Má vzpomínka je bugatti (2016)

Přidal: Premek |

Listopad 15, 2016

Eliška Junková. Audiokniha. Režie Jitka Škápíková.

Účinkují Hana Maciuchová a Jaromír Dulava.

Natočeno 2016. Vydal OneHotBook v roce 2016 (1 CD MP3, katalogové č.: AK112; EAN: 8594169481128).

Pozn.: „Rozdávej radost a lidé ti pomohou. Život je krásný.“ Vzpomínky první ženy za volantem, která vítězila v závodech Grand Prix. Eliška Junková dává nahlédnout do historie automobilismu u nás, a líčí, co obnášela příprava automobilového závodníka, vzrušení, krásu i rizika rychlého sportu. Když si v roce 1921 udělala řidičský průkaz, žen se stejným oprávněním existovalo jen pár desítek. Za pět let jako první žena na světě vyhrála mezinárodní závod automobilů. Byla rovnocennou soupeřkou věhlasných jezdců jako Louis Chiron či Ernesto Maserati. Po vítězství v prvním ročníku legendárního okruhu Nürburgring roku 1927 Eduard Bass v Lidových novinách vzkázal: „Na německou Velkou cenu,/ stačilo nám vyslat ženu,/ arci když je taková/ jako paní Junková./ Ta když sedne k volantu,/ rekordy jdou k čerchmantu.“ Jaroslav Ježek ji oslavil čtyřtaktním foxtrotem Bugatti step. Její memoáry jsou určené nejen pro milovníky motorismu a automobilů-veteránů, ale přináší strhující dobrodružství z doby, kdy byl u nás automobil zatížen daní z luxusu a maximální povolená rychlost v zatáčkách 6 km/h, zatímco hrdinové v otevřených vozech dosahovali rychlostí nad 200 km/h. Vykresluje také příběh dámy, která se nikdy nevzdávala, dokázala obdivuhodně čelit nepřízni osudu a přijímat nové výzvy. Ve své autobiografii ukazuje, jak její úspěchy změnily společenské nazírání na ženy, neboť pro ně „dobývala svá vítězství“, i když ji kdekdo „před závodem posílal pro vařečku“.

Unikátní autorčinu vizi 20. století doplňuje doslov jejího syna Vladimíra Junka, který představuje vhled do zákulisí rodinného a osobního života.

Eliška Junková (1900–1994)

Narodila se jako Alžběta Pospíšilová, ale protože již v mládí činorodě cestovala po světě, změnila si postupně jméno (Alžběta => Elisabeth => Eli, Eliza => Eliška). Po svatbě s Čeňkem Junkem se jí 24. června 1922 se jí dostalo i nového příjmení. První dáma automobilového sportu se do autoškoly zapsala potají, poté co ji díky manželovi nadchl motoristický sport. Do závodního vozu usedla poprvé v roce 1923, a to ještě jako spolujezdkyně svého manžela. Už v září následujícího roku vyhrála svůj první závod za volantem závodního automobilu Bugatti T30. Nejvýznamnějších úspěchů dosáhla na Sicílii v závodě Targa Florio. Královna volantu a ve dvacátých letech 20. století nejrychlejší žena, jež se jako jediná žena v historii Grand Prix dokázala vyrovnat nejlepším jezdcům této soutěže, ukončila svou závodnickou kariéru po tragické smrti manžela v roce 1928. Poté se věnovala organizační práci v motoristickém sportu, díky znalosti cizích jazyků tlumočila, pracovala v gumárenském průmyslu. V šedesátých letech 20. století psala motoristické sloupky do časopisu Za volantem a v roce 1972 vydala knihu Má vzpomínka je Bugatti. Za své úspěchy získala ocenění Zasloužilá mistryně sportu.

Hana Maciuchová (*1945)

Už během studií na pražské DAMU začala hrát v Divadle Za branou, kde pak získala i své první profesionální angažmá. Od roku 1971 je členkou Divadla na Vinohradech, kde se představila v řadě výjimečných rolí. Vedle divadla se objevuje také v televizních seriálech (např. Nemocnice na kraji města, Ulice) a ve filmech (např. V erbu lvice, Samotáři, Únos domů). Nezapomenutelná je její role Anče v Krkonošských pohádkách. Její působivý hlas a nepřeslechnutelný herecký projev dobře znají posluchači rozhlasu – za své výkony za mikrofonem získala několikrát ocenění Neviditelný herec.

Jaromír Dulava (* 1960)

Po studiu na brněnské konzervatoři působil v Divadle Husa na provázku a od roku 1990 je členem pražského Činoherního klubu, kde hraje dodnes. V roce 2008 zde získal Cenu Alfréda Radoka za roli Předsedy v Kunderově Ptákovině (v inscenaci L. Smočka). Během své kariéry se objevuje také v řadě filmů, např. Muži v říji, Grandhotel, Obsluhoval jsem anglického krále nebo Tmavomodrý svět, televizní diváci si ho pamatují z populárních seriálů jako Doktor Martin, Reportérka či Vraždy v kruhu a z dabingu je dobře známý i jeho nezaměnitelný hlas.

Lit.: Gregor, Lukáš: Vydařený Bugatti step. In web Naposlech.cz, 12. 7. 2017 (recenze). – Cit.: V roce 1921 si udělala řidičák, aby se tak zařadila mezi několik málo žen, které jej u nás měly. Uplynulo jen pět let a jako první žena na světě vyhrála mezinárodní automobilový závod. Eliška Junková svého času patřila mezi nejvýznamnější sportovce a špičku ve svém oboru. Ke svým začátkům a cestě na vrchol se vrátila v memoárech Má vzpomínka je bugatti.

Vzpomínkovou knihu napsala Eliška Junková už v roce 1972. Věnovala se v ní především prvním krůčkům, které ji vedly až na piedestal, z něhož ji nesesadila ani ztráta sil a schopností. Kariéru totiž ukončila dobrovolně v závěru dvacátých let kvůli tragické nehodě, která připravila jejího manžela, také závodníka, o život. Eliška Junková mnohdy velmi pečlivě líčí přípravu na závody, jejich zákulisí i vztahy, které mezi závodníky a členy týmu panovaly. Nepřímo se tak dotýká vykreslení dané doby, konkrétně tedy dvacátých let minulého století. Junková díky svým sportovním aktivitám a úspěchům mohla poznat život mimo republiku, porovnávat a dát tak „našim“ dvacátým letům jinou perspektivu. Z každé kapitoly jde vycítit, jak moc houževnatá, stále však pokorná, Junková byla. Pracovitost, ale i nadšení ji neopouštělo, ačkoliv život bez překážek ji rozhodně nečekal.

Po odchodu ze sportu přišla do gumárenského průmyslu firmy Baťa, následně pak pracovala po zestátnění pod hlavičkou Barum. Další a další kapitoly jejího života se však postupně z podrobného líčení vytrácejí. Na memoárech se nepochybně silně podepsala doba, v níž vyšly.

Má vzpomínka je bugatti však vyšla znovu v roce 2016, s notně rozšířeným textem. O ten se postaral adoptivní syn Vladimír. Nabídl pohled na Elišku Junkovou nejen z jiného úhlu pohledu, ale především poskytl obraz její druhé poloviny života.

Při čtení, respektive poslechu může bez znalosti kontextu obsahová skladba překvapit: vše jde velmi systematicky krok po kroku dopředu, aby pak závěrečná třetina nabídla jiného vypravěče a opustila snahu o chronologičnost. Důležitější zde bylo zasazení života a osobnosti Junkové do doby, a to prostřednictvím nejrůznějších témat, například nemožnosti vycestovat za hranice. Nutno přiznat, že ani komentář syna Vladimíra, ani samotný text Elišky Junkové nevykazuje přílišnou literární zručnost. U Elišky Junkové je podstatný popis událostí, obrazotvorné stylistické řemeslo zde nemá místo. Na straně druhé takový text lze velmi dobře akceptovat – je autentický, čistý, ukazuje jakým způsobem sama velká závodnice uvažovala. V tomto případě má audioverze knihy o to větší význam. Načtení totiž posiluje onen pocit, že k nám Junková promlouvá a my jsme ti, kteří tiše sedí u kávy a poslouchají. Možná by takové kouzlo nevyšlo, kdyby se četby nezhostila režisérka Jitka Škápíková a herečka Hana Maciuchová. Už dlouho jsem při poslechu neměl tak příjemný pocit, že za hlasem neslyším konkrétního herce/interpreta, nýbrž samotného hrdinu, vypravěče.

Jaromír Dulava je v tomto směru o něco odtažitější, ale to zejména proto, že ze samého začátku měl roli pouze jakéhosi doprovodu – četl názvy kapitol či dílčích úseků textů. Jakmile však dostane svůj vlastní prostor (komentář syna Vladimíra), funguje jeho přístup velmi dobře. Klade důraz na fakta, přesto z něj lze vycítit osobní zúčastněnost.

K vydařenosti této audioknihy si můžete přičíst nejen hudební stopy (muzika Jaroslava Ježka či variace na ni), ale také rozkládací přebal CD. Obsahuje i dobové fotografie, především však je graficky velmi dobře zpracovaný. Působí retro i moderně zároveň.

Mluvené slovo na zvukových nosičích