Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – “Jdou po vás, Fučíku!”
Přemysl Hnilička
(napsáno pro web Panáček v říši mluveného slova)
Zpracovává-li se literárně osud Julia Fučíka, bývá většinou v centru závěr jeho života, a to v podobě dramatizací motivů z jeho Reportáže psané na oprátce. Existují ale výjimky: vedle scénáře Jiřího Frieda, Milana Pavlíka a Oty Kovala k filmu Julek (1979) je to také hned dvojí zpracování osudů Julia Fučíka u československé armády. Obě hry napsal publicista, reportér a novinář Karel Kyncl (1927-1997).
Prvním zpracováním fučíkovského tématu byl u Kyncla Voják revoluce. Tuto hru o Fučíkových vojenských letech natočil v roce 1955 režisér Jiří Horčička s Otakarem Brouskem v hlavní roli. Brousek – podle dobové recenze Karla Zajíčka v brněnském časopise Host do domu – ztvárnil Fučíka jako „člověka vřele lidského, plného víry v život a pravdu, a jako obětavého kamaráda, který se nebojí jít nekompromisně za svým přesvědčením i proti zdi. Dal mu i hlasovou vroucnost a pevnost, jimiž dovedl místy podložit až sžíravý ironický tón“. Více než tuto recenzi však k dispozici nemáme, a tak nelze přesně říci, jak se od tohoto textu liší pozdější Kynclova hra Voják (1961).
Ta připomíná svým dějem i vyzněním starší drama Miroslava Krleži V táboře, které vzniklo těsně po první světové válce (zakázaná premiéra 1920) a v českém prostředí bylo poprvé inscenováno v roce 1965 v rozhlase (o inscenaci jsme psali zde). U Krleži však byl intelektuál semletý vojenským zupáctvím hlavním tragickým hrdinou, kdežto u Kyncla je – v podobě vojáka VáclavaRady – pouze vedlejší postavou, která zahyne vlastní rukou po sérii nekonečné buzerace ze strany velitelů, které “zradil”. Jeho osud je zde pojat čistě třídně: inteligent, nedrží-li s pracující třídou, bude zničen.
Československá armáda první republiky je tu vylíčena jako protofašistické nemravné hnízdo protekčních plukovníků a jiných šarží, které se u moci udržují pomocí řvaní a soustavné šikany podřízených. Rozkaz “hlídat Fučíka”, který přijde z vyšších míst, rozpoutá až gogolovskou snahu vedení posádky, v níž se pokouší Fučíka dostat pomocí podstrčených letáků, přepadových kontrol zbraní a dalších akcí, z nichž ovšem Fučík vždy vyvázne (většinou díky nedostatečné konspiraci velení). Není divu, že poté, co Fučík odchází do civilu, aniž by mu byl prokázán jakýkoliv protistátní čin či aktivita, je s hanbou přeložen také poručík Stehlík coby rituální oběť místní posádky.
Aby se ukázalo, jak nezdravý byl základ demokratické armády, vložil Kyncl do svého textu také rozhovor opilého poručíka Stehlíka s Fučíkem. Bezostyšně zde vyjevuje “civilistovi” Fučíkovi svůj náhled na svět: obdiv vůči Hitlerovi, kterého považuje za budoucího zachránce Evropy před marasmem demokracie, odpor k jakékoliv slabosti či dokonce duševní činnosti. “Hitler byl kaprál – a teď je Vůdcem! (…) Poručík Stehlík jednou pomašíruje: raz, dva – a na tři bude to vaše Sovětské Rusko – fuč!” Na to Fučík odpovídá: “Na Sovětském svazu si vylámali zuby jiní válečníci!”
Herecky je inscenace průměrná, přesto obsahuje několik pozoruhodných výkonů. Nejde o Fučíka v podání dobově populárního herce Ivana Palce, ten je zcela v intencích plakátových svatých komunistické ideologie; je tu však vynikající studie malého člověka v soukolí systému v podání Josefa Kemra. Jeho četař Votava má zpočátku vojnu “na háku”, místo “rozkaz” odpovídá svým nadřízeným pouze “-zkaz”, aniž by za to byl jakkoliv postihován; mezi ním a jeho přímým nadřízeným (štábní kapitán Zeman v podání Čestmíra Řandy) funguje tiché srozumění. Votavovu rezignovanou loajalitu vůči velení rozbije až zpráva o smrti jeho malého synka: kvůli jeho nemoci několikrát žádal Zemana o dovolenou, ten mu ji však neustále zamítal. Když se nečekaně dozví tuto tragickou zprávu, jeho hlas se ztiší a zlomí, následně však vykřičí svou zlobu a žal do celého baráku. Svou loajalitu pak definitivně pohřbí, když promluví s vojínem Fučíkem: “Fučíku, jděte pryč… Vonisou zvířata, Fučíku. Zvířata. Chtěj vás zničit, voni chtěj… Fučíku, dejte si na ně pozor, voni po vás dou!”
Režijně hru připravil Jan Berger.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Komentáře
Zatím nemáte žádné komentáře.
Napište komentář k článku