Kulička (2008)
Guy de Maupassant. Povídka klasika francouzské prózy. Překlad Břetislav Štorm. Pro rozhlas upravil Petr Turek. Účinkuje Jan Vondráček. Režie Hana Kofránková.
Natočeno 2008. Premiéra 8. 8. 2008 v cyklu Pokračování za pět minut (120 min.). Repríza 4. 8. 2021 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Pokračování za pět minut.
Lit.: Anonym: Guy de Maupassant: Kulička. In web ČRo 8. 8. 2008 (anotace). – Cit.: Kulička, mistrná povídka jednoho z nejlepších francouzských prozaiků 19. století Guy de Maupassanta (1850-1893), spadá svým dějem do prusko-francouzské války 1870-1871 a odehrává se v Normandii. Vypráví skutečnou epizodu ze života kurtizány, jejíž přezdívka zněla Kulička. Literární kritik Albert Thibaudet o tomto dílku napsal: “Kuličku napsal Maupassant před svým třicátým rokem a nenapsal už nikdy nic lepšího jenom proto, že dokonalost se nedá překonat.”
Kulička, mistrná povídka jednoho z nejlepších francouzských prozaiků 19. století Guy de Maupassanta (1850-1893), spadá svým dějem do prusko-francouzské války 1870-1871 a odehrává se v Normandii. Vypráví skutečnou epizodu ze života rouenské kurtizány Adrienny Legay, jejíž přezdívka zněla Kulička. Literární kritik Albert Thibaudet o tomto dílku napsal: “Kuličku napsal Maupassant před svým třicátým rokem a nenapsal už nikdy nic lepšího jenom proto, že dokonalost se nedá překonat.” Vyprávění o nevěstce Kuličce, která svým chováním a vlastenectvím zahanbí francouzské měšťany i jejich paničky, je napsáno prostým, střídmým slohem a vyniká svou zdánlivě spontánní přirozeností i skvělou kompozicí.
Skupina rouenských občanů získá od pruského generála povolení, aby v dostavníku odjeli z obsazeného Rouenu do Dieppe. Se třemi měšťany s manželkami, dvěma jeptiškami a jedním “demokratem” a “vlastencem” cestuje i prostitutka Alžběta Roussetová, zvaná Kulička. Dobrosrdečná žena nejprve pohostí ze svých zásob hladovějící spolucestující, čímž se zdánlivě a jen na čas “zařadí” do společnosti. Dostavník je po cestě zastaven pruským důstojníkem, který cestujícím brání v další cestě, dokud mu Kulička nebude po vůli. Když opadne první vlna verbálního vlastenectví cestujících, společným dvoudenním nátlakem přimějí Kuličku, aby poskvrnila své tělo i své skutečně vlastenecké přesvědčení a odjezd jim podvolením se pruskému důstojníkovi umožnila. Když dosáhnou svého cíle, zahrnou společně poníženou nevěstku pohrdáním.
Maupassant v této povídce otevřeně odhalil pokrytectví tehdejší francouzské společnosti; byl si vědom toho, že jej stihne hněv rouenských občanů: v dopise Flaubertovi počátkem prosince 1879 píše: “Při průjezdu Rouenem si napříště budu muset vzít do kapes pistole…”
Kulička (Boule de suif) vyšla poprvé r. 1880 v kolektivním svazku s názvem Médanské večery, kam přispěli spisovatelé hlásící se k naturalismu (Paříž, nakl. Charpentier). Povídka tehdy neznámého autora okamžitě proslavila, otevřela mu cestu nejen k literární slávě, ale i k vytvoření svébytného stylu, jímž se Maupassant stal spolutvůrcem moderní povídky. Flaubert napsal 1. února 1880 o povídce svého žáka v dopise své neteři slova vrcholné chvály: “Povídka je mistrovské dílo, na tom slově trvám, je to mistrovské dílo kompozice, komičnosti a pozorování”.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Lit.: Anonym: Guy de Maupassant: Kulička. In web ČRo 8. 8. 2008 (anotace). – Cit.: Kulička, mistrná povídka jednoho z nejlepších francouzských prozaiků 19. století Guy de Maupassanta (1850-1893), spadá svým dějem do prusko-francouzské války 1870-1871 a odehrává se v Normandii. Vypráví skutečnou epizodu ze života kurtizány, jejíž přezdívka zněla Kulička. Literární kritik Albert Thibaudet o tomto dílku napsal: „Kuličku napsal Maupassant před svým třicátým rokem a nenapsal už nikdy nic lepšího jenom proto, že dokonalost se nedá překonat.“
Kulička, mistrná povídka jednoho z nejlepších francouzských prozaiků 19. století Guy de Maupassanta (1850-1893), spadá svým dějem do prusko-francouzské války 1870-1871 a odehrává se v Normandii. Vypráví skutečnou epizodu ze života rouenské kurtizány Adrienny Legay, jejíž přezdívka zněla Kulička. Literární kritik Albert Thibaudet o tomto dílku napsal: „Kuličku napsal Maupassant před svým třicátým rokem a nenapsal už nikdy nic lepšího jenom proto, že dokonalost se nedá překonat.“ Vyprávění o nevěstce Kuličce, která svým chováním a vlastenectvím zahanbí francouzské měšťany i jejich paničky, je napsáno prostým, střídmým slohem a vyniká svou zdánlivě spontánní přirozeností i skvělou kompozicí.
Skupina rouenských občanů získá od pruského generála povolení, aby v dostavníku odjeli z obsazeného Rouenu do Dieppe. Se třemi měšťany s manželkami, dvěma jeptiškami a jedním „demokratem“ a „vlastencem“ cestuje i prostitutka Alžběta Roussetová, zvaná Kulička. Dobrosrdečná žena nejprve pohostí ze svých zásob hladovějící spolucestující, čímž se zdánlivě a jen na čas „zařadí“ do společnosti. Dostavník je po cestě zastaven pruským důstojníkem, který cestujícím brání v další cestě, dokud mu Kulička nebude po vůli. Když opadne první vlna verbálního vlastenectví cestujících, společným dvoudenním nátlakem přimějí Kuličku, aby poskvrnila své tělo i své skutečně vlastenecké přesvědčení a odjezd jim podvolením se pruskému důstojníkovi umožnila. Když dosáhnou svého cíle, zahrnou společně poníženou nevěstku pohrdáním.
Maupassant v této povídce otevřeně odhalil pokrytectví tehdejší francouzské společnosti; byl si vědom toho, že jej stihne hněv rouenských občanů: v dopise Flaubertovi počátkem prosince 1879 píše: „Při průjezdu Rouenem si napříště budu muset vzít do kapes pistole…“
Kulička (Boule de suif) vyšla poprvé r. 1880 v kolektivním svazku s názvem Médanské večery, kam přispěli spisovatelé hlásící se k naturalismu (Paříž, nakl. Charpentier). Povídka tehdy neznámého autora okamžitě proslavila, otevřela mu cestu nejen k literární slávě, ale i k vytvoření svébytného stylu, jímž se Maupassant stal spolutvůrcem moderní povídky. Flaubert napsal 1. února 1880 o povídce svého žáka v dopise své neteři slova vrcholné chvály: „Povídka je mistrovské dílo, na tom slově trvám, je to mistrovské dílo kompozice, komičnosti a pozorování“.