Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Otázky života a smrti

Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 31/2021)

Byli mladí, ale v téhle oblasti už měli spoustu zkušeností. Tenhle zákrok pro ně byl už jen rutina a snadný přivýdělek. Snadné to mělo být i tentokrát, ale… Přímo in medias res nás uvádí rozhlasová dramatizace příběhu Valji Stýblové Mne soudila noc (2001). Studenti medicíny Jan (Ivan Trojan) a Albert (Jiří Langmajer) jsou myšlenkové i povahové protipóly; Jan je přemýšlivý, do sebe zahloubaný, Albert zase povrchnější a s chutí získat všechno hned. Je brzy po válce a studentům medicíny se nežije zrovna lehko, a tak Albert přijde s nápadem, jak si přivydělat: provádět kyretáže čili potraty. Janovi se to nezdá jako dobrý nápad, má vůči takové praxi mravní výhrady, ale nakonec svolí, že bude Albertovi pomáhat. Dívky a ženy se o jejich praxi dozvídají “tichou poštou” mezi sebou, a tak mají oba studenti o práci a peníze postaráno. Až do chvíle, kdy při zákroku dojde ke komplikacím a zoufalý Jan přivolá na pomoc rodinného přítele, dr. Rutha. Ten oběma beze slova pomůže a dívku zachrání, Jana však varuje před pokračováním této nezákonné praxe. Ten jeho radu poslechne, ale všechna dobrá předsevzetí naruší jeho sestra Stanka, která ho požádá o pomoc s nechtěným těhotenstvím. Jan nerad svolí – a tragicky banální chybou svou sestru zabíjí…

Román, který poprvé vyšel již v roce 1957, se mohl zdát v době natáčení již myšlenkově zastaralý, ale opak byl pravdou. Argumenty pro- i protipotratové, které tu zaznívají, jsou dodnes aktuální ve společenské diskusi, a tak není divu, že látku dramaturgie Vltavy zpracovala. Roli zajisté hrálo i to, že text Valji Stýblové byl populární a mnohokrát vydaný, a tak měl zaručen své posluchače.

Inscenaci herecky vede Ivan Trojan v postavě Honzy, medika, kterého jeho lehkomyslnější kolega svede ke snadnému výdělku. Hned v úvodní scéně má příležitost herecky zpracovat tragický moment jím zaviněné smrti vlastní milované sestry. Vzepjatý výkon je pak vystřídán tiššími polohami ve vnitřních monolozích a flashbacích.

Albert Jiřího Langmajera je oproti tomu typický floutek, pásek, jak by se řeklo dobovou terminologií. Stále veselý nebo ležérní, nepřipouští si žádné morální otázky, na každou má ostatně rychlou a jednoduchou odpověď. V krizové situaci mu ztuhne úsměv na rtech, okamžitě však fabuluje příběh pro vyšetřování Stančiny smrti. Stanku v několika scénách s Janem představuje Kamila Špráchalová.

Ve dvou krátkých výstupech zaujme sonorní hlas Jiřího Zahajského, který v postavě rodinného přítele dr. Rutha dává inscenaci i oběma mladým hrdinům myšlenkově stabilní a zkušeností podpořený protipól.

Na samu kost příběhu obraná dramatizace Šárky Koskové v dramaturgii Jany Paterové trvá pouhých 36 minut. Je otázkou, zda bylo skutečně nutné přistoupit k tak radikálnímu okleštění a zda by posluchač nevydržel hodinovou stopáž, v níž by snad zůstalo více prostoru pro motivaci postav a jejich myšlenkové pochody. Režijně hru rutinně vedl Ivan Chrz.

Hra měla na Vltavě premiéru v listopadu 2001 jako třetí díl cyklu Příběhy z lékařské brašny. Celkem šestidílný cyklus nazíral medicínu z různých úhlů pohledu, ať už jako drama, žánrový obrázek nebo sci-fi. Vedle zmíněného románu Valji Stýblové se posluchači setkali ještě s hrami Hodinář (Ota Dub), Bobrové (Benjamin Klička), Deset dnů a půl roku (Pavel Jansa), Pavilon 4 (Jan Cimický) a Smrt robota (Ondřej Neff).

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

Zatím nemáte žádné komentáře.

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)