Tisková zpráva

Zvláštnímu času, který nastává na švu každého starého a nového dne, jsme se rozhodli věnovat nový pořad Půlnoc. Postupně budou jeho pětiminutovou stopáž naplňovat pořady nejrůznějších rozhlasových žánrů. Uslyšíte zde krátké prózy Karla Čapka, Josefa Čapka, Karla Poláčka, Eduarda Basse, ukázky z knihy Slovník přejatých myšlenek Gustava Flauberta, Aforismy Franze Kafky a mnoho dalších malých klenotů české i světové literatury. Budete mít také možnost setkat se s dílky, která pocházejí z undergroundu, nebo s těmi, jejichž obsah je určený právě pro tuto pozdní (nebo, chcete-li, časnou) hodinu. Z hudební oblasti zazní především písně – například písňové cykly Franze Schuberta, Smetanovy sbory či operní árie v podání Luciana Pavarottiho. Protipólem budou písničky z nejnovějších alb etnické hudby.

Zahájíme ale něčím docela jiným, a sice žánrem, který je výsostně rozhlasový: Zvukovým skicářem. Když se na začátku 90. let otevřel západní „éter“, dlouholetý rozhlasový redaktor a dokumentarista Zdeněk Bouček v něm začal vyhledávat akustické projevy hravé invence zahraničních autorů, a to nejen soudobých – ve výběru jsou zastoupeny i pozoruhodné nahrávky z počátků elektronické, byť stále samozřejmě analogové éry. Díky systematické mezinárodní výměně zvukových snímků vznikla sbírka pozoruhodných rozhlasových kuriozit, které dnes řadíme k tzv. radio-artu. Zdeněk Bouček více než stovku nejzdařilejších opusů soustředil do sevřeného cyklu nazvaného Zvukový skicář,  uváděného na sklonku 20. století na stanici Český rozhlas 3-Vltava pravidelně v nočním programu. K jednotlivým snímkům s komentářem autora cyklu se tedy vracíme po více než deseti letech. Jako první budete mít možnost poslechnout si list skicáře s příznačným názvem Dobrý den.

Vždy od úterý do soboty od 00.00 do 00.05 hod. na Vltavě

Šternberská rodačka, jedna z nejpopulárnějších hereček současnosti Hana Maciuchová říká: „Neexistuje Štědrý den, abych jej neprožívala doma, ve svém rodném kraji.“ Letošním olomouckým rozhlasovým Štědrým večerem provede posluchače právě ona, zazní její vzpomínky i básně, které k ní promlouvají. Poté se vydáme napříč krajem od Pradědu na Hanou: na hradě Sovinci se potkáme s fotografem Jindřichem Štreitem, v Příkazích na nás počká bodrý hanácký stréc Josef Vaca a mnozí další poutníci nocí štědrovečerní. Znít budou koledy i vybrané barokní lahůdky, zalistujeme díly Jana Nerudy, Aloise Jiráska i Otakara Bystřiny. Jeho „Hanácká legenda“ v mistrném podání Ladislava Lakomého patří už ke stálicím božíhodového odpoledne ve vysílání Českého rozhlasu Olomouc. Dotkneme se životního příběhu mistra slova Radovana Lukavského, osamělé herečky Grety Garbo i svérázného režiséra Elii Kazana, nabídneme sváteční koncert Moravské filharmonie a nebudou chybět ani pohádky, hanácké plkačky, rozhlasové dokumenty ani hovory o víře. Chystáme pro vás podrobné anonce na každý sváteční den.

Tady je prozatím stručný souhrn hlavních tipů:

Pátek 24. prosinec 2010

8h30
Ondřej Přikryl: ZLATY PRASÁTKO
Hanácká humoreska v podání Ladislava Lakomého.

15h05
ZVONY KRAJEM ZNĚJÍ
Dokument o zvonech a zvonařích.

16h15
ANDĚLÉ A ANDÍLCI MIROSLAVA HRUŠKY

17h00
VŠECHNY VŮNĚ VÁNOC
Pásmo koled a rozjímání herečky Hany Maciuchové, která usedne před mikrofon ČRo Olomouc.

19h00
PROCHÁZKA KRAJINOU VÁNOČNÍ
Vycházka štědrovečerní nocí krajem
od Pradědu na Hanou.

20h30
Alois Jirásek: ZAHOŘANSKÝ HON
Legendární rozhlasové nastudování slavného románu.

Sobota 25. prosinec 2010

10h02
Libuše Seidlová: LOUČANY A ROK NA HANÉ II.
Druhý díl celoročního vzpomínkového cyklu v podání Jiřiny Barášové.

15h05
Otakar Bystřina: HANÁCKÁ LEGENDA
Populární rozhlasové nastudování příběhu staříčka Izidora Šelepy v podání Ladislava Lakomého, Josefa Bartoně, Miroslava Hrušky a Jaroslava Krejčího.

18h30
Marie Koldinská: KRYŠTOF HARANT Z POLŽIC
A BEZDRUŽIC (1/2)
Četba na pokračování z historické studie.

20h02
OSAMĚLÁ HEREČKA GRETA GARBO
Portrét filmové hvězdy.
Účinkují Hana Maciuchová a Petr Kubes.

Neděle 26. prosinec 2010

15h05
DAROSVÍCENÍ RADOVANA LUKAVSKÉHO
Vzpomínky slavného českého herce v jeho podání.

18h30
Marie Koldinská: KRYŠTOF HARANT Z POLŽIC
A BEZDRUŽIC (2/2)
Četba na pokračování z historické studie.

Pátek 31. prosinec 2010

11h02
SILVESTROVSKÁ VZPOMÍNKA NA LADISLAVA SMOLJAKA

14h30
SILVESTROVSKÝ SILNÝ KAFE S JIŘINOU
Stoklasovou ve speciálním jídelním voze
Olomouc –Troubelice

15h05
SÓLO PRO JOSEFA BEKA
Unikátní střihový dokument.

16h02
SILVESTR 2010 S JIRKOU MATĚJŮ

Sobota 1. leden 2011

10h02
LIDÉ Z KOLONIÍ
Dokumentární nahlédnutí Dagmar Misařové
do historie ostravských hornických předměstí.

13h00
NOVOROČNÍ PROJEV PREZIDENTA REPUBLIKY

13h30
STRAŠIDLA A STRAŠIDÝLKA LADISLAVA LAKOMÉHO
Pásmo z pohádek a pověstí z naší rodné Hané.

15h05
ŽIVOT JE ŠTĚSTÍ, KE KTERÉMU MUSÍME DOSPĚT
Dokumentární portrét prof. Josefa Jařaba.

16h30
KAROLÍNA A KRÁL
Příběh zakázané lásky Karoliny von Lisingen
a anglického krále Viléma IV.

18h30
VŠECHNA MOUDROST JE OD HOSPODINA
A JE S NÍM NAVĚKY
Novoroční duchovní rozjímání.

20h02
PŘÍBĚH FILMOVÉHO A DIVADELNÍHO
REŽISÉRA ELII KAZANA
v podání Františka Řeháka a Petra Kubese.

21h00
NOVOROČNÍ KONCERT MORAVSKÉ FILHARMONIE OLOMOUC

„Ve dnech 2. až 4. listopadu 2010 proběhne na Ždáni u Slap podzimní část už 19. ročníku soutěžní přehlídky REPORT 2010, kterou pořádá Sdružení pro rozhlasovou tvorbu ve spolupráci s Českým rozhlasem, Radioservisem a.s. a dalšími partnery. Soutěžit se bude v kategoriích rozhlasová publicistika a rozhlasový dokument. Poslechům pořadů a následným diskuzím budou přítomni nejen rozhlasoví profesionálové, ale také studenti uměleckých škol. Do soutěže se mohou přihlásit všichni tvůrci, bez ohledu na to, zda pracují pro veřejnoprávní nebo soukromé rozhlasové stanice.“

Bližší informace podají Bohuslava Kolářová nebo Michal Bureš na e-mailech Bohuslava.Kolarova{zavinac}rozhlas{tecka}cz a Michal{tecka}Bures{zavinac}ol{tecka}rozhlas{tecka}cz

Každý den ve stejnou dobu (17:30 h. v Divadle Husa na provázku) se můžete zúčastnit veřejného poslechu rozhlasových nahrávek. Literární, dokumentární a dramatické pořady budou většinou živě uváděny jejich autory – redaktory, dramaturgy a režiséry brněnského rozhlasu – případně za účasti dalších hostů jako Petr Král, Věra Mikulášková, Dalibor Tureček, Miroslav Plešák, Blanka Kostřicová, Simona Peková, Pavel Nepustil, Martin Cina, Erika Bezdíčková, Roman Sikora, Tereza Semotamová, Cyril Drozda a J. H.  Krchovský.

Audiokabinet Českého rozhlasu Brno bude 1. července otevřen výběrem z archivních nahrávek již nežijících českých a moravských bardů 20. století. Název pořadu – A vy už nikdy nedosáhnete tohoto echa – je citátem z bítovského projevu Ivana Diviše, který tímto kontroverzním prohlášením provokoval v roce 1997 mladé autory, že kontakt mezi básníky a čtenáři je ztracen. Přiznal pak, že to, že se mu podařilo zaujmout desítky či stovky, ho neuspokojuje, protože chtěl oslovit všechny lidi. Podobně i úvodní pořad Audiokabinetu je zamýšlen jako malá provokace – přijďte nám ukázat, že kontakt mezi literárním vysíláním v rozhlase a posluchači není ztracen.

Další informace o rozhlasové účasti na festivalu získáte na internetových stránkách ČRo Brno a Měsíce autorského čtení (obsahuje i program).

Ako som sľúbila, poskytujem písanú predlohu/verziu mojej prednášky pre Istrocon 2009, ktorú možno ešte niekedy prednesiem na živo. Ale aj keby nie, bude aspoň k dispozícii pre toho, kto by chcel získať základný vhľad do tematiky elektronických kníh a audiokníh.
V porovnaní s živou prednáškou tu samozrejme chýbajú ukážky, ale iné časti textu som zase doplnila či aktualizovala. Špeciálne posledná časť venovaná diskusným a náučným reláciám prešla zásadným updatom, nevraviac o tom, že naživo mi na ňu už nezostal skoro žiaden čas :-)

+++

Elektronické knihy

Pár rokov dozadu, keď niekomu napadlo využiť nové počítačové technológie aj na digitalizáciu a čítanie kníh, začalo sa špekulovať o tom, koľko potrvá, kým elektronické knihy vytlačia papierové médium z našich životov.
Zatiaľ k tomu nedošlo a trh s papierovou literatúrou stále prekvitá. Tiež patrím medzi knižných fetišistov a moja knižnica sa stále rozrastá. To však neznamená, že som proti objavovaniu a využívaniu širších možností, ako vstrebávať literatúru.
Schválne hovorím „vstrebávať“, lebo viac než elektronickým knihám sa budem venovať audioknihám.

Vopred upozorňujem, že sa budeme pochopiteľne rozprávať prevažne o českých a anglických e-knihách, tá slovenská troška sa medzi nimi stratí.
Elektronické knihy sú už medzi ľuďmi pomerne rozšírené, na internete sa k nim dostanete celkom jednoducho.
V akom formáte a kde ich budete čítať, je už na vás. To sa týka formátu fyzického aj digitálneho. Záleží od použitého zariadenia a jeho kompatibility. Samozrejme ak knihu nezískate vo formáte, ktorý potrebujete, existujú konvertory. Mal by to zvládnuť každý pokročilý užívateľ, ktorý keď aj nevie čo robiť, dokáže si na internete nájsť pomoc.
A pretože mnohí z nás len neradi čítajú dlhšie texty z obrazovky počítača, výhodu majú užívatelia schopní uložiť si e-knihu do vreckového počítača (PDA), mobilného telefónu, alebo si ju celú vytlačiť (čím sa dostávame zase k papieru).
V komerčnej sfére je to u nás poslabšie, ale vydavatelia a internetové kníhkupectvá sa pomaly zobúdzajú a niektoré knihy už je možné kúpiť si v elektronickej podobe za trochu nižšiu cenu, než ich klasickú podobu (čo je pochopiteľný celosvetový trend).

Na Západe, kde je samozrejme anglofónny trh v porovnaní s našou mini-krajinkou gigantický, vložili do e-kníh oveľa viac dôvery aj investícií, a tak sa dajú kúpiť vreckové prístroje určené špeciálne na čítanie elektronických kníh – a k nim samozrejme e-knihy.
Napríklad globálny knižný hráč Amazon si takto dal vyrobiť vlastnú elektronickú čítačku Kindle, čím si vykopal ďalšiu studňu peňazí.
Prvá aj druhá generácia Kindlu stojí síce hriešne peniaze (pôvodne viac, teraz 200-300 dolárov), ale to je skôr môj lokalizovaný pohľad. Pre Američana strednej vrstvy, ktorý rád číta a preráta si investíciu a jej výhody, to vôbec nemusí byť zlý nápad (s Kindlom sa dokonca dajú počúvať audioknihy).
Amazon však spravil jednu obrovskú chybu, ktorá medzi užívateľmi vyvolala vlnu nevôle – a síce, že si vyhradil právo bez vedomia užívateľa vymazať z čítačky akékoľvek dokumenty – a aj to urobil, ako sa dočítate v reakciách pobúrených zákazníkov. Tí sa však sťažujú aj na mnoho iných vecí, od krehkosti produktu cez chýbajúce podsvietenie až po nekompatibilitu verzií. Koho to zaujíma bližšie, stačí si pohľadať Kindle na internete.

Avšak aj pre nás chudobnejších sa ponúkajú šance a ako som už spomínala, tou najlacnejšou je mobilný telefón. Nemusíte k nemu nič dokupovať, ani mínať papier. Väčšina ľudí už má mobil natoľko vyspelý, že zvládne používanie jednoduchého programčeku a neveľké textové súbory. Chce to hlavne prijateľný displej a pozitívny postoj. Potom môžete čítať aj potme v posteli.
Všetko ostatné už sú podrobnosti, ktoré sa mi nechce rozpisovať a ani ich príliš podrobne neovládam. Já mám na to lidi ;-)

Špeciálne pre nás scifistov a fantazistov to má celé jednu obrovskú výhodu – keď si pobrowsujete české elektronické knihy, veľmi rýchlo si všimnete, že fantastické žánre v nich s prehľadom vedú. Či je to náhoda, alebo je medzi počítačovými expertami väčšina fantastov, to som neskúmala, ale asi to platí.

No aj tento nepomer sa postupne vyrovnáva, lebo elektronické knihy si pomaly ale isto získavajú aj pozornosť mainstreamu, médií a oficiálnych inštitúcií, preto napr. Zlatý fond denníka SME obsahuje doteraz asi tisíc zdigitalizovaných diel a dáva možnosť zapojiť sa komukoľvek. Budujú ho v spolupráci s Ústavom slovenskej literatúry SAV a podobne ako projekt Librivox, o ktorom ešte bude reč, tak vlastne zadarmo tvoria elektronickú knižnicu. Aj keď táto konkrétna je vhodná skôr pre žiakov a nadšencov slovenskej klasiky, lebo nič moderné ani zahraničné v nej nenájdete.

Toľko stručne k elektronickým knihám.

+++
Audioknihy a hovorené slovo

Mojím základným heslom, na ktoré lákam známych i neznámych, aby počúvali hovorené slovo je, že na rozdiel od čítania knihy môžete pri jej počúvaní robiť aj iné veci. V mojom prípade to nemôže byť nič príliš intelektuálneho rázu – lebo mozog mám len jeden, a ak začnem tuho premýšľať nad inými vecami, prestávam vnímať audioknihu.
Aj navzdory tomuto obmedzeniu ešte zostáva kopec možností, kedy môžete počúvať – pri cestovaní, šoférovaní, chôdzi, upratovaní, žehlení a vôbec pri každej fyzickej či rutinnej práci, nad ktorou netreba osobitne uvažovať.

Stačí, ak to vyskúšate raz-dvakrát, a zistíte, že ste nielen spojili príjemné s užitočným, ale vám aj rýchlejšie (a hlavne kvalitnejšie) ubehol čas.
Lebo práve čas je komodita, ktorej dnes máme hádam všetci málo. Cez deň makáme (mladší a šťastnejší ešte študujú, ale aj na nich to príde), doma čaká druhá šichta s domácnosťou, nedajbože aj deťmi – a kým sa dostaneme do postele ku knihe, na čítanie už niet energie.
Pritom čas, ktorý sa s pomocou obyčajného mp3 prehrávača dá premeniť na kultúrny zážitok, strávime počúvaním hluku ulice, cudzích plkov, burácania autobusového motora alebo dokola striedaných veľkohubých reklám s omletými hitovkami z ktoréhokoľvek komerčného rádia.
Ja hovorím – kašľať na ľudí rozoberajúcich vedľa mňa najnovšiu bulvárnu story alebo chalanov na diskotéke!
Ja si pustím audioknihu a hneď mám lepšiu zvukovú kulisu.

Ale stačilo citových výlevov, pozrieme sa na praktickú stránku veci.
Tak v prvom rade – hovorím audioknihy, ale v skutočnosti chcem hovoriť o celom univerze hovoreného slova, ktoré sa nám ponúka.

Rozdelila by som ho na tri oblasti:

AUDIOKNIHY už podľa názvu naznačujú, že sú prevedením písanej knihy do zvukovej podoby. Pôvodne začali vznikať hlavne ako pomôcka pre nevidiacich a slabozrakých, ale odvtedy zašli oveľa ďalej a majú tisíce fanúšikov aj medzi zdravými. Existujú neskrátené aj skrátené (po anglicky abridged a unabridged), číta ich vždy jeden človek a zážitok z knihy je výrazne ovplyvnený jeho dramatickými zručnosťami, čiže kvalitou prednesu. Aj jeden dobrý herec dokáže knihu načítať tak živo, že si pritom prestanete uvedomovať, že vám ju vlastne číta.
Existujú aj výnimky pohybujúce sa na hranici medzi audioknihou a dramatizáciou, ale to len tak okraj.
Mojim top zážitkami sú medzi audioknihami asi Harry Potterovky, ktoré existujú v českej, britskej aj americkej verzii – prvú časť bravúrne načítal Jiří Lábus, druhú Pavel Zedníček a od tretej bohužiaľ kvalita spadla do kanála, keď ju zverili Janovi Hyhlíkovi, ktorý má úžasný talent čítať anglické mená vždy iným spôsobom, no a britskú verziu číta svetoznámy komik Stephen Fry, pričom Američan Jim Dale v kvalite nezaostáva a jeho prednes má ďaleko k umňaučanej američtine, ako ju poznáme z filmov…
…ďalej skvelý Jonathan Strange a pán Norrell, alebo audioknihy Červeného trpaslíka načítané hlavnými hercami, prípadne jedným z autorov, Robom Grantom.
Prípadne z kategórie „iné“ humoristické rozprávania Miroslava Donutila.

Tých slovenských kníh v slovenskom znení a na moderných médiách je zatiaľ pomerne málo. Vlastne iba zopár. Detektívna satira Vražda v Slopnej od Daniely Kapitáňovej, humorný Ja malkáč Ľuba Dobrovodu, kriminálka Beštia od Dominika Dána… o ďalších ani veľmi neviem, v audiu stále prevažujú len kurzy angličtiny. V knižniciach sa možno ešte nájdu staršie audioknihy na kazetách – tie pre slabozrakých.
Je zaujímavé, že v Česku a v českom znení vyšla audiokniha Slovenky Daniely Kapitáňovej Ať to zůstane v rodině (orig. Nech to zostane v rodine) a Eskorta Michala Hvoreckého pre zmenu v slovenčine.
Česi samotní majú jednak omnoho väčší trh a jednak sú o hodný kus popredu. Na jeseň 2008 nám, fantazistom, vydali prvé tri časti Pratchettovej Zeměplochy, v unikátnom prednese prekladateľa Honzu Kantůrka, a v decembri 2008 ešte stihli aj audioknihu Stopárovho sprievodcu po Galaxii.
O Zeměploche sa rozpisovať nebudem, pretože už som to raz urobila :-)

Spomínaného Adamsovho Stopárovho sprievodcu po Galaxii na piatich CD vydalo vydavateľstvo Tympanum, ktoré sa špecializuje na audioknihy (adresa čtete ušima.cz). V ich katalógu nájdete aj hitmakerov ako Dan Brown, Roald Dahl, Agathu Christie, Arthura Conana Doyla, Edgara Alana Poea a kopec ďalších klasických i moderných diel. Viacero ich audiokníh predáva aj slovenské internetové kníhkupectvo Martinus, avšak Stopár tam zatiaľ nie je.
Mne osobne to teda ani nevadí, lebo Stopára načítaného Vojtechom Dykom, čo je dáky mladý herec, ktorý má kopec fanyniek (nečudujte sa, iba som gúglila) a cíti sa byť veľmi originálny – som počúvala, ale nedopočúvala. Možno mu to niekto prikázal alebo je sám taký lumen – ale Forda interpretuje ako zabrzdeného, permanentne ožratého feťáka, Zafod znie ako keď Bolek Polívka paroduje brňáckeho debila (bez urážky) a študovaná astrofyzička Trillian je upišťanejšia ako auparková pipinka. Jediná trochu znesiteľná kreácia bol Prostetnik Vogon Jelc á la Karel Gott.
Radšej mi postačí stará česká dramatizácia Stopárovho sprievodcu a knižné vydanie.

Ale keďže kníh je veľa a profesionáli nestíhajú pokryť požiadavky ľudí, vznikli aj iné varianty načítania.
Medzinárodný projekt LIBRIVOX zbiera audioknihy načítané v rámci dobrovoľnosti nadšencami bez dramatického vzdelania. Ak ste nevidiaci, privítate aj túto možnosť, ale rozdiel býva (väčšinou) citeľný. Nadšenec nerovná sa nevyhnutne vhodný hlas a zaujímavý prednes. Ale aj toto je cesta.
Do Librivoxu sa môže zapojiť ktokoľvek, kto zvládne domáce nahrávanie do počítača. Potom takto načítané kapitoly a celé knihy poskytne všetkým ostatným – v ľubovoľnom jazyku.
Má to jeden háčik – podľa autorského práva platného na území USA sa môžu nahrávať len knihy vydané pred rokom 1923.
V Českej republike nájdete relevantné informácie o Librivoxe aj audioknihy na stránke http://librivox.cz/ alebo http://chaves.cz/. Chaves je prezývka človeka, ktorý je nestorom elektronických kníh aj hovoreného slova na českom internete a nájdete uňho veľa pokladov. Cez jeho stránku sa dostanete aj na ďalšie, zastrešujúce masívne výmenné fóra so všetkými druhmi alternatívneho „vstrebávania“ kníh :-)

Že aj amatérske spracovanie knihy môže byť na úrovni profesionálnej produkcie, dokazuje librivoxové spracovanie legendárnej humoristickej knihy Patricka Ryana, Jak jsem vyhrál válku. Kvalita prednesu ma tak šokovala, že som si pôvodne myslela, že počúvam českého herca Jana Třísku – a pritom je to všetko, vrátane skvelého hudobného a ruchového doprovodu, práca nadšencov z partie okolo Chavesa.
O tejto audioknihe som už tiež napísala oslavný článok v rámci letnej dávky recenzií. Pripomínam len, že knihu si presne v duchu projektu Librivox môžete vypočuť na internete alebo stiahnuť.

Tou poslednou a najmenej kvalitnou variantou je načítanie audiokníh strojovo, čiže počítačom. Používa sa na to program Balabolka. Neštudovala som túto tematiku dôkladne, ale viem si laicky predstaviť, ako to funguje – človek načíta obsiahly slovník, pomerne neutrálnym tónom a počítač potom slová vyberá pri „čítaní“ elektronickej knihy. Alebo žeby aj ten hlas bol generovaný? Neviem, ale výsledok je kostrbatý a pre mňa osobne ťažko počúvateľný. Zatiaľ som to nezvládla.
Vy si to môžete vyskúšať napríklad s Digitálnou pevnosťou od Dana Browna na adrese ďalšieho unikátneho českého projektu.

A ideme ďalej…

Český rozhlas má voľne prístupné audioknihy na vlastnom portáli pod hlavičkou Čtenářský deník. Podobne ako v prípade elektronických kníh Zlatého fondu denníka SME, ide predovšetkým o klasiku – staršie české diela, rozprávky, poézia… Pravdepodobne takisto na základe autorského zákona sa asi nič pod hranicou 70 rokov nemôže zadarmo rozširovať. Aspoň v USA majú hranicu 70, u nás neviem.

+++

Okrem audiokníh sa mojou vášňou stali aj ROZHLASOVÉ HRY. Samozrejme všetci určite poznáte rozhlasovú adaptáciu Pána prsteňov, ktorú pred pár rokmi realizoval Slovenský rozhlas v spolupráci s rádiom Twist.
To je žiarivý príklad. Román, sága, poviedka či scenár – akýkoľvek literárny útvar upravený pre rozhlasové vysielanie a plne obsadený. To znamená, že všetky hlavné úlohy si rozdelia individuálni herci a pri vedľajších v prípade potreby zmenia hlas. V rozhlasovom štúdiu nepotrebujete zástupy komparzistov. K tomu zvukové efekty z archívu alebo čerstvo pripravené, kus odbornej práce a svet plný fantázie pre naše uši je hotový.

Rozhlasových hier, skrátene dramatizácií, nájdete na sieti takisto stovky. Rada si vypočujem aj tie naše, ale pravdupovediac, mojím favoritom je britská rozhlasová stanica BBC. Produkujú do najmenších podrobností vypiplané „afternoon plays“, čiže hry na jedno popoludnie, ale aj vynikajúce komediálne série, detektívky…
A samozrejme legendy.
Aj v anglickej verzii nájdete Pána prsteňov, ale aj špičkové spracovanie Stopárovho sprievodcu po Galaxii či kongeniálnu pôvodnú ságu Hviezdnych vojen v americkej rozhlasovej produkcii, kde Luka Skywalkera pre štvrtú epizódu nahovoril Mark Hamill a všetci ostatní herci majú hlasy takmer zhodné s filmovými hrdinami.
To sú kultové zážitky, ktoré fanúšikom rozhodne odporúčam. Pamätám si napríklad ako som sa prechádzala pred Auparkom, čakala na odvoz a v ušiach sa mi pritom odohrávala bitka o Endor a Luke Skywalker odolával Imperátorovi :-)

+++

DISKUSNÉ A NÁUČNÉ RELÁCIE alebo prednášky z archívov rádií považujem za tretí druh hovoreného slova. Výborne sa s nimi relaxuje. Ak náhodou patríte medzi ľudí, ktorí neholdujú len komerčným staniciam a sem-tam preladia aj na Slovenský rozhlas alebo Devín, určite ste niekedy zachytili časť zaujímavej diskusie či rozhlasovej hry, ale možno vás zamrzelo, že ste ju z nejakého dôvodu nemohli dopočúvať, prípadne nepočuli začiatok.
Netreba zúfať, aj k takýmto veciam sa dá ľahko dostať.

Slovenský rozhlas má slušný archív, ale zároveň dosť biedny. Ak ho sledujete pravidelne, môžete si sťahovať a počúvať vynikajúce diskusné relácie (aj rozhlasové hry).
V ich prípade vám nesmie vadiť, že pravidelné relácie dostanete so všetkými pesničkami aj reklamami – že na začiatku si vypočujete staré správy a dopravný servis – alebo že je namiesto očakávanej relácie v nahrávke niečo úplne iné, napr. športový prenos. Všetko asi nahráva a umiestňuje na stránku automat.
S podcastami je to ešte komplikovanejšie. Kedysi som si ich pomocou programu ťahala priamo do mp3 prehrávača. Zopár podcastov však pokazili a zostali nefunkčné, tie ostatné som si prestala všímať. Namiesto toho som si dala do obľúbených položiek linky na podcastové stránky obľúbených relácií a príležitostne sa tam mrknem, čo je nové. Keď ma zaujme téma, stiahnem si priamo mp3 súbor.
Lenže po naplnení určitého limitu staré relácie zmiznú, lebo ich asi ten istý automat zase vyhodí… Už nikdy ich nenájdete, nepomôžu žiadne finty ani google cache. Preto treba produkciu sledovať.
Súbory sú mnohokrát bez popisiek, bez informácií a ich názvy sú tiež vytvárané automatom. Vlastne aj ťažko povedať, či by Slovenský rozhlas mal mať odvahu nazývať toto „krátkodobé odkladisko“ archívom…
Ale aby som im nekrivdila, v tom dostupnom nájdete kopec dobrých vecí. Pravidelnú diskusnú reláciu Nočná pyramída, Kontakty alebo aj zaujímavý projekt o kľúčových udalostiach 20. storočia s názvom Mozaika storočia. Bohužiaľ sa už nearchivuje Literárna revue Dada Nagya – s hmlistým argumentom o autorských právach, ktorý som niekde zachytila kútikom oka, ale márne hľadala tam, kde by mal byť… a prestali sa vysielať skvelé Zimomriavky na piatok Daniely Kapitáňovej.

Netreba zabúdať ani na rádio Devín, kde sa dajú nájsť aj také perly ako diskusia s Ondrejom Hercom a Jurajom Malíčkom, o ktorej som písala pred pár dňami.

Český rozhlas Leonardo je o poznanie napred. O veľký kus! Počúvať sa dá naživo, z archívu aj prostredníctvom tzv. Rádia na přání, ktorému som však neprišla na kobylku ;-) Archivované či podcastové relácie sú zostrihané, bez reklám a bez hudby.
Stanica sa venuje populárno-náučným programom – z vedy, kultúry, histórie, techniky, astronómie, architektúry, medicíny, prírody… Ich internetová stránka obsahuje navyše doplňujúce články, prezentácie, a tak ďalej.
Nás, fantazistov, bude zaujímať predovšetkým Nula-Jednička, čo je „magazín o lidech, technice a technologiích“, a na konci každej relácie je vyhradený čas na čítanie SFaF poviedky českého autora. Medzi tými, ktoré sa mi páčili najviac, bol napr. Pavilon šelem od Scarlett Rauschgoldovej, ktorú mnohí poznáte ako Darth Ziru a bola aj na Istrocone 2009.
Mimochodom, Nula-Jedničku som vám predstavovala na tomto blogu už v máji.

ČRo Leonardo spravilo v spolupráci s autorom Petrom Janečkom aj jeden unikátny projekt – tento spisovateľ spísal už 3 knihy s názvom Černá sanitka plné tzv. urban legends, čiže mestských legiend – historiek, ktoré sa rozprávajú medzi ľuďmi ako „zaručené pravdy“ a laik nemusí vždy rozoznať, že ide len o báchorku. Rozhlasová Černá sanitka je výberom toho najlepšieho zo stoviek zozbieraných príbehov a je to veľmi poučné aj zábavné počúvanie. Plus audio s komentármi autora, fámy, ktoré poslali poslucháči, fotogaléria, k tomu e-shop a to všetko v peknej grafickej úprave.

Kvalitatívne podobne ako Leonardo je na tom aj ďalšia odnož českého rozhlasu, stanica Vltava. On-line ju však pravidelne neprekutávam, a tak o nej oveľa viac nepoviem. Ale na prvý pohľad to tam vyzerá ako u Leonarda.

Na záver sa pristavím pri jednom fascinujúcom prameni odborných prednášok. Brnenská Hvězdárna a planetárium Mikuláše Kopernika má na svojich stránkach sekciu i-rádio a v nej na voľné stiahnutie hromady audio aj video prednášok, dokumentov a ďalších neuveriteľných záležitostí! Fanúšikom astronómie a vedy vrele odporúčam navštíviť túto stránku.

Medzi moje srdcovky patrí aj pravidelná náučná relácia In our time v podobe diskusnej relácie a produkcii BBC4. Moderátor vždy s troma odborníkmi rozoberá najrôznejšie témy, od historických udalostí a osobností, cez vedecké poznatky až po kultúru. Vyžaduje však slušnú úroveň angličtiny aj sústredenia.

A tak ďalej, a tak ďalej… treba len hľadať a dobrého počúvania sa nájdu tony.

Koho láka slovenské a české hovorené slovo, odporúčam registráciu na stránke Království mluveného slova.

Zdá sa, že predovšetkým český internet sa vybral veľmi zaujímavým smerom, pokiaľ ide o populárne vzdelávanie (pán Komenský by mal radosť) a vstrebávanie literatúry, poznatkov i popkultúry. Super je, že nemusíme len slepo závidieť, lebo máme to bohovské šťastie, že táto pokladnica hovoreného slova je nielen za rohom, ale jej navyše bez problémov rozumieme :-)
28. september 2009

Převzato ze stránek Ridik´s Realm

PRAHA – Během tohoto týdne proběhne v galerii tranzitdisplay výstava s doprovodným programem a prezentací rozhlasových her na téma historie a současnost rozhlasového umění v Čechách a v Německu. Dnes se v 18.00 uskuteční vernisáž audio výstavy.

Rádio vytváří veřejný prostor, ale své posluchače zastihuje v soukromí – doma, v autě, ve sluchátkách přehrávačů. Tato paradoxní situace dává příležitost ke kreativitě: Protože se v rádiu nikdy přesně neví, kde člověk právě je a jaká pravidla hry zrovna platí, je třeba se připravit na všechno. Hlasy a věci se na vás vyřítí, než zjistíte, jestli to všechno má něco společného s uměním – nebo s čím vlastně?
Z ničeho

Kouzlo této neostrosti dalo impuls k uskutečnění rozhlasového projektu Rádio d-cz, který vyslal autory, umělce, dramaturgy rozhlasových her, hudebníky a sběratele zvuků na průzkumnou cestu do živého světa.

Pět rozhlasových prací a pásmo krátkých rozhlasových her z produkce Deutschlandradio Kultur, SWR, WDR a ORF ve spolupráci s Českým rozhlasem vyprávějí skutečné i smyšlené příběhy o dobrodružství, lidech, kteří se vypracovali z ničeho, o dělících plotech a spojujících zvucích. Více informací je k nalezení např. na strankách www.tranzitdisplay.cz.

Příběh obuvnického magnáta

Umělci a badatelé v oblasti zvuku Peter Cusack a Miloš Vojtěchovský vytvořili z rozhovorů o akustickém vnímání města a z četných nahrávek emocionální zvukovou topografii Prahy. Dokumentaristé Werner Pöschko a Marek Janáč jdou ve dvou rozhlasových črtách po stopách inženýrů Hanzelky a Zikmunda, kteří se díky svým cestám po světě stali rozhlasovými hvězdami padesátých a šedesátých let, po Pražském jaru však již nemohli publikovat.

Výtvarnice Kateřina Šedá přelezla ve svém rodišti Brně-Líšni osmdesát plotů a inscenovala se svým spolupracovníkem Rolfem Simmenem rozhlasový pořad o hraničních konfliktech malých rozměrů. Spisovatel Jáchym Topol líčí ve své rozhlasové grotesce o cestě z Terezína do Běloruska přes Prahu, jak zločiny druhé světové války ústí v pošetilou vzpomínkovou turistiku. Steffen Irlinger vypráví příběh obuvnického magnáta Tomáše Bati a jeho utopického průmyslového města Zlín. V pásmu deseti krátkých pořadů vytváří Dora Kaprálová 45-minutové variace na výše zmíněná témata.

Večery s diskuzí

Galerie tranzitdisplay představí během jednoho týdne ve svých prostorách rozhlasové pořadyv rámci poslechové instalace, po které se lze volně pohybovat. Zároveň zve po pět večerů k diskusi o tradicích a současných tendencích v mezinárodním rozhlasovém umění. Mezi hosty lze očekávat mj. Paula Plampera (autora a režiséra rozhlasových her), Wolfganga Schiffera (vedoucího programové skupiny Hörspiel und Feature rozhlasové stanice WDR, Kolín nad Rýnem) nebo výtvarnici Kateřinu Šedou a Rolfa Simmena.

Program Tranzitdisplay:

RÁDIO D-CZ
16.11. – 22.11. 2009
vernisáž pondělí 16.11. 18:00
kurátoři Gaby Hartel a Frank Kaspar
5 rozhlasových her ve formě audio výstavy: Jáchym Topol, Kateřina Šedá a Rolf Simmen, Miloš Vojtěchovský a Peter Cusack, Werner Pöschko a Marek Janáč, Steffen Irlinger, Dora Kaprálová
13 radio minis wurfsendungen
5 večerů s radioartem – každý den od úterý do soboty od 18:00 Julia Tieke, Markus Gammel a Michal Rataj, Wolfgang Schiffer, Paul Plamper, Kateřina Šedá a Rolf Simmen
1 dopoledne minidílna, zvuková procházka – sobota 21.11. v 10:00: Miloš Vojtěchovský

Milí příznivci Panáčka a zejména kvalitních rozhlasových literárních pořadů: Přinášíme vám exkluzivně zatím stručné informace o premiérách literárně-dramatických pořadech, připravovaných stanicí Vltava k letošním vánočním svátkům. Spolu s dramaturgyní Jarmilou Konrádovou věříme, že se alespoň na chvíli zastavíte v každodenním shonu a najdete si čas vyposlechnout nějaký pořad z nabízeného přehledu.

Vánoční premiéry na Vltavě

Rozhlasové hry

24.12. – 14.00
A. C. Doyle: Modrá karbunkule
Dramatizace povídky, která se odehrává ve vánočním Londýně. V rolích Sherlocka Holmese a doktora Watsona opět Viktor Preiss a Otakar Brousek. Režie Hana Kofránková. Dramatizace a dramaturgie Hynek Pekárek.
(Prolog k holmesovské řadě, kterou v rámci Britského roku bude ČRo 3 Vltava vysílat od ledna vždy ve čtvrtek ve 20.00. Do 4. února reprízy starších dílů, od 11. února pak nové díly v dramatizaci Hynka Pekárka.)

25.12. – 20.00 h.
Maurice Maeterlinck: Velice modrý pták
Rozhlasová úprava a režie Vladimír Morávek.

26.12. – 14.00 h.
Noëlůe Chatelet: Žena vlčí mák
Monodrama, účinkuje Blanka Bohdanová. Režie Lída Engelová.

***

Literární pořady

Četba na pokračování:
24. – 27.12 vždy od 18.30 h.
J.W.Goethe: Vilémovy divadelní vánoce

24.12. – 16.00 h.
Pět chlebů a dvě ryby v Hrbokově
Vzpomínky katolického kněze a spisovatele z Vysočiny P. Jaroslava Olšavy na dětství, 2. světovou válku a osudové okamžiky života. Součástí pořadu je také povídka o vzniku nástěnných maleb Vojmíra Vokolka v chrámu v Hrbokově. Připravil Miloš Doležal.

25.12. – 10.00 h.
Eduard Bass: Z pražských povídek (pracovní titul)
Literárně hudební kompozice. Režie Aleš Vrzák.

25. 12. – 16.00 h.
Bohumil Hrabal: Pražské jesličky
Čte Oldřich Kaiser. Režie Markéta Jahodová.

Společný projekt Českého rozhlasu 3 – Vltava a Divadla Viola, jehož podstatou je uvedení nového titulu nejprve formou rozhlasové hry a poté v jevištní verzi ve Viole.

Již v první polovině devadesátých let zde rozhlasová režisérka, Hana Kofránková uvedla původně rozhlasový pořad – Konec Casanovy z tvorby Mariny Cvetajevové. Projekt nabyl soustavnější spolupráce v roce 2004 inscenací Adresát neznámý. Premiéra rozhlasové verze na stanici Český rozhlas 3 – Vltava se konala 29. 4., divadelní verze měla premiéru 3. 5. v Divadle Viola.

„Viola cílevědomě pěstuje kulturu mluveného slova stejně jako Vltava a většina umělců, kteří v ní vystupují, pracují i pro tuto stanici,“ vysvětlila Miluše Viklická motivaci projektu Rozhlasová hra na jevišti, jenž každoročně na scénu Violy přivede jednu z nově natočených rozhlasových inscenací.

Kressmann Taylor: ADRESÁT NEZNÁMÝ

Protagonisté tohoto příběhu přátelství, zrady a originální pomsty jsou Jan Hartl a Jiří Dvořák. Ústřední dvojici pak doplňuje ze záznamu hlas Josefa Somra.
Překlad: Dagmar Steinová
Rozhlasová úprava: Jaroslav Someš
Hudební spolupráce: Petr Mandel
Výprava: Ivo Žídek a Ivana Brádková
Režie rozhlasové i jevištní verze: Lída Engelová

Mediálním partnerem je Český rozhlas 3 – Vltava.

Američanka Kressmann Taylor napsala Adresáta neznámého roku 1938. Teprve v roce 1995 objevila tuto fascinující prózu Evropa a okamžitě z ní učinila světově proslulý bestseller.

Autorka v něm oživila dopisovou formu. Listy si vyměňují přes oceán dva muži kolem čtyřicítky, Němci, kteří před první světovou válkou odešli do USA. V roce 1932-33, kdy se příběh odehrává, provozují společně slušně výnosnou galerii v San Francisku. Martin se přesto vrací do Mnichova, protože chce, aby jeho synové vyrůstali v původní vlasti.

Taylorová s jasnozřivostí popsala obludné působení nacistické ideologie, která kdysi nerozlučné přátele, rasově čistého Martina Schulseho a Žida Maxe Eisensteina, rozdělí na život a na smrt. A co víc, ukazuje i prostý způsob, jak skrze sílu psaného slova lze doslova fyzicky zlikvidovat někdejšího přítele. (…)
„Adresát neznámý patří ke skvostům jubilejní 40. sezóny Divadla Viola.“

Radmila Hrdinová, Právo

„Sotva by si mohly Vltava s Violou vybrat pro start divadelně-rozhlasového cyklu vhodnější text než ten, který připomíná mizející váhu slov.“
Mladý svět

„Dopisy Kressman Taylor se staly v úpravě Jaroslava Someše a režisérky Lídy Engelové poutavou dramatickou hrou s výbornými hereckými výkony, které nepochybně ocení nejen posluchači, ale také diváci pražské Violy.“
Ivan Němec, Týdeník Rozhlas

„Adresát neznámý není sice detektivkou, ale přesto patří k dílům s překvapením.“
Petr Pavlovský

Jean-Claude Carrière : NORMÁLNÍ OKRUH (premiéra 22. 9. 2006)

Režie: Hana Kofránková
Dramaturgie: Hynek  Pekárek
Překlad: Michal Lázňovský
Účinkují: Jiří Lábus a Viktor Preiss, z mg. záznamu Tomáš Karger
Mediálním partnerem je Český rozhlas 3 – Vltava.

Jean-Claude Carrière — patří k nejvýznamnějším francouzským autorům současnosti. Jako scénárista a autor spolupracoval s režiséry Jean-Louis Barraultem a Peterem Brookem, psal scénáře pro filmy Louise Buňuela (Deník komorné), Andrzeje Wajdy (Danton) či Miloše Formana (Valmont). Na českých jevištích byly s úspěchem inscenovány jeho divadelní hry ZÁPISNÍK a TERASA.

Českou premiéru Carriérovy hry NORMÁLNÍ OKRUH uvedl Český rozhlas 3 — Vltava v listopadu 2004. Toto komorní drama vás zaujme vtipně splétaným dějem i intelektuálně bystrou analýzou totalitního myšlení, pro něž se lidská bytost zužuje na objekt manipulace. Brilantně napsaný dialog mezi policejním Vyšetřovatelem a douholetým Informátorem rozvíjí autor k překvapivé pointě.

„Viola má další inscenaci neběžného textu s dobrými hereckými výkony.“
Jana Machalická, Lidové noviny 26. 9. 2006

„Viktoru Preissovi, jednomu ze dvou protagonistů, pomohl jeho výkon v roli Informátora získat nejvíc bodů v letošní posluchačské anketě Neviditelný herec. (…) Duševní souboj, jenž mezi oběma postavami probíhá, je stejně dramatický, jako bývají souboje fyzické. (…) Viktor Preiss dokázal strmý oblouk své postavy zpřítomnit s takovou sugestivní silou, že i když se toho na scéně vlastně mnoho neděje, máme dojem, jako by se nám před očima proměňovala ustrašená a rozklepaná kryska v dravého rysa.“
Bronislav Pražan, Týdeník Rozhlas, 45/2006

NEJBLIŽŠÍ TERMÍNY REPRÍZ OBOU INSCENACÍ:

Adresát neznámý: 29.10. , 5.11., 1.12. 2009

Normální okruh: 26.11. 2009

V roce 2010 je v plánu uvedení premiéry hry Žena Vlčí mák (La Femme Coquelicot).

Noëlle Chatelet, Yann Le Gouic. Překlad: Jaromír Janeček. Dramaturgie: Hynek Pekárek. Rozhlasová úprava a režie: Lída Engelová.

hraje Blanka Bohdanová

Inscenace Českého rozhlasu z roku 2009.

ŽENA VLČÍ MÁK (… život začíná v sedmdesáti)

Původně novela o pozdní lásce populární francouzské autorky Noelle Chateletové zdomácněla jako monodrama na francouzských jevištích a v roce 2005 byl podle ní natočen i stejnojmenný film.

Hrdinkou příběhu je více než zralá dáma Martha, která teprve v pokročilém věku najde konečně svoji velkou lásku a jako nikdy předtím se oddá její vášni s mužem dokonce o deset let starším. Nečekaná láska probouzí v Marthě dávno vyhaslé city a proměňuje ji z „babičky“ v sebevědomou ženu.

podlehli jsme neuvěřitelnému tlaku vlastní prácechtivosti a stvořili jsme našemu Mluvenému panáčkovi speciální stránku na Facebooku. Chcete-li se dozvídat aktuální zprávy o vysílání či dostávat pozvánky k poslechu, stačí si stránku zaregistrovat..

Odkaz je zde: http://www.facebook.com/pages/Panaek-v-isi-mluveneho-slova/92175722453

Po třech letech jsme se odhodlali ke změně vizáže našeho katalogu mluveného slova. Snad vás jeho nová, jiná, ale stejně elegantní tvář zaujme a nepopudí. Mně se tedy líbí velice.

Zároveň ale nabízí nový Panáček i několik inovací – díky dokonalejšímu spamovému filtru již není nutno přihlašovat se pro komentáře k příspěvkům. Hlavní správce Panáčka SUNicko navíc slibuje rozšíření služeb Panáčka, takže bude možno pořádat ankety a různé další vymyšlenosti. To vše ale ukáže teprve čas.

Děkujeme Vám za přízeň a příjemné hledání přejeme!

Divadelní rampa a rozhlasový mikrofon mají vděčné diváky a posluchače. Co kultura kulturou stojí, můžeme sledovat historii divadla jako významného tlumočníka kulturního projevu a mezi prvními rozhlasovými pořady byly právě divadelní hry. Mezi prvními spolupracovníky vznikajícího rozhlasu stáli divadelníci. U nás to byl na př. herec Adolf Dobrovolný, první hlasatel a recitátor, na prvních představeních her a scén v rozhlasu pracoval jako režisér Jaroslav Kvapil, v Brně začínal divadelní režisér Šimáček s představeními divadelních her v rozhlasu, od divadla přišel k rozhlasu Josef Bezdíček, který potom vytvořil a rozvinul vlastní rozhlasovou režijní práci atd. Poměr divadla a rozhlasu, který z počátku snad tu a tam narážel na nedorozumění, se časem ustálil v plodné spolupráci. Ba můžeme konstatovat dnes, že už dávno není rozhlas jenom elementem přejímajícím, nýbrž také dávajícím.
Na kterých programových polích se stýká rozhlas s divadlem?

Arciť nejvíce v dramatickém programu, ale i jinde. Především zpravodajsky. Můžeme dnes říci, že rozhlas je podporou divadel. Nejenom tím, že pravidelně oznamuje divadelní repertoár, ale víc. V kulturní hlídce rozhlasu dostává posluchač pravidelně referáty o významných premiérách den po představení. A nejen to. Už před představením přináší kulturní hlídka velmi často ukázky z her a propaguje tak už samu premiéru.

Děje se tak — s válečnou přestávkou — po řadu let a lze říci, že to je činnost, kterou posluchači po zásluze ocenili.
Vedle toho nalézáme i v ostatním programu rozhlasovém thema divadelní častěji, než by se na první pohled zdálo. Jsou to přednášky o divadlech, rozhovory s divadelníky, přednášky a vyprávění herců.. Na př. nová kniha Růženy Naskové vznikla z valné části právě z textů, které tato vynikající herečka, jako jedna z oblíbených řečníků našeho rozhlasu, v rozhlase pronesla. Rozhlas ve svých reportážích a rozhovorech už častěji zavedl posluchače do divadelního zákulisí, aniž při tom rušil kouzlo divadla.
Ovšem podstatnější už jsou ony části programu rozhlasového, kdy se divadlo samo ocitá před mikrofonem. Byl to z počátku ten nejjednodušší případ. Rozhlasový mikrofon se odstěhoval na divadelní rampu a rozhlas vysílal celé představení — totiž jeho akustickou část. Hned tehdy poznali rozhlasoví pracovníci jisté nevýhody tohoto pracovního postupu. Rozhodně spíš ho lze použíti při opeře než při činohře, vždyť nechybělo posluchačů, kteří dávali přednost soustředěnému poslechu opery u amplionu, aniž byli rozptylováni visuální částí představení.

Tohoto přenosu z divadel se často používalo a dodnes používá. Z divadel vysílala Francie, na př. z Odeonu, od Battyho, Dullina, Pitojeva atd., z divadel často vysílá na př. Rusko; u nás, až na řídké výjimky, byl tento způsob práce v rozhlasu dávno opuštěn. To není jenom zásadní otázka, to souvisí, jak je zejména na francouzském případu vidět, se samou divadelní kulturou. Tam, kde převažuje stránka jazyková, tam lze představení nejsnáz přednášet rozhlasem. Naše představení, v nichž je důležitý prvek visuální, to, co je vidět, se k tomuto způsobu práce už hodí méně. Také forma jevištního projevu je u nás vyhraněna tak, že se liší podstatně od projevu rozhlasového. I to brání přenosu činoher.

Dnes se tedy díváme na přenos činoher jako na záležitost reportážní a propagační. I v tom případě dává dnes rozhlas přednost výňatkům, komentovaným v rozhlasu, anebo dokonce přímo v rozhlasu prováděným. Má to své výhody, které jsou nasnadě. Jsou to především výhody technické, pohodlnější a snadnější organisace představeni před mikrofonem atd.

Vypravuje se, že kdysi — bylo to při rozhlasovém představení Gogolovy „Ženitby“ — chtěl režisér Karel Hugo Hilar dát dopravit do studia kulisy z divadla. Lidé, kteří se nezamýšlejí nad rozhlasovými problémy, považovali to za anekdotu, obrazící Hilarovu posedlost divadlem. Ale troufáme si tvrdit, že to nebyl nápad špatný, že na něm Hilar vlastně demonstroval, jak je důležité pro herce prostředí, ve kterém hraje, a to i v tom případě, že to prostředí není vidět. Potvrdil to mnohem později francouzský pokus, při kterém dramatisace kteréhosi románu Pierra Lottiho byla natočena přímo v Bretani, na místech, kde se odehrává. I toto poučení.z divadla rozhlas využil; vidíme to především v uplatnění práce reportážní.

Podstatnou složkou dramatického pořadu rozhlasového jsou divadelní hry, provozované před mikrofonem. Tato složka programová u různých rozhlasů kolísá rozsahem. Ale lze říci, že všechny rozhlasy světa hraji divadelní klasiky a některé i divadelní hry současné. Anglický rozhlas přirozeně provozuje především Shakespeara a Shawa, Francouzové hrají často konversační hry atd. Ú nás jsme se, zvláště dříve, setkávali s mnoha divadelními hrami a v historii našeho rozhlasu a našeho divadelnictví nelze přehlédnout práci, kterou rozhlas vykonal pro specificky český útvar dramatického melodramatu. Vrchlického-Fibichova „Hippodamie“ nebo Zeyerova – Sukova hra „Radúz a Mahulena“, či „Pod jabloní“; to jsou dnes vlastně repertoární hry rozhlasu, základ jeho kmenového repertoáru.

Divadelní hry před mikrofonem arciť vyžadují úpravy.
Vznikly tím velmi často útvary zajímavé a rozhlasově účinné, které pomáhaly vytvářet představu o tom, co je v rozhlasu možné. Vzpomeňme tu někdejších Bezdíčkových úprav a provedení Aristofanova „Míru“, nebo Mussetovy komedie „Se srdcem divno hrát“, kterážto provedení jsou základním kamenem rozhlasové hry – ačkoliv jsou texty divadelní, byly přepracovány a hrány tak, jak jenom právě si to může dovolit rozhlas, a tím ukázaly cestu rozhlasové hře.

Vedle divadelních her se v rozhlasu rozvíjela, zvlášť u nás a ve Francii, samostatná rozhlasová hra, dramatický útvar, počítající s možnostmi rozhlasové techniky.

Není nezajímavo sledovat, jak jedno z období rozhlasové hry mělo vliv na představení divadelní. Vliv ten se projevil především ve scénické hudbě. Miroslav Ponc, jeden z našich nejlepších komponistů scénické hudby, vypracoval především úlohu hudební, složky rozhlasových her. Jeho způsob práce se potom přenesl do práce divadelní a měl vliv j na celou řadu představení. Ostatně nesmíme zapomínat ani na to, že první premiérou Burianova D 34 byla hra Ericha Kästnera „Život za našich dnů“, a to bylo právě rozhlasové pásmo — rozhlasová hra, jak ji tenkrát viděli rozhlasoví pracovníci. Byly i rozhlasové hry, které autory samými byly později přepracovány pro divadlo. Uvedeme tu Götzovy „Soupeře“ a Lomova „Karla IV.“ Vliv rozhlasové dramaturgie bychom patrně objevili také u filmu, nejen v cizině, ale i u nás. „Humoreska“, „Rozina sebranec“, „Filosofská historie“, „Babička“, „Advokát chudých“, „Pro kamaráda“ — to byly nejprve velké úspěchy rozhlasové dramaturgie.

Nesmíme ovšem přehlížet důležitou funkci „divadla v rozhlase“. .Je to propagace divadla, nebo lépe řečeno dramatu. Provedení rozhlasovému jsou k disposici nejlepší pražští herci. Stává se tak vzorem venkovské divadelní práci, a kdybychom podrobně zkoumali repertoár našeho ochotnictva, jistě bychom tu našli dobrý a užitečný vliv, který rozhlas měl na jejich práci. Nesmíme tuto činnost rozhlasu přehlížet. A tím se ocitáme u složky provedení. V rozhlase pracují herci divadelní. Setkávají se tu s novou technikou práce, která namnoze prohloubila jejich jevištní výraz, i když někteří se cítí doma především na jevišti. Je také zásluhou rozhlasu, že dávno před veřejnými recitačními večery oživil a pěstoval recitaci a prohloubil tím smysl pro básnické slovo. Není to jenom u nás, je tornu tak i v cizích rozhlasech, víme na př. o amerických filmových hercích, že se účastní práce v rozhlase; v Hollywoodu na př. úzce pracoval rozhlas ve spojení s divadlem filmových herců a pod.

Vztah mezi divadlem a rozhlasem je tedy vztahem vzájemné spolupráce. Dnes obě strany dávají i přijímají. Neboť jedno si musíme uvědomit. Že základem jak rozhlasové hry tak i divadelního představení je drama a herec a že divadelní projev
v jakékoliv formě je projevem věčným.

Snad se mu bude dařit i příští rok; to ovšem můžete ovlivnit i vy. Více zde.

Není to tak dávno, co jsme informovali o započetí akce Hledáme ztracené rozhlasové hry, v níž jsme vyzvali posluchače a milce mluveného slova, aby své magnetofonové pásky nevyhazovali, ale poskytli nám či Českému rozhlasu ke studiu – neskrývají-li nějaký skvost, v archívu ČRo již před lety smazaný.

Naší akci byl v tištěných a rozhlasových médiích věnován značný prostor; hovořilo se o nás na ČRo 2 Praha v Dobrém jitru, ostravské Čítárně, ba prvního prosince dokonce v brněnském komerčním rádiu Petrov!

To vše samozřejmě potěšilo, protože medializace je v takových případech velmi důležitá, ale rozhodující jsou přeci jen výsledky. Jsme rádi, že i ty se dostavily.

Nejdříve se ozvala bývalá rozhlasová zaměstnankyně, která přislíbila přinést do archívu pražského rozhlasu svůj rozhovor z roku 1968 s Arturem Londonem, autorem knihy Doznání, v níž popisuje své vyšetřování v kauze Slánský. Už to samo je velmi zajímavá akvizice.

Asi o měsíc později jsem dostal tip od Ondřeje Suchého, kterému se ozval jistý pán z Nuslí – ten měl doma hromadu magnetofonových pásek s mluveným slovem. Tuto akvizici převzal Tomáš Černý z ČRo Praha. Kromě obvyklých a běžných nahrávek se i zde objevila zajímavost; píše Tomáš Černý:

„… Zespodu krabice na mě koukají popisky s jazykovými kurzy a podobnými zbytnělými nahrávkami. Původně jsem si myslel (trochu, pravda, za roh – konspirativně), že tam třeba budou nějaké nahrávky divadelních představení popsaná tak, aby to zmátlo. Ale poté, co jsem odhalil kotouč se zářivým nápisem „SRPEN“, pochopil jsem, že konspirace se nekonala. Srpen je ostatně asi jediná zajímavá cívka. Dokonce možná aspiruje na unikát.

Rychlostí 4 je tu nahráno vysílání 21. a 22. srpna 1968, příčemž zajímavé je, že to je převážně vysílání „svobodného vysílače Městského národního výboru v Praze“. Pochybuji, že je to v archivu uchováno.“

Vida, takže i podruhé má akce Hledáme ztracené rozhlasové hry úspěch, byť na poli dokumentu. Potřetí jsme se ale trefili přímo do žánru rozhlasové hry. Dnes, tj. ve středu 3. 12. se mi ozval pražský fanda mluveného slova pan Karel M., vlastnící několik magnetofonových pásků, které natočil na přelomu 70. a 80. let. Kromě několika nám dobře známých nahrávek (Strašidlo cantervillské, Aucassin a Nicoleta) se objevilo několik titulů, o jejichž existenci nám nebylo nic známo. Opět jsme tedy požádali o pomoc při identifikaci Tomáše Černého – a hle:

„… To slunéčko naděje, jak píšete, se slibně rozehřívá – rozumějte. Sněhurku v Bergerově režii jsem v archivu vůbec nenašel. Takže BINGO. Pětivokého Zámek v poušti máme jenom coby desetiminutový úryvek z října 1944. A také existuje dvouminutový úvod k této hře ústy D. Chalupy z roku 1968 – zjevně tedy k tomu, co má pán na pásku. Čili druhé BINGO. Zlatá jablka a devět pávic máme jen z roku 1954 (sic! – Čtenářský deník uvádí rok 1953) v podání Růženy Naskové. Bergerova inscenace (v archívu) neexistuje. Třetí BINGO.“

Vzhledem k tomu, že ve většině případů jde o pohádky, je možné, že budou-li v dobrém technickém stavu, mohla by je pražská stanice odvysílat v obvyklém pohádkovém čase – a před dvaceti lety nepochopitelně smazané inscenace se tak znovu dostanou mezi své posluchače.

Občas má prostě smysl rozjet zdánlivě nesmyslnou akci.

Dostala se mi do rukou zajímavá publikace „Nedělní divadelní večery 1956-1957 – cyklus činoher a oper“, kterou vydal Československý rozhlas. Obsahuje celkem podrobné informace o hrách a operách, vysílaných v uvedených letech, většinou včetně obsazení (ostatně, pod tímto článkem najdete dostatek nových záznamů, které pocházejí právě z tohoto sešitku).

Je to výborný zdroj údajů, za který Ondřeji Suchému, který mi jej poslal, velice děkuji. Některé hry zde uvedené Český rozhlas občas reprízuje, některé (například O´Caseyho drama Jen jeho stín nebo Feuchtwangerův Ďábel v Bostonu) by si reprízu rozhodně zasloužily.

Zároveň mne samozřejmě napadlo, že by pro odbornou veřejnost a zájemce z řad amatérů a milců mluveného slova nebylo špatné zavést podobné publikace i dnes; mnoho peněz a času by to nestálo a zájemci by měli dostatek údajů o premiérách toho konkrétního roku. Takže – proč v únoru 2009 nevydat přehled premiér roku 2008 s údaji o tvůrcích a interpretech, o anotacích nemluvě?

Ano, rozhodl jsem se pro trochu barnumský titulek, ale věřte, že mám vážný důvod. Právě dnes, 30. 10. 2008 odvysílá internetová stanice ČRo Leonardo původní rozhlasovou dramatizaci Války světů H. G. Wellse z roku 1938 v režii Orsona Wellse – a to s českými titulky! Netroufal bych si hodnotit, ale domnívám se, že jde určitě o první otitulkovanou rozhlasovou hru v České republice – a kdoví, jestli ne ve světě…

Už ve 20:00 hodin ale uslyšíte i českou katastrofickou rozhlasovou hru Požár v opeře Jana Grmely. Tato hra byla pro úspěch ve vysílání zaznamenána v roce 1933 na deskách Ultraphon, a tak ji má archív Českého rozhlasu k dispozici kompletní. – Ihned po ní bude následovat Válka světů, unikátní rozhlasový pořad v anglickém jazyce s českými titulky, které se budou zobrazovat na internetu během vysílání.

„Poprvé v historii Českého rozhlasu nabízíme posluchačům kombinaci digitálního streamu a rozhlasového pořadu s titulky, které budou – spolu se zvukem – k dispozici na stránkách ČRo Leonardo ,“ uvedl šéfredaktor Českého rozhlasu Leonardo Luboš Veverka.

Válka Světů je adaptací románu H.G. Wellse a vznikla v říjnu 1938 ve studiu americké společnosti CBS (Clumbia Broadcasting System). Autorem adaptace je Howard Koch a režisérem Orson Welles. „Jedná se o nejslavnější rozhlasovou hru všech dob, která byla odvysílaná na vlnách CBS právě dne 30. 10. 1938. Miliony posluchačů zpanikařily v domnění, že byly USA skutečně napadeny mimozemskou civilizací nebo přinejmenším německou armádou,“ uvedl autor metody titulkování rozhlasových pořadů a redaktor Českého rozhlasu Leonardo Marek Janáč.

Sedm let před Válkou světů vysílal katastrofickou rozhlasovou hru i Československý rozhlas. Pod názvem Požár v opeře ji připravil spisovatel Jan Grmela. Senzační hra posluchače rovněž velmi vzrušila. Jsou dochována svědectví, že Pražané z pražských vyvýšenin hledali místo odkud stoupá dým právě hořící opery.

Oba pořady odvysílá Český rozhlas Leonardo na internetu v pozemním digitálním vysílání DVB-T (multiplex A Českých radiokomunikací) a na satelitu v DVB-S (CS Link).

V pořadu RozHraní, který je vysílán každý čtvrtek večer na stanici Praha nás jeho autor Tomáš Černý zavedl do zákulisí natáčení nového, konkrétně pak rozhlasového nastudování hry Alda Nikolaje, Tři na lavičce (2008). Jedná se o velmi známý příběh tří důchodců. Termín známý nepoužívám jen tak náhodou, neboť je známá skutečnost existence televizního zpracování s Ladislavem Peškem, Martinem Růžkem a Jiřinou Štěpničkovou či záznamu z poetické kavárny Viola taktéž s Ladislavem Peškem, Valterem Taubem a Danou Medřickou. (ukázka zazněla v rámci Pátečního večera na stanici Vltava Pětačtyřicet let s Violou).

Režisér Petr Mančal do nového nastudování obsadil herce Petra Kostku, Josefa Somra a Zdenu Hadrbolcovou. Dozvěděli jsme se, že premiéru si hra odbude na Nový rok 2009. V této souvislosti, resp. v souvislosti s vysíláním rozhlasových her vůbec, vznesla dramaturgyně Jitka Škápíková prosbu, či apel na posluchače, aby posílali náměty a návrhy, jaké hry a v jakém rozsahu je chtějí posluchači stanice Praha slýchat.

Ne všechna přání mohou být pochopitelně splněna, ale dramaturgie Prahy přislíbila, že se podněty bude určitě zabývat. Proto jsem si dovolil předložit dané informace.

(K apelu Jakuba Kamberského se samozřejmě připojuje celá redakce Panáčka – prosíme, pište na e-mail Jitka.Skapikova@rozhlas.cz všechny své nápady stran dramaturgie rozhlasových her!)

Jsme rádi, že můžeme během dvou týdnů upozornit už na druhý skutečně povedený dramaturgický „zářez“. Zatímco první byl dílem archiváře pana Turka a redaktora Tomáše Černého, druhý dal dohromady dramaturg Hynek Pekárek. O celém cyklu „Ferdinand Vaněk v hlavní roli“ již informoval Týdeník Rozhlas, a tak se snad autor článku Josef Mlejnek nebude zlobit, ocitujeme-li ho tu celý:

„O cyklu rozhlasových „vaňkovek“přemýšlel dramaturg Hynek Pekárek z vltavské literárně-dramatické redakce několik let. Letošní „osmičkový“rok se stal skvělou příležitostí nápad realizovat. A tak nás podzimními čtvrtečními večery až do předvánočního času budou provázet příběhy Ferdinanda Vaňka v podobě,v jaké je zpracoval nejen Václav Havel, ale i Pavel Kohout, Pavel Landovský a Jiří Dienstbier. Můžeme se těšit hned na čtyři premiéry – jednu dokonce světovou!!

V říjnu roku 1989 se v Rudém právu objevilo nenápadné oznámení,že jistý Ferdinand Vaněk oslavil 5.října narozeniny. Nevím,jak se podařilo je tam propašovat,nejspíše došlo uplatnění pravidlo „Pod svícnem bývá největší tma“. Text inzerátu s občanskou fotografií Václava Havla z mladších let se objevuje i na obálce knihy V hlavní roli Ferdinand Vaněk, kterou v roce 2006 vydalo nakladatelství Academia rovněž k připomenutí Havlových narozenin, tentokrát sedmdesátých.

ALTER EGO

Možná Václav Havel někde poskytl uspokojivý výklad vzniku pseudonymu pro své „první já“. Pro sebe jsem si příjmení Vaněk (původně domácká zkomolenina jména Václav) spojoval s dětskou hračkou,paňácou Vaňkem-Vstaňkem, jíž těžiště umožňuje se při úderu nesvalit,ale vracet se směšně nepoučitelně do své vzpřímené polohy. A dnes již prakticky nepoužívané jméno Ferdinand evokuje postavu neobratného intelektuála, který žije ve světě,,ale neumí v něm – či přesněji „v tom“- chodit.. Této poloze nejvíce odpovídá hlavní postava aktovky Vernisáž Bedřich.

V letošním roce se Vltava v rámci volného cyklu Smyčky osudových osmiček rozhodla odvysílat „vaňkovky“ nejen Havlovy, ale i Pavla Landovského, Pavla Kohouta a Jiřího Dienstbiera. „V příbězích spisovatele Ferdinanda Vaňka si projdeme několika obdobími temné epochy nedávné české historie, pro něž se vžil mrazivě znějící název normalizace,“ říká dramaturg cyklu Hynek Pekárek.

S určitou licencí lze říci,že vaňkovská přehlídka započala už letošního 21. srpna odvysíláním Havlovy rozhlasové performance Čechy krásné, Čechy mé, v níž idylická píseň Václava J. Picka-Podsvijanského rámuje Havlovu drsnou groteskní koláž z výroků československých státníků ve zlomových okamžicích národních dějin s neméně groteskním kontrapunktem v podobě mlaskání a srkání anonymního vše přežívajícího pojídače. Jde o skličující ouverturu k normalizaci.

AUDIENCE A SPOL.

Fakticky však cyklus zahájí 23. října Havlova „protovaňkovka“ Anděl strážný, která byla v rozhlase odvysílána ještě před srpnovou invazí – tehdy myslím pod názvem Užky (režie Josef Melč). Hlavní postavu,spisovatele Vaváka (opět domácká zkomolenina Václava!), navštíví fízlovsky si počínající nepravý obchodní cestující,který jej nakonec nůžka-mi-užkami zbaví jeho poněkud přerostlých uší,naslouchajících, leč neposlušných. V podání Jaromíra Hanzlíka a Jiřího Sováka si rozhlasová nahrávka i po čtyřiceti letech uchovala sugestivně mrazivý spád.. Pak už budou následovat proslavené „vaňkovky“ Audience (patrně nepřekonatelná nahrávka s Pavlem Landovským v roli Sládka a Václavem Havlem – Vaňkem, 30.10.). V dalších večerech uslyšíme dnes již neznámé a pro nás raritní nahrávky z vysílání Svobodné Evropy – Vernisáž (1977) (6.11.) a Protest (1991) (13.11.).

KOHOUT, DIENSTBIER, LANDOVSKÝ

Hry Pavla Kohouta Atest (20.11.) a Marast (27.11.) jsou pojaty jako protest proti Havlovu věznění – není od věci si připomenout, že v roce 1982 se na divadelním festivalu v Avignonu konala Noc Václava Havla a že Samuel Beckett mu věnoval svou hru Katastrofa.

Je škoda, že s odvoláním na rozhlasově nepřevoditelnou divadelnost byla vypuštěna Landovského Sanitární noc z roku 1976. Výskyt spisovatele Vaňka v této hře je okrajový – sbírá podpisy za propuštění disidenta,a to v době, jež předběhla vznik hry o celé desetiletí, kdy měly být normalizační šroubky ještě více utaženy (to se koneckonců potvrdilo). Hlavní postavou se Vaněk stává až v Landovského aktovce z roku 1983, případně nazvané Arest (4.12.), jež se odehrává v pankrácké věznici.

Vůbec poprvé nesamizdatově vyšla před dvěma lety hra Havlova spoluvězně a mezi autory jediného nedramatika, Jiřího Dienstbiera Příjem (1984). Ve čtvrtek 11. prosince ji rozhlasoví posluchači uslyší dokonce ve světové premiéře. Svoji aktovku Příjem dedikoval v roce 1984 Václavu Havlovi „k prvnímu společnému roku na svobodě“. Dienstbier se v ní podle vlastních slov nechal inspirovat „Audiencí a společným pobytem v místech, kde život odkládá společenskou masku“. Dějově navazuje hra na starší Audienci, Vaněk se tu setkává opět s užvaněným Sládkem, tentokrát v prostředí nápravného zařízení, tak komunisté pokrytecky nazývali vězení. Místo piva se tu sice nalévá čaj a káva, ale budete příjemně překvapeni, jak se Dientsbierovi podařilo „trefit“ obě známé postavy s jejich charakteristickými „hláškami“. Hra je i pozoruhodná užitím vězeňského žargonu a znalostí vězeňských poměrů. Opravdové znalce nepochybně potěší dosud neznámá fakta o dalších osudech legendárního pivovarského dělníka Šerkezyho. Rozhlasové uvedení všech „vaňkovek“ možná ukáže, nakolik si na některých z nich zahlodal zub času,ale troufám si tvrdit,že Příjem to nebude. V Dienstbierově „vaňkovce“ jde jakoby o přímé pokračování Audience: Sládek se po čase ocitl za „rozkrádačku“ ve vězení a setkává se v něm znovu s Vaňkem, jemuž se svěřuje se svými mukami žárlivosti na „starou“, již musel opustit, ale protože se i v kriminále propracoval k určitému postavení, může Vaňkovi nabídnout spolupráci i zde. Dienstbierovu hru jsem si s chutí při jejím knižním vydání přečetl po dvaceti letech znovu a tehdy mne napadlo, že by nebylo od věci nastudovat ji společně právě s Audiencí. To je ovšem podnět spíše pro divadelníky. I tak je skvělé,že se obě hry sejdou v jednom rozhlasovém cyklu. Hru uvedeme ve světové premiéře.

Festival Ferdinanda Vaňka zakončí hra Pavla Kohouta Safari (18.12.) z roku 1985. Náš hrdina se ocitá v rakouském exilu a je přizván jako host do diskusního pořadu. Ve společnosti rakouských celebrit se však nakonec nedostane ke slovu. Místo toho musí trpně sledovat slovní půtky ideologicky nesmiřitelně rozdělených účastníků. Tato hra byla napsána původně německy a autorem překladu je Julek Neumann.

Stopy Ferdinanda Vaňka vedou ještě dál, než v našem festivalu můžeme ukázat. Pavel Landovský ho považuje za samotný „archetyp Havla“, Lenka Jungmannová shledává zřetelné vaňkovské náznaky i v dalších Havlových hrách. Vaněk ještě vystupuje v nepublikované Havlově mikrohře Prase, v němé roli v aktovce Arthura Millera Vaňkovská hra bez názvu a nakonec Ferdinand ve Stoppardově hře Rock’n'roll je tak trochu „Vaňkem“ svého druhu. Skoro by se chtělo po pirandellovsku říci, že „každý má svého Vaňka“.

Málokdy máme příležitost tak vehementně chválit rozhlasovou dramaturgii, ale když se daří..

Již v pátek 17. října 2008 bude mít premiéru skutečně výjimečný Páteční večer s tajemným názvem Šumí či praskají, obraz ale dělají. Jeho autor Tomáš Černý nás konečně seznámí s poklady, o jejichž existenci jsme věděli, ale (až na výjimky) jsme je nemohli slyšet.

Hlavním tématem tohoto Pátečního večera jsou totiž překvapivé nálezy v rozhlasovém archívu, konkrétně několik rozhlasových her, které buď posunuly hranice nejstarších dochovaných her nebo ze soukromých zdrojů vrátily archívu to, co z něj kdysi „ruka zlá“ nechala vymýtit.

Abychom byli konkrétnější – uslyšíme ukázky (nebo snad celou hru?) z inscenace Bílého tesáka Jacka Londona v nastudování z roku 1937 (!), které se náhodou dochovalo na rozhlasových fóliích a na hromadě vyřazených materiálů přečkalo až do doby objevení cca před dvěma lety. (Je paradoxní, že se dochovala právě tato hra, o níž dobový kritik napsal: „4. prosince se obracel Jack London v hrobě. (…) Nudný, nemožný večer, plný tápavé ochotničiny, diletantského přednesu veršů a nevhodné zvukové kulisy. Herce raději ani nejmenujeme.” Vynikající inscenace E. F. Buriana, Josefa Bezdíčka, Přemysla Pražského či lepší opusy Václava Sommera takové štěstí neměly.)

Následovat bude inscenace hry Jana Nerudy Prodaná láska z roku 1945. Do archívu se dostala díky (sebe)nahrávacím aktivitám Karla Högra, který si ji nechal zaznamenat v soukromém nahrávacím studiu přímo z vysílání, díky čemuž se dochovala i další rarita: hlášení o náletu (ano, to pověstné „Achtung, achtung !, die Luftlagemeldung …“), které nikdy nikdo na rozhlasovou fólii či desku nezachytil; hlásilo se aktuálně, okamžitě, tak proč zaznamenávat, že.. – Zkrátka dvě rarity v jedné.

Uslyšíme také úryvky ze hry Karla Steigerwalda Slabé odpolední slunce (1977), kterou si pro změnu natočil herec Bohumil Švarc, který v ní účinkoval společně s Karlem Högrem, pro nějž to asi byla poslední role v rozhlasové hře. Pro ty, kteří znají dnešní Steigerwaldovy sloupky v novinách, bude téma i vyznění překvapivé: jde totiž o protiemigrantskou hru. Hlavní postavou je totiž emigrant, který se uchytil jako televizní herec v Západním Německu a právě navštěvuje svou „starou vlast“ a v ní svého středoškolského profesora. Mělo jít asi o střet povrchního konzumerismu s „vyššoprincipními“ ideály (alespoň tak se hru snaží dnes interpretovat Tomáš Černý), především je to ale hra o hloupých povrchních emigrantech přesně v intencích Pluhařova „Opustíš-li mne, nezahynu; opustíš-li mne, zahyneš“ a žádný aktualizační výklad ji tohoto ostudného kabátu nezbaví. Přesto byla později smazána – Steigerwald se stal nepohodlným a jeho rozhlasová prvotina tak musela zmizet. Do archívu se vrátila – a nutno říci, že asi ne k autorově radosti – díky herci Švarcovi.

I to však stojí za poslech; patří to k dějinám české rozhlasové hry a proto bude dobře, uslyšíme-li alespoň úryvky. Bude to skutečný svátek veškerých panáčkologů a rozhlasofilů; přesto nutno říci – jen houšť a větší kapky!

(PS: Chcete vědět, která že to událost je druhou Rozhlasovou událostí desetiletí? Čtěte zde!)

JDEME I TAM, KAM NEMŮŽE DIVADLO, FILM, KNIHA. . .
Literární a dramatický program rozhlasu, jehož cesta za dnešní rozhlasovostí a hledání autorů nebyly lehké, doplňuje vzdělání lidu a umožňuje mu sledování domácího i zahraničního kulturního dění. Není snad jediné významné události, kterou by rozhlas podle svých možností nedoprovodil literárními nebo dramatickými pořady buď informujícími, nebo umělecky obohacujícími posluchače.
Literárních rozhlasových forem, na nichž se účastní všechny čs. stanice, bývá přibližně tisíc do roka, dramatický repertoir obsáhl jen za jediný poválečný rok 379 prvních provedení a přibližně polovinu tohoto počtu repris, v nichž účinkovalo na 5.146 herců. A že měly tyto pořady kladný ohlas, to potvrzují prosté a srdečné dopisy těch posluchačů, pro které je slovesná tvorba živným chlebem, těch, kteří nejsou omrzelí a blaseovaní, a kteří nedopustí, aby bylo umění od lidu oddáleno.
Literární a dramatický program cílí ke stále vyšší úrovni a zlidovění, neboť zkušenosti a víra jeho pořadatelů v poslání rozhlasu jako mocného kulturního činitele je pevná a hluboká. Stává-li se rozhlas denně divadlem pro milion posluchačů, je to závazkem, pobídkou i odměnou.

První uveřejnění naší výzvy se objevilo v 33. čísle kulturního týdeníku A2 (rubrika Došlo nám). Velký článek nám věnoval časopis Týdeník Rozhlas na straně 6 (Pátrání po zničených nahrávkách, zn. rée).

Jsme rádi, že nás spřízněná média podporují a doufáme, že naše výzva bude nést ovoce.