Jak se vyrábí „mučedník“ (2017)

Přidal: Premek |

Duben 29, 2017

Jindřich Šídlo. Glosa. Člověk se odvoláním z vlády stává „mučedníkem”?

Čte autor.

Natočeno 2017. Premiéra 28. 4. 2017 (ČRo Plus, h.) v cyklu Názory a argumenty.

Lit.: Šídlo, Jindřich: Jindřich Šídlo: Jak se vyrábí „mučedník“. In web ČRo Plus, 28. 4. 2017 (text + nahrávka glosy). – Cit.: Odpověď prezidenta Zemana na otázku jeho exkluzivního nadhazovače Jaromíra Soukupa ve čtvrtečním pořadu TV Barrandov „Týden s prezidentem“, zda by odvolal z vlády Andreje Babiše, byla skoro stejně pozoruhodná jako obdivný pohled, jímž jeden z nejmocnějších mužů českých médií prezidenta po celou dobu častoval.

„Pozval bych si pana premiéra a zeptal bych se ho, zda má cenu odvolávat jakéhokoli ministra půl roku před volbami. Je to velmi absurdní a velmi neobvyklé,” pravil prezident, ale tím ještě nekončil: „Promluvil bych si s Andrejem Babišem a zeptal se ho, zda se chce státi mučedníkem.”

Pardon? Mučedníkem? Člověk se odvoláním z vlády stává „mučedníkem”? Kolik „mučedníků” takhle vyrobil osobně premiér Zeman, když v letech 1998 – 2002 ve velkém vyhazoval své ministry?

A vcelku prostá je i odpověď na další prezidentovu pochybnost. Ano, ministry je možná odvolávat i půl roku před volbami, pokud premiér usoudí, že to prospěje vládě, protože za vládu nese odpovědnost její předseda. To si prezident jistě pamatuje z doby, když si do vlády prosadil taková esa, jako byl Jan Kavan nebo Petr Lachnit.

Jistě, celá tahle situace je komplikovanější, protože jde o Andreje Babiše, předsedu jedné z koaličních stran, která má slušnou šanci vyhrát volby. Odvolat ho znamená přivést zemi chvíli před volbami do politické krize, a jak naznačuje prezident a zjevně se taky obává část ČSSD, nezištně mu tak pomoci v kampani. Tomu se dá rozumět.

Mohli by ztratit o něco víc?

Ale taky se na to dá opáčit: A co jiného tedy navrhujete? Do české politiky se zjevně dostal nový taktický prvek: Nekonečné ustupování jednomu politikovi, jehož síla tím ovšem překvapivě neklesá, ale roste. Andrej Babiš samozřejmě nebyl z ničeho obviněn a nikdo ho nechce, ani naštěstí nemůže vylučovat z demokratické soutěže.

Babiš má jen jisté starosti, které nejsou nijak výjimečné, snad jen v tom, že kvůli nim zatím neodstoupil sám, jak se to dělo v minulosti. Andrej Babiš se už preventivně snaží po celou dobu svého pobytu v politice vysvětlovat to jako spiknutí všech proti své osobě, ovšem těžko říct, proč mu v tom ostatní fakticky pomáhají.

U prezidenta to snad pochopit lze, ovšem u sociálních demokratů je to docela absurdní taktika: Tak tedy poškozuje Andrej Babiš vládu, v níž jsou nejsilnější stranou a drží post premiéra? Každý den zjevné bezradnosti a fascinancí údajnou Babišovou silou už jen hraje proti nim. Tolik teatrálních gest a pak to celé nechat už radši do voleb vyhnít, protože těžko říct, jestli to veřejnosti dokážeme vysvětlit srozumitelněji než Babiš a radši tedy necháme vládu poškozovat dál?

Příběh korunových dluhopisů je pro veřejnost absolutně nesrozumitelný. Ale pak tu máme příběh Čapího hnízda – mimochodem, už třináct měsíců je přerušena mimořádná schůze sněmovny k tomuto bodu, což s největší pravděpodobností skončí tak, že zůstane přerušena do konce volebního období.

Sociální demokraté tehdy Babiše podrželi – a co jim to tedy přineslo? A proč si myslí, že by teď mohli ztratit ještě o něco víc? Není ambicí autora této poznámky radit předsedovi vlády a sociálním demokratům, co mají dělat.

Jen tedy zatím jakoby chtěli dát najevo, že vlastně už nejsou schopni udělat vůbec nic. A že nevěří už vlastně v nic, nejméně sami sobě.

Eseje, fejetony, přednášky