Oživené hroby 1/5 (2013)

Přidal: Přemek |

Říjen 29, 2013

Karel Sabina. Pětidílná četba na pokračování. Slovesný dramaturg Jan Sulovský. Režie Tomáš Soldán.

Účinkuje Ladislav Kolář.

Nastudoval ČRo Olomouc v roce 2013. Premiéra 1. dílu 4. 11. 2013 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.). Repríza od 6.1.2018 (ČRo Olomouc, 18.04 h. ) v cyklu Setkání s literaturou.

Lit.: Sulovský, Jan: Nežli vymazán bude z knihy žalářní. In Týdeník Rozhlas 45/2013 (článek). – Cit.: Oživené hroby jsou vrcholným prozaickým dílem jedné z nejvýraznějších, ale zároveň nejkontroverznějších osobností české literatury. Karel Sabina se narodil 29. prosince 1813 v Praze jako nemanželské dítě Josefíny Sabinové. V letech 1831 až 1833 studoval filozofii a práva, ale nedokončil je. V roce 1845 se stal členem protirakouského demokraticko-revolučního spolku Repeal. Po porážce hnutí za svržení absolutistického režimu v Rakouském císařství v roce 1848 byl koncem června zatčen a tři měsíce vězněn v bývalém klášteře sv. Jiří na Hradčanech. V květnu následujícího roku byl za přípravu májového povstání, protirakouského spiknutí pod vlivem proslulého anarchisty Bakunina, zatčen a uvězněn. Odsouzen byl k trestu oběšením provazem, který mu byl zmírněn na osmnáctileté vězení. Strávil v něm celkem osm roků, více než polovinu z nich v olomoucké pevnostní věznici, kterou opustil díky amnestii v červnu 1857.

Po propuštění se dal Sabina zlákat do služeb tajné policie jako konfident s mezinárodní působností. V létě roku 1872 ho národní soud prohlásil za zrádce národa. Zbývající část života prožil Sabina o samotě, v bídě a opovržení. Zemřel 9. listopadu 1877 na úplné vyčerpání organismu.
Oživené hroby z roku 1870 jsou jakousi románovou kronikou z vězeňského prostředí se silnými autobiografickými rysy. Kdybychom však v nich hledali postavy zlomené, rezignovavší na svůj osud, mýlili bychom se. I v tak hrůzných podmínkách, jaké skýtala věznice v olomoucké pevnosti, najdeme vězně plné optimismu, hrdosti, statečnosti. Platí to hlavně o italských revolucionářích, zejména o nejstarším Fortim, který se sám nazývá „starým vojákem svobody“. Tento věčný rebel a nezlomný optimista si odseděl ve vězeních šestadvacet let. Třikrát uprchl – v Neapoli, kde byl odsouzen k smrti, dokonce se žalářníkem. Ale poznal také benátské „olověné střechy“ a starý Špilberk, které byly postrachem i těch nejsrdnatějších odsouzenců. Jeho mladí kolegové prožívají kromě neskrývaného revolučního nadšení i běžná citová hnutí, které přináší mládí – lásku, ale i žárlivost.
Další dva vězňové jsou Maďar Hon a Čech Slav, do jehož postavy se nejvíce promítají autobiografické zážitky a myšlenky autorovy: „Hleděl na strop a počítal, mnoho-li času asi uplyne, nežli vymazán bude z knihy žalářní. Nový rok mu počínal květnem. Bylo teprv z počátku únoru. Po třech měsících byl zase jeden rok vymazán. Zbývalo jich ještě osmnácte! Toť někdy celý život!“
Z chmurných myšlenek českého vězně Slava vytrhne příchod tří italských revolucionářů, nastávajících spoluvězňů. Vězeňský pobyt jim zpříjemňuje dokonale korupční prostředí věznice, kdy profous jim je ochoten za peníze sehnat téměř vše, co jim zpestří jednotvárné dny…
Lit.: Vojtíšková, Zuzana: Karel Sabina: Oživené hroby. In web ČRo 2 Praha, listopad 2013 (článek). – Cit.: Tento román Karla Sabiny je vrcholným prozaickým dílem jedné z nejvýraznějších, ale zároveň nejkontroverznějších osobností naší literatury.

Kniha z roku 1870 je jakousi románovou kronikou z vězeňského prostředí se silnými autobiografickými rysy. Kdybychom však v ní hledali postavy zlomené, mýlili bychom se.

I v tak hrůzných podmínkách, jaké skýtala věznice v olomoucké pevnosti, najdeme lidi plné optimismu, hrdosti, statečnosti. Pobyt ve vězení si odsouzenci zpestřují čtením a povídáním o svých životních příbězích a snech.

Životopis
Český radikální demokrat, publicista, spisovatel a literární kritik Karel Sabina se narodil 29.12.1813, jako nemanželský syn dcery ředitele cukrovaru. O svém otci tvrdil, že je polský šlechtic. Dětství ale prožil v bídě v rodině zedníka a pradleny.

Sabina vystudoval staroměstské gymnázium a dva roky filozofie. Od roku 1834 studoval práva, toto studium ale nedokončil a později se živil literární činností. Krátce pracoval v redakci novin Der Adler. Byl znám svou výbornou pamětí, perfektní výřečností a velmi snadným psaním článků, statí, ale i veršů a prózy. Kromě spisovatelské profese byl významným literárním kritikem.

Blízkým přítelem Sabiny byl Karel Hynek Mácha. Sabina pochopil a vysvětlil jeho přínos pro českou literaturu. Karel Sabina měl vůdčí postavení mezi radikálními demokraty. Přednášel na politických shromážděních a stal se mluvčím radikálních demokratů v české politice. Před revolucí v roce 1848 založili demokraté tajný politický spolek Repeal.

Na jaře 1848 převzal po Havlíčkovi redakci Pražských novin a Včely, v roce 1849 redakci novin Lípy slovanské. V Květnu byly odhaleny jeho přípravy na povstání českých radikálů a neminulo ho zatčení. V únoru 1853 byl odsouzen k trestu smrti. Nakonec si měl pobýt 18 let v olomoucké věznici. V květnu 1857 byl po amnestii propuštěn.

Po návratu z vězení čelil atmosféře Bachova absolutismu a žil ve velmi chudých podmínkách. V 60. letech došlo k oživení českého politického života, to byla pro Sabinu naděje. Vydal velké množství povídek a románů. Některé se ale pro svoji povrchnost, snahu po senzaci a po okamžitém úspěchu nezařadily mezi jeho nejlepší díla . Nejsou pokládána za přínosná pro českou literaturu. Také Sahibova dramatická tvorba nebyla nejlepší, kromě některých zdařilých libret.

Další činností Sabiny bylo přispívání do různých novin a časopisů, přednášení v dělnických i občanských spolcích a vystupování na táborových shromážděních. Veřejný život pro něj skončil v létě 1872, kdy tajně předal zprávu pražské policii. Veřejnost ho prohlásila za vlasteneckého zrádce a jeho jméno zmizelo z pultů českých knihkupectví. Na plakátech Prodané nevěsty nahradil jeho jméno monogram. Sabina se bránil tím, že ho k tomuto činu dohnala bída. Byl nucen za pravidelný měsíční plat podávat informace o událostech v české politice a o skutcích lidí, kteří mu byli často blízcí. Literární činnost ale neukončil a své články publikoval pod pseudonymy.

Karel Sabina zemřel ve velké bídě 7.11.1877 v Praze.
zdroj: spisovatele.cz

Četba na pokračování