Klapzubova jedenáctka 1/3 (1953, 2013)
Eduard Bass. Četba ze stejnojmenné knihy. Připravil Jan Kuneš. Dramaturgie Dagmar Oravova-Jaklová (?). Zvukový mistr Pavla Horynová. Režie Jiří Horčička.
Čte Karel Höger. Dále účinkují Josef Laufer a Oldřich Hoblík.
Natočeno 1953 (rekonstruováno 1976; délka dílů 21, 29 a 23 minut.). Premiéra 19. 4. 1954 (Praha I, 20:30 – 21:45 h.). Slovenská premiéra 4. 9. 1954 (Bratislava, 20:00 h.). Repríza 23. 4., 30. 4. a 7. 5. 2006 (ČRo Olomouc); 8. – 10. 1. 2018 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.); 13., 20. a 27. 9. 2020 v cyklu Počteníčko (ČRo Olomouc); 5. – 7. 9. 2022 (ČRo České Budějovice, 18:05 h.) v cyklu Podvečerní čtení.
Vydal JazzMusic a Radioservis, a. s. v roce 2013 (1 CD; JM 005-2 – EAN 8594168769012, délka 68 min.).
Pozn.: Původní nahrávka z roku 1953 obsahovala i úvod, který proslovil Josef Laufer. Při přestřihu do podoby třídílné četby na pokračování v roce 1976 tento úvod nenávratně zmizel.
Pozn.: Jedinečné zpracování Bassova textu. Högrův herecký entuziasmus je nakažlivý už od úvodní písně a herec jej udrží po celou dobu. K vrcholům inscenace patří například reportáž ze zápasu Klapzubáků s Anglií (Höger zde ztvárňuje anglického reportéra; úvodní blazeovaná sebejistota se postupně láme přes šok a roztrpčení až do závěrečného nepřesvědčivého tvrzení, že v druhé půli zápasu Anglie vyrovná a zvítězí). Höger tuto třídílnou povídku nenamluvil, ale přímo rozehrál; nečte ji, ale představuje jednotlivé postavy s takovým zápalem, že máme spíše pocit dramatizace.
Sám režisér Horčička však není pouhým technickým zaznamenavatelem a usměrňovatelem herce (jak byl tehdy režisér pojímán); již pět let před Válkou s Mloky dokazuje, že je samostatným tvůrcem. Dobrým příkladem je vypracování situace ve třetím díle; poté, co starý Klapzuba s ironií komentuje jejich slabý výkon v první půli mače s Austrálií, řekne Höger pouze, že Klapzubáci nastoupili a hráli. Než Horčička dá prostor Högrovi k desetiminutovému strhujícímu popisu druhé půle zápasu (a je to skutečně strhující, Höger vás nenechá vydechnout a máte pocit, že zrovna on je největším fotbalovým fandou světa) – nechá orchestr zahrát znovu řízný klapzubácký pochod – a posluchač ví, že stejně řízně postupovala česká jedenáctka i na hřišti.
Zkrátka Klapzubova jedenáctka musela být ve své době (1953) naprostým zjevením a strhuje posluchače i dnes. Högrovo „fandovské“ herectví vyvolává až radostné dojetí.
Lit.: Högerová, Eva: Faustovské srdce Karla Högera – Z dochovaného archívu K. Högera, dobových dokumentů a vzpomínek současníků. Praha : Mladá fronta, 1994 (reakce posluchačky). – Cit.: Dědynku milý, bylo to skvělé. Když už teď se „reprezentanti“ nechytnou za nos, tak jsou mameluci. A vůbec si pak ne-zasluhují v životě slyšet tak nádherně zahrané povídání, ani stejně jedinečné autory, zkrátka, vůbec nic, co jednoho dovede nadchnout. Dědynku, Vy klapzubovský neporazitelný weltmajstře — kéž by nám tak děti naletěly ve škole na každé naše povídání jako člověk Vám! Já jsem opravdu věřila, že seděl přede mnou ten anglický reportér a že řvaly na sebe ty dvě tribuny a že tři ušmudlánci prodávali tenhleten „Kupte Herald!“ a že ti Klapzubáci se prali ze všech svých sil [...] Ale stejně Vám neodpustím tu taškárnu, že si s člověkem děláte, co chcete. [... ] Mon dieux, Vy přesvědčíte člověka za hodinku, že naše jedenáctky jsou neporazitelné — a našinec vysvětluje nepravidelná slovesa třeba třetí rok a výsledek stále stejný.
(K. Lembergová K. Högerovi, Slezská Ostrava 3. 3. 1956)
Lit.: Hnilička, Přemysl: Klapzubova jedenáctka. Září 2013 (booklet CD). – Cit.: Humoristický román Klapzubova jedenáctka napsal Eduard Bass v roce 1922.Težko jej charakterizovat lépe než jako fotbalovou pohádku pro dospělé. Starý Klapzuba, otec jedenácti zdatných synu, přetvoří jejich životní elán do jedinečné fotbalové jedenáctky, která nejdříve raketovou rychlostí opustí pralesní ligu, aby pak vítězila na všech hřištích světa…
Tento fotbalový sen všech českých fanoušků se dočkal mnoha zpracování: již v roce 1935 vznikla v brněnském rozhlasovém studiu dramatizace Františka Kožíka, kterou režíroval Josef Bezdíček a v níž účinkovali Karel Höger, Karel Klika a další členové činohry Zemského divadla v Brně a podle dobových recenzí to byla inscenace úspěšná. O tři roky později vznikl celovečerní film (režie Ladislav Brom), jehož kladem bylo obsazení Theodora Pištěka do role starého Klapzuby, záporem téměř vše ostatní, především však necitlivé zásahy scénáristické. Přesně o třicet let později — v roce 1968 — natočil režisér Eduard Hofman koprodukční televizní seriál, v němž v miniaturních roličkách hráli Jan Werich i Peter Ustinov, režisér však nedokázal udržet ani linii vyprávění, ani zájem diváka; seriál se v premiéře ani neodvysílal.
V rozhlase se Bassův román dočkal ještě několika zpracování: pod názvem Klapzubáci v cizině (1971) načetl Jiří Adamíra ukázku z románu, v roce 1979 vznikla dramatizace J. Z. Nováka a Gustava Heverleho Klapzubova jedenáctka na Letné a roku 1990 vytvořil dvoudílnou dramatizaci režisér Jiří Horčička. Ten se však s Klapzubovou jedenáctkou nesetkal poprvé. V jeho režii totiž vzniklo jedinečné zpracování Bassova textu již roku 1953. Původní šestidílná četba s úvodem Josefa Laufera se bohužel nedochovala, v roce 1976 byl původní pás přestříhán do třídílné verze, již bez Laufera. Příběh slavné fotbalové jedenáctky tu vypráví Karel Höger. Jeho vypravěčský entuziasmus je nakažlivý už od úvodní písně a herec jej udrží po celou dobu. K vrcholům patří například reportáž ze zápasu Klapzubáků s Anglií (Höger zde ztvárňuje anglického reportéra; úvodní blazeovaná sebejistota se postupně láme pres šok a roztrpčení až do závěrečného nepřesvědčivého tvrzení, že v druhé půli zápasu Anglie vyrovná a zvítězí). Höger tuto povídku nenamluvil, ale přímo rozehrál; nečte ji, ale představuje jednotlivé postavy s takovým zápalem, že máme spíše pocit dramatizace. Klapzubova jedenáctka musela být ve své době naprostým zjevením, jak o tom ostatně svědčí i dobové ohlasy. Takto hodnotila reprízu z roku 1956 paní Lembergová ze Slezské Ostravy v soukromém dopise Karlu Högerovi:
„Dědynku milý, bylo to skvělé. Když už teď se „reprezentanti“ nechytnou za nos, tak jsou mameluci. A vůbec si pak nezasluhují v životě slyšet tak nádherně zahrané povídání, ani stejně jedinečné autory, zkrátka, vůbec nic, co jednoho dovede nadchnout. Dědynku, Vy klapzubovský neporazitelný weltmajstre — kéž by nám tak děti naletěly ve škole na každé naše povídání jako člověk Vám! Já jsem opravdu věřila, že seděl přede mnou ten anglický reportér a že řvaly na sebe ty dvě tribuny a že tři ušmudlánci prodávali tenhleten „Kupte Herald!“ a že ti Klapzubáci se prali ze všech svých sil [...] Ale stejně Vám neodpustím tu taškárnu, že si s člověkem děláte, co chcete. [...] Mon dieux, Vy přesvědčíte člověka za hodinku, že naše jedenáctky jsou neporazitelné — a našinec vysvětluje nepravidelná slovesa třeba třetí rok a výsledek stále stejný.“
Snad vás Bassovo, Högerovo a Horčičkovo vypravěčské mistrovství strhne také.
Lit.: Hnilička, Přemysl: Fotbalová pohádka pro dospělé. In Týdeník Rozhlas 2/2018, s. 11 (článek).
Lit.: Hnilička, Přemysl – ele (= Lenartová, Eva): Eduard Bass: Klapzubova jedenáctka. In web ČRo Olomouc, 27. září 2020 (článek). – Cit.: Humoristický román Klapzubova jedenáctka napsal Eduard Bass v roce 1922. Težko jej charakterizovat lépe než jako fotbalovou pohádku pro dospělé. Starý Klapzuba, otec jedenácti zdatných synu, přetvoří jejich životní elán do jedinečné fotbalové jedenáctky, která nejdříve raketovou rychlostí opustí pralesní ligu, aby pak vítězila na všech hřištích světa…
Tento fotbalový sen všech českých fanoušků se dočkal mnoha zpracování. Již v roce 1935 vznikla v brněnském rozhlasovém studiu dramatizace Františka Kožíka, kterou režíroval Josef Bezdíček a v níž účinkovali Karel Höger, Karel Klika a další členové činohry Zemského divadla v Brně a podle dobových recenzí to byla inscenace úspěšná. O tři roky později vznikl celovečerní film (režie Ladislav Brom), jehož kladem bylo obsazení Theodora Pištěka do role starého Klapzuby, záporem téměř vše ostatní, především však necitlivé zásahy scénáristické. Přesně o třicet let později v roce 1968 natočil režisér Eduard Hofman koprodukční televizní seriál, v němž v miniaturních roličkách hráli Jan Werich i Peter Ustinov, režisér však nedokázal udržet ani linii vyprávění, ani zájem diváka; seriál se v premiéře ani neodvysílal.
V rozhlase se Bassův román dočkal ještě několika zpracování. Pod názvem Klapzubáci v cizině (1971) načetl Jiří Adamíra ukázku z románu, v roce 1979 vznikla dramatizace J. Z. Nováka a Gustava Heverleho Klapzubova jedenáctka na Letné a roku 1990 vytvořil dvoudílnou dramatizaci režisér Jiří Horčička. Ten se však s Klapzubovou jedenáctkou nesetkal poprvé. V jeho režii totiž vzniklo jedinečné zpracování Bassova textu již roku 1953.
Původní šestidílná četba s úvodem Josefa Laufera se bohužel nedochovala, v roce 1976 byl původní pás přestříhán do třídílné verze, již bez Laufera. Příběh slavné fotbalové jedenáctky tu vypráví Karel Höger. Jeho vypravěčský entuziasmus je nakažlivý už od úvodní písně a herec jej udrží po celou dobu. K vrcholům patří například reportáž ze zápasu Klapzubáků s Anglií (Höger zde ztvárňuje anglického reportéra; úvodní blazeovaná sebejistota se postupně láme pres šok a roztrpčení až do závěrečného nepřesvědčivého tvrzení, že v druhé půli zápasu Anglie vyrovná a zvítězí). Höger tuto povídku nenamluvil, ale přímo rozehrál; nečte ji, ale představuje jednotlivé postavy s takovým zápalem, že máme spíše pocit dramatizace. Klapzubova jedenáctka musela být ve své době naprostým zjevením, jak o tom ostatně svědčí i dobové ohlasy.
Takto hodnotila reprízu z roku 1956 paní Lembergová ze Slezské Ostravy v soukromém dopise Karlu Högerovi:
Dědynku milý, bylo to skvělé. Když už teď se „reprezentanti“ nechytnou za nos, tak jsou mameluci. A vůbec si pak nezasluhují v životě slyšet tak nádherně zahrané povídání, ani stejně jedinečné autory, zkrátka, vůbec nic, co jednoho dovede nadchnout. Dědynku, Vy klapzubovský neporazitelný weltmajstre — kéž by nám tak děti naletěly ve škole na každé naše povídání jako člověk Vám! Já jsem opravdu věřila, že seděl přede mnou ten anglický reportér a že řvaly na sebe ty dvě tribuny a že tři ušmudlánci prodávali tenhleten „Kupte Herald!“ a že ti Klapzubáci se prali ze všech svých sil. Ale stejně Vám neodpustím tu taškárnu, že si s člověkem děláte, co chcete. Mon dieux, Vy přesvědčíte člověka za hodinku, že naše jedenáctky jsou neporazitelné — a našinec vysvětluje nepravidelná slovesa třeba třetí rok a výsledek stále stejný.
Snad vás Bassovo, Högerovo a Horčičkovo vypravěčské mistrovství strhne také.
Klapzubova jedenáctka byla dvakrát zfilmována. V roce 1938 natočil stejnojmenný film režisér Ladislav Brom, který do role starého Klapzuby obsadil Theodora Pištěka a do role jeho manželky Antonii Nedošinskou. Část fotbalového týmu představují neherci, skuteční sportovci. Snímek měl premiéru pár týdnů před podpisem Mnichovské dohody a rázem vystoupila do popředí i jeho vlastenecká nota. „Čechoslováci, poctiví, slovanští sportovci, opět první,“ zaznělo ve filmu.V roce 1968 měl premiéru třináctidílný stejnojmenný seriál režiséra Eduarda Hofmana, který do hlavních rolí obsadil Jiřího Sováka a Vlastu Chramostovou. Ale nezvyklé zpracování příběhu a zvláštní druh humoru se u diváků nesetkaly s pochopením, seriál byl tedy z vysílání stažen.
„Tak co, kluci, nandáme jim to?“ „Nandáme!“ řekli kluci a šli na hřiště. A tátu uvedli dva výboři do lóže, kde seděl pohromadě s pražským starostou, policejním ředitelem a ministrem financí. V lóžích je zakázáno kouřit, ale když starý Klapzuba vytáhl fajfku, mrkl policejní ředitel na policajty, že jako tenhle pán si tady může zakouřit.
Zatím se na hřišti strhla velká rvačka mezi fotografy, protože každý chtěl mít snímek Klapzubovy jedenáctky a na hřiště se jich přihrnulo s aparáty asi šedesát.
Konečně se mužstva postavila a soudce pískl. Klapzubovi kluci hráli svou nejkrásnější hru. Slavie byla taky ve formě, ale v půlce prohrávala 0:3 a v druhé to dostala ještě dvakrát. Celou Klapzubovu jedenáctku odnesli lidé na ramenou až do hotelu.
Klapzubáci se několikrát objevili i a na divadelních prknech. Momentálně se na premiéru hry Klapzubova jedenáctka chystají v divadle J. K. Tyla v Plzni, premiéra je naplánovaná na říjen letošního roku.
Třídílná rozhlasová četba na pokračování v interpretaci Karla Högera vznikla v roce 1954. Později vznikla i dvoudílná dramatizace známého Bassova příběhu, v níž si hlavní roli starého Klapzuby zahrál Jiří Sovák. (…)
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Komentáře
Dnes jsem si opět poslechem připomněl skutečný skvost Zlatého fondu Českého rozhlasu – četbu z Bassovy Klapzubovy jedenáctky v přednesu Karla Högra (natočeno 1953).
Všichni samozřejmě již tušíte či víte, že jsem na Högra fanda, ale tohle je objektivní skutečnost: Högrovi se podařilo z hezkého, ale celkem běžného románu udělat skutečný zážitek; on knihu nečte, příběh nevypráví, ale prožívá ho s vámi, jakoby příběh vytvářel přímo před vašima ušima, sám se raduje či zklamává s postavami, rozehrává situace s neuvěřitelným nasazením a hlavně – dokáže vytvořit postavu tak, že jí okamžitě uvěříte. Dokáže být přesvědčivým fotbalovým komentátorem britského impéria (strhující první polovina druhé části četby), fascinovaným klukem, který sleduje hru Klapzubů přes plot či zaujatým vypravěčem. A samozřejmě – navždy mne bude dojímat „ajfr“, s jakým Höger zpívá na začátku každého dílu „Hymnu Klapzubáků“.
Jako by byl fotbalový fanda odmalička.
A to nejsem fanoušek fotbalové hry.
Napište komentář k článku