Draze zaplaceno (2013)

Přidal: Přemek |

Květen 15, 2013

Blanka Kostřicová. Fejeton. Dramaturgie Alena Blažejovská.

Čte Andrea Buršová.

Nastudovalo Brno v roce 2013. Premiéra 18. 5. 2013 v rámci pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 17:00 – 18:00 h).

Lit.: Blažejovská, Alena: Fejeton: Blanka Kostřicová – Draze zaplaceno. In web ČRo Brno, květen 2013 (anotace + úryvek). – Cit.: Blanka Kostřicová se narodila v roce 1961 v Litomyšli, žije v České Třebové. Vystudovala FF UP v Olomouci, obor čeština-angličtina. Pracovala v Ústavu pro jazyk český ČSAV v Praze, poté jako středoškolská učitelka v České Třebové.

Literární recenze, kritiky a eseje publikuje zejména v časopisech Host a A2. Pracovala též pro kulturní rubriku Lidových novin a pro Literární noviny. Povídky i delší prózy publikovala nejprve časopisecky a v knižním sborníku Dvanáct východočeských prozaiků.

V roce 2007 vyšly souběžně dvě její knižní prvotiny Třebovské povídky (TG Tisk Lanškroun) a Ledovcová turistiku (Dauphin a Protis). V roce 2008 zveřejnila odbornou publikaci Románový cyklus Jiřího Kratochvila (Periplum). V témže nakladatelství jí roku 2009 vyšla knížka Lyžařské povídky, k níž o rok později přibyl soubor próz Dole a nahoře (Dauphin). V roce 2012 vydala prozaický cyklus Kronika.

Ve třetí třídě, v roce 1969, jsme měli na opěradle zadní lavice našroubovány háčky, možná spíš malé skobičky, na nichž visely snad ručníky anebo vikslajvantové sáčky od přezůvek – už si nevzpomínám. Při jedné divoké přestávkové akci jsem se na jednu skobičku napíchla kolenem, z roztržené kůže crčela krev skrz béžové bavlněné punčocháče, nevěděla jsem tak docela, co teď, osmiletý Indián sice nebrečí, ale taky si se vším hned neporadí, obzvlášť když není na své prérii, ale v omezených možnostech školní třídy… až přišla usměvavá paní ředitelka, sokolka a tělocvikářka a skautka (hodiny tělocviku s ní měly zřetelně ducha skautských schůzek), vzala mě do ředitelny a koleno mi mateřsky ošetřila, vyčistila kysličníkem a obvázala a zalepila, ani ji vlastně nenapadlo se zeptat, jak jsem se na háčku ocitla… Za rok se ona ocitla před prověrkovou komisí, a novou soudružkou ředitelkou se stala předsedkyně té komise, též nově naše ruštinářka… Bratr soudružky se stal okresním soudcem a když byly u osmnáctileté podezřelé nalezeny kazety s nahrávkami písní Karla Kryla, poslal ji na rok do kriminálu natvrdo, pracovala tam u lisu a zhmoždila si doživotně ruku… Za dvacet let potkávám na ulici soudružku, poněkud plandající rukáv zakrývá protézu pravé ruky, Hrabal by z toho měl povídku, já se jen v duchu pokřižuju… odpusť nám naše… jakož i my…

Eseje, fejetony, přednášky