Prezidentovy čínské konstanty i proměnné (2019)

Kde se na své páté cestě ve funkci ocitl zrovna v časech připomínky 30. let od studentských protestů. Ukončených tanky na pekingském náměstí Nebeského klidu a smrtí tisíců mladých Číňanů.

K čemuž Miloš Zeman poznamenal, zřejmě na novinářský dotaz, že demokratizace má probíhat krok po kroku po etapách, jinak by mohl nastat chaos a výrazná destabilita. Což si těžko vyložit jinak, než jako diametrální změnu názoru.

Jen si představme, jak by se asi Zeman tvářil řekněme 29. listopadu 1989, kdyby mu někdo řekl: Pozor, pozor, pane inženýre, brzděte, demokratizace musí postupovat etapově!

A námitce, že tentokrát Zeman mluvil o Číně, a to je hodně specifický případ, možno zase oponovat: tak to by tam konečně mohli s tou demokratizací aspoň na etapy začít! Jenže to je jeho příteli Si, bude-li chtít, tak podle změněné ústavy doživotnímu prezidentovi, zřejmě dost vzdálené.

Naopak, režim za jeho vedení zřetelně přitáhl šrouby. Mimochodem, Miloš Zeman se s ním za čtyři dny setkal jen jednou a to na dvacet minut. To vyhlíží jako pouhopouhá formalita.

Zahambující Lucembursko

V něčem ale Miloš Zeman názory nemění: komunistická Čína mu pořád imponuje. A vedení společnosti Huawei dokonce ujistil „osobní solidaritou“. To by se ale dalo lehce označit jako „slepá víra“. Neboť odkud Zeman ví, že jsou ohledně Huawei naprosto liché pochybnosti kybernetických expertů USA nebo Británie? Když v Číně platí zákon o povinné spolupráci všech tamních společností s tajnými službami?

A proč nepravdivě říká, že jsme v obezřelém přístupu k Huawei „jedinou zemí Evropské unie“? A je to od nás – zajisté k USA – servilní? Tohle slovo by navíc měl český prezident při pobytu v Číně raději zapomenout. Aby se mu nevrátilo jako nepříjemný bumerang.

A Zeman stále také věří, že nastane čínská investiční expanze. Konečně. Cosi se v tomto smyslu snad teď v Pekingu podepisovalo. A mělo to ovšem přijít už roku 2016, jak Zeman halasně vyhlašoval během tanců kolem prezidenta Si v Praze.

Jenže Čínané si akorát koupili pár luxusních domů, jednu fabriku, kus pivovaru a fotbalový klub i se stadionem a to povětšinou na dluh. Zatímco investice rok od roku klesaly. Takže u nás kupříkladu za poslední roky investovalo Lucembursko pětkrát tolik. A naše obchodní bilance s Čínou je ve výrazném deficitu.

Poradce neukázán

Dlužno ale podotknout, že si na to Zeman před odletem do Pekingu stěžoval tamní televizi CCTV: malé investice prý představují skvrnu na vzájemných vztazích. To bylo poprvé, kdy připustil, že z těch vytrubovaných 200 miliard přišlo jen minimum a ještě nejde o investice, ale akvizice.

Za což ale možná trochu může někdejší prezidentův poradce Jie Ťien-ming, posléze zmizelý kdesi v útrobách čínských policejních vyšetřoven. Pan prezident se po něm nyní poptával a bylo mu řečeno, že prý není ve vězení. Takže, dodejme, snad naživu. Ale k setkání nedošlo.

Těžko říci, zda je to důvod k oslavě. A jestli má záminku k přípitku řadový občan kvůli tomu, co si v Číně dohodla společnost Sev.en. Energy Pavla Tykače. Anebo že se tam daří Home Creditu. Snad spíš pokud – aspoň po etapách jako ona demokratizace – k nám přijdou přece jen nějaké opravdové čínské investice.