Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Krvavé Vánoce ve slovinských horách

Přidal: Premek |

Leden 26, 2018

Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 4/2018)

Druhá světová válka. Rodina Temnikarových žije na kopci, ve slovinských horách. Připravují se na Vánoce, ale celý dům je v zajetí strachu a úzkosti. Hlava rodiny, Jernej Temnikar totiž tajně pomáhá partyzánům; nemůže-li jinak, alespoň jídlem či moukou a právě okolo Vánoc se smyčka kolem nich začíná stahovat…

Příběh, který napsal Ciril Kosmač, vyšel knižně pod názvem Balada o trubce a oblaku. V roce 1961 vznikl stejnojmenný film v režii France Štiglice a později Baladu pro Československý rozhlas zdramatizovala překladatelka knihy Irena Wenigová.

Inscenace Balada o Marjaně Temnikarové z roku 1978 nabízí především velké herecké sólo pro Marii Vášovou. Její Marjana Temnikarová, stará chalupnice, která vidí celý svůj svět ve svých dětech a v práci, přísně řídí život svůj i svých blízkých. Proto nerada vidí, když její muž Jernej tajně pomáhá partyzánům v horách; soustavně hudruje, zlobí se a vyčítá manželovi vše, nač si vzpomene ve své bolesti, kterou však nikterak nedává na odiv. Vyčítá mu, že dává všanc život svých dětí, vyčítá mu i první ženu Tylčku, která umřela už před třiceti lety. Starý Jernej s ní neužije jedinou hezkou chvilku: když však dojde na nejhorší a rodina Temnikarových musí zaplatit za Jernejovu odvahu, stojí tu náhle pevná a neoblomná plně za svým mužem. Musí nést osud, hodný antické tragédie: nejdřív jí přivezou zavražděného muže, pak slyší, jak postřílejí i její děti. Myšlenkové pochody tu Vášová vyjadřuje tichými vnitřními monology, později však její Temnikarová vyjevuje své zoufalství i nahlas.

Dnes již pozapomenutý herec Zdeněk Kutil, kterého je dodnes možno vidět ve Vláčilově filmu Marketa Lazarová, ztvárnil působivě Jerneje Temnikara. Starého muže pevných zásad a hlubokého chraplavého hlasu, který jihne jen občas při rozmluvách se svou ženou, žádá-li po ní, aby jejich život nebyl jen samé hromování. Postavy jejich dětí Justiny a Toneho hrají Slávka Hozová a Gustav Bubník, Temnikarovy sousedy Lužnika a Tomšiče Jaroslavové Moučka a Cmíral. Velkou zápornou roli tu získal Petr Haničinec v postavě udavače Vency Zaplatala, který zničil život už mnoha dívkám ve vesnici. Vymámil z židovských rodičů veškerý majetek za slib, že si vezme jejich dceru – a když vše získá, nehne ani prstem, když je všechny odvezou do koncentračního tábora. Teď je ochoten rodinu ochránit jen v případě, že mu Justina bude po vůli. Ta odmítne – a Zaplatal vydá Temnikarovy Němcům a domobrancům. Haničinec jej ztvárňuje jako lehkomyslného primitiva a tvrdého nevzdělaného lumpa, kterému není svaté. Jeho suverénnost však končí v momentě, kdy jej velitel domobrany pověří zabitím Temnikarové: najednou se zakoktává a pološeptem, s pláčem na krajíčku říká, že to přece není jeho práce. Nakonec ho k tomu musí vyzvat sama Temnikarová; to aby zkrátil její utrpení.

Hudební skladatel Jan Taussinger hned v úvodní melodii naznačuje idylku slovinského údolí, které po několika minutách narušuje disonantní téma, naznačující vpád cizího prvku – německých a italských vojáků-okupantů. Režisér Jiří Horčička si vystačí jen s několika hudebními motivy a zvukovými efekty (Jitka Borkovcová): vše nechává na kvalitně vybraných (a vedených) hercích.

Balada o Marjaně Temnikarové je krutá, krvavá dramatická skladba, která uchvacuje svou uměleckou formou.

Historie rozhlasových her