Z Poznámek o kinematografu (2008)

Přidal: Přemek |

Květen 12, 2008

Robert Bresson. Literárně-hudební pásmo z úvah francouzského filmového režiséra. Překlad Miloš Fryš. V pořadu zazní hudba Jana Garbarka z alba Dis, hrají autor a Ralph Towner. Hudbu vybrala Pavla Schönová. Připravil Petr Turek. Režie Ivan Chrz.

Účinkují Jiří Menzel, Rudolf Pellar a Hana Kofránková.

Natočeno 2008. Premiéra 18. 5. 2008 (Vltava, 9:30 – 10:30 h.; 58min.).

Lit.: Turek, Petr: Bressonovy Poznámky o kinematografu. In Týdeník Rozhlas, květen 2008 (anotace). – Cit.: Budoucnost kinematografu patří novému rodu samotářů,kteří budou točit filmy za svůj poslední halíř a nenechají se vtáhnout do ma-teriální rutiny trhu,“ napsal ve své knize Poznámky o kinematografu francouzský filmový režisér Robert Bresson (1901-1999).

Tento ojedinělý tvůrce se již v mládí věnoval malířství, které zůstalo i později jeho koníčkem. Počátkem třicátých let 20. století se stal asistentem filmového režiséra René Claira, později psal i dialogy do dnes již zapomenutých filmů. Jeho prvním režijním počinem byl film Andělé hříchu (1943), příběh z kláštera pro padlé dívky. Svůj vlastní styl nalezl Bresson v Deníku venkovského faráře,natočeném v roce 1950. Film se drží Bernanosovy literární předlohy, ale soustřeďuje se na hlavního hrdinu a vylučuje vše,co by se od příběhu jeho utrpení nějak odchylovalo nebo jej mohlo zmírnit.

Dílo Roberta Bressona zaujímá v dějinách filmu jedinečné místo. Jako filmař se nekompromisně bránil útokům na city,předstírání realismu či psychologickému vciťování. Odmítal vytvářet dramatické napětí, jakékoliv efekty, byl puristou, který proti požadavkům filmového průmyslu exemplárně uskutečňoval vlastní představu o „kinematografu“. Autor třinácti celovečerních filmů získal za svá díla řadu ocenění.

Svou filmovou metodu Robert Bresson naznačil v knize Poznámky o kinematografu, z níž čerpá rozhlasový pořad Souzvuk a která je zároveň jakýmsi lakonickým deníkem, poznámkovým sešitem i filmovou učebnicí na pomezí eseje a poezie. Neobyčejně přesné a trefné „záblesky“ myšlenek svou originalitou a lakoničností vzdáleně připomínají například Baudelairovy Důvěrné deníky a představují útržkovité tvůrčí vyznání člověka, který tvrdošíjně hájí své vidění věcí, ale zároveň je schopen citlivě naslouchat jiným tvůrcům…

Bressonovy zápisky pocházejí z let 1950-1958 a 1960-1974. Stručnost a neužvaněnost patří k charakteristickým znakům psaní filmaře,který si poznamenal i tyto postřehy: „Nenatáčet filmy,aby se ilustrovala teze,nebo aby se ukázali muži a ženy spojení vnějším vzhledem, nýbrž objevit látku, z níž jsou stvořeni. Dosáhnout srdce srdce, které se nenechá lapit ani poezií, ani filozofií nebo dramatem. Velice hutný film ze sebe při premiéře nevydá to nejlepší. Lidé si na něm všimnou nejprve toho, co je nápadně podobné tomu, co již viděli.“