Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Hledání hranice hrdinství

Přidal: Premek |

Prosinec 17, 2021

Přemysl Hnilička

(vydáno v Týdeníku Rozhlas 47/2021)

Městečko Bergholm, rok 1932. Místní poštovní úřad přepadnou po otevíracích hodinách dva maskovaní lupiči. Prvního úředníka Jensena při pokusu o odpor zabijí, druhého – Lydersena – uspí dobře mířenou pěstí. Poslední z nich – Berger – stojí mezi pokladnou a hlavní revolveru. Logicky tedy pokladnu vydá. Logicky?

Ve hře Přepadení (1987) podle románu Sigurda Christiansena Mrtvý mezi dvěma živými se její hrdina Berger (Ladislav Mrkvička) setká s naprostým nepochopením. Jak policejní vyšetřovatel (Jan Přeučil), tak poštmistr (Milan Neděla) se k němu chovají jako ke zbabělci, protože vydal peníze, ba dokonce jej podezírají ze spoluviny. Nedokáže pochopit, že jeho okolí očekávalo, že se raději nechá zabít než vydat pár tisícovek lupičům. Zatímco první večer je jeho manželka (Jorga Kotrbová) šťastná, že je naživu, později – pod vlivem města a přítelkyň – začne svému muži vyčítat, že se “aspoň” nebránil. A zatímco jeho neschopný kolega Lydersen (Michal Pavlata) postupuje stále výše, on, vždy vedením ceněný úředník, má po kariéře. Kdo by povyšoval zbabělce… Jediný, kdo nakonec při Bergerovi stojí, je jeho sedmiletý syn a dva obyvatelé místního penzionu, bankovní úředník Relling (Petr Štěpánek) a inženýr Engelhardt (Zdeněk Ornest). Proč?

Christiansenův román vyšel v českém překladu už v roce 1934. Inspiroval filmového režiséra Bořivoje Zemana k natočení snímku Mrtvý mezi živými (1947), jednoho z posledních skutečně psychologických československých filmů před komunistickým pučem v únoru 1948. Hlavní roli ztvárnil Karel Höger. V novém překladu a dramatizaci Josefa Hlavničky román jako dvoudílnou rozhlasovou hru nastudovala režisérka Alena Adamcová. Poněkud chladné nastudování s téměř lékařskou přesností zobrazují postupný rozpad Bergerových jistot. “Ty zapomínáš, že žiju! I když mi ten život nikdo nepřeje!”, vykřikne v jedné z mnoha hádek na svou manželku. Ladislav Mrkvička jej hraje jako člověka vysoce inteligentního, který bolestně vnímá křivdy a nespravedlnosti, které se objevují i sedm let po celé aféře. Jorga Kotrbová, herečka s “hlasem jako pouštní písek”, jak ji charakterizovala dramatička Daniela Fischerová, tentokrát nedává prostor uhrančivé stránce svého hlasu; při hádkách zvyšuje a zrychluje hlas do vyšších obrátek, je až nepříjemné její vyčítavou vyřídilku poslouchat. Jako zklamaná maloměstská panička je velmi přesvědčivá. Pavlatův Lydersen je oproti Bergerovi hysterický a slabošsky popudlivý.

Historie rozhlasových her