Panáček v říši mluveného slova

stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Jak se máte, Vondrovi? 1/730 (1974 – 1989)

Normalizační seriál.

Autoři: Josef Nesvadba, Karel Steigerwald, Alex Koenigsmark, Nataša Tanská, Jana Knitlová, Helena Benešová, Viktorie Hradská, Roman Ráž, Marie Šedivá, Zuzana Kočová, Josef Pohl, Eva Poláková, Bohumil Nepovím, Jan Stejskal, Zdeňka Psůtková, Jan Vedral, Ivan Bednář, Petr Markov, Helena Albertová, Jan Dušek, Nataša Tanská, Jaromír Ptáček, Jiří Hubička, Oldřich Knitl, Lucie Bělohradská, Jan Kostrhun, Pavel Hanuš, Jan Uhrin, Ivan Kříž,Pavel Kraus, Karel Hvížďala, Pavel Landovský, Jiří Marek, Lumír Dvořák, Jan Otčenášek, Miroslav Mráz.

Dramaturgové: Jaroslava Strejčková,Vladimír Gromov, Jaromír Ptáček, Ivan Chrz, Jarmila Konrádová, Marie Skoumalová, Jana Weberová, Jan Kolář, Oldřich Knitl, Svatopluk Štefl.

Osoby a obsazení: Karel Vondra, vedoucí topenářského družstva (Karel Urbánek), Milena Vondrová, sociální odbor ONV (Jiřina Švorcová), Jana, jejich dcera (Slávka Hozová), Mirek, jejich syn (Marek Eben), děda Vondra, zedník v důchodu (Josef Patočka), rodiče Milenini (Jarmila Krulišová, František Hanus), strýc Václav, Karlův bratr, vedoucí rekreační chaty v Krkonoších (Miloš Hlavica) a další.

Premiéra prvního dílu 25. 12. 1974 (Praha, 15:30 – 16:00 h.).

Jednotlivé díly: Dobrák a jeho dítě (Nesvadba), Mlčení pro dva hlasy (Nesvadba), Snášet strázně stáří (Nesvadba), Hledám za manžela muže (Nesvadba), Vzala jsem si tyrana (Nesvadba), Pokus na sobě (Nesvadba), Velká hra na vesmír (Nesvadba), Netopýři (Koenigsmark), Veteran rallye (Koenigsmark), Host do domu, hůl do ruky (Koenigsmark), Alegorická Tatra (Koenigsmark), Komedie plná omylů (Koenigsmark), Kdo, kdy, komu, jak (Koenigsmark), Kovářova kobyla chodí bosa (Koenigsmark, 1979), Člověk by létal, ale slyší kolem samé řeči, Ofsajd aneb postavení mimo hru, Spáči, Odpovědnost (vše Bednář – pokryvač), Jak padá hvězda (Poláková), Uzlíček nervů (Stejskal), Otec a dcera – Dcera a otec (dvoudílný cyklus – Stejskal), Bouda (Dušek), Poslední leč aneb zaječí válka Jiřího Křenka (Dušek), Návštěva (Tánská), Draze zaplacená důvěra (Dvořák), Rozchod (Dvořák), V novém zaměstnání (Dvořák), První střetnutí (Dvořák), Chmelová brigáda aneb první láska je samá lež (Nepovím), Případ snaživého mistra (Jiří Hubička, Brno, 1978), Pro a proti (1979, Josef Pohl), Je to kulatý… (Pavel Hanuš,  1982), Nebezpečné stopy (Pavel Hanuš, 1985),  Z černé kroniky (Pavel Hanuš, 1988) Sázky a sázkaři (Pavel Hanuš 1989).

Vánoce, Vánoce přicházejí (1975). Hudba Vladimír Truc. Režie Alena Adamcová. Osoby a obsazení: Karel Vondra, vedoucí topenářského družstva (Karel Urbánek), Milena Vondrová, sociální odbor ONV (Jiřina Švorcová), Jana, jejich dcera (Slávka Hozová), Mirek, jejich syn (Marek Eben). Dále účinkují M. Špánková, Josef Patočka, František Hanus, Jarmila Krulišová, Miloš Hlavica, Lída Plachá, Libuše Havelková, Bořivoj Navrátil, Jana Andresíková.  Natočeno 1975 (40 min).  Obnovená premiéra 9. 12. 2013 v rámci cyklu Rádio Retro – Šťastné a veselé (Rádio Retro, 13:15 h.).

Novoroční noc (1976). Jiří Marek. Režie Jiří Roll. Osoby a obsazení: Vondra st. (Josef Patočka), Jana Vondrová (Miroslava Hozová), Mirek Vondra (Marek Eben), Milena Vondrová (Jiřina Švorcová), Karel Vondra (Karel Urbánek), Štefanová (Lída Plachá), Mánková (Jarmila Krulišová), Mánek (František Hanus), Kodadová (Libuše Havelková), Václav Vondra (Miloš Hlavica), paní Pávková (Zora Polanová), Anděla (Jana Šulcová), paní Klusáčková (Karolina Slunéčková), Staněk, ved. chaty Jitřenka (Josef Maršík), hlas z vysílačky (Mieczyslav Piotrowski) a Pépi, údržbář (Jiří Plachý). Natočeno v roce 1976 (43 min). Obnovená premiéra 22. 11. 2020 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky.

Lupič v domě (4. díl seriálu) (1976). Režie Alena Adamcová. Osoby a obsazení: Vondra (Karel Urbánek), Jana, jeho dcera (Slávka Hozová), Brázda (Bořivoj Navrátil), Štefanová (Lída Plachá), Mrázek (Luděk Kopřiva), pan Kodada (???), Zdeněk Malý (Alfréd Strejček).  Obnovená premiéra 7. 7. 2012 v pořadu RozHraní – Poklady rozhlasového archívu.

Bubeník (7. díl seriálu) (1976).  Jan Otčenášek. Režie Alena Adamcová. Účinkují Jiřina Švorcová, Karel Urbánek, Marek Eben, M. Špánková. Premiéra 8. 2. 1976. Úryvek k poslechu zde.

Bouře ve sklenici vody (1976). Stanislav Vyskočil. Zvuk. Ivo Fišer. Záznam a střih Jana Pelantová. Použitá hudba Felix Slováček (Zpívej dál). Hudební a zvukové efekty Dana Brochová. Asistentka režie Kateřina Hrdinová. Dramaturg Vladimír Gromov. Režie Stanislav Vyskočil. Osoby a obsazení: Jana Vondrová (Miroslava Špánková Hozová), vedoucí laboratoře (Pavel Jiras), Janíček (Ivo Gübel), Luboš (Jaroslav Drbohlav), paní Klára (Regina Rázlová), Eliška (Jaroslava Pokorná), mužský hlas v telefonu (Bohuslav Ličman). Natočeno 1976. Premiéra 21. 11. 1976 (Praha – RPD, 15:30 – 16:02 h.; 30 min.).

Novoroční noc (1976). Jiří Marek. Režie Jiří Roll. Premiéra 1. 1. 1977.

Množiny na horské louce (1976). Jana Knitlová. Režie Jiří Roll. Premiéra 2. 1. 1977 (Praha 15:30 – 16:07 h.).

Utrpení mladého Stoklasy (13. část seriálu) (1976). Jan Otčenášek. Režie Alena Adamcová. Osoby a obsazení: Karel Vondra, vedoucí topenářského družstva (Karel Urbánek), Milena Vondrová, sociální odbor ONV (Jiřina Švorcová), Mirek, jejich syn (Marek Eben). Dále účinkují Špánková, Antonín Molčík, Hušková, Schneider, Šrajerová a Jana Andresíková.

Že by zázračný pes? (24. díl seriálu) (1976). Jan Otčenášek. Režie Alena Adamcová. Osoby a obsazení: Karel Vondra, vedoucí topenářského družstva (Karel Urbánek), Milena Vondrová, sociální odbor ONV (Jiřina Švorcová), Jana, jejich dcera (Slávka Hozová), Mirek, jejich syn (Marek Eben). Dále účinkují Lída Plachá, Miloš Willig, Ota Žebrák, Karel Fořt a Bohuslav Kubšovský.

Portrét (1976). K. Pošová. Další tvůrci nezjištěni. Premiéra prosinec 1976.

Náměstek (1976). J. Křenek. Režie Alena Adamcová (?). Premiéra 9. 1. 1977 (Praha 15:30 – 16:07 h.).

Výlet do Drážďan (1977). Ivan Bednář. Režie Josef Hajdučík. Osoby a obsazení: Jiřina Plačková (Karolina Slunéčková), Emil Plaček (Oldřich Musil), Milena Vondrová (Jiřina Švorcová), první celník (Václav Kotva), Jana Vondrová (Miroslava Hozová), Karel Vondra (Karel Urbánek), Mirek Vondra (Marek Eben), druhý celník (Pavel Rubeš), servíka (Jarmila Wankeová) a Smeták (Antonín Hardt). Natočeno v roce 1977. Obnovená premiéra 22. 11. 2020 (ČRo 3 Vltava, 15:45 h.; 29 min.) v cyklu Hra pro pamětníky.

Špagety po uhlířsku (64. díl seriálu) (1977). Napsal Alex Koenigsmark. Režie Olga Valentová. Osoby a obsazení: Karel Vondra, vedoucí topenářského družstva (Karel Urbánek), Milena Vondrová, sociální odbor ONV (Jiřina Švorcová), Jana, jejich dcera (Slávka Hozová), Mirek, jejich syn (Marek Eben), malíř Brázda (Bořivoj Navrátil), smeták (Antonín Hardt), Příbíková (Jaroslava Drmlová), prodavačka (Věra Havlatová). Psa „štěkal“ Artur Šviha. Dále účinkoval Činoherní sbor. Natočeno v roce 1977 (28 min.). Obnovená premiéra 11. 8. 2012 v cyklu RozHraní – Poklady z rozhlasového archívu.

Trojská válka (68. díl seriálu). Režie Jiří Roll. Osoby a obsazení: Karel Vondra, vedoucí topenářského družstva (Karel Urbánek), Milena Vondrová, sociální odbor ONV (Jiřina Švorcová), Jana, jejich dcera (Slávka Hozová), Mirek, jejich syn (Marek Eben), Milenina kolegyně z práce (Jana Andresíková), Emil Prouza (???) a další. Obnovená premiéra 14. 7. 2012 v cyklu RozHraní – Poklady z rozhlasového archivu.

Malér (1977).  Napsal Karel Hvížďala. Zvuk Jaroslava Eliášková. Záznam a střih Věra Nováková. Hudební a zvukové efekty Dana Brochová. Asistentka režie Kateřina Hrdinová. Dramaturg Vladimír Gromov. Režie Josef Hajdučík. Osoby a obsazení: Karel Vondra (Karel Urbánek), Milena Vondrová (Jiřina Švorcová), Mirek Vondra (Marek Eben), Petr (Jiří Krampol), Pavel (Jan Řeřicha), Štefanová (Lída Plachová), Smeták (Antonín Hardt), náčelník VB (Zdeněk Kutil), příslušník VB (Ladislav Kazda), vyšetřovatel (Vítězslav Jirsák), Brázda (Bořivoj Navrátil).  Natočeno 1977. Premiéra 22. 5. 1977 (Praha-RPD, 15:30 – 15:58 h.; 26 min.).

Svatba v Portyči (1977). Vzpomínka na mnichovské události konfrontovaná s některými válečnickými výkřiky našich časů. Napsal Miroslav Mráz. Dramaturg Vladimír Gromov. Odpovědný redaktor dr. Jaromír Ptáček. Osoby a obsazení: starý pán (Miloš Nedbal). Natočeno 1977.

Nový automobil (1977). Ivan Bednář. Režie Alena Adamcová. Premiéra říjen 1977.

Štědrovečerní anabáze (1977). Alex Koenigsmark. Premiéra (?) 24. 12. 1977 (Praha, 10:30 h).

Novoroční holub (1977). Jan Kostrhun. Premiéra 31. 12. 1977 (Vltava, 12:00 – 12:45 h).

Romance (1978). Jaromír Ptáček. Režie Alena Adamcová. Premiéra 14. 1. 1978.

Alegorická tatra (1978). Alex Koenigsmark. Režie Alena Adamcová. Osoby a obsazení: Jana Vondrová (Miroslava Slávka Špánková Hozová), Mirek Vondra (Marek Eben), děda Vondra (Josef Patočka), Ervín Koneš (Zdeněk Ornest), Láďa Vašek, Mirkův spolužák (Martin Velda),  Simona Konešová (Jana Šlehoferová), Vinařík, důchodce (Ferdinand Krůta), Bureš, vedoucí Kovodružstva (Svatopluk Skládal), Eliška Volejníková (Jaroslava Pokorná), Alois Kyselka (Vladimír Hlavatý), Richard Kyselka (Jan Přeučil), Saša Knoblochová, zpěvačka (Jana Drbohlavová), Jindra, šéfkuchař (Jiří Bruder) a další. Repríza 2. 5. 1978 (Praha, 10:48 – 11:30 h.) v cyklu Jak se máte, Vondrovi?

Výchovná lekce (1978). Lumír Dvořák. Zvuk Pavla Vodrážková. Záznam a střih Alena Vejsadová. Hudební spolupráce Hana Brothánková. Asistentka režie Věra Havlatová. Režie Jana Bezdíčková.

Osoby a obsazení: Karel Vondra (Karel Urbánek), Vojtěch Matějka, mistr (Ferdinand Krůta), Zdeněk Bradáč, podnikový ředitel (Oldřich Janovský), Viktor Holzman, ekonomický náměstek (Dalimil Klapka), Hampejz, mistr v lisovně (Josef Vondráček), Áda Rajtr, seřizovač (Jan Kotva), Božka Čulíková, dělnice v lisovně (Eva Klepáčová), Pepina Kořínková, dělnice v lisovně (Luba Skořepová), Ota Macourek, soustružník (Jaroslav Kepka), Jindra Břehule, frézař (Michal Pavlata), Tonda Kudláček, nástrojař (Bohuš Pastorek), Tomáš Šmejkal, brusič (Ladislav Kazda), žena v lisovně (Věra Havlatová), hlasatelka (Hana Brothánková).

Natočeno 1978. Premiéra 5. 8. 1978 (Praha – RPD, 10:31 – 11:00 h.; 23 min.).

Případ snaživého mistra (1978). Jiří Hubička. Zvuk Jaromír Pěnčík. Záznam a střih Jana Kuchovská. Režie Zdeněk Kozák.

Osoby a obsazení: děda Vondra (Josef Patočka), Mirek Vondra (Marek Eben), Václav Krátký, mistr (Milan Vágner), vyšetřovatel (Leopold Franc), ing. Vávra, vedoucí provozu (Rudolf Krátký), Janoušek, dělník (Zdeněk Maryška), Pavlasová (Helena Trýbová), Koulová (Blažena Rýznarová), předseda senátu (Oldřich Vykypěl), úřednice (Stanislava Strobachová), vedoucí odboru (Jiří Dušek).

Nastudovalo Brno. Natočeno 13. 11. 1978 (studio 6, 14:00 – 18:00 h.; 29 min.).

Skvrny na vodě (1978). Eva Poláková. Zvuk Jaromír Pěnčík. Záznam a střih Jana Kuchovská. Režie Olga Zezulová.

Osoby a obsazení: Franta Pospíchal (Jiří Tomek), Karel Vondra (Karel Urbánek), Lída Pospíchalová (Jana Hlaváčková), Ludva (Josef Husník), předseda JZD (Jiří Valchař), nadporučík VB (Pavel Kunert), Musil (Karel Fajt), hostinský (Jaromír Ostrý).

Nastudovalo Brno. Natočeno 28. 11. 1978 (studio 6, 14:00 – 18:00 h; 28 min.).

Poslední leč aneb Zaječí války (1978). Jiří Křenek. Zvuk Blanka Bezrová. Záznam a střih Marcela Váňová. Asistent studia Artur Šviha. Hudební spolupráce Iva Valentová. Asistentka režie Věra Havlatová. Dramaturg Ivan Chrz. Režie Jana Bezdíčková.

Osoby a obsazení: Mánek (František  ???), Karlíček (Vlastimil Brodský), Antoš (Jan Faltýnek), Seidl (Miloš Rozhoň), Cholera (Lubomír Lipský), Olda, syn hostinského (Otakar Brousek II.), hostniská (Věra Havlatová) a činoherní sbor.

Natočeno 1978. Premiéra 2. 12. 1978 (Praha – RPD, 29 min.).

Jak nepsat silvestrovský seriál (1978). Osoby a obsazení: ředitel (Václav Lohniský), dramaturg (Jiří Hálek), režisérka (Iva Janžurová), Karel Vondra (Karel Urbánek), Milena Vondrová (Jiřina Švorcová), major Zeman (Vladimír Brabec), ??? (Jiří Sovák) a další. Premiéra 31. 12. 1978.

Dvojka z chování (1979). Zdeněk Vajda. Zvuk Jaromír Pěnčík. Záznam a střih Jana Kuchovská a ing. Josef Daněk. Režie Olga Zezulová.

Osoby a obsazení: Křížová (Eva Hradilová), Odehnal (Vilém Lamparter), ředitelka (Jana Janovská), školník (Otakar Dadák), inspektor (Jiří Dušek), Cejp (Maxmilián Hornyš), Cejpová (Růžena Michalová), Mánek (František Hanus), Mánková (Jarmila Krulišová), školní hlasatel (Ladislav Lakomý), 1. dítě (Ota Dadák ml.), 2. dítě (Jaroslav Dadák).

Nastudovalo Brno. Natočeno 26. 1. 1979 (studio 6, 14:00 – 18:00 h.).

Nečekaný apríl. Repríza 3. 4. 1979 (Praha, 11:00 h.).

Případ nezodpovědného trenéra (1979). Eva Poláková. Zvuk Jaromír Pěnčík. Záznam a střih Marie Stojanová. Režie Olga Zezulová.

Osoby a obsazení: Křížová, učitelka (Eva Hradilová), ředitelka (Jana Janovská), Mánek (František Hanus), Mirka Šercová (Lubomíra Sonková), její matka (Jana Ebertová), Renáta, její sestra (Jiřina Grunová), Helena (Sylvia Nitrová), trenér (Rudolf Krátký), doktor (Lumír Peňáz), hlas z amplionu (Jiří Brož), hlasatel (Jan Fiala).

Nastudovalo Brno. Natočeno 3. 5. 1979 (studio 6, 18:30 – 22:30 h.; 29 min.).

Hodné děti (1979). Vlastimil Venclík. Režie Alena Adamcová. Účinkují Jiřina Švorcová, Bedřich Prokoš, Zdeněk Dítě, Ludmila Roubíková a další. Natočeno 1979. Premiéra listopad 1979. Lit.: -fr-: Rozhlas. Nezjištěný výstřižek, 28. 11. 1979 (recenze).

Kovářova kobyla chodí bosa (1979). Alex Koenigsmark. Osoby a obsazení: Vondra (Karel Urbánek), lékař (???), sestřička (???) a další. Obsah: Soudruh Vondra má chřipku. Prosí však lékaře, ať ho v pondělí uschopní – v závodě se totiž budou přejímat nová ústřední topení, a tak by mohlo dojít k rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, pokud on na to nedohlédne… Ukázka zde.

Oslava (1980). Aleš Fuchs. Režie Alena Adamcová. Šéfredaktor Stanislav Neubert. Hlavní dramaturg Vladimír Gromov. – „První díl sedmidílného cyklu příběhů věnovaných manželským problémům v rodině Vondrových. Díl kriticky zobrazuje oslavy MDŽ na pracovištích Karla a Mileny Vondrových. Karel Vondra se seznamuje s Eliškou Svobodovou, která v dalších dílech zasáhne do jeho života.“ Premiéra 15. 3. 1980.

Inspirace (1980). Vladimír Gromov. Účinkují Jiřina Švorcová, Karel Urbánek, Marek Eben, Vítězslav Jandák a další. Premiéra 11. 6. 1980.

Jenom láska (1980). Jan Jílek. Režie Olga Valentová. Premiéra 23. 8. 1980.

Srážka (1980). Josef Dušek. Premiéra září 1980.

Doktor Kuklín a vzácné kovy (1980). Jana Knitlová. Režie Jana Bezdíčková. Účinkují Miroslav Masopust, Jana Andresíková a další. Natočeno 1980. Premiéra září 1980.

Doktor Kuklín a stáložárná kamna (1980). Oldřich Knitl. Režie Jana Knitlová. Účinkují Vlastimil Brodský, Antonie Hegerlíková. Premiéra září 1980.

Cyrano z Kladna (1980). Jan Skopeček. Osoby a obsazení: herec Hruška (Viktor Vrabec) a další. Premiéra 8. 11. 1980.

Příklady táhnou (1981). Lucie Bělohradská. Režie Olga Valentová. Osoby a obsazení: Vondra (Karel Urbánek), Lesný (Ladislav Frej), Lesná (Alena Vránová), Káťa (K. Žalská). Premiéra 7. 3. 1981.

Beton jako beton (1981). Vladěna Krumlová.  Natočeno 1981. Premiéra 15. 3. 1981.

Jak budu žít? (1981). Bohumil Nepovím. Režie Alena Adamcová. Osoby a obsazení: děda Vondra (Josef Patočka), invalida Hora (Vilém Besser), jeho syn (Bohuslav Kalva). Natočeno 1981. Premiéra 22. 3. 1981.

Osamělý král (1981). Roman Ráž. Dramaturg Jaromír Ptáček. Zvuk Hana Milenová. Záznam a střih Jana Fišerová. Hudební a zvuková spolupráce Iva Valentová. Asistentka režie Věra Havlatová. Režie Alena Adamcová. Osoby a obsazení: Karel Vondra (Karel Urbánek), Mirek Vondra (Marek Eben), Venca Král (Miroslav Moravec), mistr kotlářů (Ivo Gübel), Bohunka (Jorga Kotrbová), Standa Zeman (Jan Teplý I.), inženýr Kočí (Vilém Besser), prozařovač (Radislav Nikodém), Bohuš Řepa (Miroslav Středa), reportér (Miloš Rozhoň), Eliška (Jaroslava Pokorná), hlášení (Miloš Rozhoň).  Premiéra 9. 5. 1981 (Praha – RPD, 10:30 – 11:00 h.).

Obrysy světla 1/7 – 5. Koncový spínač (1981). Roman Ráž. Premiéra květen 1981. – 7. Vagon pudru. Dramaturg Jaromír Ptáček. Režie Alena Adamcová. Zvuk Hana Milenová. Záznam a střih Jana Fišerová. Hudební a zvuková spolupráce Iva Valentová. Asistentka režie Věra Havlatová. Osoby a obsazení: Mirek Vondra (Marek Eben), Karel Vondra (Karel Urbánek), Milena Vondrová (Jiřina Švorcová), Jana Vondrová (Miroslava Slávka Hozová), děda Vondra (Josef Patočka), Bohuš Řepa (Miroslav Středa), inženýr Kočí (Vilém Besser), Standa Zeman (Jan Teplý I.), Eliška (Jaroslava Pokorná), námořník (Karel Heřmánek), Fero Lasinčiak (Bohumil Bezouška), ředitel (Jiří Mikota), Šotík (Rudolf Vodrážka), reportér (Miloš Rozhoň), Jarča (Regina Lódrová), hlášení (Miloš Rozhoň).
Natočeno 1981. Premiéra 16. 5. 1981 (Praha – RPD, 10:30 – 11:00 h.). Repríza 19. 5. 1981 (Praha, 11:25 h.).

Kavalír (1981). Mirko Halm. Zvuk Zdeněk Škopán. Záznam a střih Miroslava Čápová. Hudební a zvuková koláž Hana Brothánková. Asistentka režie Věra Havlatová. Dramaturgie Jarmila Konrádová. Režie Olga Valentová. Osoby a obsazení: Stanislav Vondra (Josef Patočka), Mirek Vondra (Marek Eben), Anežka Lázničková (Jiřina Šejbalová), ředitelka (Ljuba Hušková), Rýdl (Josef Velda), Rýdlová (Ivanka Devátá), Bouzek (Ladislav Brothánek), hlášení (Hana Brothánková). Premiéra 23. 5. 1981 (Praha, 10:30 – 11:00 h.). Repríza 26. 5. 1981 (Praha, 11:25 h.).

Nadělení čili Malér (1981). Martin Holeňa. Premiéra 25. 7. 1981.

Poněkud nevhodná známost (1981). Jan Czech a Jan Dvořák. Režie Karel Žalud. Osoby a obsazení: Mirek Vondra  (Marek Erben), Vondra (Karel Urbánek), Vondrová (Jiřina Švorcová) a další. Premiéra 19. 9. 1981.

Hoře a loučení (1981). Jan Czech a Jan Dvořák. Režie Karel Žalud. Osoby a obsazení: Mirek Vondra  (Marek Erben), Vondra (Karel Urbánek), Vondrová (Jiřina Švorcová), Ringo (Karel Heřmánek), Vláďa (Petr Svojtka), Lucie (Dagmar Veškrnová Havlová). Premiéra 26. 9. 1981.

Jak udělat dojem světáka (1981). Jan Ekl. Premiéra 28. 11. 1981 (Praha).

..níčka aneb Zelené vánoce (1981). Vladimír Gromov. Režie Vladimír Gromov. Premiéra 26. 12. 1981.

Venku je lev (1982). Anna Hodková. Premiéra 30. 1. 1981.

Předjaří 1/3 (1982). Josef Dušek. Režie Vladimír Tomeš. Premiéra 1. dílu 13. 2. 1982.

Blýskání na časy (1982). Luďa Marešová. Premiéra 13. 6. 1982.

Klíč (1982). 334. díl seriálu. Lucie Bělohradská – Jan Uhrín. Zvuk Hana Milenová. Záznam a střih Jana Fišerová. Zvukové efekty Jiří Litoš. Asistentka režie Marie Procházková. Dramaturgie Jarmila Konrádová. Režie Vladimír Gromov. Osoby a obsazení: Jana Vondrová (Miroslava Slávka Hozová), Alice Langerová, Janina spolužačka (Zora Jandová), Radek Černý a Petr Nový, posluchači čtvrtého ročníku (Jaroslav Horák a Petr Svoboda), hlášení (Jaroslav Hausdor). Premiéra 3. 7. 1982 (Praha, 10:30 – 10:54 h.).

Šraml (1982). Jan Kříž. Režie Jiří Roll. Osoby a obsazení: Standa Vondra (Josef Patočka), jeho kamarádi (Bedřich Prokoš, František Filipovský, Lubomír Lipský). Premiéra červenec 1982.

Je to kulatý (1982). Pavel Hanuš. Dramaturg Ivan Chrz. Režie Karel Žalud. Osoby a obsazení: ??? (Ilja Prachař), Vondra (Karel Urbánek), Prokopec (Marcel Vašinka). Natočeno 1982. Premiéra červenec 1982.

Řekněte mi, co mám dělat? (1982). Dana Tučková a Jiří Strnad. Premiéra 13. 11. 1982 (Praha).

Zimní víkend (1982). Josef Dušek a Růžena Dušková. Premiéra prosinec 1982.

Lásky hra ostudná (1983). Jaromír Ptáček. Režie nezjištěna. Premiéra 1983.

Jak to bylo s tím stěhováním (1985). Jana Dohnalová a Jaroslav Hlávka. 11. část vzpomínkového cyklu tentokrát z roku 1985. Hudební spolupráce Hana Brothánková. Úprava a režie Ivan Chrz.  Osoby a obsazení: Milena Vondrová (Jiřina Švorcová), Karel Vondra (Karel Urbánek), paní Kodadová (Libuše Havelková), paní Štefanová (Lída Plachá), pan Mrázek (Luděk Kopřiva), malíř Brázda (Bořivoj Navrátil), ing. Slabý (Vladimír Krška). Dále ze záznamu: Růženka (Jana Andresíková), Martínek (Čestmír Řanda), Koutná (Růžena Merunková) a další. Repríza (?) 2. 12. 1986 (Praha, 11:25 – 12:00 h.).

Hygienická stanice 1/? (1986). Marcela Fremundová a Luděk Šraibr. Dramaturg Svatopluk Štefl. Režie Vladimír Gromov. Osoby a obsazení: Jana Vondrová (Miroslava Slávka Hozová), dr. Královec (Jan Teplý), ing. Drozden (Jiří Plachý), ředitel Vaněk (Karel Richter), ředitel Myjavských strojíren (Vlastimil Fišar). Natočeno v roce 1986. Premiéra 6. 12. 1986 (Praha, 10:30 – 11:00 h.).

Vesnické romance 1/7 (1987)
Věra Martinová. Improvizace na cimbál a hudební spolupráce Jaroslav Jakubíček. Pevěcký sbor Eva Gazárková, Marie Vyoralová, Vlasta Fialová, Jana Krátká, Květa Kousalová, Marta Křístková, Miroslava Hniličková, Eva Filová. Zvuk Zdeněk Janoušek. Záznam a střih Jana Kuchovská, Simona Štouračová. Asistentka režie Jana Krátká. Dramaturg Ivan Chrz a Svatopluk Štefl. Hlavní dramaturg Vladimír Gromov. Režie Markéta Jahodová.

Část první – Jarmila Bělková. Osoby a obsazení: Bělková (Jitka Sedláčková), Křížek (Zdeněk Junák), Jeřábek (Aleš Jarý), Mánek (František Hanus), Mácová (Drahomíra Hofmanová), Kudrna (Ladislav Lakomý), Svára (Josef Husník), Svárová (Zdena Herfortová), Vondrová (Jiřina Švorcová).
Nastudovalo Brno. Natočeno 8. – 17. 6. 1987 (studio 7, 14:00 – 22:30 h.; 27 min.).

Část druhá – Marie Svárová. Osoby a obsazení: Svárová (Zdena Herfortová), Jeřábek (Aleš Jarý), Belková (Jitka Sedláčková), Mánková (Jarmila Krulišová), Sejka (Libuše Billová), Vlasta (Marcela Vostarková), Vondrová (Jiřina Švorcová).
Nastudovalo Brno. Natočeno 11. – 18. 8. 1987 (studio 7, 14:00 – 22:30 h.; 29 min.).

Část třetí – Vilém Jeřábek. Osoby a obsazení: Jeřábek (Aleš Jarý), Bělková (Jitka Sedláčková), Mácová (Drahomíra Hofmanová), Mánek (František Hanus), Hošek (Leopold Franc), Křížek (Zdeněk Junák), předseda (Jaroslav Dufek), Svárová (Zdena Herfortová), Svára (Josef Husník), Vondrová (Jiřina Švorcová). Zpěv František Máčka a Zdeněk Junák.
Nastudovalo Brno. Natočeno 24. – 25. 8. 1987 (studio 7, 14:00 – 22:30 h.; 29 min.).

Část čtvrtá – Petr Svára. Osoby a obsazení: Svára (Josef Husník), Svárová (Zdena Herfortová), Bělková (Jitka Sedláčková), Brašna (Jan Zvoník), Vlasta (Marcela Vostárková), mladíci (Erik Pardus, Karel Mišurec), Vondrová (Jiřina Švorcová), Křížek – zpěv (Zdeněk Junák).
Nastudovalo Brno. Natočeno 26. – 27. 8. 1987 (studio 7, 14:00 – 18:00 h.; 29 min.).

Část pátá – Ilona Mácová. Osoby a obsazení: Mácová (Drahomíra Hofmanová), Jeřábek (Aleš Jarý), Bělková (Jitka Sedláčková), Křížek (Zdeněk Junák), kapitán (Vladimír Krátký), předseda (Jaroslav Dufek), Vondrová (Jiřina Švorcová). Zpěv František Máčka.
Nastudovalo Brno. Natočeno 27. – 31. 8. 1987 (studio 7, 14:00 – 20:00 h.; 27 min.).

Část šestá – Josef Mánek. Osoby a obsazení: Mánek (František Hanus), Mánková (Jarmila Krulišová), Bělková (Jitka Sedláčková), Jeřábek (Aleš Jarý), redaktor (Josef Štefl), Vondrová (Jiřina Švorcová).
Nastudovalo Brno. Natočeno 1. – 2. 9. 1987 (studio 7, 8:00 – 18:00 h.; 28,6 min.).

Část sedmá – Hynek Křížek. Osoby a obsazení: Křížek (Zdeněk Junák), Bělková (Jitka Sedláčková), Svárová (Zdena Herfortová), Mánek (František Hanus), předseda (Jaroslav Dufek), Kudrna (Ladislav Lakomý), Olinka (Lubomíra Sonková), tatíček (Rudolf Krátký), Vondrová (Jiřina Švorcová). Zpěv František Múčka.
Nastudovalo Brno. Natočeno 3. – 4. 9. 1987 (studio 7, 9:00 – 18:00 h.; 29 min.).

Svědomitá pracovnice (1988). Marie Procházková. Dramaturgie Jana Weberová. Režie Olga Valentová.  Osoby a obsazení: nadporučík Říha (Pavel Soukup), Aleš Kuklín (Miroslav Masopust), Alena Koutná (Růžena Merunková), Věra Knechtová (Marie Marešová), Romana Andrlová (Jitka Faltysová), Simona Šafářová (Jaroslava Kretschmerová), ředitel (Miroslav Moravec), Běhounek (Vladimír Krška), Rohlíčková (Daniela Bartáková), Javorová (Vlasta Fabianová), kontrolor (Jan Víšek), zákazníci (Jaroslava Drmlová, Milan Slabihoud a Oldřich Panovský.  Natočeno 1988. Repríza 8. 2. 1988 (Praha, 21:45 – 22:15 h.).

Narozeniny (1988). Zuzana Kočová. Dramaturg Ivan Chrz. Režie Jana Bezdíčková. Osoby a obsazení: Milena Vondrová (Jiřina Švorcová), slečna Vitochová (Marie Marešová), Karel Vondra (Karel Urbánek), Staník (Bohumil Švarc II.), Růžena (Jana Andresíková), Václav (Bohumil Švarc), Jaroslav (Jiří Prager), hlas v telefonu (Ladislav Brothánek), Djemar (Zdeněk Řehoř). Natočeno 1988. Repríza 30. 5. 1988 (Praha, 21:45 – 22:15 h.).

Plují lodi do Triany (1988). Jan Kolář. Dramaturg Svatopluk Štefl. Režie Petr Adler. Osoby a obsazení: Františka Bulíčková zvaná Fany Orkán (Ljuba Hermanová), Irena Kroupová (Ivana Andrlová), Milena Vondrová (Jiřina Švorcová), Pavel (Jiří Bartoška), Sádlo (Svatopluk Beneš), ženy (Ludmila Roubíková a Marie Marešová), hosté (Josef Velda a Jiří Samek). Natočeno 1988. Premiéra 4. 6. 1988 (Praha,  10:30 – 11:00 h.).

Hodina zpěvu (1988). Napsala Zdeňka Psůtková. Dramaturgie Jarmila Konrádová. Osoby a obsazení: Mirek Vondra, syn (Marek Eben), učitelka hudby (Nelly Gaierová) a žačka Kateřina Vesecká (Hana Czivišová – Hessová). Natočeno v roce 1988 (31 min.). Obnovená premiéra

678- 680. Optimální varianta (1988) Miroslav Vaic. Improvizace na violoncello Jan Vychytil. Hudební a zvuková spolupráce Hana Brothánková. Zvuk Pavla Horynová. Záznam a střih Věra Blovská. Asistentka režie Dana Reichová. Použitá hudba Wabi Daněk (Stromy). Dramaturg Jana Weberová. Režie Jana Bezdíčková. Příběh se odehrává v Krkonoších na chatě Václava Vondry. Dva mladí novináři Marek a Eda natáčejí reportáž o krkonošské fauně a flóře… Osoby a obsazení: Eda (Jiří Schwarz), Marek (Otakar Brousek II.), Hanka (Soňa Dvořáková), Věra (Zora Jandová), Václav Vondra (Miloš Hlavica), Vendulka (Irena Jeřábková, DRDS), Věřin otec (Karel Hlušička), Janovec (Josef Velda), Klopsa (Jiří Klem), turistka (Daniela Bartáková), náměstek (Jan Pohan), Rypeš (Oldřich Janovský), hlášení (Hana Brothánková). Natočeno 1988. Premiéra 3. dílu 2. 7. 1988 (Praha, 10:30 – 11:00 h.; 29 min.). Repríza 3. dílu 4. 7. 1988 (Praha, 21:45 h.).

Výlety do snů 1/? (1988?). Miroslav Zounar a Josef Kubíček. Hudební spolupráce Petr Šplíchal. Dramaturg Vladimír Gromov. Režie Markéta Jahodová. Osoby a obsazení: Vondrová (Jiřina Švorcová), Hrabovská (Jaroslava Pokorná), Šlitr (Jiří Mikota), Rejsek (Vladimír Švabík), Karel Vondra (Karel Urbánek), Kratochvíl (Ladislav Trojan), Krohová (Simona Stašová), Nekolný (Ota Sklenčka) a další. Natočeno 1988 (?). Repríza 2. dílu 18. 7. 1988 (Praha, 21:45 – 22:15 h.).

Žofinka (1988). Jan Skopeček. Dramaturgie Jana Weberová. Režie Vladimír Gromov. Osoby a obsazení: Vondrová (Jiřina Švorcová), Alžběta Pelikánová (Marie Marešová), Růžena Knapová (Ludmila Roubíková), paní Márová (Nataša Baženovová), Eliška Poncarová (Věra Tichánková), prodavačka (Radka Dulíková), pan Láznička (Jiří Holý), paní Poupětová (Miluše Dreiseitlová), výčepní (Josef Vondráček), mladíci (Lukáš Hlavica a Martin Zounar), příslušník VB (Jaroslav Horák), magistr Klán (Svatopluk Beneš), řidič dodávky (Jiří Binek). Natočeno 1988. Repríza 25. 7. 1988.

Ukradený autobus (1988). Pavel Spálený. Hudební spolupráce Petr Šplíchal. Dramaturg a režie Vladimír Gromov. Osoby a obsazení: Václav Vondra (Miloš Hlavica), Jana Vondrová (Miroslava Hozová), Stáník (Bohumil Švarc II.), Mareček (Ladislav Mrkvička), náměstek Ciler (Antonín Molčík), Zimák (Bohuslav Kalva), MUDr. Králová (Jaroslava Obermaierová). Natočeno 1988. Premiéra 30. 7. 1988 (Praha, 10:30 – 11:00 h.).

Případ pronajaté garsoniéry (1989?). Vladěna Krumlová. Premiéra 21. 1. 1989 (Praha, 10:30 h).

Ostrov v Polynésii (1989). O. Schmidt. Premiéra 28. 1. 1989 (Praha, 10:30 h.).

Schody do ráje 1/3 (1989). Roman Ráž. Dramaturg Vladimír Gromov. Režie Olga Valentová. Osoby a obsazení: Milena Vondrová (Jiřina Švorcová), Karel Vondra (Karel Urbánek), Jana Vondrová (Slávka Hozová), Stáník (Bohumil Švarc II.), Berková (Vlasta Fabianová), Šárka (Jorga Kotrbová), Bouda (Jiří Plachý), technik vodáren (Jan Pohan), poslanec Huťka (Jan Faltýnek), lékařka (Daniela Bartáková) a další. Premiéra 2. dílu 11. 2. 1989. Repríza 2. dílu 13. 2. 1989 (Praha, 21:45 – 22:15 h.). Premiéra 3. dílu 18. 2. 1989 (Praha, 10:30 – 11:00 h.). Repríza 3. dílu 20. 2. 1989 (Praha, 21:45 h).

Obsah: 3. Bez schodů.

Doktor Kuklín a steelky (1989) Jan Králík. Dramaturg Vladimír Gromov. Režie Jana Bezdíčková. Osoby a obsazení: Eva Pešková (Ljuba Krbová), Jiří Pešek (Tomáš Töpfer), Kubec (Ladislav Brothánek), vedoucí (Jan Teplý), Vlk (Michal Pavlata), Kuklín (Miroslav Masopust), Růženka (Růžena Merunková).  Natočeno 1989. Premiéra 25. 2. 1989 (Praha, 10:30 – 11:00 h.). Repríza 27. 2. 1989 (Praha, 21:45 – 22:15 h.).

Dárce neznámý (1989). Helena Benešová. Dramaturgie Marie Skoumalová. Režie Hana Kofránková. Osoby a obsazení: stařenka Lojzi Kopáčková (Věra Kubánková), stařenka Sibylka Kumská (Marie Marešová), příslušník VB (David Vejražka), chlapec (Ivan Trojan), dívka (Ilona Svobodová), Milena Vondrová (Jiřina Švorcová) a další. Premiéra 4. 3. 1989 (Praha, 10:30 – 11:00 h.).

Jak se stát neviditelným 1/? (1989). Viktorín Šulc. Dramaturg Svatopluk Štefl. Režie Miroslav Buriánek. Osoby a obsazení: Michal Bříza (Ivan Gübel), Kamil Souček (Tomáš Šolc), Karel Matějovský (Pavel Pavlovský), Günter Probošt (Josef Nechutný), Vladimír Kortán (Jaroslav Konečný), Broglé, řečený Brogi (Milan Vlachovský), docent Havel, psycholog (Miloslav Včala), Josef Peterka (Jan Gross), Viktorie Kramperová (Martina Samková), Zubr Horyna (Zdeněk Sedláček), vrchní (Miroslav Popek), Jana Vondrová (Miroslava Slávka Hozová). Nastudovala Plzeň v roce 1989. Premiéra 2. dílu 1. 4. 1989 (Praha, 10:30 – 11:00 h). Premiéra 1. dílu 25. 3. 1989 (Praha, 10:30 h.), repríza 1. dílu 27. 3. 1989 (Praha, 21:45 – 22:15 h.).

Zahrádkářův rok 1/? (1989). Ladislav Langpaul. Dramaturgie Jana Weberová.  Režie Jana Bezdíčková. Osoby a obsazení: Milena Vondrová (Jiřina Švorcová), Karel Vondra (Karel Urbánek), Josef Borůvka (Milan Neděla), Václav Zoul (Karel Hlušička), Jaroslav Prchlík (Zdeněk Řehoř), Bašta (Karel Augusta), Baštová, jeho žena (Miriam Kantorková), Ondra Čermák (Martin Velda), doktor (Milan Riehs), vrchní (Ladislav Kazda). Natočeno 1989. Premiéra 2. dílu 20. 5. 1989 (Praha, 10:30 h.), 3. dílu 27. 5. 1989 (Praha, 10:30 h.). Repríza 2. dílu 22. 5. 1989 (Praha, 21:45 – 22:15 h.).

Obsah: 2. O člověku zahradnickém – 3. Okurková sezóna

Jak to jednou bude 1/2 (1989). Jarmila Konrádová. Dramaturgie Jana Weberová. Režie Ivan Chrz. Natočeno 1989. Premiéra 1. 7. 1989. Repríza 3. 7. 1989 (Praha, 21:45 – 22:15 h.).

Obsah: 2. Ježci.

Pokoj číslo pět 1/? (1989). Viktorie Hradská. Dramaturgie Jarmila Konrádová. Režie Vladimír Gromov. Osoby a obsazení: Jana Vondrová (Slávka Hozová), paní Habichtová (Nelly Gaierová), Zdena Vacková (Martina Hudečková), Marie, pacientka (Valérie Zawadská), Barunka, její dcera (členka DRDS) a další. Natočeno 1989. Premiéra 1. dílu 8. 7. 1989 (Praha, 10:30 – 11:00 h.), 2. dílu 15. 7. 1989 (Praha, 10:30 – 11:00 h.). Repríza 1. dílu 10. 7. 1989 (Praha, 21:45 h).

Obsah: 1. Zdena – Marie

Návraty Mirka Vondry 1/? (1989). Jarmila Konrádová. Retrospektivní seriál. Použité texty Jan Otčenášek, Jan Vedral, Vladimír Kolář, Růžena Dušková, Josef Dušek, Miroslav Vaic. Dramaturgie Jana Weberová. Režie Ivan Chrz.  Osoby a obsazení: Mirek Vondra (Marek Eben), děda Vondra (Josef Patočka), Zuzana (Marie Horáčková) a další. Natočeno 1989. Premiéra 1. dílu 29. 7. 1989 (Praha, 10:30 – 11:00 h.); 2. dílu 5. 8. 1989; 3. dílu 12. 8. 1989 (Praha, 10:30 – 11:00 h). Repríza 1. dílu 31. 7. 1989 (Praha, 21:45 – 22:15 h). Repríza 2. dílu 7. 8. 1989 (Praha, 21:45 – 22:15 h).

Čisté ruce 1/? (1989). Ladislav Daneš. Dramaturg Ivan Chrz. Režie Olga Valentová. Osoby a obsazení: Milena Vondrová (Jiřina Švorcová), Karel Vondra (Karel Urbánek), Jana Vondrová (Slávka Hozová), Stáník (Bohumil Švarc ml.), pan Dvořák (Miroslav Moravec), paní Čiháková, jeho tchyně (Jaroslava Drmlová), Růžena a Jitka, spolupracovnice Mileny Vondrové (Jana Andresíková a Simona Postlerová), předseda ONV (Jiří Klem), Magda, předsedkyně CZV ROH (Daniela Bartáková), vyvolávač na pouti (Vladimír Čech), Mirek Vondra (Marek Eben).  Natočeno 1989. Premiéra 1. dílu 16. 9. 1989 (Praha, 10:30 – 11:00 h.).
Obsah: 1. Obvinění.

Doktor Kuklín a nebydlící nájemníci (1989). Petr Mrkous. Dramaturgie Jarmila Konrádová. Režie Jana Bezdíčková. Další tvůrci a interpreti nezjištěni. Premiéra 1. dílu 14. 10. 1989 (Praha, 10:30 h.). Repríza 2. dílu 23. 10. 1989 (Praha, 21:45 h.).

Obsah: 2. V pasti.

Není čas plýtvat láskou (1989). Marie Procházková. Dramaturgie Jana Weberová. Režie Vladimír Gromov. Premiéra 11. 11. 1989. Repríza 13. 11. 1989 (Praha, 21:45 h.).

Poslední dobytí a vyloupení hradu Kostrče (1989). Václav Knop. Dramaturgie Jarmila Konrádová. Režie Ivan Chrz.  Natočeno v roce 1989. Premiéra 25. 11. 1989. Repríza 27. 11. 1989 (Praha, 21:45 h.).

Sázky a sázkaři 1/? (1989). Pavel Hanuš. Hudební spolupráce Iva Valentová (2). Dramaturg Ivan Chrz. Režie Markéta Jahodová.

Obsah: 1. Prémie. Osoby a obsazení: Josef Rupl (Josef Bek), Arnošt Rupl (Miroslav Středa), Evžen Rupl (Jiří Štěpnička), Libuše (Simona Stašová), Simona (Taťjana Medvecká), Milena Vondrová (Jiřina Švorcová), Karel Vondra (Karel Urbánek), děda Vondra (Josef Patočka), Ivan (Václav Vydra III.), docent (Karel Pospíšil.  Natočeno 1989. Premiéra 1. dílu 2. 12. 1989 (Praha, 10:30 – 11:00 h.). Repríza 1. dílu 4. 12. 1989 (Praha, 21:45 h).

2. Velká výhra. Osoby a obsazení: Marie Vostrá (Jaroslava Obermaierová), Jan Vostrý (Jiří Klem), Karel Vondra (Karel Urbánek), Milena Vondrová (Jiřina Švorcová), děda Vondra (Josef Patočka), starý Šebánek (Jiří Holý), stará Skřivánková (Antonie Hegerlíková), vedoucí Šmídová (Zdeňka Hadrbolcová), Marková (Božena Böhmová), vedoucí Nožička (Vlastimil Hašek a další. Premiéra 2. dílu 9. 12. 1989 (Praha, 10:30 – 11:00 h.).

Pozn.: Je otázkou, zda byl seriál Sázky a sázkaři vůbec kompletně odvysílán, vzhledem k revolučním událostem.

Lekce z filozofie (19??) (90. díl) Oldřich Knitl. Hlavní dramaturg Vladimír Remeš. Dramaturgie Jaroslava Strejčková.

Natočeno 1976. Premiéra 31. 12. 1976 (Vltava, 27 min.).

Lit.: fr: V rozhlase. In Tvorba 35/1980 (27. 8. 1980), s. 23 (recenze).

Lit.: tom (= Tomáš, Jiří): V rozhlase. In Tvorba 40/1980 (1. 10. 1980), s. 23 (recenze).

Lit.: tom: V rozhlase. In Tvorba 46/1980 (12. 11. 1980) s. 23 (recenze).

Lit.: fr: V rozhlase. In Tvorba 48/1981 (2. 12. 1981), s. 23 (recenze).

Lit.: -da- : Před seriálem, tentokrát v rozhlase. Nezapomeňte na Vondrovy. In Rudé právo 23. 12. 1975, s. 5 (recenze).

Lit.: Hrouda, Vladimír: Konec a začátek roku v rozhlase. Ve znamení premiér. In Rudé právo, 4. 1. 1977, s. 5 (recenze).

Lit.: Holý, Josef – Rok známosti s Vondrovými. In Rudé právo, 11. 2. 1977 (článek)

Tomáš, Jiří – Světla a stíny rozhlasového seriálu. Osmdesát setkání s Vondrovými. In Rudé právo, 15. 7. 1977, s. 5 (článek)

Lit.: Votavová, Jarmila: Stručný nástin historie Českého rozhlasu. Praha: SVO ČRo, 1993, s. 103.

Lit.: Lopatka, Jan: Radiojournal v ko(s)mickém věku. 1. vydání 1983 (samizdat, Expedice), 2. vydání – přetisk v čsp. Scéna 1990 – 1991, 3. vydání – Praha: Inverse, 1993 (s. 13-15, 78), 4. vydání v souboru: Jan Lopatka, Šifra lidské existence, Praha: Torst, 1995.

Holý, Josef – Co nového, Vondrovi. Rozhovor se soudruhem Vladimírem Gromovem. In Rudé právo, 16. 11. 1977, s. 5 (článek).

Lit.: tom: V rozhlase. In Tvorba 39/1980 (24. 9. 1980), s. 23 (recenze).

Lit.: tom: V rozhlase. In Tvorba 10/1981 (11. 3. 1981), s. 23 (recenze).

Lit.: fr: V rozhlase. In Tvorba 21/1981 (27. 5. 1981), s. 23 (recenze).

Lit. Hraše, Jiří: První rozhlasový rodinný seriál. In Svět rozhlasu, 12/2004, s. 9.

Lit.: fr:  V rozhlase. In Tvorba 11/1981 (18. 3. 1981), s. 23 (recenze).

fr: V rozhlase. In Tvorba 38/1981 (23. 9. 1981), s. 23 (recenze).

tom: V rozhlase. In Tvorba 39/1981 (30. 9. 1981), s. 23 (recenze).

tom: V rozhlase. In Tvorba 7/1982 (17. 2. 1982), s. 19 (recenze).

fr (= Frýbort, Pavel): V rozhlase. In Tvorba 24/1982, s. 19 (recenze).

Lit.: šim: V rozhlase. In Tvorba 30/1982 (28. 7. 1982), s. 18 (recenze).

Lit.: tom: Rozhlas. In Tvorba 44/1977 (2. 11. 1977), s. 21 (recenze).

 

 

 

 

 

 

 

Lit.: fr: V rozhlase. In Tvorba 46/1982 (17. 11. 1982), s. 19 (recenze).

Lit.: -t-:  Viktorin Šulc – Jak se stát neviditelným. In Rozhlas 13/1989 (13. 3. 1989), s. 4 (článek).

Lit.: Hubička, Jiří: Rozhlasový dramatický seriál. In Svět rozhlasu 8/2002, s. 21.

Lit.: Machonin, Sergej: Dokument doby. In Příběh se závorkami : (Alternativy). 1. vyd. Brno : Atlantis, 1995, s. 243 – 249 (ukázky z her Karla Steigerwalda pro cyklus Jak se máte, Vondrovi? + subjektivní hodnocení autora). – Cit.: Tři ukázky z řady rozhlasových her Karla Steigerwalda, půlhodinek populárního totalitního seriálu Československého rozhlasu Jak se máte Vondrovi)

I. ŽRALOK

(Zásobovači velkého podniku zneužívají služebních cest pro soukromé účely – černé kšefty, nákupy pod pultem a šmeliny. Hodlají do svých machinací zatáhnout mladého kolegu z obavy, aby jim „mladý žralok“ nepřerostl přes hlavu.)

20. Jízda autem

…

ŠEBESTA Soudruhu Vondro.

VONDRA Copak?

ŠEBESTA Víte, že v Hodoníně Osinkocementové závody ani nenavštívili?

VONDRA To slyším.

(Z dálky zpěv obou opilců)

A to, co zvoní v kufru, to jsou flašky, že?

VAJC Ne. Demižony. Když jedou po dláždění, vyzvánějí jako loretánské zvonky.

(Blíží se zpěv)

BLAŽEK V Hodoníně za vojáčka mě vzálíí!

(Dveře auta)

MAZÁNEK Šlápněte na to, Vajci, ať jsme brzy v pelechu!

(Dveře, motor)

(Předěl)
21. Vondrova kancelář

MAZÁNEK (klepe a ihned vstoupí) Můžu dál, soudruhu Vondro? Můžu. Jsem velice rozčilen. Rozčilen a pobouřen. Pobouřen, protože jsem vydán pomluvám. Tohle je soudruh Hujer. Opakujte, Hujere, co o mně šíříte po podniku.

HUJER Dobrý den, soudruhu Vondro. Já jsem Hujer z propagačního.

VONDRA Co se děje, soudruzi? Vtrhnete sem jako velká voda a já mám před výrobní poradou.

MAZÁNEK (je rozčilen) Hujer mě pomlouvá, dokonce mě pomlouvá do očí.

HUJER Říkám pravdu.

MAZÁNEK Jdu si k vám stěžovat jako k členovi závodního výboru.

VONDRA To jsem pochopil.

HUJER Zásobovací oddělení podniká různé fingované služební cesty za soukromými cíli.

MAZÁNEK (vydá posměšný výkřik) A já to snad kryji, ne?

HUJER Ano.

MAZÁNEK Slyšíte ho? Jenže to by musel dokázat.

VONDRA Pokud jde o služební cesty, nemusíte o nich mluvit tady a teď. Dvanáctého ve tři odpoledne je zasedání závodního výboru a kontrolního oddělení, jestli se nepletu, jste taky pozván.

MAZÁNEK Já? A co se tam bude řešit?

VONDRA Přeci ty služební cesty.

MAZÁNEK Aha. Vidíte, Hujere, tam už vám zavaří. Takhle pomlouvat.

VONDRA Jestli zavaří Hujerovi, to nevím. Ten pozván není.
II. ČLOVĚK BY LÉTAL, ALE SLYŠÍ KOLEM SAMÉ ŘEČI

(Nedorozuměním v samoobsluze je Jana Vondrová podezírána z krádeže. Nedorozumění přerůstá v lež, lež v pomluvu. Jana má nové kamarády, Pavla Jaroše a jeho sestru Jarmilu, s nimiž se chystá létat na Rogallově křídle. Toto kamarádství je vzniklou pomluvou prověřeno.)

6. Byt Vondrů

VONDRA (zpívá stále dokola a zatlouká hřebíčky) Dám dělovou ránu, bum, bum, bum…

VONDROVÁ Karle, prosím tě, nech už toho zpívání…

VONDRA To se, Mileno, nezlob, ale když mám dobrou náladu, musím to ventilovat. Nedávno jsem četl, že tyhle potlačený citový vzněty vedou, víš k čemu? K infarktům. Bum, bum…

VONDROVÁ To se snad týká vzteku, ne?

VONDRA Taky. Vztek je odvrácená tvář radosti. Bum, bum… Dám dělovou ránu… no, prosím. Mě bude nějakej čalouník učit. Co tomu říkáš?

VONDROVÁ Potahovat křeslo umíš báječně… támhle máš křivý šev… Támhle!

VONDRA Kde? To se musí spravit… počkej, podrž mi to tady, já to stáhnu… tak, a co, dobrý, ne?

VONDROVÁ Výborný. Od čalouníka se učit nemusíš, ale Makarenko by tě měl poučit.

VONDRA Makarenka nepotřebuju, poradím si sám. Tak, navrch přijde porta, kterážto se lepí klihem na rozdíl od šňůr, které přišíváme. Pojď si sednout, ať to vyzkoušíš.

VONDROVÁ Makarenko je Makarenko.

VONDRA Řeknu ti, molitan, kam se hrabou žíně. (Zarazí se) Co máš pořád s tím Makarenkem?

VONDROVÁ Tak se podívej, zatímco ty si tady myslíš, že dáš dělovou ránu každému vyučenému čalouníkovi, tvoje dcera Jana chodí jako bez duše. Lépe řečeno sedí jako bez duše, protože je už od odpoledne zamknutá v pokojíku a nechce otevřít. Něco se jí stalo. A ty si toho ani nevšimneš

VONDRA Ale jó, já jsem si toho samozřejmě všimnul. Chtěl jsem, aby mi podávala hřebíčky, ale asi bude nešťastně zamilovaná, protože mi neodpověděla. Víš, kolikrát já byl nešťastně zamilovanej, než jsem tě poznal?

VONDROVÁ To přirozeně nevím. Ale s Janou je to určitě něco horšího. Když je zamilovaná, dívá se do zrcadla.

VONDRA Pojď vyzkoušet křeslo.

VONDROVÁ Zamkla se v pokoji. Nechce se mnou mluvit.

VONDRA Už léta tvrdím, že se to musí znovu vycpat. Žíně se slehly, dvě péra byly prasklý. To je tou televizí…

VONDROVÁ Říkala, že chce být sama.

VONDRA Tak dobře. Já to zkusím sám.

VONDROVÁ Kdy?

VONDRA Až nalepím ty party. Mám rozehřátej klíh.

VONDROVÁ Tobě je klíh přednější než dcera.

VONDRA Není, ale je rozehřátej. Dcera počká. (Klepe kladívkem) Ty, Mileno, o čem s ní mám vlastně mluvit?

VONDROVÁ To bys jako otec měl vědět. A pokud to nevíš, přečti si toho Makarenka.

VONDRA (tluče kladívkem trochu divočeji) Neraď, já vím sám, co… Nejsem študentka peďáku, abych četl knížky. Mám dvě dospělý děti.

III. KDO TO VEZME ZA MATĚJKU?

(Příběh kariéristy, který dokáže oklamat své okolí, ale přesto je spolupracovníky odhalen.)

7. kancelář náměstka

KARAS Nějaká pošta, Jiřinko?

JIŘINKA V deskách, soudruhu náměstku. Třinecké železárny, to jsou ty dodávky, to jsem vyřídila sama, dva dopisy z krajské odborové rady, informace z ministerstva techniky o sympoziu „Prášková metalurgie“ a dopis z Červeného kříže.

KARAS Copak nám píšou z Červeného kříže?

JIŘINKA Tady to máte…

KARAS (mumlavě čte) …a proto bychom chtěli… za příkladné organizování a propagaci… soudruh Jan Vaněk, váš zaměstnanec… vida… Vaněk. Kdo je to, ten Vaněk…

JIŘINKA Vaněk z nástrojárny…

KARAS Už si vzpomínám… Nedávno jsem s ním mluvil… ta pochvala se musí zveřejnit, zařiďte to.

JIŘINKA Ano, soudruhu náměstku.

8. dílna

BŘEHULE Už jste to slyšeli?

MACOUREK Co?

BŘEHULE O Vaňkovi. Hlásili to v závodním rozhlase a je to taky vyvěšený na nástěnce.

VINAŘICKÝ Copak, něco ukradl?

BŘEHULE Naopak, je to pochvala. Ó vé čé es čé ká.

MACOUREK Em es neboli mluv srozumitelněji.

BŘEHULE Okresní výbor Červeného kříže mu vyslovil pochvalu.

VINAŘICKÝ Za organizování dárcovství krve.

BŘEHULE Tak. Vaněk ovšem řekl, že ta pochvala platí nám všem.

VINAŘICKÝ Je skromnej, prevít.

VANĚK (vejde) Ahoj, chlapi.

VINAŘICKÝ A přitom ho nemůžu ani cítit, skeťuli zelenou. Zrovna o tobě mluvíme, Vaňku.

VANĚK A ty mi říkáš to… jak jsi řekl.

VINAŘICKÝ Jo.

VANĚK No, abys nelitoval. Chlapi, právě jdu od náměstka, mluvili jsme spolu a mám pro vás zajímavou informaci. Vzhledem k nákluzu nové výroby bé desítek bylo namyšleno nové řešení výroby, a sice tak, že provoz nula pět a nula šest bude spojený v provoz nula pět A a nula pět Bé. Zajímavé, že?

VINAŘICKÝ Tak on se s tebou náměstek radí?

VANĚK Radí… to zrovna ne, ale jsme ve styku.

BŘEHULE To by ho mohl zajímat ten náš nápad. Hele, Vaněk, když jste ve styku, tak mu nahlas, že tady něco chystáme. Něco jako zlepšovák.

MACOUREK Ále, takovou volovinu na segmentech u bé desítek. Víš, tam, jak jsou ty pružinky, ono se to láme, zadrhává to, jak tady o tom kecáme, napadlo nás, osadit tam táhla ze silonu.

VINAŘICKÝ Proč mu to vykládáte?

…

9. kancelář náměstka

VANĚK …Na řešení jsem zainteresoval celou dílnu, protože, soudruhu náměstku, více hlav více ví, že. Čili jde vlastně o návrh kolektivní.

KARAS Jak jste to říkal… silonová táhla místo pružin… to by šlo…

VANĚK Chlapci to ještě zkoušejí, než s tím vyjdou ven.

KARAS Myslím, že se to osvědčí. Gratuluji vám, Vaňku.

VANĚK Vyřídím na dílně.

KARAS Hlavní zásluha je vaše, co mi budete povídat. Včetně té myšlenky, že řešení se pak rozpracovává kolektivně. Báječně, Vaňku

(Texty z let 1978 a 1979)

(Tyto tři malé úryvky z rozhlasových her Karla Steigerwalda dobře dokládají jeho dnešní pragmatické teorie o pravdě. Byla pravda husákovské normalizační éry a ta éra vypadala v sedmdesátých letech na věčné časy. Kulturu a umění pro ni lidé vyráběli v podobě prorežimních artefaktů jako nástrojů ideového zpracovávání občana a vymývání jeho mozku. Seriál Jak se máte Vondrovi byl pro masového konzumenta normalizované kultury zvlášť sugestivní, donekonečna servírovaná droga, jak to analyzoval Jan Lopatka v knize Radiojournal ko(s)mického věku. Miliony systematicky normalizovaných lidí se těšily na každé další pokračování Vondrových a dostávaly po kapkách ten útěšný jed, utvrzující mysl občana, že žije v zemi, v níž převládají pozitivní hodnoty – to bylo oblíbené Husákovo rčení – a kde soudruh Vondra a soudružka Vondrová spolu s dalšími neúplatně mravnými soudruhy tepou bez pardonu zlořády a vždycky prosadí – v rozhlasovém příběhu, a tedy i v životě – spravedlnost, pravdu a právo. Pravda taky triumfovala v Muži na radnici, v Nemocnici na kraji města v dalších Dietlových, Smetanových a podobných uměleckých dílech reálného socialismu.

Ze svého hlediska měla ta reálná totalitní pravda pravdu. Takže pisci dramat rodiny Vondrových jenom dodávali argumenty režimu, který tu pravdu prosazoval, i když ji tolerantně nesdíleli. Nevím, kolik takových autorů se s tou pravdou neztotožňovalo. Ztotožňovali se spíš s honoráři, které za tu pravdu dostávali. Jinak byli zřejmě většinou pokrytci – nemohli přece nuzovat. Ale pro chytrého pragmatika zde byla i další použitelná pravda. Rafinovaný a talentovaný pragmatik Steigerwald v duši odporný režim nenáviděl a jeho nesdílené pravdě jenom navenek za peníze a bez nadšení sloužil, zatímco své osobní pravdě dával průchod psaním svého skutečného umění. Psal divadelní hry o dobových tancích, o tatarských poutích a neapolských chorobách, v nichž byla jeho skutečná pravda důmyslně zakódována. Opatrně a na samé hranici povolitelnosti cenzurními orgány. Měl s tím velké potíže, ale horko těžko se to nakonec prosadilo a hrálo. Byly to dobré hry a měly své nadšené obecenstvo, které se ztotožňovalo s autorovou vnitřní pravdou.

A tak byl autor Vondrových skoro z obliga. Měl pro eventuální konec věčných časů ve sklepě svého Žida – důmyslně protistátní dramatickou tvorbu.

Dalo by se říci, že liberálně nahlížel přípustnost obou pravd. Tu jednu, která nebyla jeho, psal pro miliony posluchačů v obrázcích slunné středostavovské a dělnické pohody okupovaného Československa a tu druhou, svou, s vášní a z přesvědčení pro tisíc, dva, tři, pět šest tisíc nespokojenců s režimem, mladých lidí, intelektuálů, disidentů, studentů atd., kteří v něm ctili odvážného bojovníka za svou i jejich pravdu v několika malých divadelních sálcích.

Dobrá věc se podařila. Steigerwald autor, spoluautor a úpravce mnoha pěkných příběhů o rodině Vondrových po Listopadu vytěkal do prostoru – a zůstal nám Steigerwald dramatik, hrdina protitotalitního odporu. Po dramaturgické éře zahájil nedávno razantní publicistickou kariéru v Lidových novinách. A jako tepal v Jaksemáte v reálněsocialistickém dresu škůdce a nepřátele komunismu, tepe teď v postmoderně-„konzervativním“ dresu hlavně komunisty a potom kdeco dalšího, od Bernarda Shawa po Picassovu holubici a pokrytce Erenburga až po odpůrce násilí v televizi a všechny možné intelektuály světa.

Nakonec: zvlášť roztomile má tento náš nepokrytec spadeno na nepoučitelné zločince, reformní komunisty, kteří, jak píše, nemají ve svém slovníku jen jedno slovo – odpovědnost za své dílo.

Díval jsem se na televizní debatu s osmašedesátníky, na niž pak reagoval článkem o té zodpovědnosti. Leccos z toho, co osmašedesátníci, například Eduard Goldstücker, říkali, bylo pro mne sporné i nepřijatelné. Ale s jakým balvanem soli! Goldstücker žil složitý život komunisty a významného vědce, život hodný úcty i přes všechny omyly a viny, z kterých se nevykrucuje. Byl to také život velké statečnosti po mnoho let v komunistickém vězení, dlouhá doba trpkého poznání a vnitřní proměny. A v blízkosti smrti.

A tomuto životu chce dávat mravní lekce ze zodpovědnosti autor Vondrových a sotva vyklubaný žurnalista. Vzteklé katovství toho málo vzdělaného, zato suverénního služebníka – tentokrát v pragmatických službách – by bylo k hněvu nebo k pláči, kdyby je nevyráběla v novém divadle světa a v nové věčné faustiádě ta komická figura pro obveselení publika.)

Lit.: Faltýnek, Vilém: Jak jste se měli, Vondrovi? In web ČRo Radio Praha, 30. 5. 2004 (článek + ukázka ze hry Kovářova kobyla chodí bosa; od 10 min 40 sek.). – Cit.: Psal se rok 1975, ve společnosti panovala tzv. normalizace. Vedení rozhlasu nebylo spokojeno s ideologickou úrovní dramatické tvorby a byly podniknuty kroky k nápravě. Světlo světa spatřil nekonečný seriál Jak se máte, Vondrovi?

V tom samém roce, kdy stadion na Strahově ožil spartakiádními cvičenci a cvičenkami, zahájil rozhlas vysílání rodinného seriálu. Rodinu herecky představovali až do roku 1989 Karel Urbánek a Jiřina Švorcová jako uvědomělí manželé Vondrovi a Slávka Hozová a Marek Eben jako jejich děti. Je známo, že psaní pro seriál pod cizími jmény bylo mnohdy zdrojem příjmů nejen pro povolené autory, ale i pro tehdejší spisovatele z řad opozice. Poslechněte si nyní ukázku z dílu Kovářova kobyla chodí bosa (1977), pod kterým byl podepsán jako autor Alex Koenigsmark.

Lit.: Hnilička, Přemysl: Lahůdky i kostlivci z archivu. In web Týdeník Rozhlas 32/2012 (recenze). – Cit.: Je léto, a tak přichází období repríz z archivu. Aby ne – jsou dovolené, a tak je věčná škoda plýtvat premiérami, které zaujmou spíše v říjnových plískanicích. Jenže pro fanouška rozhlasové hry jsou červenec a srpen pravým požehnáním, neboť se ve vysílání objevují i pořady dávno neslyšené. Ne vždy jde o zázraky rozhlasové dramatiky, ale rozhlasový projev stárne přece jen pomaleji než filmový – a přesto lze v televizi zhlédnout množství filmů z období třicátých a čtyřicátých let, kdežto rozhlasová hra z let sedmdesátých se nevysílá, protože současný posluchač „by to nevydržel“. I vydržel, a rád. Setká se totiž s herci, kteří již dávno nežijí anebo jsou v důchodovém věku, zatímco v rozhlasové hře je uslyší ještě v období, kdy si teprve hledali svůj herecký výraz…

V polovině července jsme tak mohli slyšet několik obnovených premiér. Hned v sobotu to byla hra pro mládež Příběh čisté lásky. Na motivy japonského filmu Giunai monogatari ji napsal Karel Urbánek a v roce 1976 natočil režisér Gustav Heverle. Mírně bizarní dramaturgický výběr (provedla ho Václava Ledvinková) se ukázal jako funkční. Rozhlasová hra nabízí příběh pozvolna se rozvíjejícího vztahu dvou mladých lidí (Václav Postránecký a Hana Maciuchová) na pozadí právě skončené druhé světové války uprostřed zdevastovaného poraženého Japonska. Drsné prostředí, v němž je problém najít práci a naopak není problém dostat se do špatné party, je vylíčeno přesvědčivě, byť samotná inscenace není snímána nijak objevně. Dnešního posluchače zaujme sevřeným příběhem s tragickým vyústěním, dobrými hereckými výkony (kromě zmíněných hlavních protagonistů je to například v rozhlase málo slýchaný Václav Lohniský v epizodě hostinského Okawy nebo Libuše Švormová v postavě učitelky).

V nedělním odpoledni 15. července následovala další archivní lahůdka (tentokrát ji prosadil dramaturg Hynek Pekárek): po mnoha letech jsme mohli vyslechnout rozhlasovou adaptaci hry Richarda Brinsleye Sheridana Rivalové (Soupeři) pod názvem Zmatek kolem Lydie. Premiéru měla v červenci roku 1959 a pozoruhodná je již tím, že libreto k ní napsali Lubomír Dorůžka a Josef Škvorecký. Skutečnosti, že se nahrávka dochovala až dodnes (což autora těchto řádků velmi překvapilo), je pravděpodobně důsledkem toho, že úpravci se skryli již tehdy pod pseudonym – jinak by hra se jménem Škvorecký na křestním listě pravděpodobně zmizela v nenávratnu. Na Zmatku kolem Lydie, který režíroval Jaroslav Burian, se čas podepsal výrazně. Komedie je omšelá některými humornými prvky, ale potěší jinak: kde jinde lze slyšet Otakara Brouska staršího ve věku, kdy ani nepomyslel na to, že jednou bude potřebovat za svým jménem přídomek „starší“, nebo vynikajícího charakterního herce Františka Kreuzmanna? Potěší i hřmotný Oldřich Musil v roli sira Herkula, nedovzdělaná paní Malapropová v podání Ljuby Hermanové nebo Vladimír Brabec jako sluha Filip.

Posledním bonbónkem, o němž se chceme v tomto článku zmínit, je repríza vybraných dílů legendárního seriálu Jak se máte, Vondrovi?, kterou do svého pořadu RozHraní – Poklady z rozhlasového archívu vybral Tomáš Černý. Krok to byl přece jen diskutabilní (však o něm také nechal Černý hlasovat posluchače), ale ve výsledku dělá dobrou službu; zatím odvysílané díly (Lupič v domě, Trojská válka) totiž dokazují, že onen nekonečný cyklus, obepínající patnáct let Husákovy normalizace, nebyl žádnou oázou dramatické kvality, jak občas čteme či slýcháme. Při poslechu lze jen potvrdit dobově tvrdý odsudek Jana Lopatky, který ve své knize Radiojournal v ko(s)mickém věku dopodrobna rozebral rozhlasovou tvorbu normalizace. Lze tedy Tomáši Černému jen poděkovat, že nám tohoto rozhlasového kostlivce ve skříni zase jednou ukázal.

Lit.: Kolář, Jan: Útržky z paměti (IX) Jak se máte, Vondrovi? Divadelky. In Divadelní noviny, 26. 6. 2018 (vzpomínky). – Cit.: Do redakce rozhlasových seriálů jsem nastoupil na podzim 1982 a zdálo se mi, že lepší pracovní kolektiv snad ani neexistuje. Šéfuje Vladimír Gromov, potomek české matky a vojáka Rudé armády, jehož na sklonku roku 1945 odvlekla z Ostravy SMERŠ a Vladimír ho nikdy nespatřil. Část, ta větší část redakce – šéf Gromov, Jana Veberová, Jarmila Konrádová a Ivan Chrz –, mě přivítala spontánně přátelsky. Jen Jaromír Ptáček mě přijal obezřetně a s nedůvěrou. Co asi tak od toho normalizačního komunisty můžeme očekávat? Není to náhodou nasazený fízl?

Redakce rozhlasových seriálů sice sporadicky vyprodukovala samostatný seriálový cyklus, jejím denním chlebem však byl týdenní rodinný seriál Jak se máte, Vondrovi? – s Jiřinou Švorcovou v hlavní roli. Byl to takový socialistický „Pečírkův kalendář“, který v sedmdesátých letech započali Jiří Marek a Oldřich Daněk. Sociální pracovnice Vondrová řešila všemožné komunální problémy, samozřejmě vždy moudře. Její muž (Zdeněk Urbánek) byl starý bručoun, už dospělé děti měla trochu nezbedné, podléhající svodům konzumního života. Seriál měl i dětskou, vnukovskou linii, jejímž hereckým protagonistou byl mladičký Marek Eben.

Po Oldřichu Daňkovi a Jiřím Markovi psala scénáře seriálu plejáda různorodých autorů, často zakázaných, pro něž to byla obživa. Například pro Pavla Landovského, jehož kryla jména Karla Steigerwalda a Alexe Königsmarka. Když se to prozradilo, museli si oba pokrývači najít pokrývače vlastní. Alex byl častým hostem redakčních večírků, které se konaly tak třikrát do měsíce. Na jednom z nich jsem pil přes míru a bez zábran se pustil do nářků nad současnými poměry a nadával jsem straně a vládě bez servítků. Účastnice toho večírku, divadelní dramaturgyně Marie Procházková, přítelkyně Jarmily Konrádové, mě ostře vyzvala: Pojď ven! A za dveřmi mi řekla: Před Alexem takhle nemluv! Je u nich. Vysmál jsem se jí. Zakázaný autor a u nich? Když jsem po listopadovém převratu listoval Cibulkovými seznamy agentů StB a kamaráda Königsmarka jsem v nich nalezl pod krycími jmény Sabina či Alex, nevěřil jsem svým očím.

* * *

Zpočátku jsem nesmírně obdivoval půvab a kultivovanost Jany Veberové a Jarmily Konrádové, u níž to bylo znásobeno mým obdivem k poetistickým románkům jejího otce Karla Konráda, s nimiž – a také s poetistickým Nezvalem, Seifertem a Bieblem – jsem propotácel pubertu.

V průběhu času mé okouzlení oběma dámami vyprchalo.

Jako dramaturg jsem se snažil, aby se i v tak banálně komunálním seriálu mluvilo o reálném životě, jak jen to jeho omezenost cenzurním stropem dovolí.

Šéf Gromov mi uložil získat pro seriál povolené spisovatele mé generace. Oslovil jsem jich několik – v paměti mně utkvělo jméno Josefa Fraise –, domluvil jsem se s nimi na určité společenské kritice (zhruba v hranicích Gelmanova dramatu My, níže podepsaní), literárně-dramatická úroveň jejich textů však byla tak nízká, že je Gromov právem do vysílání nepustil. Neměl jsem výsledky. Částečně mě spasil Jiří Daněk, který napsal pár slušně řemeslně odvedených dílů, a trefou do černého byl text Jana Schmida. Musel jsem ho hodně dlouho přemlouvat, aby mi jako autor pomohl, a podruhé se mi ho získat už nepodařilo. Byli to nejsvobodnější a nejexcentričtější „Vondři“ v celé historii tohoto seriálu.

A zkoušel jsem nějaké ty „Vondry“ napsat sám – i kvůli penězům, deset tisíc korun za díl byla na tehdejší honorářové sazby vysoká suma. Jedni se mi snad i docela povedly. Hrdinkou byla stará nemocná alkoholička paní Bulíčková, žijící v zoufalých sociálních poměrech. Před válkou slavná kabaretní zpěvačka vystupující pod jménem Fany Orkán. Večer co večer opilá tropí hluk v domě, zpívá na chodbách své staré šlágry a vykřikuje své vzpomínky na zašlou slávu a životní lásku. Pilota, který za protektorátu odešel do Anglie k československé peruti R. A. F. – a už se nevrátil a navštěvuje ji jen v jejích snech. „Matka“ Vondrová samozřejmě zlepší její sociální situaci.

Nu ano – nic moc, ale mohl by to být silný příběh, kdyby se znovu řádně napsal.

Mé krédo – když nelze říct celou pravdu, musím se pokoušet říci alespoň její část – obě půvabné dramaturgyně popuzovalo a teprve po letech jsem si uvědomil, že se i takovými minimálními nároky cítily být ohroženy. Řídily se heslem – když nelze říci celou pravdu, je třeba rezignovat na pravdu vůbec, hlavně aby to bylo zábavné. Ve skutečnosti šlo o to, aby neriskovaly svá výhodná zaměstnání a nemusely podstupovat konflikty při schvalování i mírně kritických seriálových dílů.

* * *

Mé pokusy propašovat do „Vondrů kousek „pravdy“ souzněly s úsilím Jaromíra Ptáčka, který se pokoušel o totéž na mnohem vyšší úrovni se skrytými autory (například se zakázaným Janem Trefulkou). Postupně jsme k sobě nacházeli cestu.

Jaromír Ptáček. Zřejmě nejvýznamnější dramatik českých rozhlasových her. Westdeutsche Rundfunk měsíc co měsíc posílal do Čs. rozhlasu věstník se svou produkcí a programem. V seznamu jeho autorů vždy byla zaznamenána toliko dvě česká jména: Karel Čapek a Jaromír Ptáček. Jako autor se Jaromír opíral o poetiku kafkovskou, doplňovanou inspirací českým autorským a absurdním divadlem (dr. Ivan Vyskočil a Václav Havel), vždy ale osobitě „ptáčkovskou“. V centru jeho her byly „podivné“ postavy, někdy jen modely, cizinci v rodině i ve společnosti, které drtí soukolí moci. A kromě toho byl Jaromír vědoucím dramaturgem, jenž okamžitě rozpoznal slabiny i další možnosti textu. Má rozhlasová hra Pražské impromptu pro pana Gustava M. je nejlepší z mé pětice rozhlasových her díky jeho zacílené dramaturgii.

Mé pobývání s Jaromírem Ptáčkem v redakci rozhlasových seriálů se v průběhu času proměnilo ve velké přátelství. Zpečetila jej má svědecká výpověď u soudu v Ptáčkův prospěch, která mu pomohla proces vyhrát. Gromov od Ptáčka objednal rozhlasový seriál mimo „Vondry“. Jeho výsledná verze přesahovala v normalizaci povolené. Gromov zesinal strachy a tvrdil, že Ptáček nikdy text nedodal, a že se tudíž seriál nemůže natočit, a tudíž autorovi nenáleží ani koruna. Byla to lež, byl jsem u toho, včetně všech mých kolegů, když Jaromír kompletní text seriálu svému nadřízenému odevzdal. Jaromír se nevzdal a svěřil řešení té záležitosti soudu. Cituji z Ptáčkových vzpomínek, uveřejňovaných v Divadelkách s titulem Pod širákem rozhlasu: Kolikrát už vstupoval do budovy Městského soudu? Neměl vždycky tísnivý pocit? A u koho to máte? U pana doktora Bureše. To máte štěstí… To je spravedlivý pán. Jde znovu po schodišti nepříjemné budovy. Už ví, že nikdo z dramaturgů nesvědčil. Vedení redakce dalo tichou poštou zřetelně najevo, že by mu bylo nepříjemné, kdyby tak někdo učinil. A tak se ustálilo stanovisko: Nikdo nic neslyšel, nikdo nic neviděl, nikdo si nic nepamatuje, akci odmítne jenom jediný: Jan Kolář. Stane se za to terčem pomluv, které budou mít svou váhu i po revoluci. Erinyje jsou jenom obrysy našich dnů…

Vedení rozhlasu mně ovšem hlasitou poštou dalo najevo, že jsem se zachoval nepatřičně. Byl jsem zavolán k jednomu z vrcholných šéfů, JUDr. Zdražilovi, který mi začal všelijak vyhrožovat. Bránil jsem se, že jako čestný komunista přece nemohu lhát před socialistickým soudem. Vyrazil mě ze své kanceláře – a nic se mi nestalo.

Jaromírovi však ta soudní výhra moc nepomohla. Jeho seriál natočen nebyl, byl odložen ad acta, jen honorář osmdesát tisíc korun mu rozhlas musel proplatit. Vzápětí se vedení rozhlasu Jaromírovi pomstilo vyhazovem. Už jako vedoucí rozhlasové redakce literatury a dramatu faktu jsem mu podal pomocnou ruku a pod cizím jménem jsem uvedl dvě jeho – skvělé! – rozhlasové hry. Do rozhlasu se Jaromír Ptáček směl vrátit až po listopadovém převratu.

Lit.: Velíšek, Martin: Jak se máte, Vondrovi? Dva příběhy ze života takové normalizační rodinky. In web ČRo 3 Vltava, 22. listopad 2020 (článek). – Cit.: (…) 1. ledna 1977 v půl čtvrté odpoledne odvysílal Český rozhlas 54. část oblíbeného seriálu Jak se máte, Vondrovi. Autor Jiří Marek v ní vyprávěl příběh o tom, jak se plánované rodinné silvestrovské setkání na horské chatě změní v obětavé a svým způsobem nadšené úsilí o opravu prasklého kotle ústředního topení v obývaném rekreačním zařízení. Scénář jako by recykloval známé postupy budovatelských komedií typu Dovolená s Andělem. Jen ono budovatelské nadšení bylo na počátku roku sedmdesát sedm ještě méně uvěřitelné než v polovině padesátých let.

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

(c) 2005 - 2011 Panáček v říši mluveného slova | autoři: Přemek, Beatman, ixi a Rickie | mapa webu

• Domů