Pád (2016)

Přidal: Premek |

Duben 4, 2016

Čtrnáctá část seriálu Historie českého zločinu. K tomu, aby člověk zemřel násilnou smrtí, stačí někdy málo. Jen nepatrný pohyb. Pro pachatele, který je v afektu, může být taková vražda lákavá tím spíš, že vše může vypadat jako nešťastná náhoda. Ale uplatní se takový předpoklad i v čase moderních kriminalistických metod? Na podzim roku 2000 byl povolán k takovému případu i profesor Jiří Straus, odborník na forenzní biomechaniku, a právě on je odborným garantem scénáře dalšího dílu cyklu Historie českého zločinu, který napsala Tereza Vojtová. Scénář Tereza Vojtová a Jiří Straus. Režie Jaroslav Kodeš. Zvuk Petr Špíchal.

Účinkují Kryštof Nohýnek, Eva Kodešová, Marcela Nohýnková, René Přibil, Jarmil Škvrna, Tereza Vojtová, Matyáš Procházka.

Natočeno 2016. Premiéra 6. 4. 2016 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.; 24 min) v cyklu Historie českého zločinu. Repríza 29. 4. 2017 (ČRo 2 Praha, 15:30 h.).

Fotoreportáž z natáčení

Lit.: Vojtová, Tereza – Straus, Jiří – Taud, Rostislav: Pád. In web ČRo 2 Praha, duben 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Složité výpočty, počítače, simulace. Přečtěte si, jak kriminalisté ve skutečnosti dopočítávají vzorec pro vraždu pomocí forenzní biomechaniky a detektoru lži.

„Seděl jsem u stolu v kuchyni, manželka klečela na stole u otevřeného okna a uvazovala prádelní šňůru. Chtěla totiž pověsit prádlo. Ale šňůra se jí přetrhla. Pak jsem uslyšel výkřik a viděl už jen nohy, jak přepadávají přes parapet. Vůbec netuším, jak se to mohlo stát.“

Podle znalce v oboru forenzní biomechanika (o této metodě viz také případ Odložený trest pro vraha) mívají pokusy o vraždu „pádem z okna“ většinou podobný vzorec. Na začátku je konflikt partnerů, většinou z asociálního prostředí (rozhádané vztahy, spory o peníze, problémy s alkoholem nebo drogami). A ve většině případů vyhazuje z okna muž ženu…

Biomechanické posouzení

V neděli 26. listopadu 2000 byla na zemi pod okny panelového domu nalezená 52letá žena. Bylo třeba prověřit, zda místo dopadu odpovídá výšce a způsobu pádu, jak ho výše popsal její manžel. Pro biomechanické posouzení pádu z výšky je důležitý pohyb těžiště těla při pádu a jeho výchozí poloha.

Výchozí fakta
- pád ze 7. patra (fakticky 9. podlaží)
- délka pádu 23,7 m
- žena 160 cm a 55 kg
- tělo na zádech 1,9 m od budovy
- čas pádu 2,19 s

Postupně se pak zkoumají tři verze: nešťastná náhoda (např. pád po ztrátě vědomí), sebevražda (aktivní skok) a vražda (působení vnější síly druhé osoby). Jištěný figurant simuluje polohu těla před pádem z okna: v kleče na patách, bérce položeny na stole před oknem, špičky zapřené o okraj stolu, trup předkloněný, paže na parapetu.

Simulace č. 1: nešťastná náhoda

Jenže v této poloze figurant z okna nevypadl. Bránil mu v tom rám okna. Podobný je i výsledek simulace mdlob. „Těžiště těla se totiž posunulo tak, že bylo zapřeno o hranu stolu a nemohlo se dostat nad překlopnou hranu okna ani při napnuté poloze těla. Pád těla navíc ztěžovala konstrukce rámu okna.“

Slova soudního znalce potvrzují i jeho výpočty: rychlost pádu podle polohy těla neodpovídá variantě spontánního nekoordinovaného pádu z výšky. „Žena by v takovém případě musela padat z výšky 75,6 m, aby dopadla do místa a pozice, ve které byla nalezena.“

Simulace č. 2: sebevražda

Výchozí poloha figuranta vkleče ale znemožňovala i variantu sebevraždy, což potvrdil i výpočet soudního znalce: při aktivním skoku byla hraniční rychlost 2,7 m/s. „Aby ale tělo dopadlo do dané vzdálenosti od budovy, muselo by se jednat o skok z výšky 26,5 m. To je asi o 3 m víc než ve skutečnosti.“

Simulace č. 3: vražda

S figurantem se tedy simulovalo i úmyslné vystrčení z okna. Bývalý manžel, který s mrtvou stále sdílel byt, byl po mozkové mrtvici pohybově indisponován a nebylo jisté, jestli na vraždu měl potřebnou sílu. „Zjistili jsme, že na vystrčení ženy stačila síla 60 N (což je zhruba 6 kg),“ popisuje znalec.

Detektor lži

Znamená to, že do zavražděné stačilo lehce strčit jednou rukou, což by zvládl i člověk s fyzickým handicapem. Výsledky polygrafického vyšetření (detektoru lži) navíc podpořily závěry biomechanického zkoumání. Pachatel ještě u soudu odmítající vinu byl odsouzený na 10 let.

Radiodokument