Ekonomie prestiže (2012)

Přidal: Přemek |

Červen 14, 2012

James F. English. Ukázka z knihy. Připravila Alena Blažejovská. Režie Radim Nejedlý.

Čte Vladimír Hauser.

Nastudovalo Brno v roce 2012. Premiéra 13. 6. 2012 v pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 17:00 – 18:00 h.).

Lit.: Blažejovská, Alena: Ukázka z knihy – James F. English: Ekonomie prestiže. In web ČRo Brno, červen 2012 (anotace + úryvek textu). – Cit.: Kniha Ekonomie prestiže vyšla na Harvardské univerzitě v roce 2005. V českém překladu Martiny Neradové ji letos vydalo brněnské nakladatelství Host. Její autor James F. English (nar. 1958) je americký literární vědec, zabývající se především moderní britskou prózou a sociologií literatury.

Publikaci Ekonomie prestiže věnoval vzniku, historii a fungování literárních, filmových a hudebních cen. Kapitolu o českých literárních vavřínech od roku 1821 do současnosti dopsali Pavel Janáček a Jiří Trávníček. V Zelném rynku uslyšíte ukázku z kapitoly Strategie povýšenosti, styl hry, týkající se možnosti odmítnout udělované ocenění.

Odmítnutí ceny je vždy spojeno s ošemetným rizikem. Příkladem může být Sartrovo odmítnutí převzít Nobelovu cenu v roce 1964, které sám Sartre považoval za nešťastné zapletení, jemuž se snažil předem vyhnout, když požádal Švédskou akademii, aby ho ze seznamu kandidátů vyškrtla. Nebýt toho, že sekretář akademie někam založil dopis, v němž Sartre taktně vysvětloval, že po celý život odmítá všechny podobné ceny a jeho postoj by byl kompromitován, kdyby udělal výjimku pro Nobelovu cenu, mohla být celá aféra zažehnána. Když už k tomu došlo, Sartre cenu odmítl tak neokázale a omluvně, jak jen to bylo možné. Přesto bylo jeho gesto vnímáno širokou veřejností jako akt nesmírného symbolického zneuctění – a právem. Koneckonců Sartre mohl následovat Goerge Bernarda Shawa, neochotně cenu přijmout a takticky si neponechat značnou finanční odměnu pro sebe. Vysoce prestižní příležitosti, při níž by pronesl děkovnou řeč, mohl využít ke zviditelnění potřebných, kterým by peníze přerozdělil. Odmítnutím i takto minimálního kontaktu s Nobelovou cenou se Sartre pokoušel maximalizovat bariéry směny mezi kulturním kapitálem – vlastní specifickou důležitostí a hodnotou, kterou disponoval jako umělec a intelektuál – a kapitálem Švédské akademie, který mu byl nabízen. Z jeho pohledu by totiž taková transakce byla natolik nevýhodná, natolik by oslabila výši jeho čistého symbolického jmění, že by inzerovaný „dar“ od akademie byl vlastně trojským koněm.

Eseje, fejetony, přednášky