Jak voní tymián 1/6 (1995)

Přidal: Přemek |

Leden 31, 2011

Marcel Pagnol. Četba z první části (Tatínkova sláva) knihy Jak voní tymián. Překlad Eva Musilová. Připravil Josef Velda. Hudba Hana Brothánková. Režie Jan Tůma.

Účinkuje Luděk Munzar.

Natočeno 1995 (6 x 27 min.). Repríza 1. dílu 20. 11. 2021 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.).

Pozn.: Vzpomínkové vyprávění z autorovy rodné Provence. Bujné a překrásné přírody, kde pod jižní sluncem kvete levandule a tymián dorůstá do výšky člověka. Marcel Pagnol zpracoval své vzpomínky, když překročil šedesátku. A přesto se dokázal podívat na svět očima chlapce, který i docela obyčejné věci vnímá jako vzácné a neopakovatelné okamžiky.
(anotace)

Lit.: Turek, Petr: Jak voní tymián. In Týdeník Rozhlas 29/2000 (3. 7. 2000). – Cit.: „Narodil jsem se v městě Aubagne, pod Garlabanem posetým kozami, v době posledních pastevců. Garlabán je obrovská věž z modrých skal, postavená na okraji nekonečné skalnaté vrchoviny. Ta věž je o něco širší, než je vysoká, ale protože vystupuje ze skály ve výšce šesti set metrů nad mořem, ční velmi vysoko do provensálského nebe a v červenci si tam přichází odpočinout bílý obláček.“ Těmito slovy začíná vzpomínková kniha francouzského dramatika, prozaika a scénáristy Marcela Pagnola (1895 – 1974). Ačkoliv se Pagnol ve Francii proslavil zejména jako dramatik, u nás je znám především svými Vzpomínkami z dětství (fr. 1957 a 1960), jež vyšly česky pod názvem Jak voní tymián (1975). Názvy jednotlivých částí – Tatínkova sláva, Maminčin zámek, Čas tajemství a do češtiny nepřeložený Čas lásek – jako klíčová slova naznačují, co bylo pro vypravěče podstatné. Dětství bylo Pagnolovi časem šťastného života s rodiči, dávno minulou dobou, kdy se chodilo pěšky, kdy voda ve studánkách byla neznečištěnou, životodárnou tekutinou, časem nekonečných prázdnin a prvních milostných vzplanutí, dobou prožitou v Provence, kopcovitém kraji poblíž Marseille, kam se celý život vracel. Autor o své knize skromně napsal: „Je to jen svědectví o zašlých dobách a písnička o synovské lásce, která se možná bude považovat za velkou novotu.“
Pagnolův text se jeví jako prosté vyprávění, je však protkán literárními odkazy: mj. na Jamese Fenimora Coopera či Waltera Scotta, tedy autory, jejichž čtenáři bývají často děti. Není snadné tyto aluze a citace objevit!
Zaposlouchejme se tedy s trochou nostalgie do vyprávění o dětství jednoho chlapce z jižní Francie. Naše nostalgie může mít dvě roviny: časovou a místní. Můžeme vzpomínat na doby, kdy jsme sami – byť v jiné době – byli ve věku vypravěče Marcela, a třeba si také postesknout, že jsme se nenarodili jako on – „v městě Aubagne, pod Garlabanem posetým kozami, v době posledních pastevců…„

Četba na pokračování