Živant a umrlanti Josefa Váchala (2014)

Přidal: Premek |

Září 9, 2014

Josef Váchal. Četba z méně známého textu slavného autora a grafika. Román v dopise adresovaný básníku Ladislavu Stehlíkovi. Svérázný text Váchal situoval do krajiny mezi Zinkový, Sušicí, Horažďovicemi a Kasejovicemi. Připravil Dominik Mačas. Režie Miroslav Buriánek.

O historii vzniku textu hovoří Blanka Stehlíková.

Připravil ČRo Plzeň v roce 2014. Premiéra 21. 9. 2014 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Schůzky s literaturou.

Lit.: Mačas, Dominik: Živant a umrlanti Josefa Váchala. In Týdeník Rozhlas 37/2014 (8. 9. 2014) (článek). – Cit.: Román v dopise adresovaný básníkovi Ladislavu Stehlíkovi představí vltavský pořad Schůzky s literaturou. Když básník Ladislav Stehlík pracoval na své trilogii Země zamyšlená a psal o Šumavě, chtěl připomenout také šumavské toulky malíře a dřevorytce Josefa Váchala. Prostřednictvím jejich společného přítele, inženýra Josefa Řeřichy, se proto odhodlal Váchala požádat o jeho vzpomínky. Váchal žil v té době už ve Studeňanech, stranou veškerého dění. Na Stehlíkovu výzvu se díval nedůvěřivě, ale příteli Řeřichovi na žádané odepsal. Ladislav Stehlík mu pak už sám v děkovném dopise připomněl jejich další společné známé, faráře Františka Kašpara, malíře Josefa Hodka, a také krajinu kolem Olšan, kam Váchal jezdil k rodičům své ženy Máši Pešulové, vrch Slavník u Neprachov, nicovskou faru i nedaleký Myslív, kde zase na zdejší škole patnáct let učil on sám. Vzdálené vzpomínky na milá místa a přátele nakonec nenechaly Váchala chladným a inspirovaly ho k sepsání téměř padesátistránkového dopisu.

Snadno si lze představit nadšení, které musel Ladislav Stehlík zažívat, když mu v únoru roku 1956 pošta Váchalovo psaní doručila. V dopise už nenajdeme žádné líčení jeho šumavských putování, ale svérázný román Zivant a umrlanti, který Váchal situoval do Stehlíkem mu připomínané krajiny mezi Zinkovy, Sušicí, Horažďovicemi a Kasejovicemi. Váchal zde coby živant na vrchu Spravedlnost u Rabí rozmlouvá se třemi Stíny -umrlanty o spravedlnosti dějin a lidského údělu. Jejich disputace je plná odkazů na společné známé a je jisté, že Váchal se jeho psaním dobře bavil a Ladislav Stehlík jako čtenář také.

Dopis byl pak řadu let uložený v básníkově osobním archivu jako cenná relikvie. V roce 1995 se ho dcera Ladislava Stehlíka, historička umění Blanka Stehlíková, rozhodla zpřístupnit čtenářům a ve spolupráci s nakladatelstvím Paseka vyšel Zivant a umrlanti knižně. Ve Schůzkách s literaturou si jeho obsah připomeneme několika ukázkami a také povídáním s Blankou Stehlíkovou o historii jeho vzniku. Pořad Vltava uvádí k letošnímu 130. výročí narození Josefa Váchala.

Lit.: anonym: Živant a umrlanti Josefa Váchala. In web ČRo 3 Vltava, září 2014 (článek). – Cit.: Román v dopise adresovaný básníkovi Ladislavu Stehlíkovi představí vltavský pořad Schůzky s literaturou.

Když básník Ladislav Stehlík pracoval na své trilogii Země zamyšlená a psal o Šumavě, chtěl připomenout také šumavské toulky malíře a dřevorytce Josefa Váchala. Prostřednictvím jejich společného přítele, ing. Josefa Řeřichy, se proto odhodlal Váchala požádat o jeho vzpomínky.

Váchal žil v té době ve Studeňanech, stranou veškerého dění. Na Stehlíkovu výzvu se díval nedůvěřivě, ale příteli Řeřichovi odepsal. Ladislav Stehlík mu pak už sám v děkovném dopise připomněl jejich další společné známé, faráře Františka Kašpara, malíře Josefa Hodka a také krajinu kolem Olšan, kam Váchal jezdil k rodičům své ženy Máši Pešulové, vrch Slavník u Neprachov, nicovskou faru i nedaleký Myslív, kde zase na zdejší škole patnáct let učil on sám.

Vzdálené vzpomínky na milá místa a přátele nakonec nenechala Váchala chladným a inspirovala ho k sepsání téměř padesátistránkového dopisu. Snadno si lze představit nadšení, které musel Ladislav Stehlík zažívat, když mu v únoru roku 1956 pošta Váchalovo psaní doručila.

V dopise už nenajdeme žádné líčení jeho šumavských putování, ale svérázný román Živant a umrlanti, který Váchal situoval do Stehlíkem mu připomínané krajiny mezi Žinkovy, Sušicí, Horažďovicemi a Kasejovicemi. Váchal zde coby živant na vrchu Spravedlnost u Rabí rozmlouvá se třemi Stíny – umrlanty o spravedlnosti dějin a lidského údělu. Jejich disputace je plná odkazů na společné známé a je jisté, že Váchal se jeho psaním dobře bavil a Ladislav Stehlík jako čtenář také.

Ve vltavském pořadu Schůzky s literaturou si jeho obsah připomeneme několika ukázkami a také povídáním s Blankou Stehlíkovou o celé historii jeho vzniku. Pořad uvádíme k letošnímu 130. výročí narození Josefa Váchala.

Literární pásma