrují po ruském vzoru. Ví už Píďa, který se tu zatím spíš bavil, že rytířství ducha znamená mravní závazek? (anotace)

Galerie osobností – Eva Jiřičná (2024)

Moderuje Jiří Kubík.

Hovoří architektka Eva Jiřičná.

Natočeno 2024. Webová premiéra 29. 2. 2024 (Seznam Zprávy, 18:30 h.; 43 min.).

Lit.: Kubík, Jiří: Praha přišla o stavbu, na niž by se jezdil dívat celý svět, říká Eva Jiřičná. In web Seznam Zprávy, 29. 2. 2024 (článek + nahrávka k poslechu) – Cit.:  Světově uznávaná architektka se vrací k situaci z roku 2007, kdy jí vedená mezinárodní porota vybrala návrh nové Národní knihovny. „Klausovi se ta budova nelíbila,“ říká jako hlavní důvod, proč z projektu sešlo.

Kdyby tehdejší prezident Václav Klaus aktivně nevstoupil do diskuze o tom, jestli má v Praze na Letné vyrůst moderní stavba zvaná Blob či Chobotnice podle návrhu architekta Jana Kaplického, budova už by dávno stála a jezdil by ji dnes obdivovat celý svět, je přesvědčena Eva Jiřičná.

„Víte, když je něco, co se tak odchyluje od toho, na co jsou lidé zvyklí, tak to rozvíří ten normálně klidný rybník. Toto byla naprosto neobyčejná stavba – svým tvarem, svým pojetím, materiály, které byly použity, a celým konceptem toho, jak by měla vypadat Národní knihovna. Taky tam bylo ‚oko‘, které se tenkrát ‚dívalo‘ na Hrad,“ říká architektka Eva Jiřičná, která byla dalším hostem v projektu Seznam Zpráv Galerie osobností.

Tehdejší pražský primátor Pavel Bém (ODS) byl podle ní nejdřív vítězným projektem nadšený. „V okamžiku, kdy Klaus řekl, že se přiváže na židli, aby mohl zabránit tomu, aby se ta budova postavila, tak Bém otočil o 180 stupňů. A všecko se obrátilo,“ vzpomíná Jiřičná. (..)

Cti otca svojho (Cti otce svého, 1967)

Viktor V. Lavrentiev. Rozhlasová hra.

Premiéra 29. 6. 1967 (Bratislava, 20:00 – 21:30 h.).

Moc volná kůže (1967)

Olga Krejčová. Rozhlasová hra. Hudební spolupráce Jiří Schenzer. Režie Jan Fuchs.

Osoby a obsazení: chlapec (Jaroslav Satoranský), Renáta (Věra Vlčková), Mirek, její muž (Pavel Pípal), Cejnarka (Netta Deborská), Vinca Macháček (Josef Benátský), Lojza Hrdina (Jiří Kostka).

Nastudovala Plzeň v roce 1967. Premiéra 16. 6. 1967 (Československo II, 19:45 – 20:20 h.). Repríza 25. 6. 1967(Československo II, 18:00 – 18:35 h.).

Noční Mikrofórum – Tomáš Vojtěchovský (2024)

Host: Tomáš Vojtěchovský, první mezinárodně certifikovaný trenér „totálního plavání“ v České republice. Co je podstatou této metody a jaké má pro plavce výhody? Dokáže nadchnout i nováčky nebo lidi, kteří mají s vodou špatnou zkušenost? A zahrnuje také vědomou relaxaci? Moderuje Magdalena Vokáčová.

Natočeno 2024. Premiéra 3. 3. 2024 (ČRo 2 Praha, 22:30 h.).

Zaostřeno na megalomanské stavby Asie a Afriky (2024)

Šedesát procent všech obyvatel Země už žije ve městech. Z mnoha metropolí Asie a Afriky jsou organismy bez kontroly a jejich růst nikdo neřídí. Vlády proto zkouší stavět nová města na zelené louce a stěhují je tisíce kilometrů od původních metropolí. Kdo tyhle experimenty zaplatí? Jak megalomanské plány přijímají obyvatelé a jak se s nimi vyrovná příroda? A kde všude už se ke změně odhodlali? Připravil David Jakš.

Natočeno 2024. Premiéra 3. 3. 2024 (ČRo Plus, 17:34 h.).

Host Radiožurnálu – Veronika Richterová (2024)

Hostem je Veronika Richterová, sochařka. Kdo by si pomyslel, že „křišťálový lustr“ lze vyrobit i ze starých pet lahví? Veronika Richterová je sochařka, která to dokázala. K čemu všemu se ještě tyto lahve dají využít v umělecké tvorbě? A co všechno se tím dá vyjádřit? Moderuje Patricie Strouhalová.

Natočeno 2024. Premiéra 3. 3. 2024 (ČRo 1 Radiožurnál, 10:06 h.).

Deštivá noc 1/6 (1984)

Jan Šmíd. Četba na pokračování ze stejnojmenné novely. Připravil autor. Hudební spolupráce Jiří Litoš. Režie Maria Křepelková.

Čte Radoslav Brzobohatý.

Natočeno 1984. Premiéra 12. – 17. 6. 1984 (Praha, 21:45 – 22:15 h.).

Lit.: anonym: Jan Šmíd: Deštivá noc. In Rozhlas 25/1984 (4. 6. 1984), s. 4 (článek).
Jan Šmíd - Deštivá noc. In Rozhlas 25-1984 (4. 6. 1984), s. 4 (článek).

Úžasné životy – Zdeněk Velíšek podle Tomáše Šponara (2024)

Filolog a novinář Zdeněk Velíšek považoval média za důležité hráče v klíčových situacích celých národů. Jeho kolega ze zahraniční redakce České televize Tomáš Šponar na něj vzpomíná jako na personu, kterou nešlo přehlédnout, a byla pro světla ramp předurčená. V Úžasných životech vyzdvihuje jeho zápal, se kterým se i v pokročilém věku redaktorské práci důsledně věnoval. Autorka: Lenka Nechvátalová.

Natočeno 2024. Premiéra 3. 3. 2024 (ČRo 2 Praha, 8:04 h.).