Přemysl Hnilička
(prosloveno na festivalu Prix Bohemia Radio 5. 11. 2013)
Divadlo a divadelní texty stály u samotného počátku rozhlasového dramatického vysílání. Není divu, prvotní rozhlasové přenosy byly spíše technickou kuriozitou a program byl tím pádem sestavován z toho, co bylo k dispozici. Dodnes se tradují historky z českého rozhlasového pravěku, v nichž zaměstnanec Radiojournalu zakoupil v knihkupectví daný počet divadelních her a přinesl je do studia, rozřezal potřebné stránky, herci si je jednou či dvakrát přečetli – a večer se pak vysílalo první dějství zakoupené hry.
Čím více se rozhlas a rozhlasové drama emancipovalo, tím více ustupovala do pozadí role divadla. První teoretické studie Václava Růta, Františka Kožíka, Olgy Srbové či Miloslava Havla vnímají rozhlasové umění blíže literatuře či filmu než divadlu. V dobách rozhlasového rozkvětu, tj. v letech třicátých, šedesátých a (snad i) devadesátých se rozhlas téměř zcela odklání od divadelních přenosů či adaptací a osamostatňuje se.
Zatímco ve dvacátých letech byla divadelní hra vítaným pomocníkem ve vysílání, v letech padesátých a sedmdesátých plnila roli více méně degenerativní. Já jako divadelní vědec samozřejmě s povděkem kvituji, že rozhlas oplývá mnoha dochovanými přenosy či úpravami divadelních her, neboť umožňuje zprostředkování významných i bezvýznamných inscenací českých divadel. Pro rozhlas však znamenaly úkrok, ne-li skok zpátky. Používání sovětských metod v Československém rozhlase bylo čiré zpátečnictví; to, co fungovalo v širé Rusi, v níž bylo do divadla často sta mil cesty, nemohlo fungovat ve střední Evropě. Rozhlasová hra jakoby na deset let zamrzla v čase. Zvukový záznam divadelní hry ji většinou nemohl nahradit.
Přečtěte si zbytek příspěvku »
Martin Čípek
(napsáno pro Panáčka v říši mluveného slova)
Když se počátkem šedesátých let objevil na knižních pultech soubor satirických povídek s názvem Bubáci pro všední den (1961), stal se z něj okamžitě bestseller. Po beznadějně rozebraném prvním nákladu následovaly ještě dvě reedice (1962, 1966), které měly uspokojit nečekaně velký zájem veřejnosti o příběhy nadpřirozených bytostí ve světě mravní sobeckosti, lhostejnosti či konformismu. Jejich autor, spisovatel a scenárista Pavel Buksa (1932 – 1984), který svá díla vydával pod pseudonymem Karel Michal, stvořil všechna ta kouzla a nadpřirozené bytosti především proto, aby, jak píše ve své předmluvě k třetímu vydání Bubáků pro všední den Jiří Hájek, uvedli ve zmatek sebespokojené a jednoduchoučké myšlení lidí, kteří jsou ochotni uznat za skutečnost jen to, co je obsaženo v služebních předpisech jejich povolání.
Vzrůstající Michalova popularita samozřejmě nemohla uniknout ani rozhlasovým dramaturgům, kteří v poněkud pitoreskních figurkách ihned vytušili silný dramatický potenciál. Režisér Miloslav Jareš adaptoval nejprve historickou novelu Čest a sláva, Podskalského úspěšná filmová komedie Bílá paní (1965) podnítila o něco později také vznik vlastní rozhlasové verze pod názvem Jak to bylo s bílou paní. Jenže potom přišel srpen 1968 a s ním sovětské tanky. Michal v září téhož roku emigroval do Švýcarska a v okupovaném Československu se jeho jméno ocitlo na černé listině. Filmy byly uloženy do pomyslného trezoru a rozhlasové nahrávky nemilosrdně zničeny.
K Bubákům pro všední den se rozhlas mohl vrátit – logicky – až ve svobodných časech. Už zkraje devadesátých let vznikla v režii Miloše Novotného série několika zdramatizovaných povídek (Kokeš, Silná osobnost a Mrtvá kočka), později se přidali další tvůrci. Půvabná strašidla z kdysi oblíbené knížky ožila s novou a nečekanou sdělností, přestože se tehdy lecjaký škarohlíd domníval, že půjde, také díky době, v níž se jednotlivé epizody odehrávají, o neaktuální literární veteš.
Zdá se, že tady náš příběh končí. Ne tak docela. Teprve nedávno, v prosinci roku 2022, u příležitosti nedožitých devadesátin Karla Michala, se ve vltavském programu objevily dvě povídky (Silná osobnost a Balada o Vikýřníkovi) z původního cyklu Bubáci pro všední den natočené již v roce 1962, tedy v době neutuchajícího čtenářského zájmu o tento bestseller. Že by přece jen zázrak? Ano i ne.
Přečtěte si zbytek příspěvku »
Martin Čípek
(napsáno pro Panáčka v říši mluveného slova)
Když dívka školou povinná, které okolí přisoudilo pro její zvědavý nosánek přiléhavou přezdívku Šerloček vyslechne v parku rozhovor dvou neznámých ženských o náhlém skonu jakéhosi muže, bývalého spolužáka jedné z nich, zdá se jí, že má před sebou konečně opravdový kriminální případ. Okamžitě se pustí do pátrání na vlastní pěst. Díky náhodnému setkání s nevšední stařenkou, která nosí nápadně červenou háčkovanou čepičku a místo klíčů používá šperhák se dozví leccos z minulosti nejen předčasně zesnulého muže, ale vyslechne také dramatický životní příběh předchozího nájemníka. Z vyprávění staré dámy je brzy zřejmé, že všechny stopy vedou ke starodávnému cínovému poháru. Kdo byla ta tajemná žena, která jej darovala svému milenci? A proč každý, kdo si jej oblíbil, začal pomalu chřadnout? Šerloček chce té záhadě přijít na kloub a s případem se svěří také své oblíbené učitelce klavíru, která se několik měsíců předtím zhroutila a pobývá nyní v psychiatrické léčebně. A věci dostanou nečekaný spád…
Helena Benešová (1923 – 2023), vystudovaná laborantka a později také úspěšná spisovatelka a autorka televizních a rozhlasových her, na sebe výrazně upozornila už svou rozhlasovou prvotinou nazvanou Šerloček, která se určitým způsobem odlišovala od ostatních – přirozeným, nestylizovaným jazykem i do detailu promyšlenou dějovou konstrukcí balancující na nepodbízivé hraně tragikomedie významně prolamuje ledy soudobé rozhlasové estetiky a v podstatě předznamenává, čím a proč se její hry vymykají běžnému vnímání slov a jejich významů.
Přečtěte si zbytek příspěvku »
Vážení a milí uživatelé,
chcete-li Panáčka podpořit v jeho existenci, pošlete prosím libovolnou částku na účet Komerční banky 35-1353320207/0100 a jako heslo uveďte „Panáček“.
Děkujeme! Tvůrci Panáčka v říši mluveného slova.
Projekt rozhodně není nový, chceme jej ale připomenout: nemáte doma magnetofonové pásky s mluveným slovem? Nebo nevíte, co na páskách je? Kontaktujte nás na adrese mluveny{tecka}panacek{zavinac}seznam{tecka}cz – možná máte natočenu hru, literární pásmo nebo četbu, která už v oficiálních archívech neexistuje!
Přemysl Hnilička
Jedním z témat, které mne jako fanouška mluveného slova trápí a nutí mne znovu a znovu se k němu vracet, je pátrání po rozhlasových hrách, které byly smazány; ať už v letech padesátých, sedmdesátých, osmdesátých či i v letech po Listopadu 1989. Především v létech šedesátých byly natočeny vynikající rozhlasové hry s prvotřídním obsazením; ani to je však nezachránilo před barbarskou likvidací – ať už bylo důvodem téma hry, jméno autora či režiséra nebo protagonisty.
Na toto téma už na Panáčku vznikl článek, mezi záznamy na této webové stránce najdete mnoho her, jejichž záznamy končí prostým a smutným „smazáno“; bylo tedy načase udělat něco pro to, aby se tento stav změnil.
Přečtěte si zbytek příspěvku »
Zuzana Balenčin. Verše. Pro rozhlas redakčně připravil Gabriel Kuľbak. Hudební dramaturgie Zuzana Eperješiová. Zvuk Peter Krajčovič. Režie Stanislav Bilý.
Účinkuje Lívia Michalčík Dujavová.
Natočeno 2024. Premiéra 21. 11. 2024 (SRo 3 Rádio Devín, 15:50 h.).
Pozn.: Zuzana Balenčin je mladá autorka, v ktorej veršoch sa ukrývajú mnohozmyselné kombinácie, vďaka čomu v nich pri každom ďalšom čítaní môžeme nájsť nové významy a interpretácie. Vo svojich básňach sa venuje intímnym vzťahom medzi dvoma ľuďmi, často s dôrazom na ich zložitosť alebo na túžbu po zblížení. Minulosť je v nich vnímaná ako niečo, čo sa nedá úplne opustiť, a jej stopy zostávajú v prítomnosti. (anotace)
Připravila Marie Bastlová.
Hostem Ptám se já je nový předseda Pirátů Zdeněk Hřib.
Natočeno 2024. Webová premiéra 19. 11. 2024 (Seznam Zprávy, 11:04 h.; 37 min.).
Lit.: Bastlová, Marie: Zrušil bych ministerstvo školství, říká Hřib. In web Seznam Zprávy, 19. 11. 2024 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Piráti se vydali na cestu změny. Po neúspěšné digitalizaci stavebního řízení a vyhazovu Ivana Bartoše z postu ministra odešla strana z vlády. Teď vyměnila i své vedení. Co budou Piráti dělat jinak? (…)
Rok před sněmovními volbami se Piráti rozhodli pro změnu. Do čela strany zvolili náměstka pražského primátora Zdeňka Hřiba. Ten nahradil Ivana Bartoše, který byl předsedou Pirátů téměř 15 let a spolu s dalšími členy vedení rezignoval kvůli neúspěchu strany v regionálních volbách. O post šéfa strany už se Bartoš neucházel.
Jeho nástupce Zdeněk Hřib chce stranu reformovat. Bez toho se jí podle něj nepodaří uspět ve sněmovních volbách. Chce, aby Piráti byli středovou liberální stranou, zaměřenou na problémy běžných lidí, která je srozumitelná a mluví jedním hlasem. (…)
Literární odborník Karel Piorecký se věnuje kultuře neuronových sítí ve vztahu k poezii a další literární tvorbě: „Halucinování umělé inteligence je pojem, který používáme jako metaforu pro situaci, kdy neuronka vytvoří něco, co se tváří jako ověřený fakt, ale přitom si to, obrazně řečeno, vycucala z prstu,“ říká. Nikoli úsvit, ale soumrak umělé inteligence je metaforou vystihující naši dobu, píše v knize, kterou napsal se Zuzanou Husárovou: „Sám pojem umělé inteligence je používán nepřesně, je trochu vykrádán. Dnes máme úžasné pomocníky, ale ta meta umělé inteligence dosažena ještě nebyla,“ myslí si. Moderuje Petr Vizina.
Natočeno 2024. Premiéra 19. 11. 2024 (ČRo Plus, 22:05 h.).
Host: Kateřina Jonášová, publicistka a divadelní dramaturgyně. Co si máme představit pod její vizí rodinného cirkusu? Jak lze umožnit transgender dítěti co nejveselejší dospívání? A je Kateřina spokojená s nedávnou premiérou své adaptace Madisonských mostů? Moderuje Barbora Chuecos.
Natočeno 2024. Premiéra 19. 11. 2024 (ČRo 2 Praha, 22:30 h.).
Jakub Ćwiek. Kompletní audiokniha.
Čte Julia Kamińska.
Natočeno 2024. Vydalo Sine Qua Non, listopad 2024 (MP3, celková délka 6 hod. 18 min.). Ukázka k poslechu zde.
Pozn.: Svietlana Bringer ma niezły charakterek, ogniście rude włosy i nosi suknię panny młodej na ślubie swojego najlepszego przyjaciela. Jakby tego było mało, na tym samym ślubie próbuje ją zabić przyzwany demon. Kto go wynajął? Dlaczego dostał zlecenie właśnie na Swietkę? Przecież ona nic nie znaczy…
Odświeżenie po dłuższej przerwie kontaktu z rodziną często oznacza problemy, a poszukiwanie odpowiedzi przypomina mieszanie patykiem w szambie, które regularnie wyrzuca z siebie co ciekawsze kawałki przeszłości. A kiedy wreszcie wszystko układa się w sensowną całość, okazuje się, że to dopiero początek iście diabelskiego planu.
Jakub Ćwiek rozpoczyna nowy cykl od mocnego uderzenia i zaprasza nas na autostradę do piekła. Oddaje przy tym głos swojej bohaterce, która zupełnie szczerze i otwarcie snuje tę opowieść pełną zwariowanej akcji, grozy i humoru. (anotace)
Připravil Stanislav Jurík.
Hovoří projektový pracovník Studijní a vědecké knihovny Plzeňského kraje Tomáš Kobes.
Připravil ČRo Plzeň v roce 2024. Premiéra 18. 11. 2024 (ČRo Plzeň, 3 min.).
Lit.: Jurík, Stanislav: Oskar Baum měl pohnutý osud, ale nikdy si na něj nestěžoval. In web ČRo Plzeň, 18. listopad 2024 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Projektový pracovník Studijní a vědecké knihovny Plzeňského kraje Tomáš Kobes hovoří o přátelství Franze Kafky a plzeňského rodáka Oskara Bauma.
Spisovatelé Franz Kafka i Oskar Baum byli členy Pražského kruhu. Pod tímto názvem se skrývá skupina německý píšících autorů působících v Praze od konce 19. století do roku 1938. Oskar Baum se narodil 21. ledna 1883 v Plzni, od dětství byl nevidomý.
Přátelská zrcadlení Franze Kafky a Oskara Bauma
V úterý 19. listopadu vás zveme na literární večer věnovaný dvěma významným osobnostem Pražského kruhu – Franzi Kafkovi a plzeňskému rodákovi Oskaru Baumovi. Spojovalo je hluboké přátelství a vzájemný obdiv, který se odráží v jejich korespondenci i literárních dílech. V první části večera uslyšíte ukázky z těchto textů v podání herce Matyáše Darnadyho z plzeňského Divadla Josefa Kajetána Tyla. Ve druhé části vás čeká rozhlasové zpracování Baumovy autobiografické povídky Rána osudu. Začátek je v 17:30. (…)
Martin Chodúr hostem Alex Mynářové.
Natočeno 2024. Premiéra 18. 11. 2024 (ČRo Region, 28 min.).
Lit.: jmy – Mynářová, Alexandra: Martin Chodúr: Posluchači budou překvapeni, co ode mě ještě uslyší. Chci se trochu vrátit k rocku. In web ČRo Ostrava, 18. listopad 2024 (článek + nahrávka k poslechu) – Cit.: Před 15 lety vyhrál pěveckou soutěž Česko Slovenská SuperStar. Hudbě zůstal věrný a daří se mu. Zpívá, skládá, píše texty, hraje na několik nástrojů a má jeden koncert za druhým.
V profesním i osobním životě se Martinu Chodúrovi vede podle jeho slov velmi dobře. „Teď mě čeká takové hektické období, které skončí až v příštím roce, šňůra nejrůznějších koncertů. Po osobní stránce se mám také výborně. Synovi se ve škole daří a věnuje se muzice, což mi dělá radost,“ říká spokojeně a přidává poslední novinku ze svého života. „Po třech letech jsem se stal bakalářem filozofie a jsem na to pyšný.“ Ve studiu filozofie bude pokračovat na Ostravské univerzitě. „Rozšiřuje mi to obzory a pomáhá ventilovat určitou složitost světa.“ (…)
Je možné svrhnout totalitu humorem? To možná leckoho napadne při čtení knihy „Happeningem proti totalitě“ s podtitulem „Společnost za veselejší současnost v roce 1989″, jejímž autorem je český historik Petr Blažek a která je věnovaná této nezávislé iniciativě, jejíž pouliční happeningy patřily mezi nejznámější veřejné opoziční projevy v posledním roce komunistického režimu v Československu. Pro pořad Ex libris se do ní začetl Pavel Hlavatý.
Natočeno 2024. Premiéra 19. 11. 2024 (ČRo Plus, 20:05 h.).
Hostem je Martin Baxa, ministr kultury z ODS. Prosadí vládní koalice velkou mediální novelu, která mimo jiné navrhuje zvýšit poplatky veřejnoprávním médiím? Jsou koaliční strany v podpoře novely zajedno? Moderuje Tomáš Pancíř.
Natočeno 2024. Premiéra 19. 11. 2024 (ČRo 1 Radiožurnál – ČRo Plus, 17:06 h.).
„Chci vám všem říct, že umění je energie.“ Józefa Robakowského už od mládí rozčilovalo všechno jednotvárné, kolektivní a předem řízené. Snad i proto se celý život věnuje experimentálnímu umění: filmům, videím, fotografii i kresbám. Velkou výstavu nazvanou podle jeho citace Chci vám všem říct, že umění je energie, mu nyní uspořádala Galerie moderního umění v Hradci Králové, a zařadila na ni i filmy a fotky, které do svých sbírek získala loni. O intencích polského umělce letos pětaosmdesátiletého Józefa Robakowského bude Hana Slívová mluvit s kurátorkou Lenkou Dolanovou a také s ředitelem galerie Františkem Zachovalem, se kterým probere i další galerijní plány pro nadcházející měsíce.
Natočeno 2024. Premiéra 19. 11. 2024 (ČRo 3 Vltava, 17:02 h.).
