Divadelní šepty stréčka Křópala (2009)

Přidal: Přemek |

Říjen 7, 2009

Ludmila Bařinková. Redaktor Jan Sulovský. Technická spolupráce Mirka Sychrová. Hudební spolupráce Antonín Schindler. Použitá hudba Bedřich Smetana (předehra k opeře Prodaná nevěsta, archivní snímek ze 30. let 20. století). Režie Michal Bureš.

Účinkuje Ladislav Lakomý.

Natočeno 6. 10. 2009 (R1 + Hl, 16:00 – 22:00 h.). Premiéra 28. 10. 2009 (ČRo Olomouc, 8:30 – 8:44 h.; 14 min.). Repríza 26. 10. 2013 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h.) v rámci cyklu Stránky na dobrou noc a Olomouc na Vltavě.

Pozn.: Listování bulletinem Národního divadla v Brně „Divadelní šepty“, který vycházel ve 20. a 30. letech minulého století a do něhož přispíval i stréček Matěj Křópal z Břuchovan, jinak též sólista opery a rodák z Choliny u Litovle Valentin Šindler. Zazní mj. i fejeton věnovaný návštěvě T. G. M. v Národním divadle v Brně na představení Smetanovy „Prodané nevěsty“.

Lit.: -jn-: Stréček Křópal čili Tož to Vám belo tak. In web Národní divadlo Brno, b. d. (článek o stréčkovi Křópalovi + články z Divadelních šeptů). – Cit.: Svérázná postavička bodrého hanáckého stréčka Křópala, která v letech 1926 – 32 z jeviště divadla Na hradbách rozesmávala brněnské publikum v revui Z Brna do Brna a později v různých obměnách v dalších inscenacích, vznikla počátkem roku 1921 jako literární. Jejím tvůrcem, později i hlasem a jevištním představitelem byl sólista opery Národního divadla v Brně Valentin Šindler (1885 – 1957).

Bratři Valentin a Václav ŠindleroviPůvodně mířil k dráze duchovního, ale na doporučení Karla Kovařovice se začal plně věnovat zpěvu a studia teologie v Olomouci nedokončil. První stálé angažmá získal v roce 1911 v pražském Národním divadle, kde vynikl zejména ve smetanovském repertoáru, během první světové války působil v opeře Chorvatského národního divadla v Záhřebu. Vrcholem jeho umělecké dráhy však bylo působení brněnské v letech 1917 – 32. V NDB nastudoval na 70 tenorových partů, znamenitě se uplatnil jako zpěvák lidových písní a jeho soukromá pedagogická činnost byla ceněna řadou začínajících kolegů.

S počátkem sezony 1919 – 20 nastoupil na místo ředitele brněnského divadla dramatik a organizátor divadelního dění Václav Štech. Důrazem zejména na kasovní úspěšnost repertoáru sice získal řadu odpůrců, s jeho podporou však též vznikla dodnes pěstovaná tradice divadelního časopisu. Vyslechnuv argumenty tehdejšího dramaturga činohry Jiřího Mahena a posléze prvního redaktora divadelního časopisu Viktora K. Jeřábka, souhlasil, že od příští sezony bude Národní divadlo v Brně vydávat týdeník s názvem Divadelní šepty. První číslo „Šeptů“ vyšlo 2. října 1920. Divadelní periodikum během let měnilo názvy i frekvenci vycházení, pod názvem Divadelní šepty vycházelo čtyři sezony (poslední číslo 21. června 1924).

Václav a Valentin Šindlerovi jako Jozéfek Melhoba a stréček Matěj Křópal z BřochovanOd 15. čísla (8. ledna 1921) se v „Šeptech“ začaly objevovat humorné kritiky a glosy, jež jako Dopisy stréčka Matěje Křópala z Břochovan psal Valentin Šindler. Dopisy v hanáckém nářečí o brněnském divadelním a kulturním dění si čtenáři brzy oblíbili a Křópalova figurka se stala velmi populární – její popularita ještě vzrostla, když brněnský rozhlas v roce 1924 uvedl relaci, v níž stréček Křópal v podání V. Šindlera vystupoval živě. Bylo velmi prozíravé vsadit na oblíbenost svérázného humoru, prostý rozum a barvitý hanácký jazyk a uvést postavu stréčka Křópala na jeviště. Učinili tak autoři revue Z Brna do Brna Oldřich Nový, Vilém Skoch a Antonín Kincl. Z Brna do Brna (prem. 12. září 1926 v divadle Na hradbách), vycházející z dobově oblíbeného útvaru, jehož cílem byla barvitá podívaná prostřednictvím cesty odněkud někam (nejlépe exotickými kraji), která umožňovala předvádět různé kostýmy, dekorace, scénické efekty a umožňovala efektní vystoupení tančících girls a boys, byla velkou výpravnou revuí o třiceti obrazech. Před vyprodaným hledištěm se hrála se téměř každou neděli odpoledne i večer a celkem byla provedena 109krát. Průvodcem stréčka Křópala, kterého i jevištně ztvárnil Valentin Šindler, se v Z Brna do Brna stala postavička Jozéfka Melhoby, neposedného Křópalova synovce, ztvárněná Valentinovým mladším bratrem, rovněž sólistou brněnské opery, Václavem Šindlerem.

Když bylo Z Brna do Brna po šesti letech staženo z repertoáru, Valentin Šindler se osamostatnil a zkusil se stréčkem Křópalem štěstí v Praze – pohostinská vystoupení Valentin Šindler, Antonie Košnerová a Václav Šindler, představitelé stréčka Křópala, tetky Křópalky a Jozéfka Melhobyv Malé operetě na Vinohradech v kusech Křópal detektivem, Křópal amorkem, Křópal biletářem ad. byla vždy úspěšná.

Ke komickým postavám Křópala a Jozéfka později přibyla ještě tetka Křópalka, již dlouhá léta hrála Ludmila Janulíková (na počátku krátce také Antonie Košnerová). Trojice vytvořila více než 60 rozhlasových pořadů, vystupovala v řadě zábavných divadelních a estrádních programů – oblíbená vystoupení ukončila až smrt Václava Šindlera v roce 1952.

Filmové podoby se stréček Křópal dočkal v roce 1934 ve zfilmované operetě Vlastislava Antonína Viplera Na Svatém Kopečku, později i ve filmech Kantor ideál a Vše pro lásku. V roce 1937 vyšla také kniha Plkačke.

Původní dopisy stréčka Křópala, které vycházely v Divadelních šeptech v letech 1921-22, naleznete pod jednotlivými odkazy.

Literární pásma