Červený a černý 1/20 (2004)

Stendhal. Překlad Otokar Levý. Úprava a režie Dimitrij Dudík.

Účinkuje Boris Rösner.

Natočeno 2004.

Vydal Radioservis v roce 2008 (1 CD, mp3).

Pozn.: článek v Týdeníku rozhlas 23/24. 5. 2004:

Červený a černý

Nestává se dnes příliš často, abychom měli v rozhlase příležitost pracovat se „zlatým, klasickým fondem“ světové literatury 19. století – za dlouhá léta práce literární redakce byla celá řada základních, významných děl z této oblasti již zpracována. A tak jsme se s o to větší radostí věnovali přípravě rozsáhlé – dvacetidílné (!) – četby na pokračování z jednoho z nejslavnějších francouzských románů 19. století, Stendhalova „Le rouge et le noir“, jak zní původní název textu, který se do češtiny překládá – jak známo, poněkud nepřesně – jako Červený a černý.

Stendhal (vl. jménem Henri Bayle, 1783-1842) pojal úmysl napsat svůj druhý román v noci z 25. na 26. říjen 1829 v Marseille. Původně chtěl své knize dát název „Julien“. Červený a černý pak vyšel za pouhých třináct měsíců – v listopadu 1831. Spisovatel se inspiroval skutečnou událostí: Antoine Berthet, syn venkovského kováře, strávil čtyři roky v semináři v Grenoblu, pak se stal vychovatelem dětí jistého pana Michouda, do jehož ženy se zamiloval. O čtyři roky později mladý Berthet svou bývalou milenku v kostele postřelí (paní Michoudová své zranění přežije). Antoine Berthet byl popraven v únoru 1828. Ano, hlavní linie příběhu je v knize zachována. Bylo však třeba skutečného spisovatelského génia, aby z této nekomplikované zápletky vznikl román, který bude čten ještě bezmála po dvou stoletích. (Nutno ovšem přiznat, že k oblibě tohoto příběhu nepochybně přispěly i četné filmové přepisy – je vůbec třeba připomínat Gérarda Philippa, který ztělesnil Juliána Sorela v klasickém realistickém filmu z roku 1955?) Stendhalův úsporný styl navázal na klasickou linii francouzské prózy a zprvu nezískal uznání u současníků; k vzácným výjimkám patřili například Balzac nebo Goethe, kteří knihu ocenili.

Vydejme se tedy do Francie první půle 19. století: Stendhal nás se svým hrdinou provede venkovským i měšťanským prostředím, ocitneme se v besansonském kněžském semináři i v pařížských mondénních salónech, budeme se zatajeným dechem sledovat Juliánovy vnitřní proměny a jejich dopad na jeho jednání. Nuže, vstupme aspoň zprostředkovaně, prostřednictvím rozhlasové četby, do domu verriérského starosty pana de Rénal: na scénu přichází jeho paní… Velký příběh může začít.

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

Zatím nemáte žádné komentáře.

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)