Zcela zbytečný mocenský vzestup okamurovců a komunistů (2017)

Přidal: Premek |

Listopad 24, 2017

David Klimeš. Komentář.

Natočeno 2017. Premiéra 23. 11. 2017 v rámci pořadu Názory a argumenty (ČRo Plus, 18:33 h).

Lit.: Klimeš, David: David Klimeš: Zcela zbytečný mocenský vzestup okamurovců a komunistů. In web ČRo Plus, 23. 11. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Poslanci zvolili do čela mandátového výboru, který bude posuzovat vydání či nevydání předsedy ANO k trestnímu stíhání, tvrdého komunistu Stanislava Grospiče. Na post místopředsedy sněmovny nastoupí i nový sekáč, který se už tak nezakecá – předseda SPD Tomio Okamura.

Když v roce 2002 dosáhli poprvé komunisté na místopředsednický post ve sněmovně, bylo z toho docela haló. Dát jim ale něco více, na to zatím žádný vítěz voleb neměl žaludek.

Výše tedy sice na centrální úrovni zatím nedostoupali, ale alespoň něčeho dosáhli. To ten druhý extrém – pravý – se nezmohl od roku 1989 na nic. Všichni od sládkovců po Úsvit vždy jen zahřívali opoziční lavice bez jakékoliv mocenské funkce moci.

A teď to srovnejme s listopadem 2017. Z pěti místopředsedů sněmovny hned dva posty budou patřit extrémistům. Vedle již zavedeného předsedy KSČM Vojtěcha Filipa nastoupí i nový sekáč, který se už tak nezakecá – předseda SPD Tomio Okamura.

Pryč jsou i časy, kdy se komunisté museli spokojit s vedením nepodstatných výborů sněmovny, jako je třeba petiční či kontrolní. Poslanci zvolili do čela důležitého mandátového výboru, který bude posuzovat vydání či nevydání předsedy ANO Andreje Babiše k trestnímu stíhání, tvrdého komunistu Stanislava Grospiče. Ten se proslavil svým názorem, že ocenění protikomunistického odboje je podobné norimberským zákonům nacistického Německa.

Do čela neméně důležitého bezpečnostního výboru zase usedne okamurovec Radek Koten, který bojuje proti islamizaci Česka a informace čerpá z proruských dezinformačních webů. A to hostina pro extrémní síly ve sněmovně zjevně ještě není u konce. Vše nakonec může dojít až k tomu, že sestava ANO, SPD a KSČM se dohodne i na vládě.

Antisystémová pětina se dočkala

Přitom není jediný důvod, aby něco takového Česko zažívalo. Okamurovo hnutí jistě uspělo, o tom není sporu, ale komunisté zase výrazně oslabili. Dohromady získal extrém 18 procent hlasů.

Teď to srovnejme s minulými sněmovními volbami: 1996 KSČM a republikány 18 procent, 1998 komunisté 11 procent, 2002 KSČM 18 procent, 2006 komunisté 12 procent, 2010 KSČM 11 procent, 2013 komunisté a Úsvit 21 procent. Takže opravdu nic nového pod sluncem, ostře protestní pětina voličů tu vždy byla, je a asi i ještě dlouho bude.

Nikdy před tím však 80 procent zbývající sněmovny extrémisty nepustilo k moci, protože pociťovalo odpovědnost za demokratickou podstatu státu.

Začali jsme rokem 2002, tak ho zmiňme znovu: mohla tu tehdy vládnout dvojkoalice ČSSD s KSČM s pohodlnou většinou 111 hlasů, ale sociální demokraté to neudělali. Šli do mnohem nestabilnější trojkoalice demokratických stran. Na druhé straně nejmenší unionisté se zas obětovali a za vládní angažmá zaplatili svou existencí.

Ještě horší Babiš, než jsme doufali

Dnes je situace ale úplně jiná. Demokratické strany se snaží za každou cenu ukázat, že Babiš vládne s okamurovci a komunisty. Dobrá, podařilo se jim to. A co dál? Opravdu chtějí rasisty a stalinisty ve vedení sněmovny a ještě lépe ve vládě?

Pak by otevřeně měli říct svým voličům: Andrej Babiš je pro nás natolik nepřijatelný, že raději než ho podpořit, přenecháme moc extrémistům. Pokud na to ale nemají žaludek a kalkulují s tím, že se s Babišem dohodnou v druhém kole sestavování vlády, tak jsou naivní.

Okamurovci a komunisté dobře ví, že teď je to jejich volenka, Babiš jim dává, co chtějí a ještě více moci mohou získat, když podpoří už v prvním kole jednobarevný kabinet Babiše. A i kdyby první pokus Babišovi nakonec opravdu nevyšel, tak je nepravděpodobné, že by demokraté donutili Babiše k odstranění extrémistů z vedení sněmovny a brzo asi i ze správních pozic a dozorčích rad polostátních podniků.

David Klimeš: Populistický a nebezpečný vítěz voleb je přímo vybízen, aby ještě přitvrdil, opřel se o extrémisty, za což jim odkývá vše možné od protiústavního dodanění restitucí až po podobně protiústavní zakazování islámu.

Jaký je to rozdíl oproti zmiňovanému roku 2002, kdy si menší strany okamžitě po volbách uvědomily, že musí do nemilované koalice, jen aby odlákaly vítěze voleb od extrémistů.

Dnes je proti tomu už tak dost populistický a nebezpečný vítěz voleb naopak přímo vybízen, aby ještě přitvrdil, opřel se o extrémisty, za což jim odkývá vše možné od protiústavního dodanění restitucí až po podobně protiústavní zakazování islámu. A kdo ví, když se zadaří, tak i to vystoupení z EU a NATO přijde na přetřes.

Autor je hlavním analytikem týdeníku Ekonom

Eseje, fejetony, přednášky